Tomáš Kůdela

Březnová Biskaj:

15.3.-27.3.2019

Čeká nás 13denní plavbu v délce 700 NM z francouzského Brestu přes bouřlivý Biskajský záliv a dále kolem Portugalska do Cascais. Plavba je pojata jako přeplavba pro získání dostatku zkušeností v náročnějších podmínkách. Procvičíme si terestrickou navigaci bez použití GPS a střídání hlídek. Naučíme se taktické plánování trasy podle meteorologických předpovědních modelů.

Naše plachtění začne v Brestu, v marině Du Château.

Můžete nám posílat zprávy přimo na loď z formuláře na stránce Kontakt. Tyto zprávy si přečteme jednou za 2 dny, pokud technika neselže a dovolí nám se připojit satelitní sítí Inmarsat k Internetu.

Textové zprávy (bez příloh a o maximální délce 120 znaků) poslané na e-mail adresu:

nebo zprávy na tel. číslo +870776395406 můžete zde napsat a obdržíme je satelitním telefonem okamžitě ať jsme kdekoli.

	Aktuální poloha
	Komentovaný bod
	Bod na trase

Aktuální pozice a proplutá trasa:

Animace - start

---

---



Jaké to vlastně je:

Je středa 13. 3. 2019 a já připravuji loď na plavbu. V pátek po 16 hodině očekávám příchod posádky do mariny Du Château. Místo setkání bude u té vstupní brány do mariny, která je proti restauraci La Base Brest (restaurace je viditelná na mapě níže). Také je nejblíže od kanceláře mariny. Část přístavu je vojenská a tak Google musel patrně rozostřit detaily a mapa není proto hezká.

Já zatím provádím potřebnou údržbu lodi. Byla to výměna hadic ke sprchám, které už vypadaly, že se brzo zlomí. Utěsnění průchodu olejové měrky v bloku motoru, kde prosakoval olej. Kontrolu automatických záchranných vest, kontrolu a opravu automaticky spouštěných světel na vestách. A v neposlední řadě vyčištění interiéru lodi po zimě.

V pátek odpoledne podle plánu přicházi posádka na loď. Jdeme na společnou večeři a nákup zásob necháváme na sobotní dopoledne, není kam spěchat. Vítr není příznivý pro naše vyplutí. I v přístavu fouká 35 uzlů a na otevřeném moři, na které bychom měli vyplout je vítr 40-50 uzlů přímo proti našemu kurzu a vlny dosahují výšky 7m. Odkládám start etapy přes Biskajský záliv na neděli. Naše největší dobrodružství je zatím pečení vepřové rolády na švestkách.

Tak se alespoň dobře najíme, další den možná bude odtučňovací.

Ze soboty na neděli přeběhla fronta přes Brest a v noci nás vzbudilo krupobití. Podmínky jsou již vhodné ke startu. Nesmíme však zapomenout na přípitek Neptunovi.

Už jen odvázat loď a vyplout.

V 11 hodin už máme Brest za zádí a směřujeme vstříc vlnám v Biskajském zálivu. Po 17 mílích budeme moci již změnit kurz dát plachty a stočit se k větru bodem. Čekají nás přibližně 3 až 4 dny než přeplijeme Biskaj ke španělským břehům.

Po první hodině plavby se dostáváme z brestské zátoky k oceánu. Zrovna Martin vaří oběd. Asi jsme měli vařit dříve. Vjíždíme do vln a Martin s vypětím posledních sil dosmaží karbanátky. Rozpálený olej v pánvi nás poněkud děsí. Rychle končíme přípravu oběda. Mezitím někteří na jídlo už ztrácejí chuť.

Zálivem od Brestu se prodíráme přímo proti větru 25 uzlů zatím na motor. Říkám si jaké to bude dále, vítr není překážkou, ale vlny ze včerejšího večera, které vytvořil vítr o síle k 50 uzlům, se ještě moc nezmenšily.

V 16 hodin měníme kurz a vytahujeme plachty. V poryvech fouká 35 uzlů, tak začínáme na 3. refu.

Uháníme ve vlnách 8 uzly. Hrubé moře si vybírá svou daň v podobě obsahu našich žaludků.

Na Navtex přichází zpráva o 15 vypadlých kontejnerech driftujících pod hladinou. Vynáším jejich polohu, a zjišťuji jejich vzdálenost 21 mil od naší polohy.

Po chvíli přichází ještě jedna zpráva o skupince dalších 14 kontejnerů převážně šedé barvy. Ty ve vodě nebudou rozpoznatelné ani ve dne natož v noci.

Trochu je nám útěchou Měsícem rozzářená noc, ale moc si od toho neslibuji. Musím věřit svému kvalifikovanému odhadu, že kontejnery jsou od nás na východ a fouká severozápadní vítr, tak se budou od nás spíše vzdalovat.

V noci směny střídavě mrznou u kormidla, je 9°C a s tím větrem a sprchami z vln je to jako by mrzlo. Připomíná mi to loňskou letní plavbu na Island. A už se letos těším zase do teplých moří.

Další dny postupně vítr slábne a i vlny se zmenšují tak jak ukazuje předpovědní model GRIB. Předpověď i po třech denech plavby sedí téměř s hodinovou přesností a my postupujeme dle plánu. Třetí den je nejslabší vítr 10 uzlů zezadu a naše rychlost klesá ke 4 uzlům. Zítra vítr opět začne sílit a náš dojezd k naplánované zastávce u španělského břehu bude zase rychlejší.

Zatím však přichází nádherná jasná noc.

Opět si užívám ten krásný přechod dne do noci, který pro mne skýtá nějaké zvláštní kouzlo, ač jsem jich zažil už stovky.

