Obsah:

• Norsko: přílet do Bodø za polární kruh
• Ostrov Værøy
• Ostrov Moskenesøya: rybářská vesnice Sørvågen
• Vesnice Å na ostrově Moskenesøy
• Vesnice Reine na ostrově Moskenesøy
• Vesnice Ramberg na ostrově Flakstadøy
• Muzeum Lofotr Viking na ostrově Vestvågøy
• Lilleidet marína na ostrově Vestvågøy a plavba do Bodø

Jaké to bylo

Protože Tomík již se na lodi v naší společnosti nudí, rozhodli jsme se přibrat na loď další rodinku, aby si měly obě naše děti s kým hrát. Vstáváme již ve 4 h ráno a míříme na letiště. Tam se potkáváme s Míšou a jejími dětmi a dál již letíme společně. Já, Míša a pak už děti ve věku 1,4,7,9,13 a 14 let. Tomáš na nás čeká na lodi v Norsku ve městě Bodø.
Naše cesta je poměrně dlouhá. Máme přestup v Helsinkách, kde čekáme na letadlo pět hodin. Jak je vidět z fotky, dětem to nevadí, vyvádějí jako na hřišti a jsou spokojené. V odpočinková zóna se postupně vyklízí na úkor ostatních cestujících.

Já s Beky obdivuji především všude přítomné ikony Mumínků na letišti v Helsinkách. Ať už jde o plyšáky, nádobí, knihy, batohy a další suvenýry. Mumínci jsou ve Finsku národní celebritou.
S Mumínky jsme se potkali loni na dovolené ve Švédsku, protože za nimi stojí švédsky píšící finská spisovatelka Tove Janssonová.
Rebece tak nesmí chybět fotka u postav hatifnatů právě z tohoto příběhu. Mumínci mě provázeli dětstvím a první kniha v češtině vyšla v roce 1999 (ve švédštině r.1945).

zpět na obsah >>>

Norsko: přílet do Bodø za polární kruh

Poněkud větrné a deštivé sobotní odpoledne jsme strávili vybalováním a sušením promoklých zavazadel, která dostala zásah místním deštěm cestou z letiště. A to nesmím opomenout, že výraznou část cesty jsme jeli nakonec taxíkem. Cesta do mariny byla cca 1,5 km. Dále jsme museli jít se zvazadly asi 500 m po marině k naší lodi.

Neděli trávíme v přístavu v Bodø, obchody jsou zavřené. Nákupy zásob můžeme realizovat až v pondělí ráno. Odpoledne už neprší, tak se vydáme na procházku městem.

Děti se potřebují pořádně vyběhat a tak objevujeme místní hřiště.

Nákupy a příprava na vyplutí trvaly déle než jsme očekávali. S Tomíkem se nám podařilo zapomenout několik outdorových kousků oblečení, které jsme museli běžet ještě dokoupit. Na to, jak je v Norsku vše asi 2,8x dražší než u nás, tak funkční oblečení se pohybuje ve stejné či nižší cenové hladině. Hodně drahý je tu alkohol a sladkosti, které jsme si přivezli z ČR.
V 15 hodin konečně vyplouváme z Bodø. Promeškali jsme však již příznivý vítr, a tak očekáváme plavbu na motor a doplutí až kolem půlnoci.

Za zádí se nám vzdaluje Bodø a my plujeme kurzem 302° na ostrov Værøy, jeden z lofotských ostrovů. Souostroví Lofot tvoří asi 80 ostrovů.

