Pád stěžně a řecká byrokracie

Publikováno 1.9.2020

V okamžiku, kdy se mi zřítil stěžeň jsem netušil, že mé rozhodnutí ovlivní další vývoj situace natolik, že se ocitnu bez dokladů. Situace, kdy mi byl protiprávně odebrán cestovní pas a uvízl jsem na ostrově Kythnos mi přidělala nejen vrásky na čele, ale ovlivnila i vztah k Řecku. Přečtěte si článek o tom, jak probíhalo jednání s řeckou coast guard, českou ambasádou a Námořním úřadem MDČR. Kdo mi pomoh a s kým bylo jednání obtížné?

„Gena!“ zařval Honza, stojící u kormidla. Než jsem si stačil uvědomit, co se vlastně děje, ozvalo se prasknutí připomínající zlomení klacku. Během vteřiny se 17 metrů vysoký stěžeň společně s plachtami vyvrací dozadu, přímo na mě. V tu chvíli jsem seděl pod stříškou ze solárních panelů a jen tomu všemu nevěřícně přihlížel.

Následovala rána, jak se vylomilo ráhno ze svého závěsu na stěžni a dopadlo na levý okraj paluby k zábradlí. Na levoboku seděla Lenka, která se sotva stačila přikrčit před padající konstrukcí. Ta skončila přímo za jejími zády. Pak se začalo ozývat řinčení kovových částí, jak na sebe narážely, a praskání lan. To se stěžeň při svém dopadu zbrzdil o konstrukci nesoucí solární panely. Na záda se nám z nich sypala skelná drť.
Za jeden z vantů, zachycených za zdemolovanou konstrukci solárních panelů, visel nad mořem přes chybějící zábradlíčko stěžeň. Vlny ho s plachtami stahovaly čím dál hlouběji, až se ocitl pod hladinou. Vše vrzalo a skřípalo… Je úterý 28. 7. 2020 11:31 místního času a plavba k našemu cíli už dál není možná.

Teprve nyní jsem byl schopen zjišťovat, jak je na tom posádka. Zbyněk seděl na návětrné straně na lavici na pravoboku a teprve mu docházelo, co se vlastně stalo. Ostatní na tom byli podobně. Jarda držel v ruce své GoPro, které vypnul přesně v okamžiku, kdy k osudné události došlo. Naštěstí jsme v tu chvíli všichni byli v kokpitu. Nechci ani pomyslet na to, co kdyby někdo z nás seděl na přídi opřený o stěžeň…

Nevěřícně obhlížím škody. V hlavě se mi promítá film o nových plachtách, které jsem před dvěma roky nechal šít v Německu. Vidím částku na faktuře a určitě se nehodlám plachet ani stěžně jen tak vzdát. Boj je to však marný a po 40 minutách mi konečně dochází, že svými pokusy můžu nadělat ještě více škody a poškodit trup lodi. Rozhoduji o uvolnění stěžně a jeho odevzdání mořským hlubinám…
Co se vlastně technicky stalo? Proč stěžeň náhle spadl? Technický popis závady najdete v reportáži z plavby.

Hlásit, či nehlásit?

Chci ještě dnes doplout do Olympic mariny, cíle naší plavby. V tuto chvíli to znamená cca 7 hodin plavby na motor. Nemůžu se však zbavit neodbytné myšlenky. Neměl bych nahlásit pojistnou událost, aby vznikl protokol a nebyly pak ze strany pojišťovny problémy s plněním?
Uvažuji, zda mám volat na kanále 16 Pan-pan nebo Securité. Nakonec se rozhoduji pro Pan-pan, který označuje naléhavý problém, ale nejde o záchranu životů. Ozývá se mi pobřežní stráž, ale skoro jim nerozumím, slyším spíše šum než nějaká slova. Až pak mi dojde, že na stěžni byla anténa. Beru do ruky ruční radiostanici. Už je slyším dobře.

