Jaké to vlastně bylo:

Dnes 6.7.2020 se setkávám se všemi v Olympic marině u města Lavrion. Tradičně večer proběhne nákup zásob na plavbu. Večer utichá vítr a vládne až nepříjemné horko. Večeříme na palubě při východu měsíce.

Další den ráno vyplouváme. Předpověď uvádí téměř bezvětří, což na moři potvrzujeme a většina trasy je diesel-yachting. Kolem pevniny se vytvoří buuřka a vidíme pár blesků z mraků. Směřujeme na ostrov Kythnos do zátoky zakotvit. Nad Kythnosem vidíme druhou bouřku. Než však doplujeme do zátoky, bouřka odchází a nás čeká vyloženě koupací odpoledne.

Kotvíme v krásné zátoce Kolona na hloubce 7 metrů. Posádka se vrhá do vody.

Dnešní noc zde přespíme, čekáme na vítr. Meltemi má udeřit zítra dopoledne. Pro nás to bude zadní vítr, který nás požene na další etapě jižním směrem.

Budíme se do slunečného a větrného rána. Meltémi začíná, loučíme se s naší první zátokou a odplouváme.

Plujeme jižním kurzem k severozápadnímu okraji Kréty. Vítr postupně sílí a v průběhu dne se i zvedají vlny. Postupně se všichni střídají u kormidla a zvykají si na kormidlování při zadním větru, které není úplně snadné.

Od 14 hodin už posádka pracuje ve 3 hodinových směnách, abychom byli schopni plout nonstop. Etapa ke Krétě je dlouhá 120 námořních mil, tedy plavbu odhaduji v aktuálních podmínkách na 22 hodin.

Den končí, vítr slábne a užíváme si zapadající slunce nad mořskou hladinou bez dohledu pevniny. Přichází tma a obloha se pokrývá nespočetným množstvím hvězd. Kolem půlnoci vychází měsíc a hvězdy díky jeho silnému světlu ustupují do pozadí, ale pro plavbu máme zato více světla a vidíme lesknoucí se vodní hladinu a obzor.

Po noci začíná další den východem slunce na oblohu bez jediného mráčku. Po několika hodinách nato spatřujeme pevninu - Krétu.

Dostáváme přednost jako plachetnice od motorové lodi a zakrátko před polednem dosahujeme dnešního cíle.

Pohled na horu před námi neprozrazuje nic vyjmečného.

Z místa, kde spouštíme kotvu je už tušit písečná pláž.

Ostrov Gramvousa se nachází na severozápadním cípu Kréty a patři k vůbec nejoblíbenějším výletním místům na Krétě. Asi proto, že se tak trochu podobá Karibiku. Sami tu sice nejsme, o to se postarala výletní loď, která sem z Chanie vozí turisty na pláž. Oproti minulému roku turistů bylo díky Covidu výrazně méně a pláž byla prakticky prázdná.

Odpoledne se přesouváme 1 míli severně zakotvit na noc pod stolovou horou s pevností. Jsme tu sami, výletní loď místo opustila v 17 hodin. Většina z nás se vydává nahoru k pevnosti pozorovat západ slunce. Vracejí se se soumrakem nadšení.

Následující den pokračujeme kolem západního pobřeží Kréty na jih. Letos tady obvyklý vítr Meltemi docela řádí.

Uháníme s vlnami hnáni zadním větrem o síle 35 uzlů v nárazech přes 40 uzlů. Loď letí jižním kurzem 9 uzly.

Odpoledne měníme kurz na východní podél jižních krétských břehů.

Vítr ustává a dojíždíme zakotvit před písečnou pláž.

Posádku odvážím na břeh. Vydávají se do obchodu na nákup doplnit patraviny na další část plavby.

