Reportáž z přeplavby Atlantiku 2016

Tomáš Kůdela

yachting a expedice

Menu

VIP klub

Email:



Heslo:




Zapomněli jste heslo?

Sociální sítě

Reportáže

Bretaň 2017

Biskaj 2017

Azory 2016

Přeplavba Atlantiku 2016

Přeplavba Almérie - Tenerife 2015

Letní plachtění 2015

Kréta offshore 2014

Prázdniny na Krétě 2014

Z Říma na Krétu 4/2014

Podzimní offshore kurz 10/2013

Léto kolem Korsiky 7-8/2013

Atlantikem na Kapverdy 12/2011 - 1/2012

Plavba na Maltu 4/2010

Gibraltar strait 5/2009

Zimní Jadran 12/2008

Sardinie 4/2008


Všechny reportáže

Přes Atlantik z Tenerife na Barbados:

9.1.-10.2.2016

Měsíční přeplavba Atlantského oceánu z ostrova Tenerife se zastávkou na Kapverdách až na Barbados v délce cca 3000 nautických mil. Chceme vyplout z Tenerife jižním kurzem na Kapverdy. Přistát v marině ve městě Mindelo na ostrově Sao Vicente. Jeho poznávání věnovat 2 dny a dále plout západním kurzem napříč Atlantikem až na ostrov Barbados.

Aktuální poloha
Komentovaný bod
Bod na trase

Kudy jsme pluli:

Animace - start

Jaké to vlastně bylo:

8.1.2016 pátek - na cestě do mariny.

Loď OCEAN JOURNEY na mne nečeká vyvázaná v marině, kde měla po opravě převodovky být do poloviny prosince 2015. Skutečnost je taková, že servisní firma opravu ještě nedokončila. Proto loď nacházím na břehu, tak jak tam byla před měsícem vytažena. Musíme počkat na dokončení opravy.

suchy dok

10.1.2016 neděle - Zatímco čekáme na doknčení opravy, já se věnuji vylepšení postelí v boční kajutě o takové plachty, které by měly zabránit vypadnutí spíciho člověka. Měl jsem to v plánu dělat až za plavby. Na klidně stojící lodi se to dělá mnohonásobně rychleji a lépe.

úprava postele

Úterý 12.1.2016 dopoledne nevěstí nic dobrého. V dílně se válí stále rozebraná převodovka a díl na který se údajně čeká od 28.12.2015 stále nedorazil.

prevodovka s-drive

Odpoledne až v 15 hodin dorazil kurýr s náhradním dílem. Tak se začínám těšit, že vše půjde raz dva. Do tmy se podaří tecnhnikům zkompletovat převodobku a osadit je do lodi. Pak už zase slyším slovo, na které zde začínám být alergický, maňana - tedy zítra. Opět se jde spát do hotelu.

těsnění s-drive

Středa - celé dopoledne se snaží dva technici servisní firmy s naší pomocí spojit motar a převodovku a moc jim to nejde. Nakonec odpoledne je vše hotovo a loď se konečně po 44 dnech dostává na jeřáb a pak i do vody.

loď na jeřábu

loď spuštěna do vody

Přejíždím 8 NM zpět do Mariny Santa Cruz, kde nakládáme potraviny a připravujeme se na noční vyplutí. Celková ztráta činí 4 dny proti původnímu plánovanému datu odplutí a není vzhledem k celkové délce trasy významná. Vše záleží hlavně na povětrnostních podmínkách a ty neovlivníme.

nakládáme potraviny

Čtvrtek 14.1.2016 6 hodin ráno konečně vyplouváme. Je však bezvětří a tak začínáme na motor. Alespoň se pořádně vyzkouší opravená převodovka. Dle předpovědi je šance na vítr až další den. Volím kurz mírně k Africe, abychom dříve chytili vítr. Subtropická bouře, která sílí západně od Kanárských ostrovů zde úplně zrušila obvyklý pasát. Poprvé spouštím nově instalovaný odsolovač Katadyn 40. Jsem přijemně překvapen, produkuje velmi chutnou vodu. Za chvíli vyrobil 3 litry pitné vody a pak se porouchal. Ze skříňky, kde byl umístěn, začala vytékat mořská voda. Nezbývá než ho demontovat a pustit se do opravy. Zjišťuji, že ve výrobě nedotáhli některé šrouby a vysoký tlak vody, který je nutný pro reverzní osmózu, vytlačil ven těsnění. Oprava byla celke snadná.

