Tomáš Kůdela - Norsko 2010

Tomáš Kůdela

yachting a expedice

Menu

VIP klub

Email:



Heslo:




Zapomněli jste heslo?

Sociální sítě

Reportáže

Bretaň 2017

Biskaj 2017

Azory 2016

Přeplavba Atlantiku 2016

Přeplavba Almérie - Tenerife 2015

Letní plachtění 2015

Kréta offshore 2014

Prázdniny na Krétě 2014

Z Říma na Krétu 4/2014

Podzimní offshore kurz 10/2013

Léto kolem Korsiky 7-8/2013

Atlantikem na Kapverdy 12/2011 - 1/2012

Plavba na Maltu 4/2010

Gibraltar strait 5/2009

Zimní Jadran 12/2008

Sardinie 4/2008


Všechny reportáže

Putování po NORSKU:

8.7. - 25.7.2010

Tak jako v předešlém roce nás inspiroval Island, tak letos se pro změnu vydáváme do Norska. Naším cílem je nejdříve jižní část Norska, kde budeme uskutečňovat v jednotlivých oblastech, kam dojedeme autem, navazující pěší treky a také cyklistické etapy.

Podívej se na film z expedice.

Přehrát film

Jaké to bylo je zachyceno v následující on-line vzniklé reportáži. V mapě je zachycena trasa kudy jsme projeli nebo prošli, tak jak naše souřadnice odesílal přístroj GPS se satelitním komunikátorem.

Jaké to vlastně bylo:

8.7.2010 čtvrtek odpoledne - vydáváme se autem na cestu do Norska.

Projíždíme Německo a Dánsko a po mostě se dostáváme do Švédska.

10.7. v sobotu ráno vjíždíme do Norska, míjíme Oslo a směřujeme do oblasti Hardangervidda.

Večer přijíždíme autem do fjordu Flam, zjišťujeme jízdní řád vlakového spojení do Finse a vracíme se kousek zpět na náhorní plošinu postavit do pusté přírody stan a přenocovat.

V neděli se vracíme do Flamu a zanecháváme zde auto, abychom odjeli i s koly vlakem do míst, kam bychom se autem nedostali. Cestou míjíme tento krásný vodopád.

Železnicí Flamsbana se dostáváme z Flamu do stanice Myrdal, zde čekáme na přestup na vlak do Finse.

Finse - jezero Finsevatnet pod ledovcem ve výšce 1212 m nad mořem. Večer stavíme stan a zůstáváme na noc zde.

Pondělí - vyrážíme na kolech po cyklistické trase Rallarvegen dlouhe 57 km do Flamu. Cestu přerušují ledová pole.

Tomáš.

Monika a pohled na náhorní plošinu Hardangervidda.

Stále na trase Rallarvegen, která z počátku stoupá i klesá, aby po nějaké době přeci jen začala klesat. Musíme se přeci z té výšky dostat nějak až na úroveň moře.

Další z nespočetné řady vodopádů.

Monika.

Večer přijíždíme na kolech do Flamu k autu. Následující den se přesouváme autem do městečka Haugastol odkud přímým vlakem jedeme opět do Finse, tentokrát bez kol. Zde začíná náš pěší trek okolo východní strany ledovce Hardangerjokulen. Do Finse přijíždíme večer ale ihned se vydáváme jižním směrem. Ve 22 hodin je stále světlo ale stavíme stan a vaříme večeři. Jsme zde úplně sami.

Kocháme se nádherným dnem v této krásné krajině až nás toto ledovcové jezero zláká ke krátké koupeli. Voda je opravdu studená ale po tomto osvěžení se v zápětí dostavuje euforie.

A už je to tady zase (jako loni na Islandu) - budeme brodit. A tak se sama příroda stará o hygienu a masáž našich nohou.

Horké to opravdu není.

Splaz Torsteinsfonna ledovce Hardangerjokulen na jeho východní straně.

Záznam trasy, kterou jsme prošli.

Čtvrtý den treku se dostáváme do osady Halne k silnici odkud jedeme autobusem do Haugastolu k autu, kterým se dále přesouváme do oblasti Jotunheimen. Pěkné silniční sjezdy si cestou střídavě vychutnáváme na kole.

Na silnici nad chatou Turtagro zanecháváme auto a jedeme na kolech údolím Helgedalen a na úpatí hory Fannaraki ve výšce 1050 m zřizujeme náš základní tábor.

Následující den již stoupáme k vrcholu Fannaraki do výšky 2068 m.

Ledovcový splaz ledovce Jostedalsbreen.

Údolí od ledovcového splazu s jezerem Nigardsbrevatnet.

Zastavujeme na večeři a poté přejíždíme do města Andalsnes.

Večer z Andalsnes vyplouváme lodí na rybolov ve fjordu. Úlovky jsou pěkné.

Vystoupali jsme silničkou Trollstigen do sedla pod horou Bispen 720 m odkud jdeme na horní okraj stěny Trolltindan vzdálený jen 5 km ale ve výšce 1500 m, tedy 780 m vzhůru.

Počasí nepřeje krásným výhledům na vrcholky hor a ani do údolí, stále již několikátý den prší a jdeme mlhou. Konečně přicházíme na okraj kolmé stěny ale mlha znemožňuje výhled. V okamžiku kdy se mlha částečně rozestupuje je vidět silnici a řeku v údolí 1500 m pod námi. Pociťujeme mírnou závrať a k okraji přistupujeme velmi opatrně - raději "po čtyřech".

Poslední oblastí na naší cestě je okolí města Donbas, především národní park Dovrefjell. Vjíždíme do něj autem a dále pokračujeme na kolech.

Potkáváme stádo pižmoňů, které se zde pase. Nejbližší kus se daří takto vyfotografovat při dodržení bezpečné vzdálenosti >200m.