Tomáš Kůdela - BLOG

Tomáš Kůdela

yachting a expedice

Menu

VIP klub

Email:



Heslo:




Zapomněli jste heslo?

Sociální sítě

Reportáže

Bretaň 2017

Biskaj 2017

Azory 2016

Přeplavba Atlantiku 2016

Přeplavba Almérie - Tenerife 2015

Letní plachtění 2015

Kréta offshore 2014

Prázdniny na Krétě 2014

Z Říma na Krétu 4/2014

Podzimní offshore kurz 10/2013

Léto kolem Korsiky 7-8/2013

Atlantikem na Kapverdy 12/2011 - 1/2012

Plavba na Maltu 4/2010

Gibraltar strait 5/2009

Zimní Jadran 12/2008

Sardinie 4/2008


Všechny reportáže

Z Tenerife na Barbados - 1. etapa

Publikováno v My Boat 20.4.2016

Ve čtvrtek 7.1.2016 odlétám ke své lodi, která na mne čeká na Tenerife. Necítím však žádnou radost, a to si jedu realizovat svůj dávný sen – přeplout Atlantický oceán, a to hned dvakrát.


Čekání na vyplutí

Nejdříve z Evropy do Karibiku, a pak obráceně z Karibiku na Azorské ostrovy. Poslední 2 měsíce byly psychicky vyčerpávající. Řešil jsem opravu těsnění hřídele lodního šroubu. Mořská voda se dostávala do převodového oleje. A teď sedím v letadle a cítím v sobě prázdno, protože vím, že loď bude, až doletím, stále ještě na suchu a místo standardních příprav na měsíc dlouhou plavbu napříč Atlantikem mne čeká nepřijemné jednání se servisem. V pátek 8.1. se potkávám s dalšími 5 členy posádky a seznamuji je se skutečností, že opravy stále ještě nejsou hotové. Dle původního plánu jsme chtěli v neděli vyplouvat. Čas na dokončení opravy posádka tráví poznáváním Tenerife a já pracemi na lodi.

nákup zásob na plavbu


Vyplouváme

Nakonec se vyplutí posouvá až na čvrtek 14.1. Je však bezvětří a my začínáme na motor. Alespoň se pořádně vyzkouší opravená převodovka. Nefouká, volím tedy kurz mírně k Africe, abychom dříve chytili vítr. Subtropická bouře, která sílí západně od Kanárských ostrovů zde úplně zrušila obvyklý pasát. Poprvé také spouštím odsolovač Katadyn 40, který se však po produkci prvních 3 litrů porouchal. Příčinou byly nedostatečně dotažené šrouby z výroby. Oprava byla rychlá. Odpoledne konečně začíná slabý vánek, a tak dáváme plachty. Plujeme rychlostí 2-3 uzle. K večeru přijde ke slovu opět motor. Cestou nás doprovází hejna delfínů, kteří předvádí své skoky.

V pátek 15.1. ve tři hodiny v noci dáváme plné plachty a plujeme rychlostí 6 uzlů. Na Navtexu se dozvídáme, že subtropická bouře západně od nás dostala jméno Alex a stala se hurikánem. Dnes má přejít přes Azory k severu. Neuvěřitelné, hurikán na Atlantiku v lednu. Nám zase vítr slábne a stává se čistě zadním. Kasáme hlavní plachtu, genu podepřeme pněm a pokračujeme dál rychlostí 4 uzle. Odsolovač zatím pracuje dokonale. Další 2 dny je vítr stabilní. Zatím plujeme denním průměrem 125 mil, což je o 25 nm vice, než počítám v plánu trasy. Snad tedy doženeme 4 denní zpoždění. Stále bojuji s urputným kašlem, který mě doprovází od začátku roku. Včera se k němu přidala ještě horečka. Dnes se cítím o něco lépe a tak se pouštím do pečení bábovky. Nakonec jsme jí snědli místo večeře. Co se týká směn, tak běží zcela automaticky s minutovou přesností. Střídáme se po 3 hodinách po dvojicích. Pak má dvojice vždy 6 hodin volno. Plujeme zatím na autopilota, a tak se rozhoduji, že od zítra zařadím trénink na drsnější moře, kdy nebude možné autopilota použít. Oceán je klidný, již druhý den fouká stabilní vítr 15 uzlů. Loď ladně stoupá a klesá v táhlých oceánských vlnách. Je to nádhera. Vrací se mi ten krásný pocit z bytí na moři a plutí. Loď tiše nesená větrem, noční obloha posetá spoustami hvězd a jejich odlesky v nekonečné vodní hladině. V brázdě za lodí tisíce záblesků od světelkujících medůz a planktonu. Tu a tam na obloze zazáří stopa od padajícího meteoritu.