Pláže letos zejí prázdnotou. My se zde dlouho nezdržujeme a vyplouváme dále podél jižního pobřeží Kréty. Je to plavba dost na motor, protože zde fouká "kreténský vítr", jak jsem ho nehezky pojmenoval. To znamená, že se střídají dlouhé bezvětrné úseky a úseky, kde vítr v nárazeh během pár vteřin z bezvětří udeří silo 35 uzlů. Naším cílem je zakotvit před pláží u soutěsky Preveli.

Bohužel v oblasti Preveli fouká 35 uzlů a v té tmě necítím to bezpečně pro zakotvení, vzdáváme to a plujeme dál. Po 5 mílích nastává opět bezvětří a my házíme kotvu na písečné mělčině před pobřežím. Ráno se vracíme k pláži Preveli. Je to až neuvěřitelné, fouká tady pořád. Je však světlo, tak kotvím. Ve člunu odvozím posádku na břeh, aby si užili soutěsku, já zůstávám hlídat zakotvenou loď. Nevadí soutěsku jsem již loni dvakrát prozkoumal.

Na noc plujeme dál, tlačí nás čas. Předpověď větrů na úsek z kréty na Rhodos se pro nás nevyvíjí příznivě. Vypadá to, že budeme bojovat s nepřijemně silným větrem. V plánu mám doplout na ostrov Chrisi, který je propagován jako řecký karibik.

Po mnoha rozvinutí plachet, jejich kasání a startování motoru v "kreténském větru" připlouváme v 6 hodin ráno k ostrůvku Chrisi. Kotvíme opět ve větru 25 uzlů a koupat či jít na pláž se nikomu nechce. Jdu se konečně troch prospat na dvě a půl hodiny. Po studiu nové předpovědi počasí rozhoduji, že v 9 hodin vyplujeme. Jedeme hned, protože vítr další den může zesílit na naší trase na 8 až 9 Bf. Dnes bychom neměli mít vítr přes 7 Bf.

Bez návštěvy opouštíme ostrov Chrisi a po pár hodinách dostáváme předpovídaný boční vítr. Nástup je příjemný od 5 Bf.

Odpoledne potkáváme první plachetnici za celou naší trasu. Pluje také s maximálně narefovanými plachtami a chvílemi se ztrácí mezi vlnami.

K večeru vítr sílí na 38 uzlů. Tak se té osmičce nevyhneme. Oblast mezi krétou a ostrovy Kasos a Karpatos se nazývá angry sea. Angry sea zůstává věrné své pověsti.

Do plánované zátoky na ostrově Kasos připlouváme už za tmy. Kotvení je docela nervy drásající událost. Zátoka je relativně úzká a není nic vidět. Proti nám foukají poryvv větru 38 uzlů a já trefuji střed zátoky podle digitální mapy. Spouštíme kotvu na hloubce 10m. I přes to, že jsem zvyklý na svůj kotevní alarm, ktrý mne již 18 roků bezpečně hlídá při kotvení a dvakrát mne zachránil, nařizuji držet kotevní hlídky. Posádka se střídá ve sledování naší pozice vykreslované na displeji kotevního alarmu, aby v předstihu před spuštěním alarmu mne upozornila a byl čas na rychlou reakci. Ke břehu to máme jen 50 metrů a poryvy větru v noci dosahují 45 uzlů. Kotva držela celou noc jako přibytá.

Ráno v 6 hodin pokračujeme dál na ostrov Karpatos. Sotva vystrčíme příď ze zátoky dostáváme nápor větru 9 Bf. Dáváme kousek přední plachty a plujeme do přístavu na ostrově Karpatos. Vítr strhává vrcholky vln a tato sprcha letí horizontálně nad hladinou i stovky metrů.

Před obědem přistáváme na Karpatosu v městském přístavu. Příď na vlastní kotvě a zádí k betonovému nábřeží.

Je to tady proti otevřenému moři trochu v závětří, ale stejně nám do boku fouká 25 uzlů a lodí zmítají vlnky.

