Tomáš Kůdela

Gibraltarem do Středozemního moře:

25.4.-5.5.2019

Čeká nás 11denní plavba z portugalského Cascais Gibraltarem do španělské Cartageny v rozsahu přibližně 600 NM. Plavba je pojata jako přeplavba pro získání dostatku zkušeností v náročnějších podmínkách. Procvičíme si terestrickou navigaci bez použití GPS a střídání hlídek. Naučíme se taktické plánování trasy podle meteorologických předpovědních modelů.

Naše plachtění začne v Cascais nedaleko Lisabonu.

Můžete nám posílat zprávy přimo na loď z formuláře na stránce Kontakt. Tyto zprávy si přečteme jednou za 2 dny, pokud technika neselže a dovolí nám se připojit satelitní sítí Inmarsat k Internetu.

	Aktuální poloha
	Komentovaný bod
	Bod na trase

Aktuální pozice a proplutá trasa:

Animace - start

---

---



Jaké to vlastně je:

Je středa 24. 4. 2019 a já připravuji loď na plavbu. Ve čtvrtek po 16 hodině portugalského času očekávám příchod posádky do mariny Cascais. Místo setkání bude u vstupní brány na ponton K.

Já zatím provádím potřebnou přípravu lodi. Včera byla loď spuštěna jeřábem na vodu po celkové údržbě trupu spočívající v odstranění starých vrstev nátěrů, obroušení a natření 3 vrstev epoxidového základu, na který byl nanesen vícesezóní protinárůstový nátěr (antifoaling) Micron 350.

Je čtvrtek odpoledne a posádka dorazila podle plánu. Jen servis lodi ještě probíhá. Kromě antifoalingu jsem ještě objednal výměnu oken salónu, protože už tmel v některých místech netěsnil a okny zatékalo. Technici z mariny dodělávají okna na poslední chvíli a my čekáme ještě dvě hodiny, než práci dokončí.

Páteční ráno začínám den nezbytnými podpisy členy posádky o tom, že znají své povinnost, že byli proškoleni o bezpečnosti a také písemně udělují souhlas s tím, že mohou být v průběhu plavby fotografováni, aby se mohli objevit na fotografiích v této reportáži.

V poledne definitvně opouštíme Cascais a poháněni zadním větrem směřujeme do města Sesimbra, kterou jsem plánoval na začátek jako přijemnou přestávku po krátké aklimatizační etapě a všechny jsem lákal na výbornou rybu k večeři.

Jedeme na čistý zadní vítr a proto jsme použili k přední plachtě peň. Když však potřebujeme plachtu srolovat, nejde to. Taháme za lano rolfoku ale rolfok je zaseklý. Hledám příčinu. Když nakonec zvednu hlavu, vidím jak se u vrcholu stěžně do plachty připletlo jiné lano a zablokovalo otáčení rolfoku. Prožívám napínavou chvilku, kdy mi je jasné, že pokud plachta nepůjde narolovat, budeme muset pokračovat v nezměněném kurzu dále a Sesimbru mineme. Na lezení vzhůru po stěžni moc nepomýšlím, moře se příliš vlní a mně se do toho nechce. Nakonec se dostávám nápad jak lano uvolnit aniž bych lezl vzhůru. Podařilo se.

Sesimbra se však nekoná. V marině se nenašlo pro nás jediné místo. Nezbývá než zůstat před Sesimbrou na kotvě. Posádce se nechce foukat dinghy a jet po etapách na večeři, zůstáváme na lodi. Alespoň dodatečně uctíme Neptuna.

Večer si povídáme a vaříme na lodi. Na závěr pouštím pro inspiraci dokumentární film o tragickém závodu Fastnet v roce 1979.

V sobotu časně za rozbřesku vytahujeme kotvu a vyplouváme na výrazně delší etapu až do Gibraltaru. Původně šestičlenná posádka má vlastně jen pět členů. Jeden z nich již prakticky od včerejšího vyplutí z Cascais odmítá plnit své úkoly v posádce a nevylézá ze své kajuty. Tak se zapojuji do směn s Tomášem, aby rozpis směn zůstal stejný.

Fouká nám zadní vítr a vysoké táhlé oceánské vlny zmítají lodí směřující k jihu. Plavbu tradičně zpestřují početná stáda delfínů.

Přichází nádherný přechod dne v noc. Zavedený systém směn v novém uspořádání krásně plyne ve svých tříhodinových cyklech.

Západy Slunce jsou pro většinu posádky vždy významným objektem k fotografování. A dnes to stálo za to.

