Tipy na plavbu kolem Mallorky
Publikováno v My Boat 1.11.2014
Je ti teplo, děvenko? Tuto známou větu z ruské pohádky Mrazík snad zná každý. Pokud trávíte na lodi více než týden v létě, pak tato otázka nabývá zásadního významu. Jarní, podzimní anebo zimní jachting má své kouzlo, které se však přes noc neobejde bez topení.
Užitečným vybavením jachty je nezávislé topení a rád bych se nyní blíže věnoval tématu dodatečné vestavby nezávislého naftového topení do lodi. Máte-li vlastní loď, nemáte v ní topení a hodláte se do instalace sami pustit, pak následující řádky mohou být pro vás inspirací. Instaloval jsem si topení do kajutové plachetnice Delphia 40.
První otázka, kterou si musíme položit, zní, jaké topení vlastně zvolit. Topení chci provozovat nejen v přístavech, ale také za plavby a při kotvení, proto odpadá varianta elektrického vytápění, které by bylo z pohledu snadnosti instalace nejjednodušší, ale je zcela vzhledem k jeho energetické náročnosti (příkonu) závislé na elektrické přípojce ze břehu. Proto připadají v úvahu topení, která spalují palivo na lodi. Z tohoto pohledu logická volba padla na naftové topení, neboť motor v lodi mám také na naftu a mohu využít tedy palivo ze standardní nádrže.
Nezávislá naftová topení se vyrábějí ve dvou variantách. Buď jako teplovodní, nebo jako teplovzdušná. A tak bylo hned na světě dilema, pro jaký typ se rozhodnout. Sice nakonec vždy jde o ohřev vzduchu v místnosti, a tak by bylo logické použít topení teplovzdušné, ale je potřeba pečlivě zvážit vlastnosti obou typů a podle toho, jaké vlastnosti preferujete, se nakonec rozhodnout.
Porovnáním vlastností a s přihlédnutím k mým potřebám padla jednoznačná volba na teplovzdušný systém. Okamžitý náběh topení po zapnutí je velmi příjemný, možnost v létě jej použít jako ventilaci kajut a nízká spotřeba elektrické energie jsou na lodi důležitými parametry, příznivá cena a snadnost instalace samozřejmě také. A pokud bych se chtěl v zimě osprchovat teplou vodou, tak si na chvíli nastartuji motor pro ohřátí vody v bojleru. Fakt, že nevyužiji teplo z motoru k vytápění, je sice škoda, ale při spotřebě kolem 0,5 litru nafty za hodinu se tím není třeba znepokojovat. Cena ušetřené nafty by ani za 10 let nevyrovnala cenový rozdíl mezi oběma systémy. A bylo jasno.
Z dostupných značek jsem se rozhodl pro Webasto. Dále bylo třeba určit výkon topení s ohledem na použití jachty k plavbám po celý rok i v severnějších oblastech, např. v Anglii, Dánsku, Norsku. Pro 12 m dlouhou plachetnici podle nomogramů výrobce uvedených v katalogu mi vyšel potřebný výkon topení na 5 kW. Z vyráběné řady je to nejsilnější typ Webasto Air Top EVO 5500 marine s maximálním výkonem 5,5 kW.
Pro získání představy, jaký výkon jak loď vytopí, doporučuji v zimě v maríně udělat pokus s elektrickým topením. Já jsem při zimních údržbových pracích použil elektrický přímotop umístěný v salónu a měřením jsem zjistil, že pokud vytápím jen salón, tak při výkonu 1 kW zvýším teplotu o 10 °C (venku bylo +10 °C a v lodi za 10 hodin topení teplota byla ustálená na +20 °C). Po tomto měření jsem již nepochyboval o volbě topení s největším výkonem, protože chci vytápět rovněž kajuty a plout i v chladných oblastech.
Instalaci topné jednotky jsem provedl do prostoru zádi na dno záďové bakisty. Podélná osa topné jednotky musí být rovnoběžná s podélnou osou lodi, aby mohlo být topení provozováno i za plavby v náklonu.
Povolený předozadní náklon topné jednotky uvádí výrobce jen na jednu stranu 0–90°, zatímco rotace kolem osy za chodu je možná +/–90°. Umístění na zádi je dále výhodné z pohledu vedení výfuku spalin, který jsem provedl na levoboku zádi. Ze zádi lodi se málokdy vzduch dostává na loď, a tak si spalinami z topení neznečistíme vzduch k dýchání. Sání čistého vzduchu, který topení ohřívá a vhání do interiéru lodi, jsem proto umístil co nejdále od výfuku na pravobok.
Připojení nafty většinou nečiní větší problém a v mém případě bylo snadno realizovatelné přímo k druhému vývodu prvního filtru nafty po odstranění záslepky.
Naopak nejobtížnější věcí se může stát zdánlivě jednoduchá instalace rozvodu teplého vzduchu do interiéru lodi. Důležité je najít, kudy vést hlavní trubku s teplým vzduchem lodí tak, aby nebyl překročen maximální aerodynamický odpor přípustný pro použitou topnou jednotku. Ověřil jsem si, že pokud vedení klade vyšší odpor proudícímu vzduchu, než povoluje výrobce, tak automatická regulace topení dramaticky sníží jeho výkon, aby zamezila přehřátí topné jednotky, a topení pak nebude nikdy dostatečně topit.