Sice jsme vypluli pozdě, ale za tmy doplouvat nebudeme, protože máme polární den a slunce dnes nezapadne. Už vidíme ostrov na který plujeme a ve 22 hodin nás oslňuje slunce, které je stále dost vysoko nad obzorem.
Všichni plavbu zvládají relativně dobře, jen nejmladší člen, Hubert se bouří a nechce plout v manduce, přeci jen mu chybí pohyb. Nakonec je více spokojený v podpalubí než na palubě. Těm co není úplně nejlépe od žaludku, tráví plavbu společně s Tomášem na palubě. Přeci jen teplota vzduchu je 13°C a fouká, takže jsou všichni značně promrzlí.

zpět na obsah >>>

Ostrov Værøy

Ostrov Værøy se nachází na jižním cípu lofotského souostroví. Hned na první pohled nás zujmou ostře tyčící se hory, které vytváří velkolepou kulisu.
Po 48 námořních mílích doplouváme krátce po půlnoci do přístavu. Míst pro lodě návštěvníků je zde opravdu málo, přesněji jenom dvě a obě obsazená. Máme štěstí, protože na palubě jedné z lodí jsou ještě vzhůru a na Tomášův dotaz, zda se můžeme navázat na jejich loď odpovídají kladně. Jinak bychom zde museli zůstat na kotvě.

Hned po snídani, v úterý ráno, vyrážíme z lodi na společný výstup na hřeben hor tvořících obvod ostrova.

Míjíme sušáky tresek, na kterých zůstaly jen hlavy ryb a jejich pach se šíří do okolí. Není divu, vesnice Sørland na ostrově má dlouhou a bohatou historii tradičního rybářství.

Cestou pozorujeme místní architekturu. Překvapuje nás, že při tak krásném počasí jsou terasy domů téměř prázdné. U mnoho domů nejsme schopni ani rozeznat, zda jsou obydlené či nikoliv.

Jdeme na nenáročnou tůru s převýšením 500m o celkové délce 10 km.

Řídce osídlený ostrov s minimem turistů dýchá klidnou atmosférou. Je to jeden z mála lofotských ostrovů na který nevede silnice. Dostat se sem lze jen lodí.

Holky na zemi nacházejí velké množství ptačích per a obdivují překrásné ptačí budky.

Ač tento trek je v publikacích doporučovaný a označovaný slovy, že ho nesmíme minout, nijak úchvatný mi nepřipadá. Cesta vede většinou po silnici a nejzajímavější z něj je tunel a pak samozřejmě i krásný výhled z vrcholu.

Výstup si usnadňujeme průchodem tunelu, kterým vede nepoužívaná silnice. Tunel je neosvětlený a označený cedulkou nevstupovat. Pro nás je však jedním z hlavních lákadael. Od Šárky, která plula s Tomášem na předchozí plavbě víme, že se jím dá projít, a tak jsme vybaveni baterkami.

V polovině výstupu dáváme krátkou přestávku na občerstvení a oddych.

Děti samy volí obtížnější trasu výstupu než po nepoužívané silnici.

Tak ještě kousek a budeme na hřebenu.

Odtud se už otevírají nádherné výhledy na ostrov.

Dosáhli jsme vrcholu, stojíme na kopci Håen o výšce 438m.

I Hubert se hlásí o svůj příděl.

Tomáš se celou dobu těšil, až vyndá drona a zachytí krásu tohoto ostrova z pohledu ptáků.

Rebeka si užívá přítomnost nové kamarádky Ley, od které se téměř nehne.

Takto vypadá pohled na město Sørland ostrova Værøy.

Výhledy do krajiny jsou opravdu úchvatné.

Takto si užíváme pohled na západní část ostrova Værøy z kopce Håen.

A nesmí chybět obrácený pohled na východ.

Večer - což je tady zvláště pro děti nezvyklý pojem, protože je světlo a slunce nezapadá, se Rebeka a Lea pouští do svých aktivit. Lea už je školačka a tak plní úkol, který jim zadala paní učitelka přes prázdniny: musí přečíst knihu. Beky by nejraději do školy chodila už také, takže si plní zase své úkoly. Pořídila jsem jí na plavbu časopis Hvězdička: letní speciál, který je určen pro děti ve věku 3-7 let. Jsou v něm moc hezké úkoly propojené i s mořem, tak se perfektně hodí k plavbě.

Po večeři probíhá společné hraní. Děti jsou k neunavení a většinou ještě ve 22 h jsou plné energie a zahnat je do postele bývá poměrně náročný úkol. Určitou roli v tom hraje právě světlo v noci.

