Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaVánoce na Jadranu 12/2008
27.4.-8.5.2024
Přeplavba z Greifswaldu do Bergenu se zastávkami v Sasnitz, Kodani a jachting kolem norského pobřeží a ve fjordech spojený s poznáváním norské přírody.
Ještě před vlastní akcí jedu ve čtvrtek 18.4.2024 do Greifswaldu spustit loď po zimě na vodu. Tuto zimu loď přečkala na souši a byl obnoven antifoaling nátěr trupu. Čekám u lodi až z přístavu přijedou z podvalníkem aby podebrali stojan s lodí a dotáhli jej k jeřábu u břehu.
V 11 hodin je už loď zavěšená na jeřábu a pomalu se přesouvá nad vodu. Na displeji jeřábu vidím její hmotnost 9,33 tuny. A to ještě není naložená jídlem pro letošní sezónu.
Od jeřábu jsem přeplul na volné místo v maríně a vyvázal loď. Celý následující den jsem z auta stěhoval krabice s jídlem ExpresMenu do lodi, vybaloval obsah a třídil na hromady podle druhů jídel. Pak jsem postupně jednotlivá balení ukládal do úložných prostor v lodi a zapisoval do tabulky v Excelu, kolik čeho je a také kde to mám uloženo. Zvláště důležitý je totiž dokonalý soupis míst, kde které jídlo a v kolika porcích se v lodi nachází.
Následující den ráno jsem zamknul loď a vrátil se domů.
Ve středu 24.4. opět přijíždím k lodi dokončit vše potřebné pro vyplutí. V sobotu 27.4. odpoledne dorazila posádka. Vše probíhalo dle obvyklého plánu: vybalit si věci do kajut, napsat nákupní seznam potravin, dojít nakoupit zásoby a uložit do lodi.
V neděli ráno opouštíme Greifswald a vyplouváme po řece Ryck na moře. Máme krásný slunečný den a vítr z boku 12-15 uzlů. Ideální pro příjemné plachtění.
Odpoledne po 35 uplutých mílích přistáváme v Sasnitz. Zde je k vidění vyřazená britská ponorka a proto se zdržujeme až do pondělí a čekáme na otevření U-Boot Museum Sassnitz od 10 hodin.
Uvedena do služby byla v roce 1962 a byla to jedna z prvních ponorek s tichým chodem. Tak vznikla i její přezdívka „Tichý zabiják“. Její schopností bylo potopit se až do hloubky kolem 300 m!
Pro pohon zcela ponořené ponorky sloužily elektromotory napájené z akumulátorů, které zajistily energii až na 75 hodin plavby v hloubce. Pro zajímavost hmotnost akumulátorů byla 224 tun.
Při plavbě na hladině nebo ponoření na periskopovou hloubku poháněl ponorku dieselův motor těchto impozantních rozměrů a spotřebě 600 litrů nafty za hodinu. Motor zároveň poháněl 4 generátory elektrického proudu pro nabíjení baterií.
V pondělí v poledne jsme vypluli na další etapu do Kodaně. Vítr byl zadní a slabý, tak většinu plavby nás poháněl motor.
Po setmění zadní vítr trochu zesílil a na celou přední plachtu Genou jsme již drželi rychlost mezi 3,5 až 4 uzly.
Před východem slunce jsme přistáli po 90 mílích v Kodani v Langeline maríně. Pro pohodlné zachycení záďového lana na mooringovou bóji velmi dobře posloužil hák na bóji , o který jsem loni doplnil lodní inventář.
Celé úterý jsme věnovali procházce po městě. Pár kroků od maríny míjíme sochu Malé mořské víly, která je v obležení davu turistů.
O pár kroků dál jdeme kolem fontány se sochou Gefion, která se vymyká obvyklým městským sochám. Je velkolepá, dramatická a nabitá energií. Fontána Gefion byla darována městu Kodaň v roce 1908 bohatým obchodníkem Carlem Jacobsenem, zakladatelem slavného pivovaru Carlsberg. Jejím autorem je dánský sochař Anders Bundgaard. Fontána je zasvěcena severské bohyni Gefion, která je známá z dánské mytologie. Podle legendy jí Švédský král nabídl tolik země, kolik dokáže obdělát za jediný den a noc. Gefion poté proměnila své čtyři syny v býky a zapřahla je do pluhu. Díky jejich neuvěřitelné síle a vytrvalosti se jí podařilo vytvořit obrovský kus země, který se stal ostrovem Sjælland, na kterém dnes leží Kodaň. Za sochou vidíme anglikánský kostel St. Alban's.
