Sólo Atlantikem

Tomáš Kůdela

yachting a expedice

Menu

VIP klub

Email:



Heslo:




Zapomněli jste heslo?

Sociální sítě

Reportáže

Bretaň 2017

Biskaj 2017

Azory 2016

Přeplavba Atlantiku 2016

Přeplavba Almérie - Tenerife 2015

Letní plachtění 2015

Kréta offshore 2014

Prázdniny na Krétě 2014

Z Říma na Krétu 4/2014

Podzimní offshore kurz 10/2013

Léto kolem Korsiky 7-8/2013

Atlantikem na Kapverdy 12/2011 - 1/2012

Plavba na Maltu 4/2010

Gibraltar strait 5/2009

Zimní Jadran 12/2008

Sardinie 4/2008


Všechny reportáže

Sólově severním Atlantikem:

8.4.-2.5.2016

Velká osobní výzva a naplnění dávného snu o sólové přeplavbě oceánu.

Plavba, která prověří mé schopnosti, přípravu lodě a techniky. Plavba, na které se musím spolehnout pouze sám na sebe. Plavba, která přinese náročné chvíle. Oblast proměnlivých větrů, žádné pohodlné plutí v pasátu.

Vyplouvám z Bermud na ostrov Faial, který je jedním z Azorských ostrovů.

Aktuální poloha
Komentovaný bod
Bod na trase

Kudy jsem plul:

Animace - start

Jaké to vlastně bylo:

7.4.2106 odpoledne před vyplutím dokončuji technickou přípravu lodi na sólovou přeplavbu z Bermud na Azorské ostrovy. Jsem v maličké marině u města St.Goerges a jsem zde jediná loď. Moře je dnes velmi neklidné, vlny se rozstřikují o bok lodi a v lanoví hvízdá vítr o rychosti 25 uzlů.

Tak a zítra mi začíná velké dobrodružství. Vyplouvám sólově napříč Atlantským oceánem z Bermud na Azorské ostrovy. Čeká mne přibližně 20 dní nonstop osamělé plavby a zdolání trasy o odhadované délce více než 1800 NM. Doufám, že mi je Neptun nakloněn.

Pátek 8.4. se ráno probouzím v půl sedmé. Zmocňuje se mne napětí před vyplutím a k snídani si dělám jen šálek kávy. Na jídlo chuť nemám. Vítr fouká z Jihu a prší. Představoval jsem si pro vyplutí slunečný den. Co se dá dělat. Doplňuji nádrž s pitnou vodou a jdu zaplatit za 5 dní stání v této mini marině, kde poslední 3 dny jsem byl jedinou lodí. Účet dělá 425 US dolarů. Bermudy mne oparvdu stále překvapují svoji drahotou.

Sám se odvazuji od mooringové bóje a pomalu na motor přeplouvám k celnici. Zde přistávám bokem ke dřevěnému nábřeží, vyskakuji z lodi s příďovým a záďovým lanem v ruce a utíkám uvázat loď než ji boční vítr začne odsouvat od břehu. V kanceláři výstupní formality probíhají jednoduše a do 10 minut jsem odbaven pro opuštění Bermud. Vracím se do lodi. Má dlouhá cesta začíná. Kostky jsou vrženy. VHF radiostanicí volám Bermuda Harbour Radio, jak mi připomenul celník, a žádám o povolení odplout úzkou plavební dráhou mezi korály a mělčinami z Bermud. Po zodpovězení dotazu na můj další přístav a předpokládaný čas doplutí povolení dostávám. Odvazuji lana, zařadím dopředný chod a pomalu opouštím Georges Town. Proplouvám mezi červenými a zelenými bójemi plavební dráhy až k poslední dvojici. Začíná oceán. Za zádí postupně mizí Bermudy. Ještě pár hodin na VHF rádiu slyším vysílat navigační upozornění a předpověď počasí. Po 30 mílích se už ani VHF rádio neozve, jsem mimo dosah.

Pluji na hlavní plachtu vytaženou po 2. ref a plnou genou. Vítr je poryvový od 13 do 19 uzlů z boku. Loď pěkně uhání 7 uzlů vpřed. Jdu si konečně uvařit oběd, mám hlad i chuť. Dnes si dám kuře na paprice ze zásob hotových jídel od Express menu s rýží a jedno karibské pivo. Po obědě přichází únava a tak ji chci využít k odpočinku. Loď jede řízená autopilotem a proto si mohu 30 minut spánku dovolit. Po 30 minutách mne budí budík a jdu zkontrolovat ven zda není někde v dohledu loď či jiná překážka se kterou by mohla nastat kolize. Hladina je až k obzoru pustá a proto si jdu na další půlhodinu lehnout a spát. Usnout se mi znovu nepodařilo. Tělo budu muset teprve naučit na tyto krátké spánky abych si dokázal odpočinout a zároveň nezanedbal pozorování a řízení lodi. Odpoledne proběhlo bez deště se Sluníčkem.

