Tomáš Kůdela

Z Německa do Norska:

15.7.-26.7.2017

Přeplavba pro získání dostatku zkušeností v náročnějších podmínkách. Procvičíme si terestrickou navigaci bez použití GPS, střídání hlídek, plánování přeplavbové trasy s využitím meteorologických dat. Naučíme se taktické plánování trasy podle meteorologických předpovědních modelů. Zápočet uplutých námořních mil pro zájemce o průkaz B – Yachmaster Offshore.

Naše plachtění začíná v německém Cuxhavenu v marině SVC Jachthafen 1.

Můžete nám posílat zprávy přimo na loď z formuláře na stránce Kontakt. Tyto zprávy si přečteme jednou za 2 dny, pokud technika neselže a dovolí nám se připojit satelitní sítí Inmarsat k Internetu.

Textové zprávy (bez příloh a o maximální délce 120 znaků) poslané na e-mail adresu:

nebo zprávy na tel. číslo +870776395406 můžete zde napsat a obdržíme je satelitním telefonem okamžitě ať jsme kdekoli.

---

Partnerem akce je společnost EXPRES MENU.

	Aktuální poloha
	Komentovaný bod
	Bod na trase

Aktuální pozice a proplutá trasa:

Animace - start

---

---



Jaké to vlastně je:

Všichni se máme setkat v sobotu 15.7.2017 v 18:00 hodin u lodi v marině SVC Jachthafen 1 ve městě Cuxhaven na pontonu D18. V neděli bychom měli vyplout.

Posádka přijíždí podle plánu v sobotu večer. Část posádky do Cuxhavenu přijela již dříve a odpoledne provedla nákup zásob potravin na plavbu. V neděli jsou možnosti nákupu zde velmi omezené.

A tak v neděli ráno už jen doplňujeme vodu do nádrže a lehce oplachujeme palubu a vyplouváme na relativně krátkou etapu na ostrov Helgoland.

Prvních 15 námořních mil motorujeme plavební dráhou mezi mělčinami směrm k moři s větší hloubkou. Míjí nás řada velkých lodí a také rybářů se sítěmi. Spíše vypadají jako lodě pro krmení racků.

Dopoledne bylo ve znamení mlhy a deště. Odpoledne se viditelnost zlepšila. Vítr se však otočil přesně proti nám a tak došlo na křižování a místo předpokládaných 35 mil jsme upluli 53 mil než jsme dosáhli cíle.

Večer se bokem vyvazujeme k balíku lodí v přístavu na ostrově Helgoland. Na rozdíl od mé předešlé návštěvy v dubnu, kdy zde bylo jen pár lodí, nyní je přístav pěkně plný.

V pondělí ráno posádka vyráží na sousední ostrůvek Dune podívat se na vyvalující se tuleně. Já zůstávám na lodi a opravuji uvolněnou konstrukci nesoucí solární panely, která se uvolnila ve vlnách cestou na Helgoland.

Kolem poledne se posádka vrací na loď a já se nechávám vytáhnout na stěžeň, abych se pokusil najít příčinu proč nám začíná windmeter (přístroj ukazující sílu a směr větru) zlobit. Tím míním, že chvílemi neukazuje nic nebo údaje viditelně neodpovídající skutečnosti. V konektoru měřicího senzoru nacházím mírnou vlhkost a oxidaci kontaktů. Kontakty vysušuji a čistím a senzor zapojuji zpět.

Pohled na přístav Helgoland z vrcholu stěžně.

V pondělí 17.7.2017 v 15 hodin místního času opouštíme Helgoland a vyplouváme do Norska do naší první zastávky u města Stavanger.

Fouká předoboční vítr ze severozápadu a loď pěkně uhání. Trochu nás vítr tlačí k dánským břehům a tak nezbývá než občas udělat obrat proti větru a kousek nastoupat.

Přichází první naše společná noc na plavbě. Posádka už funguje ve dvojčlenných směnách po 4 hodinách.

Pozici lodě kontrolujeme i v programu Navionics, který nabízí více podrobností než tradiční námořní mapy, které mám na lodi. Hlavně pak v Norsku nákup detailních map všech fjordů by cenou stonásobně převýšil cenu map v systému Navionics. A tak pro základní navigaci se stále držím papírové mapy ale jen do měřítka 1:300 000 a další detaily u pobřeží čerpáme z Navionicsu.