opravuji odsolovač

Odpoledne začíná slabý vánek, který k večeru utichá a nastupuje ke slovu opět motor. Na Navtex přichází zpráva o tísňovém volání francouzské jachty, která je 300 NM před námi na naší trase. Důvod tísně se neuvádí. Zatím nás provázejí hejna delfínů a předvádí své skoky kolem lodi.

atlantik

atlantik

Ráno v pátek 15.1. ve 3:00 se rozfoukává, dáváme plné plachty. Plujeme kurzem Kapverdské ostrovy rychlostí 6 uzlů. Na Navtexu se dozvídáme, že subtropická bouře západně od nás dostala jméno Alex a stala se hurikánem. Dnes má přejít přes Azory k Severu. Neuvěřitelné, hurikán na Atlantiku v lednu. Nám zase vítr slábne a stává se čistě zadním. Kasáme hlavní plachtu, genou podepřeme pněm a pokračujeme dál rychlostí 4 uzle. Odsolovač zatím pracuje dokonale.

atlantik

Provádím výzkum satelitní datové komunikace. Nastavit pozici antény na zvlněném moři tak, aby byl datový přenos použitelný a podařilo se stáhnout krátký e-mail a předpověď počasí se ukazuje po dvou hodinách jako nemožné. Nakonec pomoc nabízí sporák pohupující se v závěsu, který si tak sám drží rovinu. Díky laminátovému stropu salónu procházejí rádiové vlny i do interiéru lodi. Nakonec kladu anténu pro spojení s družicemi Inmarsatu na sporák a nastavení se podaří. Díky tomu také můžeme průběžně aktualizovat tuto reportáž.

isavi

V sobotu ráno po 2. dni plavby vyhodnocuji uplutou trasu a skóre je příznivé. Upluli jsme 250 NM, což znamená denní průměr 125 NM, tedy o 25 NM na den více než počítám v plánu trasy. Uvidíme jestli se počáteční čtyřdenní zpoždění podaří vyrovnat. Stále bojuji s urputným kašlem, který mne provází od začátku roku ještě z domova. Včera se k němu přidala horečka, ta ale dnes ustoupila. Oceán se probouzí do dalšího nádherného dne.

atlantik

Kloužeme po vlnkách hnáni zadním větrem. Genoa nás spolehlivě táhne ke Kapverdám. Spinaker by se teď hodil, ale není.

peň a genoa

Odpoledne mne přepadly mlsné chutě a tak jsem se dal do pečení bábovky. Podařila se skvěle a celou jsme jí snědli místo večeře.

bábovka

Směny běží už zcela automaticky. Vždy jedna dvojice 3 hodiny dohlíží na plavbu. Pak má 6 hodin volno. Je nás 6 včetně mne, to znamená 3 dvojice.

atlantik

Oceán je klidný, již druhý den fouká stabilní vítr 15 uzlů. Loď ladně stoupá a klesá v táhlých oceánských vlnách. Je to nádhera. Vrací se mi ten kársný pocit z bytí na moři a plutí. Kolem dokola jen voda. Nádherné střídání dne a noci, klid.

Tenerife - Kapverdy

Před přídí ještě 450 NM k první pevnině, Kapverdám.

před přídí oceán

Za zádí 400 NM od Tenerife, blíží se polovina první kratší etapy.

za zádí oceán

Užívám si kormidlování, když vypnu autopilota a postavím se ke kormidelnímu kolu. Jedu přesně na kurz pokud jsem přítomen tady a teď, aniž bych nějak úporně sledoval kompas. Jakákoli myšlenka, kterou se začne zabývat má hlava, způsobí, že se odchýlím z kurzu. Kompas je tak pro mne indikátorem meditace.

u kormidla

Tradičně zařazuji nácvik práce se sextantem.

sextant

A dost autopilota, zařazuji povinné kormidlování jako trénink na drsnější moře, kdy autopilota nebude možné použít.

