Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaKurz pro budoucí skipery 3/2023
17.7. - 28.7.2024
Expediční putování lodí po Lofotech. Pluli jsme a poznávali krásu Lofot jak z lodi, tak především při pěších výletech. Výchozí i cílový přístav byl v Bodø. Poznali jsme ostrovy Værøy, Moskenesøya, Flakstadøy, Vestvågøy, Gimsøya, Hadseløya a Austvågøya. Navštívili jsme rybářské vesnice Sørvågen, Reine, Svolvaer, Vestersand a Henningsvaer.
Je středa 17.7.2024 a v Bodø od pondělí vládne neuvěřitelně teplé počasí, kdy odpolední teploty vystupují k 29°C. Obloha je bez mráčku a já jsem zvědav, jak dlouho toto počasí vydrží.
Dnes dorazí i posádka a ihned začneme naši expedici, protože od 18.7. jsou místa v přístavu rezervována a musíme do půlnoci místo uvolnit. Od chlapíka ze sousední lodi, který sem doplul z Oslofjordu, jsem se dozvěděl, že od 18. do 21. července bude v Bodø probíhat národní konference Norské pobřežní asociace. Tématem letošního sjezdu je „POBŘEŽÍ – cesta do Evropy“. Během čtyř dnů vytvoří Kystlaget Salta pobřežní párty v přístavu a podél Moloveien v Bodø, a to jak pro účastníky sjezdu, tak pro obyvatele města i návštěvníky. Bodø je po generace spojeno s mořem. Cílem úmluvy je zprostředkovat poznatky o významu pobřeží pro kontakt s Evropou, pobřežní kulturu, ochranu plavidel a vytvořit porozumění a zájem o hodnotu ochrany kulturního dědictví na pobřeží.
Posádka přichází podle plánu a také začínají přistávat první historické lodě. Proto ihned zajišťujeme nákup zásob a připravujeme se na noční vyplutí.
O půlnoci vyplouváme směrem na Lofoty. Předpovědní model slibuje i nějaký vítr na otevřeném moři.
Půlnoční slunce se už nekoná, od slunovratu už uběhl skoro měsíc, a proto v 0 hodin slunce již zapadá za obzor ale zůstává ještě hodně světla.
Ve 2:05 už slunce opět vychází. Nám začíná vítr foukat příjemně svými 8 uzly z pravoboku. Dále plujeme pod plachtami na hladkém moři.
Za 9 hodin máme za sebou 52 NM a přistáváme v Sørvågenu.
Počasí nám přeje a posádka si dá trek na horu Tindstinden 490m, který dnes nabídne nádherný výhled na ostrov Værøy a Mosen na západě, národní park Lofotodden na severu a pevninu na jihu. Já se dnes nepřidám, trek mám v živé paměti z předchozí plavby - Lofoty s dětmi, trek na vrchol Tindstinden.
Ještě večer jsme přepluli do Reine, prý nejfotogeničtější vesnice Lofot. Zítra má být sice obloha zatažená, ale nemá pršet. Naším cílem je výstup na hřeben Reinebringen. Část posádky se vydala na výstup v půlnoci protože se mraky prodralo slunce a ozářilo vrcholy hor. Já sám jsem zvažoval zda půjdu těch 2000 schodů již potřetí či ne. Poprvé jsem vzhůru šel za mlhy a deště, podruhé za ideálního počasí při plavbě s dětmi, když jsme dopluli do vesnice Reine na ostrově Moskenesøy.
Ráno se s dalšími dvěma nakonec na trek vydávám, ale mým cílem je jít po hřebeni dále a udělat takový hřebenový okruh. Zbývající část posádky si bere člun a jde se věnovat rybolovu. Tak již potřetí stoupám 2000 šerpských schodů. Ve třetině výstupu přichází déšť. Zastavuji a zvažuji další postup. Necítím, že bych chtěl hřebenovou trasu absolvovat v dešti a na vrcholu jsem už v dešti také byl..
