Tomáš Kůdela - Mongolsko 2012

Tomáš Kůdela

yachting a expedice

Menu

VIP klub

Email:



Heslo:




Zapomněli jste heslo?

Sociální sítě

Reportáže

Bretaň 2017

Biskaj 2017

Azory 2016

Přeplavba Atlantiku 2016

Přeplavba Almérie - Tenerife 2015

Letní plachtění 2015

Kréta offshore 2014

Prázdniny na Krétě 2014

Z Říma na Krétu 4/2014

Podzimní offshore kurz 10/2013

Léto kolem Korsiky 7-8/2013

Atlantikem na Kapverdy 12/2011 - 1/2012

Plavba na Maltu 4/2010

Gibraltar strait 5/2009

Zimní Jadran 12/2008

Sardinie 4/2008


Všechny reportáže

Expedice MONGOLSKO:

3.7. - 2.8.2012

Pro změnu se letos vydáváme do Mongolska na měsíční expedici. Naším cílem je západní Mongolsko, především hory..

Vzhledem k nošení našeho 16-ti měsíčního syna na zádech, předpokládáme zásadní přesuny realizovat teréním autem nebo za pomoci zvířat.

Podívej se na film z expedice.

Přehrát film

Jak se nám dařilo uskutečňovat stanovený záměr se můžete dozvědět v níže uvedené reportáži z expedice. Na mapě můžete prohlížet detaily realizované trasy.


Jaké to vlastně bylo:

3.7.2012 úterý - Odlétáme do Moskvy, kde přesupujeme na let do Ulanbataru. Další den odlétáme do Ulangoomu, odkud začíná naše pouť do hor. Zde jsme na letišti s naší hromádkou 100 kg nezbytných věcí.

Ráno 4.7. přilétáme do Ulanbátaru, přespáváme v hotelu Golden Gobi a 5.7. ve čtvrtek pokračujeme vnitrostátním letem do Ulangoomu. Cestou v letadle zjišťujeme kde se v Ulangoomu ubytovat. Dostáváme typ na hotel Achit nuur. Po přistání na letišti v úplné pustině oslovujeme řidiče malého nákladního auta, zda by nás neodvezl do Ulangoomu. Se 100 kg zavazadel jsme vlastními silami (pěšky) poněkud nemobilní. Následuje cesta autem, kterému nefunguje spojka, a proto řidič startuje se zařazenou rychlostí a rovnou se rozjíždí.

Tomášek před hotelem s recepční a jejími dětmi.

Následující dva dny se snažíme zajistit povolení ke vstupu do přísně chráněných krajinných oblastí a domluvit se na transportu teréním autem do hor. Podaří se to během dvou dnů a 7.7. v neděli opouštíme hotel a jedeme do hor. Řidič má sebou svého příbuzného, který ovládá ruský jazyk. Díky tomu je možná domluva, neboť v naprosté většině zde nikdo neovládá žádný světový jazyk.

K večeru přijíždíme do údolí ve výšce 2000 m k tradičním jurtám, kde se domlouvá podpora pro naší pěší výpravu blíže k horám Harhira a Turgen. Získáváme 2 domorodé průvodce na koních, kteří nás budou doprovázet a povezou náš náklad.

Stavíme stan nedaleko jurty našich průvodců..

Po dni aklimatizace 9.7. v úterý konečně vyrážime na pěší etapu do hor. Tomášek se svojí přepravní krosnou na mých zádech váží 17 kg a tak se zrovna nejde příliš lehce.

Zdoláváme hřeben a najednou se nám otevírá pohled na vrcholky s ledovci, kam směřujeme.

Brzy odpoledne vždy stavíme stan na noc. Každý den tu přibližně kolem 16 té hodiny přichází déšť s bouřkami a občas i krupobitím. Právě tento večer napadlo v okolí tolik krup, že krajina změnila barvu do bíla a následující den ráno jsme místy šli v ledové tříšti.

Konečně se dostávame ve výšce 2500 m na úpatí vrcholů s ledovci. Bohužel naši průvodci odmítají jít výše do hor a není způsob jak toto změnit. Zůstáváme zde další den, abychom se zde kochali a pak následuje návrat.

Rozloučení v jurtě a návrat autem do Ulangoomu.

Další etapa z Ulangoomu je teréním autem a směřuje kolem jezer UVS nuur a Bayan nuur do pouště. Stan stavíme v dunách nad pramenem řeky. Jediné místo zde v poušti, kde se to vydatně zelená.

Kam oko dohlédne jen duny z písku.

Z pouště cestujeme na jih do pohoří Hanhohiy uul. Step přechází místy v lesy, které jsou brutálně káceny místními lidmi z nedalekých osad. Velka stáda dobytka spasou vše a mladé stromky zde nemají šanci vyrůst.

Pro naše spojení se světem spolehlivě pracuje satelitní telefon Inmarsat.

Úžasný je zde prostor. Jdeme a pořád nic. Jen step a pahorky a sem tam jurta a řeka. Máme pocit jako na moři či oceánu. Je snadné si zde připadat jako jediný na Zeměkouli.

OVÓ na kopci. Mongolsky hromádka, násyp; nakupení kamenů, kostí, potravy a oděvů, obvykle na vyvýšeninách, v místech šamanského uctívání duchů přírody, kam se přinášjí obětiny (jídlo, mince, proužky hedvábné látky aj.). Ovó je vždy vnímáno jako posvátné místo a jemuž musí být věnována pozornost a úcta. Projevem této úcty je obcházení ovó po směru hodinových ručiček, čímž je získáno "právo" položit na hromadu další artefakt nebo kámen a tím opět participace na posvátnosti tohoto ovó. Není přitom Mongola, který by se tomuto rituálu nepodřizoval nebo dokonce vysmíval, strach před mocí ovó, respektive jím zastoupených duchovních entit a naděje v jejich blahodárné působení při zachování náležitého chování jsou zcela určující.

Navštěvujeme na místní poměry nezvykle zelené údolí. Je to tím, že se zde nepasou žádná stáda. Právě tady vidíme vysokou trávu i mladé modříny.

Tomáškovo typické cestování na treku.

Velké OVÓ na kopci ve výšce 3000 m jako poutní místo. Zde je patrný vliv mongolského budhismu a původní šamanské uctívání duchů přírody je obohaceno o modlitební mlýnky.

Nemáme rádi blesky kolem stanu a proto na noc vyhledáváme nižší polohy.

Vracíme se z opačné strany k hoře Harhira a vydáváme se zdolat její průsmyk tentokrát na koních.

Jako nákladní vozidlo je použit velbloud.

Kam kůň nevyjde, musíme opět pěšky.

Konečně u ledovců.

Průsmyk Harhira dava.

V noci na 30.7. den před odletem poněkud pršelo a řeky zmohutněly.

Snažíme se dojet do Ulangoomu, ale cestu vzala voda. Nezbývá než jet jinudy.

31.7. letadlo jsme stihli a začíná naše cesta domů. Nejdříve však do Ulanbátaru. Navštěvujeme budhistický chrám.

Hlavní město vyniká velkými kontrasty, zvláště pro evropana.

Ulánbátar - nejsou zde parky, stromy chcípají suchem pod nánosy prachu a špíny. Díky údolí se zde drží smrad a smog. Na ulicích zůstávají po dešti hluboké kaluže bahnité vody a s pobavením sleduji jak je místní obyvatelé složitě obcházejí.

Ve čtvrtek 2.8.2012 šťastně přistáváme na letišti v Praze.