Napravuji obětní obřad Neptunovi, na který jsem před vyplutím zapomenul. Dělím se s Neptunem o sklenku dobrého červeného vína a přeji si aby mně byl příznivě nakloněn po celou dobu této plavby, abych bez úhony na těle a na lodi doplul do cíle. Slunce zapadá a přichází má první noc na sólové etapě. Provádím pravidelný zápis do lodního deníku.

V noci vítr postupně sílí k 26 uzlům a jdu dvakrát refovat genou. Spánek si dávám vždy 30 minut, pak mne budí budík a já jdu obhlédnout obzor zda není v dohledu jiná loď, zkontroluji plachty a zase uléhám. Spal jsem v těchto intervalech až do 7 mi hodin ráno. V sedm krásně z hladiny vyšlo Slunce a noc se probudila do nádherného rána. Vítr mírně slábne. Celý den pak fouká mezi 15 až 20 uzly a loď krásně pluje na kurz. Přichází další noc. Vítr opět sílí do 26 uzlů. Autopilot však stále statečně kormidluje a já mám jen funkci pozorovatele. Loď drží kurz a pluje stále rychlostí 6 uzlů.

Po snídani spatřuji 3 míle od pravoboku nákladní kontejnerovou loď MSC. Vítr značně zeslábl a dovoluje mi si vychutnat ranní kávu s pohledem na obzor.

V poledne vítr utichá na 7 uzlů a stáčí se na zadní. Přesně tak jak vím z předpovědního modelu. Do večera by se mělo rozfoukat od Severu, tedy zase z boku, ale tentokrát opačného. Loď zpomalila na 2,5 uzle a já využívám klidu k přípravě oběda, dnes bude čočková polévka a kuřecí na asijský způsob s vychlazeným pivem. Raduji se, že si jej budu moci vychutnat kulturně z porcelánových talířů. Včera jsem byl rád, že jsem celý oběd držel v hlubokém hrnci ze kterého jsem ho jedl lžící při silném opírání nohou o vše pevné v salonu. Po obědě využívám klidu k drobným opravám v salonu, vytření podlahy sladkou vodou aby nebyla tak kluzká jak bývá po zanesení slané mořské vody. Ze zádě lodi jsem vypustil „lano poslední naděje“. Je to 25 metrů dlouhé tenké lano, které je jedním koncem přivázáno k zádi lodě a na druhém konci zakončeno malou bójkou. Mělo by být pro mne nadějí pro případ nedobrovolného pádu z lodě do vody. Plující loď nemám v žádném případě šanci doplavat. Takto mám alespoň šanci rychle doplavat k lanu vlečenému za lodí a chytit se, abych se k lodi mohl přitahovat.

Obloha poteměla, přeze mne přešly tmavé mraky. Právě přechází studená fronta. Začalo pršet. Tak a je po klidu. Vítr se opírá do lodi z levoboku, přehazuji plachty. Přicházi noc, já pravidelně kontroluji kurz a možné překážky před lodí. Je však zataženo a totální tma, tak kromě světel jiné lodi nic jiného vidět nomohu.

Vykouknu do tmy před loď, žádná světla od lodí a tak jdu zase na další interval spát. Náhle mne vzbudí rána, kajutou se kutálím na druhou stranu, párkrát slyším prásknout plachtu a najednou je skoro klid. Téměř žádný náklon a houpání lodi jen mírné. Zaráží mne ii to, že začíná být světlo. Alarm pípá a při pohledu na displej zjišťuji, že jsem se přes veškeré pípání nevzbudil po 30 minutách, ale spal jsem 3 hodiny. Tělo řeklo dost a muselo si odpočinout. Vybíhám na palubu. Zjištťuji, že vlny se zvětšily a vítr už fouká 25 uzlů. Autopilot nezvládl řízení lodi patrně ve vlně a loď přídí překřižovala proti větru. Jak se autopilot snaží vrátit zpět na kurz, což při ztrátě rychosti už nedokáže, ustavila se loď samovolně do driftu a v klidu se vznáší na vlnách a splouvá s větrem 0,5 uzle. Ještě rozespalý vím, že nastává okamžik kdy autopilota už nebudu moci používat a budu dále stát u kormidla sám do doby než vítr a vlny opadnou. Dle předpovědi to vypadá nejméně na 2 dny. Dost hrozná představa, po těch 3 hodinách spánku se odpočinutě zrovna necítím.