přeplavba atlantiku

Další dny ručního kormidlování se osvědčily. Nejen, že jsme ušetřili dost elektrické energie, kterou nespotřebovává autopilot, ale ti co mají směnu konečně u kormidla nepospávají a jsou daleko pozernější k tomu, kam vlastně plují. Byly zatažené dny a solární panely nedodávaly dost proudu, proto jsme přestali dočasně odsolovat vodu. Nádrž s vodou je téměř plná a na Kapverdách ji zase doplníme, tak není důvod vyrábět energeticky náročnou odsolenou mořskou vodu. Odsolovač je doufám důkladně vyzkoušen a už bude snad pracovat jak má, když bude potřeba.

Dnes před rozbřeskem zesílil vítr v nárazech na 30 uzlů, vlny vzrostly a loď uhání chvílemi přes 10 uzlů. To je však na plnou plachtu moc a jdeme refovat. Chvíli sám na přídi zápasím ve vlnách s odepnutím spinakrového pně, který celou dobu stabilizoval genou na zadním větru. Zjišťuji však, že nejde točit s levou zadní vinšnou. Tak je zase co opravovat. Po 40 minutách je vinšna rozebrána, jemně přebroušeno kluzné pouzdro hřídele, promazána a složena. Už se točí jak nová. Plachtu dotrimuji a plujeme dál, zatímco vyšlo Slunce. Log ukazuje uplutou vzdálenost 700 NM, to znamená 1/4 z celé trasy a zároveň zbývá pouhých 150 NM na Kapverdy.

Středa 20.1.2016 už od rána všichni vyhlížejí pevninu.

vyhlížíme pevninu

Ale stále nic. Odpoledne nás od pevniny dělí pouhých 5 NM ale stále pevninu nevidíme.

pevnina není vidět

Plujeme dál stanoveným kurzem.

plujeme dál

Stále nic.

stále nic

Až 2 NM od břehů ostrova Sao Vicente se nám z oparu zjeví jeho skaliska.

břehy Kapverd

ostrov Sao Vicente

Se zbytky denního světla připlouváme do mariny v Mindelu. Než se vyvážeme, zavěsíme lávku mezi loď a plovoucí molo je tma. Kancelář mariny otevírá až v 9 hodin zítra ráno místního času. Do té doby jsme uzavřeni v prostoru lodi a mola bránou, která se odemyká kartou, kterou získáme až po vyřízení formalit.

marina Mindelo v noci

Čtvrtek ráno jdeme vyřídit formality spojené s připlutím. Nejdříve do kanceláře mariny, dále přes město na imigrační policii a nakonec na maritime policii. Do 11 hodin se podařilo vše vyřídit.

Mindelo

Kolem mariny čekají na kotvách velké lodě a některé zde odpočívají bokem na dně.

Mindelo

Na prohlídku ostrova máme jen dnešek, tak nasedáme na korbu taxi a jedeme si prhlédnout ostrov.

Ostrov je vulkanického původu a je dost hornatý. Zemědělství se zde potýká s nedostatkem vody a tak většina veškeré zemědělské produkce je soustředěna na srpen a září, kdy zde prší. Další pěstování zase až za rok.

Na severní straně ostrova přijíždíme do rybářské vesnice.

Kolem se táhnou kilometry pláží, kde přecpáno lidmi rozhodně není.

Po osvěžení v oceánu pkračujeme dál.

Typický obraz ostrovních vesnic.

Odpočívající rybářské loďky před dalším dnem. Většina rybolovu se odehrává v těchto lodičkách. Velké zde nepotkáte, jsou pro místní cenově nedostupné.

Ptáme se, komu patří tento dům, vypadá na místní poměry velmi nadstandardně. Není místních, ti ho jen udržují. Cizinci z Evropy si zde staví své rekreační objekty.

Objíždíme dále ostrov, kilometry pláží.

Tato duna prý není místní. Písek je zde sopečný černý. Světlý písek prý přináší převládající vítr z Portugalska.

Dva vulkanické kopečky slouží jako zdroj stavebního materiálu.

Střed ostrova je zemědělský. Díváme se na drobná políčka zavlažovaná větrnými pumpami.

K večeru jsme už zpátky v Mindelu.

