Jaké to vlastně bylo:

V pátek kolem 16 hodiny očekávám příchod posádky. Dva dny o které jsem přijel na loď dříve před posádkou, byly bezezbytku využity na přípravu lodi k vyplutí. Podle očekávání se scházíme a ještě do večera posádka zajišťuje nákup potravin. V sobotu ráno jsme po snídani schopni vyplout ke Korsice. Povětrnostní situace není pro nás příznivá, protože z průlivu mezi Korsikou a Sardinií fouká velmi silně vítr o síle 7Bf a žene až na italské břehy vlny o výšce ke 2m. Proti větru křižujeme celý den až do tmy a náš postup směrem ke korsice je pomalý. Až s příchodem půlnoci po přechodu bezvětří se rozfoukává vítr ze severu a naše plavba dostává směr a rychlejší postup k cíli. Stále však nás brzdí překonávání vln jdoucích proti nám ze západu, které vytvořil předchozí silný vítr. Po 34 hodinách dosahujeme břehů Korsiky, nikoli však v Bonifaciu, ale z východní strany před plážemi Pinarellu. Dosažení Bonifacia díky silnému protivětru odkládáme na další dny. Kotvu spouštíme už za tmy a jdeme spát.

V pondělí ráno si jdeme zaplavat okolo lodi. Ke zde obvyklým talířovkám svíticím se přidávají kořenoústky. O medůzy není nouze ale od koupele v moři nás neodradily.

Před polednem vyplouváme na krátkou etapu protože panuje téměř bezvětří.

Při plavbě trénujeme hlavně trim plachet, abychom za slabého větru dosáhli co nejvyšší možné rychlosti lodi.

Aktualizuji meteorologickou předpověď a na jejím základě měníme plán plavby. V následujících bezvětrných dnech by náš postup na vítr nebyl dostatečně rychlý, abychom obepluli celou Korsiku a stihli se včas vrátit včetně nějakých zajímavých zastávek. Nový plán je,že z korsiky navštívíme kromě zátok pouze Bonifacio a následně se podíváme na Sardinii, na její azurové pobřeží.

Je slunečný teplý den lákající ke koupání. Než však doplujeme do zátoky, procvičíme si použití sextantu a ukážeme si stanovení naší pozice z kulminace Slunce.

Teď už jen z naměřených dat vypočítat naší polohu. Plavba při hraní si se sextantem rychle uběhla a odpoledne přistáváme opět na kotvě tentokrát v zátoce Cala di Volpe.

Dnes chytáme už trochu silnější větřík a plujeme do Bonifacia.

Obeplouváme ostrůvky Illes Lavezzi.

Proplouváme průliv mezi Korsikou a Sardinií dříve nazývaný jako "hrdlo duchů". Jeho efekt spočívá v tom, že se zde vítr výrazně zesiluje.

Dnes toto zesílení větru vítáme. Alespoň se na chvíli pořádně rozjedeme.

Před přídí se nám objevují typické bílé skály na kterých se rozkládá město Bonifacio.

Bonifacio je nejmalebnější město Korsiky. Je to malé město s 3000 obyvateli ale leží na vápencových útesech a ty vytvářejí úchvatnou přírodní scenérii

Ze tří stran je město obehnané mořským příbojem, který pravidelně naráží do skalního podloží a vytváří charakteristické zvukové pozadí.

Vplouváme do úzkého a hlubokého zálivu, na jehož konci je přístav. Připlouvá sem hromada lodí a my postupně zjišťujeme, že není pro nás v přístavu jediné volné místo.

Před přístavem je mezi skalami úzká zátoka, ve které jsou k dispozici mooringová lana. Ještě zde je pár volných míst. Vyvazujeme loď zde. Jen do města se budeme muset přepravit na nafukovacím člunu.