V neděli vítr sílí ke 24 uzlům a my obeplouváme mys u Sagres. Měníme kurz na jihovýchodní. Mořská nemoc, která sužovala jednoho člena posádky sice odezněla, ale na to, aby se zapojil do svých povinností to nemělo žádný vliv. Spíše si posádku pletl s personálem, který se má o něj starat. Obavy mi začal dělat i jeho duševní stav, jehož projevy začaly být nebezpečné pro něj samotného i pro celou plavbu jako takovou. Proto jsem s povděkem souhlasil, když přišel s vlastní žádostí o ukončení své plavby a odstoupení z funkce člena posádky. Dohodli jsme se, že vystoupí z lodi v Gibraltaru.

Ještě nás však čekala plavba celé pondělí a následující noc. Podmínky se pro nás zhoršovaly. Nejdříve zavládlo bezvětří a pokračovali jsme na motor. V poledne se rozfoukalo přímo proti nám. Křižování proti větru by však znamenalo prodloužení doplutí do Gibraltaru o dalších 12 hodin. Vzhledem k okolnostem a časovému plánu jsem rozhodl, že zbývajících 80 NM se budeme přetlačovat s vlnami a větrem nejkratší trasou na motor. Padla na to polovina nádrže nafty, ale do Gibraltaru připlouváme v úterý brzo ráno kolem druhé hodiny.

Se zbylou posádkou si užívám hluboký spánek po náročné etapě. Ráno kolem deváté, když se probudíme, nás vítá opravdu nádherný den.

Loď jsme vyvázali na španělské straně v marině Alcaidesa. Marina je velmi pěkná a prostorná. Zatím zde není problém s místem i když připluji neohlášen.

Cestou do sprch nás zaujme tato omšelá loď na které bydlí chlapík zevnějšku bezdomovce se svými pěti kočkami (myslím ta domácí zvířata). Luděk z posádky zjišťuje, že ten chlapík na té lodi bydlí a živí se servisem jachet po přístavech. Chystá se však odtud odplout, protože je zde málo práce, na Kanárské ostrovy.

Na konci mariny jsou tyto podivné lodě - hausboaty. Můžete si zde některý z nich pronajmout. Asi se moc nepočítá, že s tím někam poplujete, bál bych se zda se ze střechy nezřítím i s křesílkem. Má to však motor i volant.

Hraniční přechod na britskou korunní kolonii - Gibraltar. Bez pasu se tam nedostanete. Já se odděluji od posádky, a jdu se projít Gibraltarem sám. Především proto, že potřebuji najít obchod s díly pro lodě a koupit takové vodící oko na lano, které při plavbě prasklo.

Poté co procházím celnicí silnice i chodník křižují přistávací dráhu gibraltarského letiště. Informační tabulka vyzývá chodce aby šli rychle. Pokud se blíží letadlo na přistání či hodlá startovat, jsou přechod a silnice uzavřeny.

Mé kroky směřují do Ocean Village. Od minule si pamatuji, že tady byl jachtařský obchod.

Ocean Village je moderní víceúčelové město nabízející rezidenční bydlení, marinu pro jachty, hotel a světové obchodní centrum Gibraltar.

Skoro to tady nepoznávám. Od mé první návštevy Gibraltaru v roce 2009 se Ocean Village značně rozrostla. A co ten hotel? Tady bylo molo mariny, teď je zde místo vyvázaných lodí jediná obrovská, která nevypluje. Je tady jako pětihvezdičkový hotel a casino od roku 2014. Jeho výstavba stála £ 120 miliónů.

Tak konečně jsem nalezl hledaný obchod. Uspěšně, nakupuji co jsem potřeboval.

Vydávám se do staré části města.

Uličky plné obchodů a restaurací pro turisty.

Míjím budovu kanceláře pro registraci občanů Gibraltaru.

A lanovkou vzhůru na skálu. Dnes je fotografické počasí, tak toho musím využít.

V horní stanici už potkávám první gibraltarskou opici.

Pohled směrem na Španělsko.

Z výšky 420 metrů je nádherný výhled.

Opice jsou tady na skále na každém kroku. Nemám tedy obavy, že by Gibraltar nezůstával dále britskou kolonií, protože podle jedné staré legendy se bude muset Velká Británie vzdát Gibraltaru a navrátit jej Španělskému království poté, co zemře poslední opice. Obyvatelé Gibraltaru se však cítí více jako Britové než Španělé, tak se o blaho opic pečlivě starají.

Dělám čelem vzad a přede mnou v dáli je pobřeží Maroka.

Gibraltarské opice jsou Makakové bezocasí. Ukážeme-li v širokém úsměvu všechny své zuby, je to v jejich řeči nabídka přátelství a nebudeme mít s nimi žádný problém. Tak se tedy usmívám a nemračím.

Marina Alcaidesa, kde jsme přistáli, je hned za přistávací dráhou na španělské straně.

Loučím se s opicemi a jedu dolů do města.

Jdu do další rezidenční čtvrti s marínou okouknout jak to tam mají hezké. Samozřejmě s obranným dělem jako připomenutí dávných dob.