Zítra je v plánu připravit loď dokoupit zásoby a vyplout na Barbados.

V pátek ráno se dávame do práce související s přípravou na druhou etapu plavby. Rozděluji posádce úkoly. Adéla a Martin uklidí a vytřou interiér lodi. Vláďa a Luboš umyjí loď z venku a doplní nádrž pitnou vodou. Pavel vyčistí zadní batistu v níž šplouchá pivo z proražených plechovek, které nevydržely vlny v první etapě a dojde s kanystrem nanosit naftu od čerpací stanice, která je na sousedním mole. Já se pustím do opravy autopilota, kontroly motoru, převodovky a především těsnění převodovky vůči trupu lodi.

22.1.2016 v 17:30 UTC odvazujeme loď a opouštíme Mindelo. Čeká nás 2100 NM šírým oceánem bez možnosti zastávky. Oceán nás vítá slabým zadním větrem a mám proto možnost demonstrovat posádce uspořádání plachet „na motýla“.

Po dvou hodinách jsme venku z průlivu mezi ostrovy Antao a Vicente. Stáčíme loď doprava na kurz. Z větru se stává vítr boční. Radost, že poplujeme na boční vítr netrvá dlouho. Konečně má posádka také práci s plachtami. Za chvíli vítr sílí na 25 uzlů a refujeme hlavní plachtu na 1. ref a částečně i genou. Ani toto uspořádání plachet nevydrží déle než půl hodiny. Vítr se stáčí na zcela zadní a hlavní plachta bere vítr té přední, která sebou nepěkně plácá. Rozhoduji o skasání hlavní plachty. Je už tma, Slunce zapadlo ale na práci vidíme díky Měsíci, který se blíží svému úplňku.

Sobota 23.1.2016 začíná zesilovat vítr a měnit směr opět více z boku. Rozhoduji o změně plachet. Celá genoa podepřená pňem se na tento vítr nehodí. Pro usnadnění práce spouštím motor, říkám si, že vyrobí i energii pro odsolovač. Motor spolehlivvě naskočil, ale při zařazení chodu vpřed jsme ucítili vibraci lodi a nesprávný zvuk. Okamžtě motor zhasínám a vyřazuji na vlnoběh. Vibrace zůstávají, je to tím jak voda otáčí lodním šroubem, a asi je na něm něco, co určitě nepatřilo do moře, navinuto. Dívám se na aktuální předpověď a je jasnné, že nejbližších 6 dní vítr nezeslábne. Proto se rozhoduji zjistit co je na šroubu hned. Dávám loď do driftu. Drift je způsob jak loď ve větru na moři co nejvíce zastavit a stabilizovat. Uvazuji si kolem pasu lano a jdu si zaplavat pod loď.

K mému překvapení na lodním šroubu nic není. Vylézám z vody a zkouším motor. Žádné vibrace, loď pluje na motor jako obvykle. Jsem tomu rád, protože potopit se pod loď zmítající se ve dvoumetrových vlnách a něco uvolňovat či odřezávat z lodního šroubu bych patrně nedokázal.

Takto s námi cestuje ovoce a zelenina. Zavěšená volně větrající v sítích by měla vydržet co nejdéle.

Plujeme dál, vítr mírně stále zesiluje až se dostává zatím do své maximální síly 25 uzlů s poryvy do 30 uzlů. Moře hrubne. Vlny se zvětšují a loď sjíždí z vysokých dlouhých vln do jejich údolí až 11 uzly. Noci krásně prosvětluje Měsíc, dny jsou teď jasné a slunečné. Voda v oceánu tady má už 24°C.

Celou cestu od Kapverd potkáváme volně se vznášející celé pruhy takovýchto rostlin. A to jsem si myslel, jak bude voda zcela čistá.

27.1.2016 středa. Pasát stále nepolevuje, což je dobře a my již 5. den plavby máme za sebou 700 NM. K Barbadosu už jen pouhých 1300 NM. Očekávám v pátek polovinu etapy.