Vylézt z lodě ven a vrátit se zpět je také docela adrenalinová záležitost. Odpoledne se všichni vydali po okolí. Obvyklý turistický ruch zde nepanuje, na nás se dívají jako na mimozemšťany a ptají se nás jak jsme se sem dostali. Šílenství kolem Covidu to tady vylidnilo.

Po rozednění plánujeme vyplout k ostrovu Rhodos. Větru na plavbu má být zase dost. Nakonec vyplouváme ještě dříve. Už ve 3:30 mne budí zmítání se lodi ve vlnách od poryvů větru 35 uzlů. Tak ještě za tmy opouštíme přístav.

Karpathos za zádí a nás čeká výchpod slunce před přídí.

Trochu vyčkáváme jak se vyvine vítr dál od ostrova. Vyplouváme jen s přední plachtou, očekávám, že vítr teprve udeří.

Míjíme se s vynořenou ponorkou. Vítr dle očekávání udeřil opět silou 33 uzlů. Nahoru jde tedy hlavní plachta na 3. ref. Po rozednění dáváme loď do driftu abychom mohli připravit snídani.

Po snídani uhánime dál. Již 20 minut sledujeme kontejnerovou loď na kolizním kurzu. Až doposud nám vždy i tyto velké lodě daly přednost až na tohoto číňana. Nakonec měníme kurz my, abychom zabránili srážce. Vlna za kontejnerovou lodí, která nebyla do poslední chvíle na hladině viditelná, těžse narazila do přídě a utrhla přední vyvazovací oko na našem člunu a vzala sebou do hlubin pravé navigační světlo, tedy jeho kryt.

Odpoledne doplouváme do prostřed ostrova Rodhos a kotvíme v zátoce Lindos.

Je tu téměř bezvětří, skalnaté břehy ideální pro šnorchlování.

Večer se díváme na osvětlenou pevnost. Zato ráno si užíváme zápas s kotvou. Dno je tu skalnaté plné balvanů mezi kterými se za noc při změnách věru zamotal řetěz od kotvy. Kotva proto nejde vytáhnout a musím kličkovat podle toho jak Luboš a Lenka mi ukazují z vody, kde pozorují ve vodě, kudy vede náš řetěz.

Předposlední den plachtíme jen kolem této zátoky a procvičujeme práci s plachtami a couvání s lodí.

Odpoledne plujeme do sousední zátoky před 8km širokou pláží, kde kotvíme a užíváme si klidu.

Z lodi je to jen 250m doplavat si na tuto nádhernou a liduprázdnou pláž.

Poslední ráno na zakotvené lodi, akorát co jsme dosnídali, se ze břehu začnou ozývat nezvyklé zvuky. Chvíli na pláži troubí vojenské auto. Zakrátko nato se začne ozývat střelba a z písečné duny na pláži tryskají gejzíry písku. Není pochyb, že je tam někde vojenská střelnice. Nato střelba na chvíli ustává a na pláži k nám něco křičí voják a gestikuluje abychom plulí pryč směrem na jihozápad. To už na nic nečekáme, vytahujeme kotvu, rozbalujeme plachty a mizíme. Po třech mílích od břehu usuzuji, že jsme mimo možný dostřel a nabíráme severovýchodní kurz do cíle naší plavby. Vítr na předpovědi je jen kolem 15 uzlů ale skutečnost je opět jiná a my se řítíme k přístavu ve větru 25 uzlů.

Krátce po poledni přistáváme v Rhodes marina. Daniela celou plavbu vyhlížela delfíny a ani jednoho jsme neviděli. První delfíni se objevují až když jdeme městem Rhodos - betonoví.

Historické jádro města Rhodos. Jdeme na společnou závěrečnou večeři. Další den ráno se všichni loučíme a já zde zůstávám sám. Čeká mne standardní údržba lodi a doufám, že si udělám i den volna, kdy se podívám po ostrově.