Po obejití kostela a přejití mostu nad příkopem opevnění vstupujeme do Kastelletu, což je kodaňská vojenská pevnost ve tvaru pěticípé hvězdy. Kastellet znamená dánsky citadela, tvrz či pevnost. A jako součást městského opevnění byl komplex v 17. století postaven a sloužil téměř do roku 1900. Vojáci se v oblasti dodnes pohybují. V domě někdejších vojevůdců dnes sídlí velitel dánské obrany. Své sídlo tu mají i další vojenské či obranné instituce. Objekt patří dánskému Ministerstvu obrany.
Typické červené domky s mansardovou střechou byly původně postaveny jako ubytovny pro místní vojáky. V areálu jsme narazili i na malý domeček, ve kterém se skladoval střelný prach, tu a tam potkáme dělo a větrný mlýn.
Mezi roky 1989–1999 byla pevnost restaurována za finanční podpory dánské podnikatelské skupiny Maersk, zabývající se hlavně logistikou, lodní a leteckou dopravou a stavbou lodí.
Já se jdu projít na Nyhavn, ikonické a malebné nábřeží v Kodani. Nachází se v centru města a je proslulé svými pestrými barevnými domy, které dodávají tomuto místu nezapomenutelný vizuální ráz. Tento okouzlující přístav byl původně založen v 17. století a během své historie sloužil jako centrum námořního obchodu. Dnes je Nyhavn oblíbeným turistickým cílem s tradičními hospůdkami.
V jedné hospůdce s výhledem, jak jinak, na vodu a lodě, jsem poseděl a dal jsem si fish and chips. A pomalu se vydal zpět ke své lodi.
Na dohled z Lingeline maríny je loď Dannebrog (A540). Je to plavidlo dánského královského námořnictva sloužící jako královská jachta. Do služby bylo přijato roku 1932 jako náhrada kolesové jachty Dannebrog z roku 1879. Od roku 1932 jachta urazila více než 400 000 námořních mil. Posádku tvoří 58 osob. Na palubě jsou dále kajuty pro 27 členů služebnictva a 14 pasažérů. Trup je postaven z oceli. Nejvyšší rychlost dosahuje 14,75 uzlu. Dosah je 3860 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.
Od vyplutí z Greifswaldu pravidelně sleduji vývoj počasí, především větru. Zvažuji, kdy bude dobré vyplout do Norska. Na Navtexu čtu poněkud znepokojující zprávy 'gale warning' pro oblast Skagerrak. Na meteo modelu vidím, že vítr bude ve Skagerraku nejsilnější vždy v noci. Druhý pohled na věc je ten, že směr větru je pro nás velmi příznivý a měli bychom na celé trase do Norska mít silné boční a zadní větry. Tedy žádné křižování proti větru. Pokud bychom vypluli až o den později tak sice pojedeme pohodlněji, ale ke konci etapy to vypadá na bezvětří nebo hůře, severní protivítr. Nakonec rozhoduji ve středu za úsvitu vyplout. Stanovuji odvážný cíl: uplout za 24 hodin 140 námořních mil, abychom za dalšího úsvitu točili kolem mysu Skagen do Skagerraku, kde by měl být přes den vítr slabší. Následně Skagerrak proletět za 12 hodin, než se se západem slunce zase více rozfouká, to znamená 90 NM za 12 hodin - další výzva.
Vykličkovali jsme z Kodaně na motor klikatou plavební dráhou, která neodpovídala mapě, protože kolem se intenzivně bagruje a bóje označující dráhu byly proto přesunuty. Vytahujeme plné plachty a ženeme na vítr směrem na sever. Za hodinu vítr utichá, to podle předpovědi neměl! Dokonce se rozfoukal slabý vánek z druhé strany. To je tedy v řiti... Takhle do rána 140 NM nedáme. Za další dvě hodiny začíná se vracet vítr podle předpovědi. Zdánlivý vítr k večeru začíná zesilovat na 25 uzlů ze zadoboku.
S plachtami na 1. ref loď pluje neuvěřitelných 10 uzlů a v poryvech uhání chvílemi až 11 uzlů. Překonali jsme trupovou rychlost lodi, která pro moji loď vychází na 8,4 uzle. Za rozbřesku dalšího rána míjíme severovýchodní mys Dánska Skagen a proplouváme oblast Skagerrak. Je to další výzva: za 14 hodin uplout 100 NM. Vítr je přes den slabší jak jsem podle předpovědi očekával. Skutečný vítr kolísá mezi 24 až 34 uzly a fouká zadobok až bok.