Dnes už vím, že tohle byla moje největší chyba… Pobřežní stráž mi nařídila plout do nejbližšího přístavu Loutra na ostrově Kythnos. Doufal jsem, že tam s nimi sepíši protokol o nehodě, ale to jsem netušil, co mě čeká…

Každých 30 minut musím pobřežní stráži hlásit svou polohu, než dorazíme do určeného přístavu. Sotva jsme se vyvázali, už ze břehu natahuje ruku policistka a chce doklady od lodi a můj pas. Tento postup se mi nelíbí, a tak jí odpovídám, že jí vše dám až v kanceláři. Tam dostávám další ledovou sprchu. Nic se nesepisuje. Policistka odchází s dokumenty od lodi i mým cestovním pasem a sděluje mi, že se mám nyní obrátit na českou ambasádu. Víc než cokoli jiného ji zajímalo, zda jsme byli testováni na nemoc covid-19.

A teď začíná to pravé byrokratické kolečko. Kontaktuji českou ambasádu v Athénách. Tam mi suše sdělí, že můj problém není v jejich kompetenci, nechť se obrátím na svoji pojišťovnu. Nechápu, co s tím má společného pojišťovna. Stejně ji však musím kontaktovat kvůli nahlášení pojistné události. K večeru přichází z pojišťovny e-mail s kontaktem na společnost, která má vypracovat posudek škody.

Vnitřně jsem si říkal, že jsme na dobré cestě. Teď už jen stačí, aby pověřený inspektor vystavil dokument o plavbyschopnosti mé lodi. Mýlil jsem se. Řecký inspektor nám sdělil, že na ostrov Kythnos nepojede a loď si prohlédne až na pevnině.

Záchranný kruh z Česka

Znovu jsme tedy kontaktovali místní polici a sdělili jí, že inspektor prohlédne loď až na pevnině, kam se potřebujeme dostat. Policie nám předala kontakt na řeckého inspektora, který by nám loď prohlédl na ostrově Kythnos, sepsal prohlášení o plavbyschopnosti lodi a my mohli přeplout na pevninu. Opět však není vyhráno. Od Řeka se dozvídáme, že by k provedení této inspekce musel získat pověření od českého námořního úřadu. Logicky se dozvídám, že není možné, aby Námořní úřad ČR pověřil jemu neznámou osobu technickou inspekcí lodě. Námořní úřad může použít jen posudky od certifikovaných subjektů, jejichž seznam dostávám. Vybírám si z nich Yacht Service a kontaktuji Oldu Straku, který je ochoten přiletět a provést kontrolu následující den.
Ve středu Olda konstatuje, že loď na trupu neutrpěla ani škrábnutí, jen čistě ztratila stěžeň – je tedy s motorem schopná plavby jako před nehodou.

Posádka se loučí

Je čtvrtek a napětí vrcholí. Dnes jsme měli být v cíli, posádka má na pátek koupené letenky z Athén. Část z nich si raději koupila lístky na trajekt. Ostatní se mnou zatím vyčkávají.

Ve čtvrtek odpoledne získávám nový rejstříkový list, vystavený na základě technické inspekce. Opravňuje mě plout na motor ve větru do 5 Bft. Před třetí hodinou dostává dokument coast guard. Bohužel jim to stále nestačí a z bludného kruhu ještě nejsme venku. Zbytek posádky (až na Jardu) se chystá odjet večer trajektem. Problém je však sehnat taxi. S Jardou tedy půjčujeme auto a odvážíme je na místo, odkud trajekty vyplouvají.

Je mi jasné, že bez osobního jednání zde uvíznu na kdovíjak dlouho, takže se vydáváme do kanceláře coast guard.
Jardovo rozhodnutí tu se mnou zůstat pro mě znamená velkou pomoc. Dle řeckých předpisů musím mít při plavbě druhou osobu, která je schopna manévrovat. Zároveň mi pomáhá s angličtinou.

Na coast guard asi hodinu vyjednáváme. Snažíme se zjistit, co vlastně potřebují. Ale marně. Šéf bude v kanceláři až další den ráno. Zítra je pátek, tedy poslední pracovní den. Pokud se nepodaří zvítězit, zůstanu tu do pondělí. To mne asi i Jarda bude muset opustit.

