Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaZ Azorů do Lisabonu 9/2016
31.5. - 1.7.2025
Měsíc plavby z Tromso Severním ledovým oceánem až na Nordkapp. Za svitu nezapadajícího slunce budeme pozorovat velryby a vydáme se do kraje drsné přírody dálného severu, hor pokrytých sněhem a budeme si vychutnávat divokou přírodu formou expedic. U Nordkappu se obrátíme a poplujeme již stále k jíhu až na Lofoty.
Můžete nám posílat zprávy přimo na loď z formuláře na stránce Kontakt. Tyto zprávy si přečteme pokud technika neselže a dovolí nám se připojit k Internetu. Při plavbě dále od pobřeží není k dispozici GSM signál a proto se zprávy k nám mohou dostat teprve až se z otevřeného moře přiblížíme na dohled k pobřeží.
1. den - pátek. Odpoledne přichází rodina na naši společnou plavbu na Nordkapp. Začíná vybalování věcí a jejich organizace v lodi. Tím jsme se pro dnešní den vyčerpali a za stálého slunečního svitu kolem půlnoci uléháme ke spánku.
2. den - sobota. Den je ve znamení nákupů zásob na expedici. Vzhledem k tomu, že po cestě už nebude kde doplňovat zásoby, připravili jsme seznam jídla na 14 dní pro šest lidí, což je celkem 252 porcí.
Odpoledne vyrážíme na procházku do centra Tromsø, kde navštěvujeme arktickou katedrálu, která nás ohromuje svou architekturou. Zatím stále čekáme v přístavu na vítr a vyplutí plánujeme na neděli.
3. den - neděle. Dnes jsme se nachystali na vyplutí - začali jsme mytím lodi od nočních návštěv racků, připravili jsme si harnessy, doplnili naftu a kolem poledne vypluli. Asi po hodině nám ale došlo, že jsme zapomněli doplnit nádrž s pitnou i užitkovou vodou. Měli jsme jen 8 litrů z celkových 320. V kuchyni jsme proto zprovoznili odsolovač mořské vody, který nám aspoň trochu pomohl situaci vyřešit. Další zastávku jsme museli naplánovat tak, aby tam bylo možné vodu doplnit.
Cílem dnešní plavby se stal ostrůvek Skjervøy, který je známý pro svou výbornou polohu k pozorování velryb.
Pluli jsme zhruba deset hodin a k večeři jsme si ještě za plavby dali národní jídlo našich sousedů Švédů.
Cestou nás provázely nádherné výhledy na horské štíty, vodopády z tajících ledovců a hejna papuchálků. Voda
má přibližně 6 °C, zatím sice vesele plánujeme na další dny otužování v některé ze zátok, ale začínáme
pochybovat, jestli to je dobrý nápad.
Přistáli jsme kolem půl jedenácté večer, ale díky polárnímu dni jsme dorazili za plného světla. Doplňujeme vodu a plánujeme další etapu, která by nás měla zavést snad už přímo k Nordkappu.
4. den - pondělí. Dnešní den jsme věnovali průzkumu ostrova Skjervøy. Rozdělili jsme se na skupiny a někdo se vydal na túru na nejvyšší vrchol ostrova, ostatní se vydali skrze lesy k majáku na severním cípu ostrova.
Odpoledne odpočíváme a nabíráme síly. Čeká nás totiž noční vyplutí – kolem půlnoci se plánujeme vydat na nejdelší etapu celé výpravy: přibližně 30 hodin plavby a 122 námořních mil směrem na sever - k Nordkappu.
5. den - úterý. Na naši nejdelší etapu vyplouváme přesně o půlnoci - za deště. Hned od začátku nám přeje zadoboční vítr, který se během dne postupně mění v zadní. Po celou trasu se vítr drží mezi 5 a 6 Beauforty, takže loď letí vpřed a kýve se v táhlých dlouhých vlnách. Střídáme se po dvojicích ve tříhodinových směnách a plujeme bez přestávky.