Starší kluci hrají šachy. V dnešní době již existuje mnoho skladných her, které si můžete vzít s sebou na dovolenou, či hrát rovnou i na letišti a jsou nejen magnetické, ale i velmi úsporné, co se týká místa, např. od značky Albi.

Je středa 3.7. Počasí je deštivé a zatažené. Takové typické norské počasí. Holky si cestu zpestřují sbíráním ptačích per, ze kterých Lea staví loď. Díky ptačím útesům, které obklopují krajinu, mají holky per opravdu hodně a už plánují, jak si s nimi budou večer hrát v kajutě.

Dnes nestoupáme do hor, ale jdeme po pobřeží krátkým výletem k pláži Sørlandshagen.

I zde je pár stanů. Ve vzpomínkách se vracím do roku 2018, kdy jsme byli s Tomíkem na dovelné na Islandu. Původní záměr byl tenkrát také spát ve stanu. Ten jsme tam rozbalili jen jedenkrát, protože začal foukat silný vítr a my raději stan sbalili, než aby nám ho vítr odnesl. I tak nám vítr ohnul tři pruty. V Norsku je to se silným větrem podobné, a to nemluvím ještě o velmi častém dešti.

Pláž Sørlandshagen je pláž obřích oblázků. Holky jsou z ní nadšené a tráví čas hraním v kamenech a hledáním mušlí.

Tomáš s kluky pokračuje ještě o kus dále, až na výběžek Nuphetta. Já s Míšou, Hubertem, Leou a Rebekou se po nějaké době vracíme na loď. Holky by na pláži ještě rády zůstaly, ale Hubert je po propuštění z manduky celý mokrý, a tak s ním musíme do tepla.

Tomáš s klukama chtěl výběžek obejít a dostat se k písečné pláži. Ale pobřeží bylo dále prakticky neschůdné. V tomto bodě se tedy otočili a vypravili se za námi na loď. Nakonec bylo dobře, že se k písečné pláži nedostali, protože jak se ukázlo, písečná pláž je přáním holek a za každou cenu ji chtějí navštívit. Tom jí do svého plánu chce zařadit v další části expedice.

Ve čtvrtek po snídani se připravujeme vyplout na další ostrov. Až na lodi jsme zjistili, že nám Rebeka podstatně od loňského roku vyrostla a záchranná vesta jí přes zimní bundu prostě tlačí. Jakmile bude možnost podívat se zde po obchodech, bude třeba jí pořídit větší. Zatím to řešíme tak, že vestu více utáhneme, zapneme spodní úvazky, aby z vesty nevypadla a nezapínáme ji zip.

Tomáš rozděluje jednotlivé úkoly s odvazováním lan dětem. Tomík si překvapivě hodně věcí již pamatuje (což se mu při domácích pracech nestává). Tak z něj máme radost. Je Tomášovi nejvíce k ruce a postupně Tom zapojuje i děti Míši.

K odplutí využíváme předního springu.

Probíhá ještě poslední rekapitulace a Tomáš jde ke kormidlu udělat manévr pro vyplutí.

Teo má za úkol odvázat příďový spring.

Teodor si zkouší držet kurz ostře na vítr, protože máme protivítr a do cíle nemůžeme plout přímo, ale křižováním proti větru. Z ideální trasy 20 NM se nám skutečná trasa natahuje na 32 NM.

Na této fotografiii ještě všechny děti vypadají spokojeně. Plavba je však díky křižování náročnější. Odhad plutí byl 5 hodin. Nakonec ale plavba trvala hodin devět.

Vítr máme příjemných 4 Bf, ale mořská nemoc si začíná vybírat svou daň. První přišel na řadu Hubert, kterému se opravdu nelíbí v manduce na palubě, a tak si raději hraje v podpalubí. Pro Leu byla tato trasa nejnáročnější. Je chudák bílo-zelená a zvrací dvakrát. Snad už má za sebou adaptaci na plavbu.
Nejstarší kluci tráví čas na přídi.