Ideální je vést hlavní trubku přímo bokem lodi s hlavním neregulovatelným výduchem do salónu lodi, kde je pak umístěn regulační panel a čidlo teploty topení. Z hlavní trubky se odbočkami rozvedou výduchy do kajut, které mohou mít regulační mřížky. To však bylo v lodi Delphia 40 nemožné realizovat bez zásadních zásahů do konstrukce interiéru lodi. Pro topení s výkonem 5,5 kW je předepsaný průměr hlavní trubky vedení teplého vzduchu 90 mm. V bocích lodi nebyl prostor pro umístění takto silné trubky. Jediná možnost, kudy do salónu dostat takto silnou trubku, byla středem lodi v prostoru pod postelí pravé zadní kajuty kolem palivové nádrže do motorového prostoru. Prostup motorovým prostorem však neposkytoval místo pro pokračování 90 mm silné trubky a možností bylo pokračovat pouze trubkou 60 mm. Redukce průměru z 90 na 60 mm natolik zvětšila odpor vzduchu, že topení přestalo pracovat s plným výkonem. Řešení bylo jediné, z průměru 90 mm rozdělit vedení vzduchu Y kusem na dvě paralelní trubky průměru 60 mm a vyústění dvěma výduchy do salónu.
Důležité bylo velmi pečlivě sčítat aerodynamické odpory jednotlivých komponent (odbočovací armatury, výduchy, spojovací a rozdělovací armatury) a dále přičíst odpor podle délky a průměru použité trubky a jednotlivých jejich zahnutí. V instalačním návodu k topení byly uvedeny koeficienty ke každému možnému použitelnému prvku.
Protože celková délka hlavní trubky činí téměř 10 metrů, použil jsem tepelnou izolaci. Je to návlek z pěnové hmoty o síle stěny 8 mm. Bez tepelné izolace je únik tepla z vedení 150 W/m délky. V mém případě by únik tepla bez izolace činil 1,5 kW do prostor, které vytápět nechci. Tím by se tepelný výkon pro vytápěné prostory snížil téměř o 30 %.
Nakonec je třeba vhodně umístit senzor teploty pro automatickou regulaci topení. Senzor je potřeba instalovat do prostory, kam vede neregulovatelný hlavní výstup teplého vzduchu. Obvykle to bude salón lodi, a bude třeba umístit ho tak, aby nebyl přímo ovlivňován vzduchem z výduchu, nebo se naopak nenacházel v místě vstupu chladného vzduchu zvenku. Jde o místo, které z pohledu regulace nejvíce odpovídá teplotě celého prostoru tak, jak bude vnímána.
Následné praktické zkušenosti ukázaly, že instalace hlavních výduchů symetricky u podlahy kolem schodů z paluby je velmi dobrá volba. Chladný vzduch klesající podél schodů je míchán s teplým a při zemi foukán celým salónem až do přední kajuty. Prostor je tak ihned po zapnutí topení příjemně rovnoměrně vytápěn bez vzniku míst s chladným průvanem.
Teplovzdušný systém reaguje téměř okamžitě a byl používán i při dubnové přeplavbě z Říma na Krétu, kdy se spouštěl navečer jen na půl hodiny, a zajistil tak příjemné teplo v kajutách a vypudil obvyklou vlhkost. Nezanedbatelnou výhodou topení v lodi i v relativně teplých měsících se ukázala možnost sušení mokrých oděvů, které nelze obvykle za deštivého počasí vysušit. Díky rozvěšení v koupelně a puštění poloviny topného výkonu právě do koupelny bylo vždy za hodinu vše suché. Za tímto účelem mám připravenu hadici s přírubou, která se nasadí na jeden hlavní výduch v salónu, a teplý vzduch se tak dá zavést přímo účelově tam, kde je právě nejvíce potřeba, třeba přímo pod zavěšené mokré oděvy. Spotřeba nafty je závislá na nastaveném výkonu topení a pohybuje se v rozsahu 0,2 až 0,8 l/hod. Zároveň je třeba mít na zřeteli, že topení ke vhánění teplého vzduchu do lodi potřebuje pro svůj ventilátor i elektrický proud z akumulátorů.
Odběr proudu také závisí na nastaveném výkonu topení tak, aby množství vzduchu dokázalo vyrobené teplo odvádět z topné jednotky do lodi. Změřená spotřeba proudu se v mém případě pohybuje v rozsahu 1 až 8 A.
Již po krátkém používání vím, že topení zásadně zvýší komfort v lodi, a pro toho, kdo chce loď provozovat celoročně nebo plout v chladných mořích, doporučuji mít ji vybavenou nezávislým topením.
Pro své stabilní počasí je Mallorka vhodnou destinací i pro začínající jachtaře a odmění se jim nádherně průzračnou vodou a množstvím kotvišť na svém pobřeží. V článku uvádím zajímavá místa u pobřeží Mallorky, která jsem navštívil, včetně informací o hloubce a podmínkách pro zakotvení. Místa jsou v článku zobrazena na interaktivní mapě spolu se souřadnicemi pro vaši snadnou navigaci na dané místo. Prozkoumejte např. ráj Středomoří: ostrov Cabrera. (Publikováno 1.1.2023)
V článku si představíme užitečnou pomůcku, kterou je hák k zachycení vyvazovací bóje. Říkáte, že to jde i bez něj? Samozřejmě ano, ale proč si věci neulehčit, když to jde. Nebo v situacích kdy jste na lodi sami, tak se každá vychytávka hodí mnohonásobně více než když plujete s plnou a zkušenou posádkou. V článku nechybí informace, jak jsem se vyvazoval k bóji při sólové plavbě bez háku či s málo početnou posádkou. (Publikováno 1.1.2024)
Loď na kotvě otevírá možnosti k objevování odlehlých míst a rozšiřuje svobodu volby místa, kde se zastavit. Často však mnoho jachtařů raději volí stání v maríně než stání na kotvě právě z obavy, že kotvení je málo bezpečné. Proto si dále připomeneme zásady pro bezpečné kotvení, abychom se neochuzovali o poznávání nových míst. (Publikováno 1.12.2021)