Počasí je proměnlivé - déšť střídá oblačnost a mrazivý vítr, slunce se objeví jen občas. Ale díky příznivému větru postupujeme rychleji, než jsme čekali. Nakonec místo plánovaných třiceti hodin jsme v cíli už po dvaceti dvou. Připlouváme do malé rybářské vesničky, Gjesværu, s předstihem.
Gjesvær je vesnice obklopená drsnou severskou přírodou, kde žije jen několik desítek obyvatel. Nad fjordem krouží mořští orli a ve skalách hnízdí papuchálci. Přistání ale není jednoduché. U mola je jen úzký prostor, a tak prosíme švýcarskou posádku vedlejší lodi, aby svou loď trochu posunuli. Vyšli nám vstříc, svou loď převázali o kus dál a vešli jsme se. Unavení, ale spokojeni, se chystáme na spánek. Zítra nás čeká výprava po souši přímo na Nordkapp.
6. den - středa. Dnes vyrážíme na místo, kam jsme směřovali - Nordkapp. Cesta z Gjesværu trvá asi půl hodiny autem, veze nás místní obyvatel a cestou pozorujeme krásné výhledy na netknutou norskou krajinu a stáda volně se pasoucích sobů. Útes vysoký 308 metrů se tyčí nad Severním ledovým oceánem a i když není úplně nejsevernějším bodem Evropy, pro většinu lidí je právě tohle místo symbolem jejího konce.
Odpoledne tráví každý po svém a objevujeme další zákoutí a okolí rybářské vesnice. Došlo i na částečné otužování ve vodě kolem šesti stupňů.
Večer plánujeme jako dezert dozrálé mango, v místním obchodě k němu přidáváme "lívanečky" - až zpět na lodi zjišťujeme, že nejde o sladkost, ale o rybí karbanátky. Nakonec vítězí sladká rýže s mangem a tuto norskou specialitu si necháváme na jindy.
7. den - čtvrtek. Dnes se vydáváme na trek přes kopce k vyhlídce na Lilletuvu. Cestou potkáváme soby, mořské orly a stovky racků. Krajina je otevřená a surová, ale přitom klidná a neskutečně krásná.
Další etapu plánujeme až na další den, v pátek v noci by nás měl vítr dovézt přímo na ostrov Ingøya. Ostrov na samém okraji arktického oceánu, kam se dá dostat jen lodí. Žije tu asi třináct stálých obyvatel, zbytek patří divokým králíkům a skalám.
8. den - pátek. Ráno jsme věnovali doplnění zásob. Další etapa před námi, a tak jsme se vydali na malý nákup. K obědu jsme ochutnali místní rybí karbanátky, které jsme si minule spletli s lívanci. Odpoledne jsme vyrazili směrem k ptačímu útesu Gjesværstappan, jednomu z nejvýznamnějších ptačích území v celém Norsku. Na strmých ostrovech, které tvoří tuto rezervaci, hnízdí až 50 000 párů mořských ptáků.
Viděli jsme například papuchalky, kormorány, alkouny, tereje, racky i mořského orla. Ptáci byli nejen na útesech ostrova, ale také nás po stovkách obklopovali ve vodě. A nebyli sami, viděli jsme také tuleně a delfíny.
Dál jsme pokračovali na ostrov Ingøya. Moře bylo klidné a celou cestu nás provázelo slunce. Přibližně v polovině cesty, u jednoho z podmořských útesů, jsme se rozhodli zkusit rybolov a kapitán, Tomáš, se chopil prutu. Za necelých 40 vteřin jsme vytáhli první poměrně velkou tresku.
Nakonec jsme ulovili tři různé druhy tresky, které jsme si ponechali, menší ryby jsme pustili zpátky do moře. Tento způsob obstarání ryb byl výrazně rychlejší než nákup v obchodě. Úlovky jsme zabalili a připravili na další den, protože filetování za plavby by nemuselo dopadnout nejlépe.
Zbytek etapy už proběhl v klidném tempu a za půlnočního slunce jsme dorazili na ostrov Ingøya.