Tomík je už připravený vyskočit s lany, protože za okamžik budeme přistávat na ostrově Moskenes (jedná se o jižní část souostroví Lofoty) v Sørvågenu.

zpět na obsah >>>

Ostrov Moskenesøya: rybářská vesnice Sørvågen

Přistáli jsme u městského pontonu, kde na jeho vnější straně jsou místa pro návštěvníky. Vejdou se sem tak maximálně 2 až 3 lodě. Měli jsme štěstí, místo bylo.

Zde na nás dýchla klidná atmosféra tohoto místa.

Je už večer, a tak přichází na řadu čtení pohádky před spánkem. Zítra ráno vyrazíme na horský trek. Očekáváme den bez deště a slunečno.

V pátek ráno po snídani se vydáváme na trek. Slunečno není, obloha je zatažená a trochu mrholí. A to Tomáš včera mluvil s jedním Norem, který říkal, že bude nádherný slunečný den jako je ten dnešní, a až další dny budou normální (tedy norské).

Hned jak opouštíme Sørvågen přicházíme k vodopádům kolem nichž jdeme vzhůru.

Cesta vede krásnou krajinou po skále, kterou střídají místy rozmočené bahnité úseky.

Přicházíme k jezeru Stuvdalsvatnet, které je zároveň zdrojem pitné vody o čemž informuje tabulka se zákazem znečišťování a koupání se v jezeře. Vodu ochutnáváme, je výborná.

Oproti treku na ostrově Værøy je výstup strmější a je tu i pár exponovaných míst.

Trasa by nás měla po 2,5 km od hlavní silnice ze Sørvågenu dovést až na vrchol Tindstinden do výšky 490m.

Ač délka treku není nijak závratná, pro děti je výstup opravdu poměrně náročný a střídají se ve vyjadřování své nelibosti. Leu motivuje čokoládová tyčinka, naše děti musí Tomáš. Tomík dnes nemá svůj den, do kopce se mu vůbec nechce a nevidí v tom smysl. Beky si zase stěžuje na bolest nožiček.
Tento trek je klasifikován jako lehký/středně těžký a po pravdě ve srovnání s trekem na ostrově Værøy, na kopec Håen je to úplně jiný level.

Zařazujeme tedy častější občerstvovací zastávky.

Už v polovině výstupu se otevírají impozantní výhledy do údolí s jezery.

Tomáš je ve svém živlu a užívá si krásu přírody.

Pokračujeme ve výstupu. Mraky se protrhaly a začal slunečný den. Nor měl nakonec pravdu. Táhneme s sebou hromadu oblečení, které nám trochu překáží v treku, ale přeci jen počasí se tu někdy mění velmi rychle a je lepší být připraven.

Napravo vidíme mezi horami zařízlé jezero Trolldalsvatnet.

Výstup je stále strmější. Tomík se rozhodl, že už dále pokračovat nebude a asi 400 m pod vrcholem se usazuje a jde spát. Rebeka již je také značně unavena, ale nakonec se nechá motivovat k tomu, že vyleze až na vrchol.

Hurá, jsme na vrcholu! Jenom zjišťujeme, že nejsme na vrcholu Tindstinden, ten je vidět za námi, ale na vedlejším vrcholu. Drobnou navigační chybou, jak jsme se kochali, jsme se vydali vzhůru cestou jen nepatrně více na sever a přechod na plánovanou trasu by znamenal výrazně sestoupit.
Přeci jen značení turistických tras je tu minimální, za to ale má člověk vždycky možnost vydat se k cíli různými cestičkami.

Směrem na jih vidíme město Å, kam půjdeme zítra.

Pohledy na sever vedou do národního parku Lofotodden.

Konečně přichází Tomův okamžik a může se proletět s dronem.

Kocháme se úžasnou krajinou bez lidí. Na některých vrcholcích se třpytí zbytky sněhu.