Po 15 minutách déšť končí a mraky řídnou. Jdu dál a věřím, že už pršet nebude. Pohled z hora na vesnici Reine.
Společně z vrcholu kam vedou schody a je většinovým cílem se vydáváme po exponovaném hřebeni dále.
Je to nádhera, viditelnost máme dobrou a díky zatažené obloze není na výstup horko. Postupujeme po okraji převislého hřebene.
Svahy jsou strmé a zde porostlé vřesem, který roste z podmáčené půdy. Není se čeho chytit, vřes nám zůstává v rukách i s kořeny a hlínou. Do kopce se doslova plazíme, po ranním dešti je svah stále trochu kluzký a představa pádu nás trochu znervózňuje.
Pro mne odměnou jsou stále další a další úchvatné výhledy do krajiny.
Tak kudy dál?
Stále se kochám novými výhledy.
Z Atlantiku se mezi horami protlačuje nízká oblačnost.
A jsme na vrcholu hory Reinebringen v 666 metrech.
Poslední pohledy dolů a čeká nás sestup.
Sestoupili jsme k jezeru Austerdalvatnet ve výšce 240 m.
Dalším sestupem se dostáváme do fjordu Djupfjordodden, ve kterém si dávám své první arktické plavání. Po náročném treku jsem docela spocený a voda byť je hodně studená mne krásně osvěžuje. Zážitky máme silné a krásné. Po 7 hodinách a ušlých 16 km náročnějším terénem přicházíme zpět na loď. Stálo to za to!
V sobotu 20.7. opouštíme Reine a plujeme dál. Krátce zaplouváme do Nusfjordu ale není zde volné místo
k přistání, tak si místo jen prohlédneme a pokračujeme v plavbě dále.
Proplouváme mezi ostrovy Flakstadøy a Vestvågøy z jihovýchodního pobřeží Lofot na jeho severozápadní stranu.
Přišel čas jídla a dobrý steak vždy potěší.
Pravidelný zápis do lodního deníku při střídání směn.
Odpoledne přistáváme ve Vestersand. Je to velmi klidná osada vzdálená turisticky exponovaným místům.
Jak jsem si tady již zvykl, míst pro navštěvující lodě zde v přístavech bývá velmi málo, zde to bylo jen jedno místo. Naštěstí bylo volné. Pokud není pro návštěvy určen ponton, bývá to místo v čele pontonu pro vyvázání bokem.
Pobřeží je zde plné skalisek a mělčin a na břehu jsou písečné pláže.
Neděle je vyloženě netypický letní den a teploty stoupají k 28°C. I voda v zálivu se prohřívá na neuvěřitelných 16°C.
Posádka se vydává na trek na horu Haveren (808 m), odkud se otevírají nádherné výhledy na Lofoty. Výhled na západ přes Vestersand.
Severovýchodní výhled na další ostrov Gimsøya.
A výhled východně na mělkou vodu mezi ostrovem Vestvågøy a Gimsøya.
Já jsem se dnes na trek nepřidal a jdu si dát svůj první ponor za polárním kruhem. Těšil jsem se, že zachytím na snímcích podmořský život zde na Lofotách. Bohužel se se mnou rozloučil vodotěsný fotoaparát, z nezjištěné příčiny do něj zatekla voda už při ponoření do 1 metru. A tak jen si uchovávám vzpomínu v hlavě na množství medůz, krabů pobíhajících čile po dně, velkých hvězdic a platýze ležícího na dně.
V neděli večer se posouváme k ostrovu Gimsøya, kde chceme v mělké vodě na noc zakotvit.
Konečně nějaký vítr a tak i na kousek cesty vytahujeme plné plachty.
Obeplouváme horu Hoven, která je zde nejvíce navštěvována českými turisty, patrně pro její název. Trek na její vrchol je snadný a není nijak vyjmečný.