Měsíc v úplňku nám osvětluje trasu této poslední noci na Biskaji.

Aktuální směna Jirka s Michalem. Jirka kormidluje a vysvětluje Michalovi práci se sextantem, který si to právě zkouší.

Nad ránem se začíná opět pořádně rozfoukávat a my si opět dopřáváme rychlou plavbu ve vlnách a větru v nárazech 35 uzlů. Odpoledne se již přibližujeme ke španělským břehům a chystáme se přistát v Camariňos.

Tak a jsme vyvázáni. Podle pilota zde bývá v sezóně hodně lodí a je těžké najít místo u pontonu. Vzhledem k tomu, že jsme jediná loď co připlula, tak zde sezóna patrně zdaleka nezačíná.

Na břehu se rozkládá malé městečko Camariňos. Využíváme zázemí mariny, především sprchy. K večeru připlouvá ještě jedna loď se švédskou posádkou, dvěma staršími muži, kteří plují obráceným kurzem než my. Převážejí pro nového majitele loď ze Španělska do Švédska. Říkají, že dnes křižovali proti tomu větru asi 3 hodiny a prakticky nepostupovali vpřed. Tak přijeli čekat na změnu větru. Další dny stejně budou mít vítr hodně proti svému kurzu, tak jim v duchu držím palce a pokud vyplují, vůbec jim to nezávidím - to křižování přes Biskaj.

Večer si v restauraci, která sousedí s marinou a patří k místnímu jachtařskému klubu, dáváme chobotnici a škeble. Zdá se, že jsme dnes pro ně významní zákazníci. Adriana, která nás zde obsluhovala se s námi nechává vyfotit na jejich web, tak tu fotku taky chceme.

Čtvrtek je bezvětrný den, vyplouváme na motor. Dále na oceánu se snažíme chytit závany zadního větru do genoy (přední plachty) podepřené spinakrovým pněm. Po dvou hodinách závany končí, naše rychlost klesá pod 2 uzly a my startujeme opět motor abychom dopluli ke známému mysu Finistere.

Jirka využívá jasnou oblohu a klidného moře k tréninku se svým sextantem určování naší polohy.

A už vidíme mys Finistere, za bublání motoru a neuvěřitelně klidného moře pro tuto oblast jej obeplouváme a směřujeme do města Fisterra, kde bychom rádi našli místo v přístavu, abychom mohli opustit loď a vydat se pěšky na mys.

V pilotu nacházíme informace, že je zde jen kotviště a pontony s vyvazovacími prsty jsou jen pro malé lodě a na malé hloubce, spíše pro rybářské čluny. Jaké však nastává překvapení, před přístavem je zcela nový ponton na hloubce 5 metrů a žádná loď u něj. Hned ho využíváme. Vypadá, že je ještě ve výstavbě. Jen brána spojující ponton se břehem je zamčená a tak ji přelézáme. Martin se vydává najít někoho v přístavu a získat klíč. Neúspěšně, jen místní rybáři říkají, že u pontonu můžeme klidně zůstat.

Vyrážíme tedy přes bránu na výlet. Pohled na pontony s prsty prozrazuje, že by to opravdu pro moji loď nebylo.

Rybářská tradice na nás zde dýchá na každém kroku. A barevné rybářské loďky dělají přístav takový veselejší.

Navštěvujeme muzeum rybolovu a díky Martinově znalosti španělštiny, který tlumočí výklad, se tak dozvídáme zajímavé věci, jako například jak důležitá pomůcka pro rybolov je kámen ze spodní strany plochý a hladký uvázaný na provaze. Kámen kromě funkce měření hloubky se používal jako sonda ke zjištění povrchu dna. Spodní plochá strana kamene se potřela smůlou a pak se kámen spustil na dno. Na kámen se přilepily vzorky z povrchu dna a rybáři pak věděli podle druhu dna, jaké druhy ryb očekávat.

K večeru míjíme na konci města kostelík a jdeme na mys Finistere. Mys je poutním místem označovaným jako konec světa a mnozí poutníci, kteří na své Svatojakubské cestě došli až do svého cíle – Santiaga de Compostela – se vydávají na "posledních pár" kilometrů na konec světa. Finisterre je tedy také koncem cesty Camino de Santiago.

Na rozdíl od poutníků, kteří měli na "konci světa" splnit tyto úkoly:
1. Vykoupat se na pláži Langosteira a očistit tak své tělo a smýt prach z dlouhé poutní cesty. Pro poutníky tak začíná nový život.
2. Spálit své oblečení, aby svůj nový život nezačínali se zátěží.
3. Vidět východ a západ slunce, neboť ty symbolizují smrt a zmrtvýchvstání, a tím i zmrtvýchvstání Bohem požehnaného poutníka.

Já si jdu pouze vychutnat západ Slunce z tohoto mystického místa (plním poouze část 3. bodu).

Rozptýlili jsme se po kamenech a tiše každý si prožíváme tento okamžik.

Dívám se na západ a hlavou mi jdou vzpomínky na tu nekonečnou vodní hladinu Atlantského oceánu, kterou jsem tam a zpět přeplul v roce 2016. Už mne to zase volá. Ale letos ještě zdaleka ne. Teď se těším na teplé středomořské vody.

Pátek - předpověď nám až do soboty neslibuje žádný vítr. Stejně dnes v poledne vyplujeme. Je už čas, abychom s rezervou dorazili do cíle v Cascais. Vyplujeme na motor dál od pevniny a budeme se snažit chytit nějaký vítr. V sobotu večer se to má zase aspoň trochu rozfoukat. Zůstávat dál v přístavu nikoho neláká a raději se budeme pohupovat v oceánu na lodi.

Zpět na začátek