První etapa

Další dny běží dle stejného scénáře. Fouká pasát o rychlosti 16 až 24 uzlů. Stočil se na čistě zadní vítr a je těžké držet kurz k cíli, protože zezadu loď dohánějí dvoumetrové vlny. Proto držíme kurz o 15 stupňů více vlevo, aby vítr nefoukal přímo zezadu a kormidlování bylo snažší. Vaření také spontánně plyne. Směny jsem nezavedl, protože 2 členové posádky se stravují vegansky a zbytek posádky by jejich strava neuspokojila. Připravují si tedy stravu samostatně. Standardní kuchyně se tak ujímá Pavel, který již před vyplutím vypracoval seznam pro nákup potravin a dohlédl na uložení potravin do lodi. Další se pak přidají ku pomoci nebo někdy i sami se pustí do přípravy jídla.


Boj s mořskou nemocí

Pavel získal můj obdiv s jakou vytrvalostí se pustil do boje s mořskou nemocí. Hned první den se mu při vaření neudělalo dobře a tato nevolnost v útrobách lodi u něj přetrvávala i následující dny. I přesto ve vaření s občasným vyjitím na palubu či zalehnutím pokračoval, dokud činnost nedokončil. Jídla si pak dělil na malé dávky do krabiček, které konzumoval v průběhu dne, aby v něm vydrželo. Tvrdil, že si tělo musí zvyknout. A měl pravdu. Dnes, pátý den plavby, již nejeví známky nevolnosti a vesele se nají i uvnitř lodi.


Ruční kormidlování

Pondělí 18.1. večer. Vše je již rutina, 5 dní jsme nemuseli sáhnout na plachtu. Dvojice ve směně se po 30 minutách střídá v kormidlování. Snížilo to pasivitu posádky a zlepšilo jejich pozorování, kam loď vlastně pluje. Noci bývají velmi tmavé, měsíc svítí už odpoledne a po půlnoci zapadá. Druhá polovina noci je jako řídit se zavázanýma očima. Jsme 280 mil od Kapverdských ostrovů, naší první a také poslední možné plánované zastávce na cestě přes Atlantik.

V noci mě ze spánku budí směna, není si jista, zda nejsme na kolizním kurzu. To se neděje, ale znepokojila mě rychlost naší lodi, která je přes 10 uzlů. Okamžitě rozhoduji o zrefování geny. Chci dotáhnout přes vinšnu otěž, ale nějak to nejde. Nemohu otočit klikou. Napadá mne, že problém bude v tom, že pro zmenšenou plachtu je spinakrový peň moc dlouhý a překáží tak, že přes něj nejde více přitáhnout otěž. Peň tedy odstraním. Moře je hodně zvlněné, proto svíjím celou genu, abych práci s pněm na přídi lodě měl snazší. Připínám si jisticí lano svého harnesu k životnímu lanu na boku lodi a jdu na příď odepnout peň. Po chvilce balancování ve vlnách, příď stoupá, propadá se a hází sebou na všechny strany tak 2 metry, peň odpojuji od plachty a od stěžně a ukládám jej na bok lodi. Vracím se na záď a znovu dávám genu. Klikou však stále nemohu otočit. Problém nebyl v pni, ale je v samotné vinšně. Divím se tomu, protože jsem v létě vinšny čistil a promazal. Musíme tedy spustit motor, abychom zajistili ovladatelnost lodi. Vinšna je zcela zatuhlá a opravit se mi jí podaří až po 30 minutách. Pokračujeme dál na plachty. Slunce se líně vyhrabalo z oparu. Dny se tady střídají jasné i zamračené, ale zatím nekáplo. Pasát sílí k 25 uzlům a loď letí po hladině rychlostí 8 až 9 uzlů. Prakticky využiji za den dvě 6 ti hodinové pauzy mezi směnami pro spánek, to je 12 hodin spánku denně. Je to díky únavě těla, které musí ať bdí či spí neustále vyrovnávat svoji polohu. Ono se to nezdá, ale trvalá zátěž vlnami vysokými 2 metry bez přestávky po mnoho dní je znát.


spinakrový pen


Blížící se pevnina

Den uběhl, přišla noc a nastal další den. Je středa 20.1. Z vln vylétávají hejna létajících rybek, mávají křidélky a letí těsně nad hladinou desítky metrů, než zase zmizí ve vodě. Od ostrova Sao Vicente nás po obědě dělí posledních 15 mil. Stále ho ale nevidíme. Je značný opar, který zásadně snižuje dohled. Posádka netrpělivě vyhlíží pevninu. Ta se vyloupne z oparu až k večeru, kdy k ní máme už jen 2 míle. Vplouváme mezi ostrovy Sao Vicente a Sao Antao. Funguje zde tryskový efekt, který způsobuje, že vítr mezi ostrovy vane rychleji než na otevřeném oceánu. Připravujeme se na přistání v marině Mindelo. Na volání VHF vysílačkou nikdo neodpovídá, tak připlouváme k molům mariny. Začíná se rychle stmívat. Když vyvážeme loď, je už úplná tma. Dozvídám se, že kancelář mariny otevírá ráno v 9 hodin. Do té doby nemůžeme vystoupit na pevninu. Zůstáváme na lodi a projít se můžeme po mole k zamčené bráně. Všichni si dáváme sprchu na lodi, v nádrži nám zbylo 160 litrů vody. Martin a Adéla se pak ještě vydávají lovit místní wifi. Zjišťují, že připojení je nepoužitelné a místní pivo je pro Čecha nepitelné.