V úterý pokačujeme ve stejném větru dále. A do večera máme za sebou 115 námořních mil.

V noci na středu vítr utichá do bezvětří. Ke slovu nastupuje motor. Ve středu odpoledne se začíná rozfoukávat z východu a opět nabíráme rychlost. Windmetr už ukazuje úplné nesmysly. Můj pondělní výlet na vrchol stěžně problém tedy nevyřešil. K večeru vlny rostou a přidávají se delfíni.

Soumrak je v těchto zeměpisných šířkách v létě velmi pozdní a Slunce nezapadá na západě ale přímo před námi, a to plujeme na sever.

Tma přichází až s půlnocí a od tří hodin ráno už zase svítá. Vítr v této nepříliš tmavé noci sílí ke 30 uzlům.

Plujeme rychlostí 7 až 8 uzlů bokem k vlnám a tak jsme často kropeni sprchou slané vody.

Windmeter sice ukazuje hodnotu větru 30 uzlů ale vzhledem k jeho závadě mu to příliš nevěřím. Vítr má časté silné poryvy a proto rozhoduji o zrefování hlavní plachty na 3. ref.

V průběhu refování se roztrhla část hlavní plachty. Tak nás čeká práce. Ve čtvrtek vítr slábne a stává se zadním. Ke Stavangeru doplouváme především na genou (přední plachtu), abychom dále nenamáhali plachtu hlavní. Poslední část plavby v silném větru ubíhala ryche a tak bude čas na šití plachty. Po uplutí 360 námořních mil z ostrova Helgoland se 20.7. ve čtvrtek blížíme ke Stavangeru, našemu vstupnímu bodu do Norska.

Odpoledne spatřujeme typické pobřeží. Vítr utichá a na motor doplouváme posledních 15 mil do Stavangeru.

Vjíždíme do města a vybírám dle pilota (příručka s popisem míst a přístavů) marinu, kde bychom se vyvázali.

Volba padla na marinu Seilforening co nejblíže středu města.

Stání je zde mezi prsty, které jsou obloženy gumou a přistání je snadné i v bočním větru.

Vyřízení formalit a zaplacení je zcela samoobslužné. U schránky jsou obálky, na nichž je předtištěný formulář k vyplnění. Do obálky po vyplnění vkládám 250 NOK, cenu za noc a elektřinu, a vhazuji do schránky.

Marina je velmi klidná a kolem lodí plavou labutě.

Kolem osmé hodiny večer se rozbíháme z lodi si každý samostatně prohlédnout město. Z mariny do města je to kousek po mostě, ze kterého je hezký pohled na marinu a Stavanger.

V pátek ráno hledáme kde by nám profesionálně opravili plachtu. Odkazy na místní firmy na Internetu jsou většinou neaktuální. Nakonec se telefonicky v poledne domlouváme na opravě plachty. Musíme spěchat, protože je pátek a pracovní doba jim končí v 15:30 hodin.

Voláme taxík a neseme k němu sundanou plachtu.

Firma je za městem v průmyslové zóně a působí na mne dobře. Okamžitě se pouštějí do práce a my máme počkat přibližně hodinu a půl.

Odpoledne již máme plachtu dobře opravenou a můžeme vyplout.

Je úplné bezvětří, slabě mrholí a my na motor plujeme do Lysefjordu. Krajina je zde pro mne naprosto úchvatná a tak se kochám.

Na noc zastavujeme v dobře kryté zátoce u ostrůvku Adnoy před začátkem Lysefjordu. Spouštíme kotvu ve středu zátoky. Vybaluji z batohu drona a vzlétám udělat nějaké záběry z výšky.

Při přistání jsem se pořádně zapotil. Dron díky senzorům, které ho chrání před srážkou s blízkými objekty, odmítá doletět až nad palubu lodi a přistát. Zastavuje se kousek od lodi nad vodou, kde ho nemohu chytit. Detekce překážek blokuje mé ruční řízení pro navedení nad palubu, abych ho mohl chytit. Nakonec najdu vhodný úhel odkud se k palubě mezi lanovím přiblížit. Drona chytám do ruky a jdeme se netrpělivě podívat na pořízené záběry.

Zpět na začátek