Vlny dle meteo modelu nemají být vyšší než 2,3 metru. Jdou do nás dost z boku a tak občas nějaká pořádně pleskne o trup a zalije celou loď. Se západem slunce již postupně zatáčíme kolem norských břehů na sever a vyplouváme z vln do relativně hladkého moře a pohání nás boční vítr o přijemné síle 17-22 uzlů. Povedlo se! Skagerrak máme do večera za sebou a vítr se může zde vyřádit.
Páteční ráno je ve znamení slábnoucího větru. Odpoledne doplouváme do norského města Skudeneshavn v obci Karmøy v kraji Rogaland. Nachází se na nejjižnějším cípu ostrova Karmøy u vstupu do úžiny Boknafjorden a Karmsundet.
V historické části města, která má jedny z nejzachovalejších dřevěných domů v Norsku, se nachází malý přístav pro návštěvníky. Přístav je samoobslužný a zaplatíte buď přes aplikaci v mobilu nebo vhozením příslušné částky do schránky na zdi u místnosti s WC, sprchami a prádelnou. Zde na nás dýchla klidná atmosféra tohoto místa.
Rozbíháme se z lodi vychutnat si atmosféru tohoto místa a také najít obchod a bankomat. Eury zde nezaplatíme. Obchod je nakonec jen pár kroků od lodi.
Máme štěstí na počasí. Je slunečný den, norská mládež skáče do vody, která má zde 10°C. Podle místních zde touto roční dobou bývá zataženo, chladno a prší.
Z lodi tak trochu závistivě pokukuji po sauně, která plave na hladině a k ochlazení se z ní skáče rovnou do moře.
Přichází večer a plánuji další trasu. Včasné doplutí do Bergenu je teď s velkou jistotou a my můžeme přejít po přeplavbové části na expediční charakter plavby.
V sobotu 4.5. vyplouváme brzo v 6 hodin ráno, čeká nás 66 NM do dalšího cíle jímž je Uskedalen. Za úsvitu obeplouváme ostrov Karmøy ze západní strany, kde si slibuji trochu větru do plachet. Fouká slabě a tak pomáháme plachtám motorem udržet potřebnou rychlost lodi.
Po několika hodinách stáčíme kurz k severovýchodu a vplouváme do Handargerfjordu. V ústí do fjordu nás dohání silnější zadní vítr asi 20 uzlů a tak chvíli plachtíme.
Čím hlouběji se noříme do fjordu tím více vítr slábne a ke slovu už přichází jen motor. Zato výhledy do krajiny jsou úchvatné. Počasí nám nezvykle přeje.
Přibližujeme se k horám, které tvoří okraj národního parku Folgefonna s ledovcem Buerbreen, který je v pořadí třetí největši mezi norskými ledovci.
S lodí přistáváme v obci Uskedalen. Je zde samoobslužná marína, kde jsme se vyvázali bokem k čelnímu pontonu a poplatek zaplatili prostřednictvím aplikace GoMarina. Cena za noc pro loď 40 stop dlouhou je zde 350 NOK.
Pro mne je to návrat jak se říká na místo činu. Do Uskedalenu jsem doplul už v roce 2018 a odtud jsme tehdy s posádkou vyrazili na horskou tůru na horu Englafjell , která nám dala pořádně zabrat a kdosi to nazval 'vysokohorský jachting'.
Opakovat známou trasu jsem nechtěl a také jsme neměli k dispozici celý den, protože jsme do Uskedalenu dopluli v 17 hodin. Naplánoval jsem pouze výstup k jezeru Mannsvatnet ve výšce 566 m nad mořem s tím, že vyrazíme okamžitě. Zítra budou hory v mraku a nic bychom neviděli. Světlo touto dobou je až skoro do 23 hodin.
Stoupáme do kopce, otevírají se nám krásné výhledy do údolí. Krajina je působivá a hory vyšší, než vypadají z přístavu. Pěší turistika v této oblasti připomíná místa v Alpách za dobrého počasí.
Po dosažení hřebene se před námi otevírá náhorní plošina s jezerem.
Výška hladiny jezera Mannsvatnet je regulována s přesností na 1 metr a je nádrží pro elektrárnu Tverrelva provozovanou SKL.
Po třech hodinách chůze jsme stanuli na okraji jezera. Mám radost, krásné počasí vydrželo a jezero je ještě osvětleno slunečními paprsky.
Je tu nádherný klid. Břehy jezera lemuje pouze několik rekreačních chatek, které jsou momentálně neobydlené.