V pátek už jsem značně nervózní. Nahážu do sebe snídani, aniž bych pořádně věděl, co jím. S Jardou se vydáváme do 12 kilometrů vzdálené kanceláře coast guard. Jediné, co se dozvídáme je, že nějaký Námořní úřad ČR pro ně není autorita a dokumenty potřebují z české ambasády. Ta se mému problému nehodlá nijak věnovat. Až po několika telefonátech z Námořního úřadu ČR na českou ambasádu se situace konečně hne. Je mi přislíben dokument, v němž ambasáda prohlásí, že není zodpovědná za technické prohlídky lodi, neboť toto je v kompetenci Námořního úřadu. Ale bude to stačit? V kanceláři dál klademe otázky úředníkům, kteří mě zde již čtvrtý den neoprávněně vězní. Leč oni sami nevědí, co máme doložit. Opírají se o řecké námořní právo, ale když chceme přesně vědět, co tím myslí, položí před nás knižní vydání řeckých zákonů v knize o tloušťce tří Biblí, a to v řečtině, prý si to máme na Googlu přeložit… Kdybych na 16. kanálu nehodu nenahlásil, tak bychom tu neseděli!

V hlavní roli Google překladač

Je poledne a z ambasády dorazil mnou požadovaný dokument. Doklady mi však stále nevydají. Pro změnu požadují, aby byla inspekční zpráva v řečtině, nikoli v angličtině. Prý si to máme přeložit třeba na Googlu, hlavně to musí mít příslušné podpisy. Odjíždíme na loď a já sedám k počítači a k tiskárně, kterou jsem letos na loď pořídil. Překlad nejsem schopen v řeckých písmenech posoudit.

Opět jedeme na coast guard. Kupodivu to teď klaplo. Zničehonic mi vracejí cestovní pas, ale dokumenty od lodi ne. V technické zprávě je uvedeno, že smíme plout pouze za denního světla, při větru do maximálně 5 Bft. A vítr je problém.

Pro Řeky je směrodatná oficiální předpověď, která uvádí maximální vítr pro celé definované oblasti moře, nejen pro naši oblast. Vítr pod 5 Bft však nehlásili celý měsíc. To bych tu také mohl stát až do podzimu. Jediný den, kdy vítr splní uvedenou podmínku, je v sobotu. Dále diskutujeme o vydání dokumentů. Bez výsledku. Máme si pro dokumenty přijet v sobotu ráno v 9 hodin, a pokud bude předpověď příznivá, budou nám vráceny. Argumentujeme tím, že vítr bude nejslabší za svítání a bylo by dobré vyjet už v 5 hodin ráno. Není to nic platné. Nakonec jeden z policistů nabídne řešení, že až skončí službu a pojede domů kolem mariny, dokumenty nám zaveze. Opouštíme kancelář a jdeme se trochu zchladit v moři.

Dozvídám se, že pas mi vydali díky intervenci z ambasády, která je upozornila na protiprávní jednání. Na moji informaci o zadrženém pasu ambasáda nereagovala a zareagovala až po upozornění z českého námořního úřadu. Čekání na dokumenty od lodi je nekonečné. Nakonec dle úmluvy opravdu ve dvě ráno přijíždí policista a získáváme zpět dokumenty. Po rozednění tak můžeme přeplout na pevninu do Olympic mariny.

Jarda v neděli odletěl a já zůstávám a čekám do pondělí na inspektora pojišťovny. Inspektor v pondělí provedl prohlídku lodi a dokumentaci škod.
Díky velké náhodě mám záběr z Jardovy kamery jak se utrhl přední stěh, právě kameru vypínal a mimoděk kamera zachytila i kritický okamžik.

Uplynul měsíc od okamžiku, kdy se mi zřítil stěžeň. Zatím nemám vyjádření od pojišťovny, zda vůbec bude plnit a v jaké případně výši. Nezbývá než čekat.