Sobota 30.1.2016 odpoledne, vítr mírně slábne, dávám plnou genou a držíme dál rychlost kolem 6 ti uzlů. Je to celkem patnáctý den na oceánu. Cíl v nedohlednu 900 zbývajících mil. Jaký cíl? Cíl tu máme pořád, cílem je přeci plavba sama a ne dosažení nějakého bodu. Jde o ten proces, o ten způsob dostávání se k tomu, čemu se říká cíl a žití toho, co ta cesta přináší. Loď pořád krásně pluje oceánem a každý den a noc je nádherná. Pocity lze jen těžko zachytit slovy nebo vyjádřit filmem a fotografiemi. To co cítím se nedá sdělit. Soustavná doba pobytu na otevřeném oceánu mne stále více posouvá k uvědomění si sebe a dalších a dalších vzorců, které jsou jinak schovány v nevědomí a určují naše pocity a vnímání. Každý na takové přeplavbě může něco najít. Bude to pro každého jiné, každý to prožívá z bodu ve kterém se nacházel před plavbou a nelze předem říci co pro koho taková plavba bude znamenat. Jediné jak to zjistit je to zkusit. Jiná cesta není. Budou určitě tací, kteří si přeplavbu užijí ihned od začátku, ale i tací pro které to může znamenat obrovský vnitřní boj včetně extrémního osobního nepohodlí. A pak je už jen otázkou času co jim to přinese buď na plavbě samé nebo až s odstupem času či nikdy. Pokud se těmi prožitky nechají dovést dále sami k sobě a vlastnímu uvědomění zákonitostí jimiž jsou v životě nevědomě ovládáni, tak to stálo za to.

Pár metrů od pravoboku spatřujeme ve vlně velrybu. Zavládne všeobecné vzrušení, které má pro nás osudný následek. Právě přichází poryv větru a kormidelník sledujíce velrybu ztrácí pozornost ke směru větru a kurzu lodi. Tak náhle vítr foukne z druhé strany do plachty. Kormidelník zareaguje stočením lodi na kurz, a vítr v poryvu 30 uzlů se prudce opře do vylité plachty ze správné strany. Ozve se prásknutí plachty a rána. Spinakrový peň, který dělal plachtě pomocné ráhno při plavbě na zadní vítr, narazí do levého vantu a tím se nalomí. Pro další plavbu jsme přišli o peň. Je to nepřijemné, protože vítr máme přesně zezadu a nejde bez pně tak udržet ve vlnách plachtu stabilní, aby se nevylévala. Proto se musíme o 20 stupňů odklonit od potřebného kurzu. Tím se naše další plavba protáhne.

Pondělí před rozedněním ve 4:50 stojím u kormidka, náhle se ozve tupá rána a nárazem padám na kormidlní kolo. Vítr foukal slabě, tak i naše rychlost nebyla vyšší než 5 uzlů. Náraz byl silný, ale měkký. Asi jsme narazili do velryby. Vyděsilo mne to, rozhlížím se kolem sebe, jestli se velryba nezačne bránit a nezaútočí na loď. Nic takového se neděje. Řekl bych, že jsme narazili kýlem. Jdu do salónu ještě zkontrolovat zda je pod podlážkami sucho. Sucho tam je.

Již několik dní přemítám o mechanickém autopilotu, kterého popisuje Petr Ondráček ve své knize Sám čtyřmi oceány. Tam si při plavbě díky potížím s elektronickými autopiloty udělal z gumicuků jednoduchý systém, který držel kormidlo a udržoval loď na kurzu. Nakonec jsme si řekli, že to vyzkoušíme. Modifikoval jsem řešení pro kormidelní kolo. Chvíle hraní s volbou lanek a pružných gumových lan. Dále ladění předpětí, trimování plachty a ono to začíná fungovat. Je to až k neuvěření, že loď při zadním větru to drží velmi dobře, skoro lépe než když držíme kormidlo v ruce. Úžasné je také to, že nám tento autopilot nevybíjí akumulátor.

Odpolední část dne je takovým setkání celé posádky. Nonstop jízda ve směnách nedává moc příležitostí se potkat. Většinou kromě těch co mají směnu ostatní spí nebo někde odpočívají. Odpoledne je to jiné, všichni bývají vzhůru.

Po dlouhé době jsem se zase pustil do pečení. Odpolední bábovka je ještě teplá.