V neděli 19.7. si půjčuji skůtr a vyrážím si projet ostrov. První zastávka jsou lázně Kalithea springs. Vidím fontánu a vstupní bránu s pokladnou. Vstup zdarma je až od 20 hodin, to asi na zpáteční cestě nestihnu. Nezdržuji se tu dále a jedu dál po jižním pobřeží ostrova.

U Kalithea springs jsou krásně divoké pláže s nachystanými slunečníky a lehátky. Stále však letos čekají na turisty.

Další část pobřeží s prohřátými písečnými plážemi lemují turistické resorty letos díky pandemii Covid-19 téměř bez lidí.

Mám tu pocit jako v Černobylu pár let po výbuchu.

Tsambika monastery je kostelík na vysokém kopci, odkud je daleký výhled na jižní pobřeží ostrova.

Vyhlášená pláž pod Tsambika monastery je také skoro liduprázdná.

Pár kilometrů do vnitrozemí se jedu podívat na sedm pramenů - 7 springs. Jsou to takové malé pramínky v údolí, kde mezi kameny se sbíhají jejich vody do malého potůčku. Je zde taverna a nmoho stolů k posezení ve stínu stromů s výhledem na potůček.

Pro mne jedinou zajímavostí byl tunel, kterým protéká potůček pod kopcem a lze tunel projít. Sundavám boty, nasazuji čelovku a s mírně skloněnou hlavou jdu. Tunel není vysoký, tak 170 cm a vody je na začátku po kotníky. Úzký je tak akorát pro normálního člověka a neumím si představit, jak bych se vyhybal s někým, kdo by šel v protisměru.

Jak jdu dále hloubka vody stoupá a na konci tunelu už máčím nohavice od krátkých kalhot.

A jsem venku. Ohlédnutí za tunelem a teď už jen najít cestu zpět venkem ke skůtru.

Tunel mne přivedl do koryta příležitostné řeky, nyní vyschlé.

Přijíždím k městu Lindos. Lindos je především jeho skála 116 m vysoká s troskami antické akropole.

Jdu uličkami města Lindos, abych se dostal ke skále a podíval se na trosky starověkého města blíže.

Na úpatí skály jsou patrné vytesané lavice antického divadla.

Jak stoupám na skálu, ohlížím se na zátoku, kde jsme před pár dny kotvili.

Vstup do akropole je přehrazen turnikety a dále se dostávám až po zakoupení vstupenky za 12 EUR. Ve skále je patrný vytesaný reliéf válečné lodi, svědčící o existenci vojenského námořnictva už v době 6 století před Kristem.

Do brány akropole vybíhám ve spalujícím odpoledním žáru těchto pár schodů.

Z kopce dolů uličkami Lindosu, úplně uvařený odpoledním sluncem, se těším na jízdu skůtrem se někam vykoupat.

Po 55 km projíždím vesnici Monolithos a cítím výrazné ochalzení, které nabízí severní pobřeží ostrova.

Na skalisku je další z nespočetných kostelíků - Monoliths monastery.

A konečně jsem u pláže. Na rozdíl od jihu je zde moře divočejší a chladnější. I vítr se sem pěkně opírá.

Mně osobně se však takovéto divoké pobřeží líbí více.

V sedle mezi kopci je pláž, na kterou bych se rád vydal, jen zatím nevím jak. Nevede k ní žádná cesta a vzhledem k tomu, že mám běžný batoh s věcmi, plavání z útesu na pláž nepřichází v úvahu.

Budu muset přelézt levý kopec. Sandály sice nejsou ideální obuv mezi ostré kameny a trní, ale nevzdám se. Pláž už vidím dole, jen se sesunout.

Do večera si to zde v klidu sám užívám.

Cestou zpět si konečně dopřávám první dnešní jídlo a k lodi přijíždím už za tmy ve 22 hodin. Dnešní výlet měl 250 km.