9. den - sobota. Dopoledne se vydáváme na túru na vrchol ostrova Ingøy. Trasa není dlouhá, ale zato pěkně strmá - každý krok vzhůru nás odměňuje nádhernými výhledy. Cestou potkáváme několik informačních tabulí, které přibližují historii ostrova. Historické příběhy jsou ale jen v norštině a překladač nám je obohacuje o nečekané dějové zvraty a nové zápletky.
Dolů se rozhodneme sejít jinou cestou – spíš cestou necestou, protože není značená v mapě. Terén je ještě prudší než cestou vzhůru, ale nakonec se úspěšně dostáváme zpět na úroveň moře.
Procházíme ještě vesničkou Ingøy, navštěvujeme místní pláž s divokými husami a vracíme se zpátky na palubu.
Tam nás čeká odměna - čerstvě chycené tresky jsme vyfiletovali a připravili si z nich sváteční oběd před vyplutím.
Po obědě vyrážíme na další etapu, čeká nás zhruba 12 hodin plavby směrem na ostrov Sørøya. Plujeme na dvě směny, opět po třech hodinách. Většinu cesty nás žene zadní vítr, a když ustane, zapínáme motor a začíná diesel yachting.
Na palubě máme i nového pasažéra. Racka, který se uvelebil na jednom ze solárních panelů. Při delších etapách na otevřeném oceánu jsme za každé zpestření rádi, a tak nás jeho společnost zabavila na několik minut.
Krátce po šesté ráno přistáváme na ostrově Sørøya, v rybářské vesnici Sørvær. Ostrov je čtvrtým největším v Norsku a známý je hlavně mezi rybáři – jak místními, tak sportovními. Vyvazujeme se mezi místní lodě a plánujeme tu zůstat minimálně den a půl. Přichází silný protivítr, a tak nikam nespěcháme. Tady jej přečkáme dobře.
10. den - neděle. Po dlouhé noční plavbě si dáváme volnější den. Odpočíváme, doháníme pracovní resty a většinu času trávíme na lodi - venku totiž celý den vytrvale prší. Odpoledne se ale přece jen vydáváme na krátkou procházku po okolí Sørværu. Po návratu věšíme mokré oblečení do koupelny a na zahřátí vaříme kakao a pečeme bábovku.
11. den - pondělí. Dnes máme štěstí, i když je státní svátek (Druhý den Ducha svatého), paní z místního obchodu přece jen na chvíli otevírá, a tak se nám daří dokoupit zásoby i čerstvý chleba. Po obědě pak rovnou můžeme vyplout.
Čeká nás kratší, ale svižná etapa - zhruba 30 námořních mil na ostrov Loppa. Fouká předoboční vítr a konečně plujeme na téměř plné plachty v náklonu.
Točíme se postupně u kormidla a do pěti hodin připlouváme k zelenému ostrovu Loppa. U ostrova kotvíme v klidné zátoce u písečné pláže a těšíme se, až se druhý den vydáme na břeh.
12. den - úterý. Ráno nafukujeme člun a po etapách se vydáváme prozkoumat ostrov Loppa. Přivítají nás široké písčité pláže s průzračnou vodou, která některé členy posádky opět láká k částečnému otužování. Slunce svítí a teplota se drží kolem dvaceti stupňů, skoro bychom ani nepoznali, že jsme daleko za polárním kruhem.
Procházíme pobřeží i útesy, odkud se dají krásně pozorovat orli. Podle mapy by tu měly být i zbytky pohřebních vikingských mohyl - nic z toho ale neobjevujeme. Možná už si tyhle stopy příroda vzala zpět.
Po návratu na loď se připravujeme se na noční přejezd. Krátce po půlnoci vyplouváme směrem k ostrovu Vannøya. Moře je klidné, bezvětří a hladina zrcadlová. Scenérie s půlnočním sluncem ale vše vynahrazuje.
Aby nám čas na vodě lépe ubíhal, natáčíme videa o astronavigaci – konečně prostor na teorii, na kterou obvykle není klid.
13. den - středa. V sedm hodin ráno připlouváme k ostrovu Vannøya. A jak už se v těchto končinách stává tradicí, vyvazujeme se mezi místní rybáře. Zjišťujeme, že se v jedné ze skříněk uvolnila pružina, takže otevírání a zavírání, včetně aretace, přestalo fungovat. Vypadá to, že o program na další den máme postaráno.