Oblékám nepromokavé oceánské oblečení a jdu ke kormidlu. V průběhu dne vítr sílí a vlny rostou více než bylo na předpovědním modelu Grib, kde prognóza větru byla do 21 uzlů s poryvy 26 uzlů. Skutečnost je však vítr 30 uzlů a poryvy do 36 uzlů. K tomu přesně proti mému plánovanému kurzu. Hlavní plachtu nechávám na 2. refu, jen ji více vykloním ráhnem k boku lodi, abych nabíral méně větru. Přední plachu genou sroluji na hodně malou, pořdně vypnu otěží k otěžovému jezdci, který posouvám úplně dopředu po jeho kolejnici. A snažím se stoupat proti větru co to půjde tak, abych moc neztrácel ze svého kuzu. Studený vítr a cákající voda mne dokonale probraly. Plachty jsou dobře vytrimované, kormidluje se snadno a dokonale si užívám ten živel. Nahoru na vlnu, sjezd do údolí a znovu nahoru. Vlny však jdou ze dvou stran. Ty od větru kratší dostávám z předoboku. Delší vlny mi jdou přímo kolmo do boku lodi. Interference vln způsobuje, že čas od času vznikne nezvykle vysoká vlna a pokud se ještě zalomí v okamžiku dotyku s lodí, dopadne na palubu a zalije celou loď. Odpoledne mám už značný hlad, oceánské oblečení už prosakuje, jsem mokrý a začíná mi být zima. Svěřuji autopilotovi kormidlo a jdu se převléci a něco sníst. Ještě než polknu poslední sousto slyším jak proklouzl řemen v driveru autopilota. Neudržel tlak na kormidlo způsobený velkou vlnou. Loď se prudce odchyluje z kurzu. Do pár vteřin následuje rána jako bych narazil do skály. Loď zasáhla do boku zalamující se vlna. Letím salonem na druhou stranu. Z paluby všemi směry odtéká obrovský příval vody, bohužel část odtéká také po schodech dovnitř do salonu. S autopilotem to dál takto nepůjde. V druhé novější suché sadě oceánského oblečení jdu opět kormidlovat.

Vzpomínám si na pokus, který jsem dělal při lednové plavbě z Evropy do Karibiku s gumicukovým autopilotem podle knihy Petra Ondráčka – Sám čtyřmí oceány, kde popisuje své strasti s několika elektronickými autopiloty až nalezl způsob pasivního autopilota, kterého realizoval z gumicuků a úspěšné při své plavbě používal. Na lednové etapě nás bylo dohromady 6 a nebyl problém se ve směnách u kormidla střídat a tak jsem tehdy gumicukového autopilota zkoušel jen jako technickou zajímavost, která docela pracovala. Teď by to mohlo pro mne být docela vysvobození. Po pár hodinách zkoušení a vylepšování se mi daří vytrimovat loď tak, že spolu s upraveným řešením gumicukového autopilota loď drží i ve vlnách kurz 40 stupňu na vítr zcela samostatně i několik hodin dokud se síla větru významně nezmění. A hlavně tento autopilot neybíjí akumulátory.

Dnes v úterý 12.4.2016 nad ránem vyjíždím z okraje studené fronty a vítr slábne až k bezvěří. Spouštím motor, stejně potřebuji dobít akumulátory. Pod mraky je solání energie nedostatek. Dopřávám si i spánek a v poledne se z klidnější hladiny podaří nasměrovat anténu na Inmarsat a přečíst si došlé zprávy a přidat aktuální informace na web. Další dny nevypadají povzbudivě, stále protivítr.

Středa 13.4. stále slabý protivítr, postupuji pomalu a značně klesám z kurzu k jihu. Ráno jsem si všiml roztrženého jednoho šeklu, který držel přední lem havní plachty v drážce stěžně. Dávám loď na chvíli do driftu, stahuji hlavní plachtu a vyměňuji šekl. Oprava je snadná a po 30 minutách už s plachtami postupuji dál. Pro technicky zvídavé uvádím náčrtek pasivníko autopilota, který mi zde velmi pomáhá.

autopilot z gumicuků

Pátek 15.4. pořád se potýkám s protivětrem. Křižuji na Jih a na Sever, téměř kolmo na požadovaný kurz. Převažují táhlé vlny přicházející z daleka, které nejsou vyvolané místním větrem. Ty způsobují značné výchylky lodi a proto nemohu ostře stoupat proti větru. Postup k Azorům je velmi pomalý. Podle modelu Grib tato situace potrvá až do pondělí. Pak se očekává otočení větru a jeho značné zesílení na další 2 - 3 dny. Doufám, že se konečně pohnu z místa.