Spouštíme kotvu a já podávám instrukce k manévru. Posunuli jsme se více k severu a dohnali i půlnoční slunce, které právě zde má svůj poslední den.
Další den nás vítá slabým vánkem. Dáváme plné plachty a pomalu plujeme. Po hodině vítězí bezvětří a nastává čas rybolovu. Loď se jen sama nepatrně pohybuje po hladině.
Velmi se daří a vytahujeme tresky a později i makrely. I já se zapojím se svým skládacím prutem. Po chvíli ryba zabrala a k hladině dostávám mníka. Bojuje statečně a nakonec nám utíká. Druhá ryba je pěkná treska. Třetí ryba byla patrně moc velká, protože než jsem ji dostal k hladině, přetrhla vlasec, který byl dimenzován na 8 kg.
K lodi se nám slétli rackové a bojují o odhozené vnitřnosti z ryb.
Na večer přistáváme v Melbu na ostrově Hadseløya. Jsme nejseverněji na naší výpravě a ostrov již nepatří k Lofotám ale patří k Vesterálům.
Večerní procházka nejdříve vedla do supermarketu k doplnění zásob jídla a následně po městě Melbu, kde na okraji stojí kostel ze kterého bylo slyšet varhany.
Noční pohled na Lofoty, zítra už bude zataženo a odpoledne čekáme déšť.
Ráno opouštíme Melbu a míříme do úzkého průplavu mezi ostrovy Austvågøya a Hinnøya. Zpřesněná předpověď počasí udává příchod deště až po 16 hodině, to znamená, že na plavbě moknout nebudeme.
Proplouváme úžinou a díváme se na zeleň norské přírody. Pečlivě navigujeme, protože i zde jsou malé nenadálé ostrůvky a skaliska těsně pod hladinou.
Cestou zahybáme se podívat do Trolfjordu.
Fjord se nachází na ostrově Austvågøya (který je často považován za součást Lofot), ale je také v obci Hadsel (která je často považována za součást Vesterålen). A tak si teda vyberte...
Vlastní Trolfjpord je jen 2km dlouhý a je to polulární místo pro turisty, které sem vozí vyhlídkové lodě a rychlé čluny. Fjord je dosažitelný jen lodí nebo 10 km dlouhou tůrou velmi členitým terénem.
Ústí fjordu je pouze 100m úzké a lemované strmými skalami, které dodávají fjordu na dramatičnosti. Hory obklopující Trollfjord jsou vysoké 600 až 1 100 metrů.
Před rokem 1960 byl na konci Trollfjordenu vodopád, ale ten byl přesměrován na výrobu elektřiny v nedaleké vodní elektrárně.
Dopluli jsme do Svolvaeru, cíle dnešní etapy. Připlouváme do maríny, kterou nabízí aplikace GoMarina. Tak jak je zde již obvyklé bývá míst pro navštěvující lodě málo. Nalézáme jediné volné místo ale v okamžiku, kdy se vyvazujeme jsme vykázáni s upozorněním na skutečnost, že místo je rezervované. Teď si všímám malé tabulky na mole, že místo je vyhrazené pro člun vozící turisty do Trolfjordu. Prakticky všude není celý ponton pro navštěvující lodě k dispozici a mnohdy je pro návštěvníky vyhrazeno pouze jediné místo. Plujeme zkusit štěstí do severně položené mariny Marinepollen. Ta sice není v aplikaci GoMarina, ale je zde vždy po jednom místě pro navštěvující lodě na čele pontonu s prsty. Zde místo nalézáme na pontonu D. Hodinu po přistání přesně podle předpovědi začíná pršet.
Následující den ráno déšť končí a my se vydáváme na trek ze Svolværu přímo do nadmořské výšky téměř 600 m.
Nejdříve přicházíme k Ďáblově bráně (Djevelporten) tvořené kusem skály vklíněné mezi dva útesy.