Na západě vidíme Sørvågen, odkud jsme vyšli a kde máme loď.

Při sestupu pořizujeme společné foto celé naší posádky. Nejmladší člen, Hubert, kterého nese v manduce Teodor zvládá výstupy dobře. Většinou je prospí.

Náš trek končí a my už jsme opět ve vesničce. Jak je vidět z fotografie, Norové jsou vlastenci a často nechybí před domem stožár s norskou vlajkou.

Děti jsou po celém dni hladové, a tak ještě jdeme na nákup. Než připravíme jídlo (většinou máme na lodi jen snídaně a večeře, jinak jsme mimo loď), občerstvují se melounem. Ceny potravin jsou zde opravdu hodně vysoké, takže nám nezbývá nic jiného, než hledat v obchodě převážně akční potraviny.

zpět na obsah >>>

Vesnice Å na ostrově Moskenesøy

Dnes má výrazně pršet, na předpovědi se udávají 3 mm srážek za hodinu. Nechceme však sedět na lodi, a tak plánujeme výlet do vesničky Å a návštěvu rybářského skanzenu. Název této vesničky znamená v překladu něco jako "malý horský potok".

A již vidíme vesničku Å, jejíž hlavním zdrojem příjmu je turistický ruch. Můžeme zde obdivovat typické červené domky. V minulosti v nich pobývali rybáři a skladovali v nich své úlovky. V současnosti převážně slouží jako ubytování pro turisty.

A nechybí další skupinkové foto před dosažením cíle.

Vsup do rybářského skanzenu ve vesničce Å je pro dospělého 110 NOK a umožnilo nám prohlédnout si 6 budov. Viděli jsme, jak se žilo v tradičních rybářských domcích (rorbu), loděnici, kovárnu, pekárnu či jak se spracovával rybí olej. Některé domečky ve skanzenu slouží jako ubytovna pro turisty. No, já bych na tak rušném místě zrovna na dovolené být ubytována nechtěla.

První objekt, do kterého se jdeme podívat, je právě dům místních rybářů. Domy byly natírány barvami, které se vyráběly z tresčího oleje, jak se dovídáme v museu. Většina domů je červených, což odpovídalo barvě nejchudších a byly s ní natřeny i hospodářské budovy. Bílou barvou byly natřeny domy bohatých. V některých vesnicích se objevily domy natřené žlutou barvou. Tak měly natřen dům majitelé, kteří chtěli být blízko svým rodinným příslušníkům.
V rybářském domě byl k dispozici i tkalcovský stav v menším provedení společně s videonávodem, tak si děti vyzkoušely, jak se dříve tkaly koberce.

Místní loděnice zaujala především Tomáše. Děti byly překvapeny ze skeněných bójek, které se dříve používaly a jsou krásně vidět na fotografii.

V loděnici jsme si mohli prohlédnout i nástoje, které rybáři ke své práci používali.

Visí zde i množství rybářských sítí.

Zaujal nás zde i promítaný film. Rybářská sezóna na lov tresek je v Norsku od ledna do dubna, kdy se v podstatě pracovalo neustále. Tresky tu byly a jsou na prvním místě.

Bílá budova, která je vidět na fotografii v levo je místní pošta. Zde především Lea s Olíkem objevili klasický drátový telefon a hráli si zde asi hodinu. Pod poštou je kavárna, kde jsme se byli trochu zahřát. Tomík si dopřál kakao (obdobu českého granka), Beky se těšila na dort a mě Tomáš pozval na filtrovanou kávu.

Hlavní místní atrakcí je historická pekárna s kamennou pecí z 19. stolení, která je vyhlášena skořicovými šneky (kanelsnurrer). Cena je 65 NOK za kus. Ale šneci byly opravdu výtečné a je znát domácí výroba. Překvapilo nás, že na zadní straně papírového obalu byl uveden recept, takže se těším, až si je po příjezdu domů upečeme.

Racci jsou na Lofotech v různě hojném počtu. Kdo má citlivý nos, musí si zvyknout nejen na rybinu, ale i pach ptáků a dávat pozor, aby mu něco nepřistálo na hlavě...