Odpoledne se vyjasňuje, začíná svítit Slunce, neprší a to hlavní, že vítr se mírně stočil z Jihu. Fouká 12 uzlů ze 105 stupňů a mně se daří plout na plné plachty kurzem 60 stupňů. Zase se začínám posouvat více k cíli. Raduji se z krásného odpoledne až dostávám nápad, že si dopřeji sprchu sladkou vodou. Pohled na měřič spotřeby vody mi ukazuje, že zdaleka nespotřebovávám tolik, kolik jsem plánoval a sprchuu si tedy mohu dovolit. A aby ten luxus byl úplný spuštěním motoru na 10 minut si vodu v bojleru ohřeju. Nastartuji motor, vezmu plynovou páku do ruky a mírně přidám plyn. Motor naskočil ale otáčky se nezvyšují. Plynová páka jde podezřele volně. Tak a je do večera o zábavu postaráno. Prasklo plynové táhlo. Vlastně je to dobře, že prasklo dnes a ne v podmínkách kdy bych motor naléhavě potřeboval. Mezi náhradními díly mám celý nový lanovod s táhlem. Jen rozebírám spoustu krytů a podlážek, vyndavám všechny věci ze zadních batist a zadní kajuty, abych 5 metrů dlouhý lanovod vytáhl a na jeho místo natáhl nový. Po čtyřech hodinách je oprava dokončena a den postupně přechází v noc.

Sobota 16.4. po týdnu začal den nezvykle krásně. Vyšlo Slunce a celý den svítí. Konečně solární panely po mnoha dnech zase dobíjejí akumulátory, které jsou již téměř vybité. Motorem zatím nedobíjím, šetřím naftu pro případná bezvětří. Vítr se ještě mírně stáčí z Jihu a já dosahuji kurzu až 80 stupňů. Fouká klidně bez poryvů mezi 12 až 16 uzly. V noci očekávám mírné zesílení větru ze stejného směru. Vydálenost k cíli ještě 1200 mil.

Vítr zesiluje a vlny se zvětšují. Už se mi nedaří nasměrovat anténu na družici Inmarsatu a proto reportáž se dostane na web opožděně, až moře dovolí.

Neděle - vítr se již od sobotního večera drží na síle 22-26 uzlů. Tím, že nemám připojení také nemohu aktualizovat předpovědní data. Dle původní předpovědi bude vítr do zítra ještě trochu sílit a pak má dojít k prudké změně. Konečně se má rozfoukávat ze Západu. Pro mne zadní nebo zadoboční vítr. Na něj se těším, rád bych si zase trochu odpočinul. Zatím se rvu ostře proti větru a vlnám. Tento kurz je náročný pro velký náklon a neustálé skoky přes vlny, které jdou proti a rychlosti se tudíž sčítají.

Moc děkuji všem, kteří mi sem na Inmarsat posílají zprávy. Individuálně nejsem schopen všem osobně odpovědět a poděkovat, tak to činím touto formou. Ruční telefon Inmarsatu, ten se mi připojí i ve vlnách a zprávy dojdou. Problém mám na neklidném moři s přenosem dat terminálen iSavi také od Inmarsatu.

Odpoledne v poryvech vítr dosahuje 30 uzlů a proto se rozhoduji zmenšit plachty. Hlavní plachtu zmenšuji na poslední 3. ref a genou značně naroluji. Řízeni opět přebírá pasivní autopilot a řídí skvěle. Loď drží slušnou rychlost 5,5 uzle proti větru. Po setmění vítr dále sílí v poryvech na 38 uzlů, to je víc než jsem dle modelu Grib očekával. K večeři se rozhodnu pro hrachovou polévku z nabídky Express menu pro jeji velmi snadnou přípravu. Stačí jen pár minut ohřát a sníst. Jak loď jede ostře proti větru a narůstajícím vlnám, vládnou v lodi u sporáku už dost divoké podmínky. Podaří se mi usadit hrnec na sporák, ale nejsem schopen udržet sebe a zároveň se trefit obsahem sáčku s polévkou do hrnce. Proto se zde uvážu harnesem ke kuchyňské lince. Taky to nejde. Loď najednou skočí z vlny a hrnec je nárazem katapultován i z kyvně zavěšeného sporáku a padá na zem. Polévku dnes vzdávám a beru za vděk salámem a chlebem. Značnou část noci jsem na palubě postupně zcela promáčen trvalým slabým deštěm a rozstřikujícími se vlnami.