Z Uskedalenu je na výběr několik tras k horským vrcholům až do nadmořské výšky 1200 m nm. Jsou zde hory Manen, Englafjell, Tverrfjell, Såta, Nipen, Geitadalstind, Ulvanosa nebo Storhaug a Solfjell, abych jmenoval alespoň některé.
Dále kolem jezera se už nevydáme ale mám pocit, že by to také stálo za to.
Slunce klesá na západě, je čas se otočit a vracet se k lodi.
Návratovou trasu volíme jinou, abychom se nevraceli po stejné cestě. Jdeme po hřebeni výchoně od Uskedalen.
Cesta je úzká, vede lesem a místy strmě klesá. Les je takový pohádkový velmi zelený a zmechovatělý. Nor by řekl - kouzelná trolí scenérie. Už vidíme Uskedalen a naší loď.
Než jsme sestoupili na úroveň moře a došli k lodi, padla tma. Bylo skoro 23 hodin a těšili jsme se na večeři.
Nedělní ráno nás vítalo zataženou oblohou nízkými mraky a drobným mrholením. Odpluli jsme z Uskedalenu a pluli pouhých 25 NM do osady Sunndal.
V po poledni se marky trochu zvedly. Přistáváme u dřevěného nábřeží, kde je místo tak pro dvě lodě. Žádná tu nestojí a tak tu máme místa dost. Trochu mne děsí malá hloubka těsně u břehu, kterou pozoruji na dopředném sonaru. Opatrně připlouvám a vyvazujeme loď bokem. Hloubka před kýlem je 2,3 m. Jen 10 cm rezerva (mám ponor 2,2m). Jdu zkontrolovat tabulku přílivu a zjišťuji, že voda ještě o 40 cm klesne. Proměřuji ze břehu hloubku dna olovnicí a zjišťuji, že směrem za zádí je hloubka větší. Přetahujeme loď tím směrem. Sonar už ukazuje 2,8 m a já si mohu v klidu vychutnat oběd, který dnešní služba uvařila.
Hned po obědě se všichni vydáváme na výlet k jezeru Bondhusvatnet pod splazem ledovce Bondhusbreen. Cestou spatřujeme dobovou fotografii starší přes 100 let. Ze snímku se mi zdá, že ledovcový splaz byl tehdy delší.
Příjemnou cestou kolem řeky tekoucí z jezera stoupáme. Dnešní převýšení bude jen 200 m. I tato zastávka je pro mne návrat ke vzpomínkám z roku 2018, kdy jsem poprvé šel k jezeru. Tehdy byl krásný slunečný den jak zachycuji v reportáži: Na plachetnici mezi norskými fjordy .
Odpoledne se mraky protrhávají a k jezeru začínají pronikat přímé sluneční paprsky.
Obcházíme si jezero, obdivujeme vodopády a prostě se kocháme touto krajinou.
Při pohledu na ledovcový splaz vidím to značné zkrácení po 100 letech.
Do osady s kempem se vracíme v 19 hodin. Byla by však chuť na pivo, ale když jsme vycházeli, četl jsem na ceduli, že se zde restaurace otevírá až od 15.5. Vzpomínal jsem si, že minule jsme zde pivo dostali a to byl také začátek května. Nakukuji dovnitř a vidím že tam je patrně obsluha a několik lidí u stolu. Jdu se zeptat. Ano pivo dostaneme. Nakonec nám uvařili i večeři.
V pondělí 6.5.2024 opouštíme nábřeží kempu v Sundalu a vyplouváme na poslední etapu do Bergenu. Etapu jsem rozdělil na dva úseky s tím, že na noc zakotvíme v zátoce. Při listování v pilotní knize mne zaujal obrázek zakotvené lodi v lese mezi skalami na ostrově Teløy. Říkám si, to bude pěkná romantická zátoka na poslední noc.
Když jsme však do zátoky připluli, vidím, že zátoka je podle mého pocitu příliš malá na bezpečné kotvení přes noc. Další dvě hodiny hledáme použitelnou zátoku. Zátoka je buď příliš malá nebo když je dodstatečně velká, tak je příliš hluboká a nestačil by kotevní řetěz. Nakonec nacházíme vhodnou zátoku na ostrově Siglo.
V úterý pokračujeme do Bergenu. Je to krátký úsek 30 NM, který bychom měli za dopoledne zvládnout.
Bergen má mírné a vlhké pobřežní klima charakteristické malými rozdíly v teplotě během roku. Průměrná lednová teplota 2,8 °C a červencová 15,1 °C. Průměrná roční teplota 7,6 °C je druhá nejvyšší v Norsku. Díky své poloze u moře a mezi horami je pro Bergen typické deštivé počasí, kdy je za rok naměřeno průměrně 213 deštivých dní, což je jedna z nejvyšších hodnot v Evropě.