Sušené tresky jsou hlavním symbolem Lofot, které se sem připlouvají třít. Vzkvétání obchodu s rybami začalo v Norsku již před rokem 1000.
Rybáři po ulovení rybu vykuchají, uříznou jí hlavu, nasolí a dvě za ocasy svázané ryby přehodí přes dřevěná ráhna. A po několika týdnech je hotovo. Výsledkem je tvrdá suchá ryba, která ztratila zhruba 80 % svojí hmotnosti.

Beky nikdy nevadil déšť a tady si oproti Praze užívá hlavně velikost louží. I přes pláštěnky se vracíme na loď promoklí. Tomáš zapíná Vebasto a musíme sušit.

Holky se večer před spaním pouštějí opět do svých úkolů.

zpět na obsah >>>

Vesnice Reine na ostrově Moskenesøy

Připluli jsme do vesnice Reine, která se často objevuje v propagačních materiálech Lofot. Bývá označována jako nejfotogeničtější. Dnešní počasí přeje fotografům, a tak se těšíme i na výstup na hřeben hory Reinebringen, odkud by měl být nádherný výhled na celou lagunu s vesnicí Reine a okolní hory.

Výstup na horu má být jednoduchý díky kamenným šerpským schodům, kterých je necelých 2000. Prý je to nejoblíbenější tůra na Lofotech.

Nebyli jsme si jistí, zda Rebeka bude chtít znovu realizovat výstup s převýšením 400 metrů. Sama trvala na tom, že půjde. Po 400 schodech dáváme první přestávku na svačinku.

Nalezený hmyz Beky opět dodal sílu, aby pokračovala výše, a tak mu pomohla přiblížit se vrcholu.

Oproti jiným trekům je výšlap strmý a hlavně je zde opravdu mnoho dalších turistických nadšenců. Dnes víme, že nám bude přát počasí, ale nedoporučuji ho v dešti se silným větrem.

Je to jeden z nejhezších výhledů na Lofoty, který se nabízí z ptačí perspektivy.

Norové jsou mimo jiné mistři ve stavění mostů. Stavby jsou to opravdu velkolepé a usnadňují tak místním obvyvatelům přepravu v této malebné, ale drsné krajině.

Přestože se nacházíme za polárním kruhem, dnes je právě jeden z těch dní, kdy teploty stoupají vysoko nad 20°C vlivem Golfského proudu a slunečního svitu.

Z této perspektivy si naplno vychutnáváme krásnou krajinu plnou ostrovů, fjordů a měst. Historie osídlení těchto ostrovů je neodmyslitelně spjata s Vikingy a sahá do doby před 6 000 lety.

Na místě se však zdržujeme jen jeden den. Zvažovali jsme zapůjčení kajaků. Ale po zjištění ceny, nás tohle sportovní dobrodružství opustilo a rozhodujeme se plout dále.

Míříme na další z lofotských ostrovů: Flakstadøy.

Obeplouváme ostrov Moskenesøy a mezi ostrovy Flakstadøy a Vestvågøy proplouváme na vnější stranu Lofot otevřenou do Atlantiku.

Konečně se rozfoukal i vítr, ale je opravdu hodně studený.

zpět na obsah >>>

Vesnice Ramberg na ostrově Flakstadøy

Večer přistáváme v Rambergu. Je to rybářský přístav s pontonem pro lodě návštev, ale k našemu překvapení zde není k dispozici voda na doplnění nádrže. Voda zatím v Norsku byla vždy a bez omezení množství.

Holky po připlutí okammžitě vybíhají na molo pozorovat vznášející se medůzy ve vodě. Medůzy se umí pohybovat tím, že střídavě rozevírají a stahují svůj zvon. Často se ale nechávají jen tak unášet vodou.

Konečně plníme přání holek a bereme je na písčitou pláž. Nechce se nám ani věřit, že jsme za polárním kruhem. Krásné bělostné pláže nám připomínají spíše teplé oblasti.