Pondělí 18.4. před úsvitem vítr v nárazech fouká 42 uzlů. Jsem prakticky na místě, kam jsem měl podle své strategie doplout v pondělí v poledne a zde se dočkat změny větru. Dávám loď do driftu. Vše se prudce najednou zklidní. Na tři hodiny usínám. Probouzím se za světla, vítr sviští 44 uzlů, kolem vlny a vodní tříšť letící nad hladinou.

Ve 13 hodin vítr slábne a stáčí se z Jihu. Hurá Grib se nemýlil. Dávám se do sušení věcí, na chvíli vysvitlo i Slunce a neprší. Vytírám podlahy v lodi, aby nebyly slané, jsou totiž tak extrémně kluzké. V 15 hodin rozvíjím celou genou a na zadoboční vítr vyrážím plánovaným kurzem 90 stupňů. Vítr fouká 13 uzlů ze zadoboku.

Úterý je opravdu spíše takový opalovací den. Vítr zadoboční 8 až 11 uzlů. Loď se plouží hlemýždím tempem 2-3 uzle. Tím se mi rozpadá naplánovaná strategie další trasy vzhledem na vývoj meteorologické situace. Nezbývá než trimovat plachty a dosahovat alespoň rozumnou rychlost i za cenu odchylky z kurzu více k Jihu, kde je šance na trochu silnější vítr, než tu téměř stát v bezvětří. Klidný den využívám k mnoha technickým pracem. Vyměňuji prasklou kovovou objímku, která drží jeden roh trubkové konstrukce nad zádí lodi, na které jsou upevněny solární panely a plátěná sluneční stříška (bimini). Patrně turbulence včerejšího větru způsobily prasknutí objímky a roztržení sluneční stříšky. Následuje úklid batist a třídění všech lan.

Včerejší vítr mi připomenul, že je potřeba i na takové situace být dobře připraven. A proto jsem dnes v klidu sestavil celou sestavu mořské kotvy, otočného šeklu, 60 metrů lana, kladky a 12 metrů seřizovacího lana. To vše jsem pečlivě složil a umístil do jednoho pytle abych sestavu měl snadno po ruce.

Užívám si tento krásný den i k relaxaci, poslechu hudby a dívání se do nekonečných dálek vodní hladiny. K večeru při kontrole upluté vzdálenosti se objevuje pocit nervozity, že se vleču příliš pomalu a že nebude platit má promyšlená strategie na dalších 5 dní. A právě uvědomit si tyto pocity tak silně a vidět, že za nimi se skrývá ta připoutanost k plánu, který si logicky vytvoříme na základě nějakých znalostí a informací, je jedna z velmi cenných věcí, kterou mi tato plavba dává. A vidět ten vnitřní zápas s tím, když okolnosti, které neovlivníme ten náš plán mění. To je model, který žijeme ve svých životech mnohdy zcela nevědomně a vytváří v nás nepřijemné emoce aniž bychom leckdy byli schopni určit kde se ty emoce vzaly!

Večer se dále ploužím rychlostí 2 uzle na zadní vánek už jen 8 uzlů. Náhle salón ozáří záblesk. Z Jihu se blíží mraky s blesky. Jdu na palubu a pozoruji vývoj situace. Přemýšlím jestli se dostanu do bouřky. Vítr je už téměř zadní a hlavní plachta bere vítr té přední. Stahuji hlavní plachtu a pokračuji jen na přední. Ta má větší plochu a v případě prudkého nárazového větru z bouřky ji snadno a rychle naroluji. Blesků přibývá. Naštěstí většina přeskoků je vodorovně mezi mraky. Tu a tam však i nějaký blesk práskne do hladiny. Pokud by loď byla zasažena bleskem do stěžně je pravděpodobné, že by byla poškozena většina elektronických přístrojů. Proto beru roli alobalu a jednotlivě balím jako svačinu ruční GPS, ruční radiostanici, satelitní telefon a zálohovací harddisk na kterém mám fotky a videa z plavby. Dokonalý kovový obal vytvoří pro zabalený přístroj Faradayovu klec a vyloučí možnost indukovaného napětí v citlivých obvodech.

Vítr natolik zeslábl, že s lodí si víc pohrávají vlnky a rozkývaný stěžeň mává plachtou sem a tam. Rychlost lodi klesla pod 1 uzel. Beru si harnes a jdu na palubu stabilizovat plachtu spinakrovým pněm. Práce s pněm není bez pomoci druhého na rozhoupané lodi zrovna snadná. Jistím se harnesem, abych i s pněm nevypadl z lodi a zaklesávám peň do otěže genoy a oka na stěžni. Plachta se zklidnila a rychlost se vyšplhala k zázračným 2,2 uzle při vánku 6 uzlů zezadu.