Středa 3.2.2016 Barbados se nepřibližuje. Už třetí den stále slábne vítr a naše rychlost klesá. Jdu se vykoupat za loď na lano. Jak se tak nechávám táhnout lodí, všímám si jejího spodku. Za měsíc plavby se pod vodou na trupu uchytily nějaké rostliny. Vypadají jako takové tenké ocásky dlouhé několik centimetrů. Tak zarostlou loď jsem nikdy neměl za celý rok. Kladu si otázku zda končí životnost antifoulingu, to by znamenalo co nejdříve udělat nový, nebo je to dáno prostředím kde plujeme. Zatím nevím.

Odpoledne se vítr ze zadního mění na boční a dále slábne. Přidáváme plnou hlavní plachtu a na byť slabý, ale zato boční vítr, se rozjíždíme 6 uzlů. Začátkem noci nás obklopí oblaka ve kterých se blýská. Žádná bouřka se však nekoná a nad ránem vítr utichá docela. Spouštím motor. Bezvětří trvá a tak dalších 8 hodin plujeme na motor. Akumulátory jsou už zcela vybité a stejně bych dnes spouštěl motor pro jejich dobíjení. Energetická rovnováha zajištěná solárními panely, která fungovala v létě ve Středozemním moři zde nenastává. Je únor a doba Slunečního svitu je kratší. Máme i dost dní, které jsou oblačné. Vyrobené elektrické energie je méně než tomu bylo ve slunečném létě Středozemního moře. Dále také přibyl odsolovač mořské vody, který průměrně každý den dvě hodiny vyrábí 10 litrů pitné vody.

Čtvrtek 4.2.2016 odpoledne začíná slabě foukat. Vypínám motor, máme už nabito a dávám půl genoy, abychom se v nízké rychlosti do 3 uzlů mohli na laně za lodí umýt a vykoupat. Příprava oběda v salonu, kde teplota se drží na 32°C a vlhkost na 80% mne dokáže dokonale spotit. Spouštím se na laně do proudu za loď a těším se na přijemné omývání proudem mořské vody. Jenže právě loď projela takovým rozsáhlejším polem těch mořských rostlin, které potkáváme celou trasu z Kapverd. Tak to mám současně i s drsným kartáčováním celého těla. V té rychlosti ty rostliny docela dřou. Vylézám, dáváme plnou genou a na zadoboční vítr se rozjíždíme vstříc posledním 300 mílím k Barbadosu.

V pátek vítr konečně sílí až na 25 uzlů, v poryvech 30 uzlů. Už zase nabíráme rychlost.

K našemu kurzu je vír přesně zezadu. Vzhledem k poškozenému pni a rostoucím vlnám nelze udržet kurz tak přesně aby nebylo riziko přehození přední plachty. Měním kurz 20° k Jihu, pro bezpečnější kormidlování. Sice si tím trochu zajedeme a prodloužíme trasu, ale výrazně snížím riziko poškození plachty.

V neděli 7.2.2016 v 0:30 UTC po 23 dnech na oceánu a 3005 uplutých námořních mílích přistáváme v přístavu na ostrově Barbados. Čekáme na ráno až otevřou kanceláře pro vyřízení nezbytných vstupních formalit.

Po dni úřadování jsme odbaveni a smíme vstoupit na ostrov. Z pohledu jachtaře shledávám, že Barbadoos není ostrov, kde by bylo možné snadno doplnit zásoby, udělat drobné opravy po tak dlouhé plavbě. Kromě velkého komerčního přístavu v Bridgetown, kde můžete stát jen do odbavení a pak jste vykázáni na kotviště, není na ostrové jediná marina či přístav, kam by bylo možné se s jachtou vyvázat. Dále zjišťujeme, že zde nelze vyměnit prázdné propanbutanové lahve Campingaz za plné. Náhradní díly pro jachty také téměř nemají a kromě hotelů se zde není kde pořádně najíst a nakoupit potraviny pro další plavbu. Lidé jsou sice zde velmi vstřícní a ochotní pomoci, ale nemají jak. Tak pokud nemáte vyloženě Barbados jako cíl přeplavby, tak raději plujte o 100 NM dále na Sv. Lucii, kde je veškeré zázemí pro jachtaře.

Zpět na začátek