Děti jsou nadšené. Z lodi jsme před plavbou na sever odvezli hračky na písek. Po dnešku je nám jasné, že se nám budou hodit i tady. Dětem k radosti stačí naštěstí jen síťky, co tu zůstaly.

Tomík se okamžite svléká do plavek a běží do moře. Když se pro něco rozhodne, je neuvěřitelný. Mě by do 10°C vody nikdo nedostal.

Netrvá dloho a děti mají plné holínky vody. Takže vyhrnují kalhoty nebo se svlékají do spodního prádla a pokračují v hraní. Já jsem zmrzlá i v termoprádle.

I odpolední vycházka míří k břehům moře. Tentorát se jdou lovit poklady ve formě mušlí.

Na našem pontonu nefunguje ani přípojka elektřiny, o čemž informuje vybledlý nápis oznamující poruchu, zatím co se na nedalekém mole nabíji elektroloď.

Náš další cíl bude návštěva muzea Lofotr, proto přeplujeme blíže.

Především kluci mi pomáhají s lany a plavbou.

zpět na obsah >>>

Muzeum Lofotr Viking na ostrově Vestvågøy

V noci jsme dopluli do přístavu Tangstad. Nebylo jasné, kde je ponton pro návštěvníky a tak jsme nejdříve zakotvili. Připravili jsme lana a fendry a následně jsme přistáli v jediném volném místě mezi vyvazovacími prsty u plovoucího mola. Zjišťujeme však, že se nedostaneme z mola na břeh. Branka je zamčená a přelézt nejde. Zaplacení poplatku za přístav je zde přes aplikaci GoMarina, a tak jsme napsali dotaz ohledně odemčení branky na mole. Ráno při snídani přišel email s vysvětlením, že stojíme u soukromého mola a místo pro navštěvující lodě je u betonového mola v rohu přístavu. Tam žádná branka není. Po snídani přeplouváme se vyvázat na správné místo.

Výstup z lodi je po žebříku. Náročné je to hlavně pro nejmenší, především za odlivu.

Jdeme do muzea Viking Lofotr. Cesta má mít 7 km po silnici. Nakonec zjišťujeme, že aplikace OsmAnd, do které se dají stáhnout offline mapy, nám naplánovala trasu stezkami mezi poli.

Bohužel se nám nepodařilo najít nástupní trasu na odbočku ze silnice, takže se řídíme pouze světovými stranami a hledáme pěšinku v poli.

Trasa je to opravdu krásná, takže se opět kocháme vyhledy, sbíráme borůvky a užíváme si cestu samotnou.

I Hubert je spokojený. Klasicky většinu trasy prospí a budí se jen na jídlo.

Již vidíme vesničku Borg a 83 m dlouhý dům vikingského náčelníka.

Do muzea po půldení túře dorážíme po 15 h. Příjemné je, že v ceně 200 NOK za dospělého jsou všechny zážitky. Začínáme tedy netradičně a rovnou míříme do vnější části. Tomáš prosazuje nejdříve jízdu na zrekonstruované vikingské lodi. Když nefouká vítr, tak se návštěvníci pořádně zapotí - protože musí pádlovat. Je zde však registrace a tak 1,5 h čekáme, než na nás přijde řada. Mezi tím si děti vyzkouší hod sekerou, přetahování lanem, hod podkovou a bitvu s pytli.

Je zde i možnost nechat provést děti na ponících. Jízda je to opravdu krátká, určitě do 4 min. Když přichází na řadu Beky, hned se paní ptá na věk. Raději tedy uvádím, že jí je 5 (ve skutečnosti 4 roky), protože se obávám, že by jí jízda nemusela být dopřána. Před ní šel totiž klouček, který se z poníka zřítil. Ani si nechci představit ten řev, kdyby se Rebeka, která miluje koně a poníky nemohla projet.

Všichni kluci si zkouší střelbu z luku. Beky se rozčiluje, protože tato aktivita je podmíněna věkem a ona se jí nemůže zúčastnit.