Středa 20.4.2016 je už dvanáctý den plavby a stále jsem nedosáhl poloviny. Nepočítám uplutou trasu, ta je vzhledem ke křižování výrazně delší než přímá trasa a pokračování také nebude přímočaré. Za polovinu pokládám místo z kterého měřená přímá vzdálenost k Azorům bude stejná jako k Bermudám. Do tohoto bodu mi chybí 30 mil. Dnes bych té poloviny měl dosáhnout. Odpoledne podle včerejší předpovědi mne má dohnat zadní vítr, z okraje tlakové níže, která severně ode mne postupuje k Východu. Vítr by měl foukat několik dní a bude až zbytečně silný asi až 35 uzlů. To se další dny moc nevyspím, ale snad se výrazně pohnu vpřed. Ještě než se moře rozvlní chci dnes večer stáhnout poslední Grib předpověď, protože pak na vlnách několik dalších dnů se mi patrně nepodaří připojeni k Internetu.

V noci ze středy na čtvrek přichází očekávaný zadní vítr. Zase dosahuji úžasné rychlosti 7 uzlů. Míle ubíhají a vlny rostou. Gumicukový autopilot Burlak však kormidlování na zadní kurz nezvládá. Nedaří se mi loď vytrimovat spolu s předpětím gumicuků tak, aby loď při sjezdu z vlny se neztočila bokem k vlnám. Elektronický autopilot to zvládá lépe ale s obtížemi. Některá velká vlna způsobí takový tlak na kormidlo, že řemen v převodu driveru autopilota proklouzne a loď se stejně stočí bokem k vlně. Nakonec nacházím řešení v tom, že výchylku kormidla větší než 20 stupňů, která je dostatečná pro autopilota aby držel loď v kurzu, omezím použitím silného gumicuku. Ve chvíli, kdy převod driveru proklouzne se kormidlo nepřetočí víc jak 30 stupňů a autopilot rychle loď srovná. Díky tomuto řešení mohu celý čtvrtek plout na autopilota a jsem schopen si i ohřát jídlo.

Zjišťuji, že v místě kde se nacházím na 32 stupni severní šířky a 41 stupni západní délky je velmi špatné spojení Inmarsatem. A pak, že to chodí globálně. Je to tím, že odtud je elevace družice Inmarsatu nad obzorem tak nízká, že z údolí mezi vlnami mi hřbet vlny právě zakrývá výhled na družici a spojení tak nelze navázat.

Je krátce po půlnoci, když za zádí spatřím v dálce světla přibližující se lodi. Podle toho, že vidím její červené i zelené navigační světlo, jede přímo na mne. Za deset minut loď viditelně změnila kurs, tak o mně patrně ví. Už vidím jen její zelené světlo, mine mne po mém levoboku. Krátce nato mne loď volá VHF rádiem a ptá se zda jsem v pořádku. Potvrzuji, že vše je OK a já jsem tímto zájmem potěšen. Operátor konstatuje, že jsem velmi daleko od pevniny. Odpovídám, že pluji z Bermud na Azory.

Sobotní ráno začíná drsně. Ještě před východem Slunce slyším jak zesiluje vítr a začíná pršet. Vybíhám na palubu refovat plachtu. Dřív než se mi podaří nasadit kliku do vinšny a rolovat genou dostává plachta náraz větrem 45 uzlů. Plachta sebou ve větru divoce zmítá a jám mám co dělat abych silou otočil klikou a plachtu naroloval. Hlavně, že plachta vydržela a neroztrhla se čí nevytrhla celý rolfok, o který jsem měl vážné obavy.

Před polednem se vítr drží na 35 uzlech, ale vlny se dále vyvíjejí do výšky. Aktuální předpověď pro místo kde jsem uvádí vlnu 6,5 metru vysokou. Ta výška se okem těžko odhaduje, ale vlny jsou už opravdu velké. Od kormidla jsem se nemohl vzdálit dalších 19 hodin. Zkončil den, přešla noc a přišlo nedělní ráno. Už zápasím s extrémní únavou, mikrospánky usínám u kormidla. Po východu Slunce vítr klesá na 28 uzlů. V 7:50 zapínám autopilota s gumicukovým vylepšením. Zdá se, že s obtížemi, ale pojede. Jdu si uvařit horký čaj a něco sníst.

Když však zalívám čaj v termosce, loď se prudce nahne na druhou stranu a už tak zůstane. Okamžitě cítím, že se stalo něco špatného. Utíkám ke kormidlu a vracím loď na kurz. Zapínám znovu autopilota ale nic se neděje, kormidlo se volně protáčí kam chce. Driver autopilota se porouchal. Ustavuji loď do driftu.