Naopak odměnou je nám toto klidné místo daleko od hlučných restaurací s výhledem na starobylé město. Bonifacio je přírodním přístavem, což způsobilo, že bylo Bonifacio patrně osídleno již v neolitu. Je také opředeno řadou mýtů, například těmi vztahujícími se ke starořeckým příběhům o Odysseovi. První stálé osídlení, nastalo v roce 828 díky toskánskému markýzovi Bonifácovi, na jehož počest dostalo svůj název i město. Památku na středověké obyvatele dodnes představují opevněné hradby, jejichž zbytky lze nalézt na okrajích města.

Ve středu 14.9. po snídani přeplouváme do přístavu, kde včera pro nás nebylo místo. Některé lodě již svá místa opustily a další mohou přistát až po 12. hodině, tím je nám umožněno vyvázat se od 10 do 12 hodiny a natankovat vodu do nádrže.

Před obědem opouštíme přístav v Bonifaciu a v příjemném větru do 15 uzlů uháníme jižním směrem napříč průlivem k Sardinii.

Na odpoledne spouštíme kotvu v krásné zátoce Spiaggia di Cala Piatto mořské rezervace parku La Maddalena u ostrova Budelli. Jdeme si zaplavat. Je zde však silný mořský proud a proto pro jistotu vypouštíme za loď kus lana s bójkou, aby si každý než poplave od lodi mohl zkusit, zda je schopen proti proudu doplavat zpět na loď. V opačném případě si může po laně doručkovat.

Na večer přeplouváme k městu Palau na Sardinii. Předpověď počasí na sobotu není pro nás příznivá. Z toho vyplývá, že zítra ve čtvrtek budeme muset Sardinii opustit a vydat se na zpáteční cestu k Římu. Od pátku do soboty totiž povane bouřlivý západní vítr, který v sobotu dosáhne síly 8 až 9 Bf z průlivu Bonifacio a dosáhne až k západnímu břehu Itálie. Vítr sám není ten hlavní problém, problémem jsou jím způsobené vlny o výšce 3-4 metry, které se u pobřeží na mělkých vodách ještě zvětší a znemožní nám vplout do ústí řeky Tibery, na které je náš cílový přístav. Proto musíme přistát už v pátek do oběda.

Zatím panuje klid, loď necháváme na kotvě a jdeme se projít po městě Palau. Je zde malý přístav, který je převážně zaplněný motorovými čluny a několika plachetnicemi.

V přístavu to nevypadá, že bychom zde snadno nalezli místo s odpovídající hloubkou pro moji loď a rozhodnutí zakotvit vedle přístavu pokládám za dobré řešení. O pozici lodě mne nepřetržitě informuje přijímač kotevního alarmu, který právě vyvíjím a testuji. V případě změny polohy lodě na kotvě mimo určenou oblast by mne přístroj upozornil okamžitě alarmem. Alarm je spuštěn také v případě ztráty rádiového spojení s lodí a tak mám jistotu, že pokud je přístroj zticha, loď je na kotvě tam, kde má být.

Signál k mému překvapení pronikl i do kostela.

Den zakončujeme u dobré večeře. Předkrmem jsou výborné škeble.

Druhý chod máme už různý. Kalamáry na grilu byly také výborné.

Předpověd slibovala bezvětří až do čtvrtečního poledne. Skutečnost byla diametrálně odlišná. V 5:15 nás budí kotevní alarm, vlečeme kotvu, vítr v poryvech 32 uzlů. Tak rovnou vyplouváme. Plavba krásně ubíhá, máme boční vítr 6Bf (22 až 27 uzlů) a loď pluje 7 až 8 uzlů. Ve čtvrtek večer vítr utichá a v noci nás dohání už dle předpovědi očekávaný západní vítr na který doplouváme k Fiumicinu a ještě v přijatelných vlnách vplouváme vyznačenou plavební dráhou do řeky Tibery a přistáváme v Nautilus maríně.

V pátek posádka jede na průzkum Říma. Já se jdu podívat k pobřeží, jaké zde panují podmínky. Vidím, že připlutí dnes by bylo nepřiměřeně riskantní.

Vzhledem k malé hloubce mezi majáky 3 metry a mému ponoru 2,2 metry by zde hrozilo mezi vlnami tvrdé nasednutí kýlem na dno.