Naše kroky směřují konečně k náčelníkově domu. Je 18 h, muzeum má otevřeno pouze do 19 h. Bohužel již v budově je pouze jeden zaměstanec, který ukazuje tkaní na tkalcovském stavu. Těšila jsem se, že uvidím i další činnosti. Ale ženy, které měly v tradičních oděvech ukazovat další činnosti jž tu nejsou. Nevidíme tak ani zpracování vlny či šití bot.

Dům má tvar lodi a skládá se z několika místností. Moc fajn je, že si zde návštěvník může mnoho věcí osahat a vyzkoušet. V hodovní síni, plápolá vesele oheň.

Vidíme zde i vyrobené boty z kůže.

Děti jsou nejvíce nadšeni možností vyfotit se s mečem a vikingskou zbrojí. Leuška ihned usedá na náčelncký trůn.

Tomík pro změnu obléká drátěnou košili.

Holčičky obdivují vycpaná zvířátka, jako kdyby byla živá.

Bohužel nám utekl film o Haraldu Krásnovlasém, kterým muzeum začíná. Harold sjednotil bojující kmeny a hlavně Tomíkovi je líto, že jsme film propásli. Celkově jsme vnitřek expozice a prohlídku exponátů denní potřeby proběhly opravdu rychle. Na poslechy v angličtině už nezbyl vůbec čas.
Muzeum však stálo opravdu za návštěvu a řadí se tak k jedinečným zážitkům.

zpět na obsah >>>

Lilleidet marína na ostrově Vestvågøy a plavba do Bodø

Vyplouváme na poslední naší zastávku na Lofotech.

Rozdělení úkolů před vyplutím.

Tomík odvazuje lana od břehu.

Lana protahujeme ve výšce kam dosáhneme z lodi.

Všichni jsou na palubě, můžeme odrazit. Oliver protahuje průběžné lano a uvolňuje záď lodi.

Budeme tahat celou hlavní plachtu. Nejdříve připravit a uvolnit lana všech refů.

Hlavní plachta jde nahoru.

Příjemný boční vítr 3 Bf a uháníme 7,5 uzle.

Etapa byla krátká, pouhých 10 NM a už kasáme plachtu před přistáním.

Tomík s Oliverem vážou fendry na přistání bokem k pontonu.

Marína je součástí komplexu rekreačních domků ke kterým patří čluny a loďky k pronájmu především pro rybaření.

Lilleidet marína na ostrově Vestvågøy nás také překvapila. Zde jsme přistáli na správném místě, zaplatili v aplikaci a zadali přijatý kód pro zapnutí elektrického proudu na přípojce na pontonu. Opět však narážíme na zamknutou branku. V aplikaci zde není uveden jakýkoli kontakt do maríny.

Odpoledne jdeme na procházku po okolí na pouhých 120m vysoký kopec Hornsheia. Cestou ukazujeme dětem jak vypadá bolševník velkolepý, který zde hojně roste kolem cesty.

Z trasy máme hezký výhled na zátoku i na protější vrchol Offersøykammen 436m, ze kterého má být nádherný výhled směrem na Haukland Beach a hory Mannen a Veggen či na druhé straně na Stornappstinden.

Holky se zde pustily do stavění domečků z plochých kamenů.

Rebeka zametá podlahu od stále se objevujícího písku, který nás provází od okamžiku návštěv písečnných pláží.

A také češe Tomíka, kterého tato činnost bytostně nebaví.

Sbohem Lofoty! Odplouváme do 65 NM vzdáleného Bodø.

Je nádherný slunečný den, bohužel bez větru a tak plujeme na motor.

Zato jsme však odměněni pohledem na stádo kosatek čítající 12 kusů těcho nádherných tvorů. Zde Tomáše neděsí jako kosatky u Gibraltaru , ale raději se přibližuji jen na 50 metrů.

Neděli již trávíme v přístavu v Bodø ve znamení úklidových prací a balení před cestou do Prahy.