Rozeberu driver a vidím, že praskl ozubený řemen. Zaraduji se, neboť mám koupený náhradní. Beru nový řemen a zjišťuji, že má jiné rozměry. Je kratší! Nelze ho použít. Dodavatel udělal patrně chybu a já jsem zde úplně v prdeli. Přichází chmurné myšlenky. Představa o nonstop kormidlování po dobu dalších 6 či více dní, když už teď jsem unavený a nevyspalý je příšerná. Tak kormidluji dále. Vítr odpoledne slábne už pod 30 uzlů, ale vlny zůstávají. Jak vlnám slábne vítr začínají jim přepadávat hřebeny.

Neděle noc 22:44 - únava je už nepřijatelná. Uplul jsem dnes 70 mil, tak to není špatné. Zastavuji loď do driftu. Dobrá zpráva je, že v driftu splouvám rychlostí 1,5 uzle směrem k Azorům. Znovu si prohlížím nefunkční driver. Zjišťuji, že i velká řemenice je v něm prasklá. Usnul jsem tvrdě a spal až do 6:50.

V pondělí vstávám s myšlenkou zkusit zkonstruovat vlastní driver z toho co zde najdu. Opět se mi vrací vzpomínka na film Apolo 13, ale tam měli na zemi celý tým inženýrů, který hledal řešení. Já si zde musím najít řešení sám. Mechaniku původního driveru jsem rozřezal pilkou. Získávám tak díl s elektromotorkem a hnacím ozubeným kolem pro ozubený řemen. Mám tady náhradní řemen k alternátoru. Nic jiného není a pokud to vydrží 500 mil tak to splní účel. Další beru ze zásob různé hliníkové profily a pásovinu, ktero zde mám právě pro drobné konstrukční práce. Prasklou řemenici z driveru opravuji prošroubováním a zpevněním hliníkovým páskem. Po necelých 6 ti hodinách, kdy jsem při práci otloukán všemi zdmi rozhoupané lodi mám vyrobeno něco, co by mělo sloužit jako driver u kormidla.

Zapínám autopilota a on točí kormidlem. Hurá, vypadá to nadějně. Pondělí 12:36 vyplouvám s novým driverem postaveným z toho co loď dala. Funguje skvěle. Jen aby vydržel. Den je nádherný, ne proto, že svítí Slunce a je opravdu krásně a kolem lodi mi dnes skáčou delfíni ale zmocňuje se mne nepopsatelná radost a euforie z toho, že jsem nalezl řešení. Autopilot dokonale kormidluje a já si při tom mohu jít vařit oběd.

Tohle je nový driver autopilota vyrobený z toho co loď dala.

Zde jsem zachytil na kameru jak jsem pracoval na své konstrukci:


Nedocenielná pohoda, když funguje autopilot. Pondělí odpoledne 17. den plavby, vzdálenost k ostrovu Faial 430 NM.

Úterý, autopilot bezchybně kormidluje. Nastává však bezvětří. Po pečlivé úvaze a prozkoumání meteo modelu startuji motor. Nemohu zbytečně plýtvat naftou, aby byla pro případ totálního bezvětří kolem Azorských ostrovů, které tam občas vládne. Motorem se chci teď posunout přibližně 100 mil ve svém kurzu přes malou oblast tlakové výše, kde nefouká. Ve středu ráno bych už zase měl mít vítr. Čekat zde v bezvětří není pro mne strategicky výhodné, protože zde se také rozfouká příští den ale silný protivítr. Dále pak vyměňuji prasklý jezdec hlavní plachty, který ji drží v drážce stěžně. Patrně únava materiálu. Za bezvětří je to oprava snadná.

Ve středu s východem Slunce přichází vítr. Fouká ale příliš ze severovýchodu a já nemohu už držet potřebný kurz proti větru. Pluji více severně. Samozřejmě přibližování k cíli se tím zpomalilo. Plavba ostře proti větru je nejméně příjemný kurz. Rychlosti se sčítají, na palubě fouká silněji než je skutečný vítr, nájezdy na vlny jsou rychlejší a ostřejší. Loď skáče po vlnách a s velkými nárazy se mezi nimi propadá do údolí. Postup směrem k cíli klesl za středu na pouhých 40 mil.