Ostrov Sao Vincente

Začínám vyřízením formalit v marině. Cena za 2 noci je 80 eur. Voda se platí zvášť, její cena je 2 eura za 100 litrů. Dále se vydávám do necelého kilometru vzdálené kanceláře imigrační policie. Zde dostáváme nejen vstupní, ale i výstupní razítko, protože na den odplutí spadá státní svátek ostrovů. Vše za správní poplatek 10 euro. Posledním úřadem je maritime police, kde platím dalších 10 euro a odnáším si doklad za odbavení lodi.

S taxikářem si domlouváme výlet po ostrově. Cena po smlouvání je 100 euro za den pro 6 osob. Ve 12 hodin už všichni sedíme na korbě taxi. Taxikář umí anglicky, a tak nám podává ke všemu i výklad. Při mé předchozí návštěvě zvládl taxikář anglicky nanejvší 5 slov.

Projíždíme Mindelo a směřujeme na nejvyšší horu ostrova, je tam vojenská základna a komunikační zařízení s anténami, díky kterému má ostrov internet. Zastavujeme na vyhlídce ve ¾ kopce, protože vrchol je v mraku a nic bychom neviděli. Dále jedeme na severní stranu ostrova, kde jsou rybářské vesnice. Vesnice vypadají chudě a není divu při průměrném přijmu pracujícího člověka 150 euro za měsíc. Dozvídáme se, že dívky ve svých 15 letech mají i 6 dětí. Vedle vesnice jdeme na písečnou pláž. Někteří z nás se jdou vykoupat. Já zůstávám na břehu, včera po připlutí na mne zase padly příznaky chřipky. To je důvod, proč si výlet plně neužívám. Potýkám se s bolestí hlavy, horečkou a únavou těla. Na pláž přicházejí dvě černošky, ještě děti. Typoval bych je tak 12 let. Nesou košíček s mušlemi. Je mi jasné, že nás budou nutit si je koupit. Nakonec nám však z jejich gestikulace a toho, že Luboše hladí na noze, teprve dochází, co vlastně přišly nabídnout. Do písku napsala jedna z nich cenu 2000 escudos (20 euro), že chtějí dohromady a jsou za to k dispozici na celou noc. Raději nasedáme na korbu pick-upu a jedeme dál kolem ostrova. Ve vnitrozemí, které je zcela vyprahlé a suché, vidíme malá políčka zavlažovaná větrnými pumpami, které ze studen čerpají vodu. Hlavní úroda se však zde musí vypěstovat od července do září. Srpen a září jsou zde měsíce, kdy prší. Další zemědělství se odehrává pak zase až za rok. Vnitrozemím ostrova se vracíme do Mindela, kde nás taxikář zaveze na kopec uprostřed města, odkud je pěkný výhled na celé Mindelo a přístav. Zde se s ním loučíme s tím, že dál chceme jít pěšky městem. Procházíme se uličkami a tržišti.

pic-up cestování


Příprava na druhou etapu plavby

V pátek ráno se dávame do práce, související s přípravou na druhou etapu plavby. Rozděluji posádce úkoly – je třeba uklidit interiér, umýt loď, doplnit nádrž pitnou vodou, nanosit kanystry s naftou od čerpací stanice, vyčistit zadní bakystu, v níž šplouchá pivo z proražených plechovek, které nevydržely vlny. A je nutné dokoupit zásoby potravin. Já se pustím do opravy autopilota, kontroly motoru a především těsnění převodovky vůči trupu lodi. Při plavbě se ulomila zarážka páky, kterou se ovládá mechanizmus driveru autopilota. Zároveň mne velmi zneklidňovalo rachtaní, které při vypnutém autopilotu a ručním kormidlování z driveru autopilota bylo slyšet. Nepokládám technické řešení driveru autopilota Raymarine ST4000 s ozubeným řemenem za povedené. Ozubený řemen přenáší pohyb z ozubeného pastorku elektromotoru na hladkou řemenici, pokud je napnut. Napnutí řemenu se ovládá pákou s excentrem. Pro ruční kormidlování se pákou uvolní napětí řemenu a ten má jen volně klouzat po hladké řemenici a nebránit jí v pohybu. To se však neděje, řemen se lepí k řemenici a přeskakuje v zubech pastorku. Vyrábím novou zarážku a řemen včetně řemenice čistím benzínem. Vypadá to, že mechanizmus funguje už jak má.

Pomalu budeme připraveni na vyplutí na druhou delší etapu.