Na konci 13. století patřil Bergen mezi čtyři nejdůležitější pobočky Hanzy. Význam Bergenu byl v jeho podílu na obchodu se sušenými treskami, které sem byly dováženy ze severněji ležících končin Norska. Němečtí hanzovní kupci žili ve svých oddělených čtvrtích města, a těšili se výhradnímu právu obchodovat s rybáři ze severu, kteří sem každé léto přijížděli prodat své úlovky.
Připomínkou toho obchodu s rybami je bergenské nábřeží Bryggen, jež je dnes na seznamu Světového dědictví UNESCO. Je to nejstarší část města Bryggen, tvořená starými dřevěnými domy z počátku 18. století, ležící na severní straně zálivu Vågen.
A právě zde před hanzovními domy přistáváme. Na břehu jsou k dispozici přípojky elektřiny a pitné vody. Přístavní poplatek platím jednoduše z aplikace GoMarina a činí 400 NOK/den pro loď do 15 m délky. Pro toho, kdo by ještě aplikaci neměl, jsou na břehu tabulky s QR kódem ke stažení aplikace.
Pro poslední společnou večeři volíme rybu, kterou není zde problém koupit. Pár kroků od lodi na protějším břehu přístavního zálivu je moderní velká tržnice s rybami, kde lze čerstvé ryby koupit či si je zde rovnou nechat upravené naservírovat.
Ve středu ráno se loučím s posádkou a já zde zůstávám s lodí sám než vypluji na další etapu do Trondheimu.
Práce je dost, nejdříve jedu tramvají 5km vyměnit prázdné plynové lahve za plné do Gass-Service AS, Fjøsangerveien 207, Bergen. S plynem na vaření je to zde komplikované, to vím už z minula. Lahve CAMPINGAZ rozšířené na lodích v celém Středomoří až po Balt v Norsku neznají a tedy ani nenaplní. Proto jsem si minule musel zde koupit lahve místní. Ty jsem si opět dovezl na loď, když jsem s ní byl přes zimu v Greifswaldu. S plnými lahvemi plynem se vracím po obědě na loď. Ještě měním redukční ventil za norský typ, abych lahev mohl připojit.
Zbytek dne do večera trávím v této prádelně CLEAN KOKOS - Domkirkegaten 3, Bergen. Po ukončení etapy je hromada prostěradel a povlečení včetně utěrek a mého prádla, kterou je potřeba vyprat a usušit. Prádelnu zde mají dobře vybavenou a prací prostředek je již v ceně a pračka si jej dávkuje automaticky. Opět můžete pro platbu a ovládání pračky a sušičky použít aplikaci AppWash nebo je k dispozici terminál s displejem pro přiložení platební karty a výběru pračky a sušičky.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Zimní Jadran nás přivítal drsnými a chladnými vodami. Foukal nám vítr do 27 uzlů a já tuto plavbu po Chorvatsku využil především k testování Elektronického lodního deníku z vlastního vývoje. Naše trasa vedla z Šibeniku na ostrov Vis, Žirje, Kornati, Dugi Otok a zpět. Záznam trasy si lze prohlédnout na mapě.
16 dní a 880 námořních mil Tyrhénským a Jónským mořem zpestřený relaxem v termálních lázních na ostrově Ischia. Tím však naše zážitky nekončí. Poprvé mi vypadl za jízdy člen posádky - vlastní dcera. Velké dobrodružství zažíváme i při výstupu na sopku Stromboli bez průvodce, na které pozorujeme žhnoucí lávu a erupce. Zaujal nás i malý romantický ostrůvek Strombolichio. Vstupním místem do Řecka se pro nás stává ostrov Kythira a dále naše plavba směřovala na Krétu, kde jsme obdivovali krásy města Chania, proslulého svou benátskou a tureckou architekturou.
Přečtěte si článek , ve kterém jsou uvedeny mimo jiné i souřadnice navštívených míst. Článek vyšel v časopise My Boat 3/2015.
Desetidenní přeplavba z Norska kolem Dánska do Německa. Vypluli jsme z Bergenu, zastavili se na ostrůvku Espevaer a dále pluli do Lysefjordu, jehož skalnaté stěny spadají do vody z výšky přes 1 000 m. Poslední zastávka v Norsku proběhla ve Stavangeru odkud míříme do Kodaně. Při přeplavbě z Dánska se vydáváme k Öresundskému mostu, který točím z paluby plachetnice dronem. Baltským mořem plujeme až do našeho cíle v Německu - do Greifswaldu.