Jinak také město plné zákazových tabulek.

Hezký park, ale mezi těmi domy pro mne je to trochu málo přírody.

Slunce zapadá a všichni společně jdeme na španělskou večeři.

Tentokrát nevolím oblíbenou rybu či chobotnici. Dám si vepřové, ale iberijské. Tlustá ouška sklopená nad malými očky, ostrý rypák, tmavá kůže a kulaté bříško, to je iberijské prase. Prasátka žijí na západě Španělska ve volném chovu, která se živí žaludy z dubů rostoucích na Pyrenejském poloostrově. Maso těchto prasat má prý intenzivnější chuť. Bylo výborné.

Po dobré večeři se vracíme na loď. Gibraltarská skála je nasvícena.

Čtvrtek ráno, vyplouváme do Středozemního moře. Den je zatažený.

Proplétáme se mezi spoustou zakotvených lodí, které čekají na okamžik své vykládky či nakládky.

Pohled z jihu na skálu a maják. Dáváme plné plachty a ostře proti větru plujeme na východ.

Poslední zamávání Gibraltaru.

Tak tady to byl těsný průjezd kolem zakotvené lodi, který nám dal pocítit její velikost.

Daniela s Luďkem se dali do přípravy oběda zrovna když začalo krásně foukat. Ale jde jim to dobře i přes náklon lodi.

Luděk dokončuje přípravu, na palubě to už lákavě voní.

Oběd o dvou chodech (polévky a hlavního jídla) se podává na palubě.

Je dovařeno a servíruje se na palubě.

Polévka i rizoto chutnaly výborně.

Večer vítr zaniká a my pokračujeme na motor. Zítra se má zase rozfoukat silně a opět přímo proti naší trase. Zvažuji udělat zastávku někde u pobřeží, než vítr změní trochu směr. Časovou rezervu ještě malou máme.

Blížíme se k pobřeží, je to tady samý skleník. Přistáváme v přijemné a veliké marině Almerimar. Kancelář otvírá až v 16 hodin, čekáme před ní na otevření.

Dostáváme přidělené místo, na které přeplouváme a uvazujeme loď pro dnešní noc. Společná fotka na přídi a pak na obhlídku okolí.

Marina je situována do středu městečka. Město je dosti opuštěné. Zjišťujeme, že jsou to většinou apartmány, které se zaplní až v létě. Sezóna tady ještě nezačala a právě tak je to znát i na zavřených restauracích.

Jdeme společně na procházku s cílem najít, kde si dáme dobrou večeři. Jednak je ještě na místní poměry brzo, v 19 hodin se zde nevečeří, jednak většina podniků je po zimě ještě zavřených. Prostě tady chcípl pes.

Marina za námi a my provházíme oblázkovou pláž. Kam oko dohlédne turistické resorty zcela prázdné a lačně čekající na své letní obyvatele. Za nimi pak už jen nekonečné plochy skleníků produkujících zeleninu pro zbytek Evropy.

Hladoví se vracíme přes obchod s potravinami na loď. Neseme si však z obchodu kus masa. Večeři si uděláme tedy sami.

Výsledek je nad očekávání dokonalý.

Kus španělského vepře s brambory a salátkem. No to se bude blaženě spát.

Pátek 3.5.2019 v 8 hodin opouštíme marinu a vyplouváme na poslední část naší pouti, do Cartageny. Data na předpovědi větrů nejsou zrovna podle našich představ, ale tak to na moři a i v životě chodí. Silný protivítr odezněl, na druhou stranu zase nebude vítr skoro žádný. Čekáme krátké (několikahodinové) závany větru z různých směrů. Tak se aspoň pocvičíme v práci s plachtami.

Až do večera plujeme na motor. V noci se konečně rozfouká, ale přímo proti nám. Dáváme plné plachty a křižujeme. Za půl hodiny vítr prudce zesílí ke 27 uzlům a my refujeme. Tak jak se na této plavbě stalo pravidlem nejsilnější větry a prudké změny přicházejí v noci. S rozbřeskem vítr opět zaniká a my se k Cartageně blížíme hnáni motorem.

V sobotu 4.5. jsme definitivně přistáli a večer se jdeme podívat do města, samozřejmě se záměrem společné večeře. Město je zcela zacpané lidmi a všude v ulicích se tančí.

Na ulici Calle Gral. Ordóňez před budovou místního úřadu probíhají taneční vystoupení. Jen s naší večeří to vypadá bledě. Všechny restaurace jsou plné a jsou před nimi fronty. Nakonec si podnik nevybíráme a jdeme prostě tam, kde je místo. K večeři volíme tradiční španělskou paelu.

V neděli ráno se loučím s posádkou a vrhám se do obvyklých prací před opuštěním lodi.

Zpět na začátek