Čtvrtek 20. den plavby je zcela frustrující. Vítr se dále stočil a fouká přesně ze směru, kterým potřebuji plout. Křižuji proti větru a ačkoli jsem naplul 100 mil, k cíli jsem se přiblížil jen o 24 mil. Kromě protivětru je zde také navíc mořský proud, který má směr také proti mně. Z grib modelu je patrné stočení větru z Východu a dále i mírně z Jihu. To má však nastat až v pátek odpoledne. Do té doby zde zůstávám křižovat. Od pátečního stočení větru očekávám, že se mi podaří zase plout nejdříve severně a v průběhu soboty spolu s větrem se budu i já stáčet na Východ. Tak bych mohl, sice neustále ostře proti větru, v neděli doplout na ostrov Faial.

Pátek 29.4.2016 - v poledne se mi již daří plout ostře proti větru čistý Sever. To je z mé pozice výhodnější než jihovýchodní kurz, kdy bych se k cíli už nepřibližoval. Snad nastává mnou velmi očekávaná změna směru větru. Vyrobený driver autopilota má právě za sebou 400 mil a stále vypadá, že je v dobrém stavu. Slunečního svitu přibylo, solární panely už několik dní dodávají dostatek elektrického proudu i v případě trvale zapnuté lednice. Prostě pivo má být chlazené.

V noci z pátku na sobotu se vítr dále stáčí a můj kurz teď téměř míří na ostrov Faial. Noc je jasná, Měsíc v těcto dnech vychází až ráno, tak je pořádná tma. Pozorovat hladinu před lodí nemá smysl, protože v té tmě není vidět ani ta hladina. Stačí v pravidelných intervalech prohlédnout okolí, zda zde neplují nějaké loďě, které jsou vidět jen díky jejich navigačním světlům. Zato je obloha plná hvězd. K romantickému pohledu vzhůru mne to však moc neláká, protože ve větru 20 uzlů při teplotě 14°C je mi docela chladno. Ještě jsem neodvykl teplotám z Karibiku. Tak raději sedím v salonu s sleduji film abych neusnul.

Sobotní ráno 10 hodin, vzdálenost k ostrovu Faial je už jen 80 mil. To znamená, že dnes bude poslední noc na moři a v neděli ráno bych mohl přijíždět do přístavu v Hortě. Je nádherný slunečný den. Voda má krásnou hluboce modrou barvu. Fouká vítr kolem 15 uzlů bez poryvů a loď, sice proti vlnám, ale krásně uhání ostře proti větru vpřed rychlostí 5 uzlů. Mohla by jet rychleji, mám mírně zrefované plachty, ale pro mne je toto optimální nastavení, kdy při zesílení větru, přeháňkovém poryvu, mám dostatek času zareagovat i v případě, že sedím dole v salónu. To znamená, rychle se obléci do jachtařského oblečení, obléci harnes a vystoupit do kokpitu ke kormidlu a lanům ovládajícím plachty a udělat potřebné změny nastavení. Plachty mám zrefovány tak, aby unesly zesílení větru o 10 uzlů. Tím je značně snížena pravděpodobnost, že v případě prudkého zesílení větru, než budu schopen zareagovat a refovat, by došlo k roztržení plachty či poškození lanoví. Zvláště při osamělé plavbě daleko od pevniny vnímám toto hledisko jako velmi důležité.

Noc ze soboty na neděli je jasná, nebe skýtá mimořádně nádherný pohled na hvězdy a mlhoviny. Vítr slábne k 10 uzlům a má rychlost klesá na 3,5 uzle, jakoby ta příroda věděla, že chci do přístavu připlouvat až za světla. Ve dvě hodiny ráno mne od ostrova dělí vzdálenost 15 mil a já vidím už světla z města. Zmocňuje se mne zvláštní pocit, najednou ta neuvěřitelně dlouhá cesta je na svém konci. Už jsem se zde dostal do takové bezčasovosti, že najednou je pro mne vlastně nezvyklé, že to plutí vlastně končí. Je to už 24 dní co jsem opustil pevninu na Bermudách a putoval oceánem k Azorům a teď najednou se cítím tak trochu zaskočen tou pevninou.

Neděle 1.5.2016, už začíná svítat. Jsem několik mil od ostrova Faial. Vytahuji na stěžeň žlutou vlajku. Je to standardní signál při připlutí z jiné země, že požaduji povolení k přistání a celní odbavení. Dále vytahuji zdvořilostní portugalskou vlajku. Startuji motor, balím plachty a připravuji si na boky lodi fendry a lana pro přistání. Mířím do přístavu v Hortě, který se objevuje pod zamračeným nebem.

Tak a jsem šťastně v cíli po 24 dnech strávených v samotě s oceánem a upluti vzdálenosti 2388 NM (4423 km). Loď jsem vyvázal v Marina da Horta. Odtud budu pokračovat koncem léta poznávacími etapami po jednotlivých azorských ostrovech.

Zpět na začátek