Po noční plavbě jsme doufali ve spánek, ale ten nám krátce před polednem překazil nečekaný budíček - test
výstražného systému norské policie. Mobily všech členů posádky se rozeřvaly najednou a naplno. Rámus, šok,
a bylo po spánku.
Po tomto probuzení jsme s rozespalým okem posnídali a Tomáš se pustil do opravy nefunkční kuchyňské skříňky.
Pružina v aretačním systému odešla úplně, a tak se provizorně vyměnila za díl z jiné, méně používané skříňky.
Nový systém se bude muset objednat online a doručí ho další posádka.
Odpoledne se pěšky vydáváme na nedaleké písčité pláže.
Po cestě znovu potkáváme stádo sobů, mořské orly a na pláži sledujeme námluvy kajek mořských.
Později vyrážejí Rebeka s Tomášem ještě na projížďku na člunu - prohlédnout si okolní zátoky z moře a potrénovat řízení. Rebeka zvládne sama řídit celou cestu zpět a samostatně připlouvá zpět do přístavu přes plavební dráhu.
14. den – čtvrtek.
Probudil nás silný vítr. Lana napnutá na doraz a loď se tak opřela o molo, že fendry skoro vyskakovaly.
Na to, že mělo být bezvětří, docela překvapení. Naštěstí šlo jen o lokální poryv, než jsme se nasnídali,
vítr ustal a moře se opět uklidnilo.
Brzy poté vyplouváme zpět směrem k Tromsø. Už máme bezvětří, takže nás čeká diesel yachting. Plavba ale
i tak stojí za to - lemují ji vysoké hory, sledujeme vodopády tajících sněhových pokrývek a hřejeme se
na slunci, které nás provází téměř celou cestu.
Před Tromsø ještě doplňujeme naftu a míjíme známé dominanty - výrazný arktický kostel a most, který pro nás symbolicky tvoří bránu k návratu.
Vyvazujeme se na našem obvyklém místě v přístavu a část posádky začíná balit - zítra je čeká let domů.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Plavba Atlantským oceánem z Azorských ostrovů do Portugalska. Vyplouváme z ostrova So Miguel a míříme na poslední z Azorských ostrovů Santa Maria. Navštěvujeme ruiny továny na zpracování velryb. Největším zážitkem je ale návštěva majáku s možností prohlédnout si jak optiku majáku, tak celou věž za výkladu vojáka, který zde koná službu. Z Azorských ostrovů přeplouváme do Portugalska. Na plavbě nám zafoukalo i 8 Bf. Na přání posádky zařazuji tradiční měření sextantem. V Portugalsku navštěvujeme typické rybářské městečko Sesimbra, kde prodávají ryby za překvapivě nízké ceny. A jak je umí připravit! Doporučuji vydat se i na procházku městem Sesimbra, kde je především jeho stará část vyzdobena četnými dekoracemi s rybářskými motivy. Naše plavba končí ve městě Cascais u Lisabonu.
Kurz pro zájemce o získání vlastního kapitánského průkazu C – Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal). Kurz završený zkouškou z ověření praktických znalostí dle metodiky MDČR. Pluli jsme kolem italských břehů od Říma k ostrovu Elba a zpět se zastávkami na kotvě i v přístavech. Vyzkoušeli jsme si práci ve směnách a nechyběly ani teoretické informace.
Poznávání norské přírody a krás hluboce zaříznutých fjordů do norské pevniny. Plavíme se ze Stavangeru na ostrov Espevaer na západním pobřeží Norska, dále do Hardangerfjordu, kde jsme vystoupali jako první výprava v tomto roce na zasněžené vrcholy nad vesničkou Uskedalen. Túra se ze čtyřhodinové mění na třináctihodinovou. Přečtěte si, co se stalo a proč bylo dobré vzít si z lodi lano… Další výlet je o poznání klidnější. Zamířili jsme k ledovcovému jazyku a jezeru Bondhusvatnet.