Dále pokračujeme na hřeben a horu Fløya.
Výhledy jsou impozantní a počasí nám nezvykle přeje. Trek je turisty poměrně vytížený a na exponovaných místech se musíme těsně obcházet či čekat až si ten před námi udělá fotku.
Výstup na vrchol Fløya je exponovaný a jsem rád, že povrch již po dešti trochu oschnul.
Dostáváme se na konec hřebene s výhledem na Svolvaer.
Pod námi leží Svolværgeita (svolvæerská koza) což je 150 metrů vysoký vrchol na jihozápadní straně hory Fløyfjellet. Tomuto pojmenování vděčí skála díky svým dvěma vrcholkům, které připomínají rohy kozy. Ta je však dostupná jen pro horolezce.
Pohled na jihozápad přes Svolvaer na Lofoty.
Chůzi po exponovaných hřebenech s výhledy mám rád a tak se mi nechce ještě sestupovat. Rodí se ve mně plán dojít na horu Blåtinden nikoli po značené trase, ale zkusit se tam dostat po hřebeni.
Kochám se výhledy a jdu pomalu a pozorně. Hřeben je místy velmi úzký. Nikdo z posádky se k mému nápadu nepřidal, tak jdu sám.
Stále stoupám a klesám, nikoho zde nepotkávám a to mám rád. Jsem tu jen já a cesta, která je cíl.
Dávám si zastávku na svačinu a taky abych si zalétal s dronem a natočil nějaká působivá videa, když už jej táhnu celý den na zádech v batohu.
Cesta se stále stává náročnější a spíše jde už o lezení. Hřeben je přerušen průrvou, musím se kus vrátit slézt níže, průrvu obejít a lézt znovu na hřeben. Dále sklon svahu se zvětšuje a po nočním dešti je zde povrch kluzký. Balvany se zvětšují a batoh na zádech mi komplikuje další postup. Dvakrát jsem se s batohem zasekl ve štěrbině mezi kameny. Rozhoduji se dále nepokračovat a stejnou cestou se vracím. I tak to byl pro mne nádherný úsek, který jsem červeně zakreslil do mapy.
Ještě večer odplouváme ze Svolvaeru do 5NM vzdálené zátoky Breivika. Slunce nám tady zapadá za kopce na ostrově.
Zátoka nás nadchla. Žádná civilizace, žádné osídlení na břehu, naprostý klid.
Pohled z dronu odhalí, že civilizace sice začíná kilometr od nás, ale zde nemá žádný rušivý vliv. Kotva v písečném dně bez porostu výborně drží.
Ráno po snídani vytahujeme kotvu a obeplouváme ostrůvek s majákem a plujeme do Henningsvaeru.
Henningsvaer je rybářská vesnice v obci Vågan s 500 stálými obyvateli. Nachází se na několika malých ostrovech u jižního pobřeží velkého ostrova Austvågøya v souostroví Lofoty. Obec se nachází asi 20 kilometrů jihozápadně od města Svolvær. Henningsvær je spojen se zbytkem Våganu přes Henningsværské mosty.
Vesničce se přezdívá “Benátky Lofot” díky jeho umístění na ostrůvcích a všudypřítomnému moři.
Jedná se o nejrušnější rybářský přístav v tomto regionu, který je typický lovem tresek a jejich sušením na obrovských dřevěných sušácích. Sušená treska tørrfisk je hlavním vývozním artiklem Henningsværu.
U pontonů pro návštěvnické lodě jsme nenašli volné místo. Po chvíli kroužení se nakonec rozhodujeme vyvázat u městského nábřeží. Chceme zde zastavit jen na dvě hodiny, zajít nakoupit a projít se po vesničce.
Odpoledne pokračujeme v plavbě dalších 40 námořních mil na ostrov Vaeroy. V půlnoci připlouváme do přístavu Sørland, kde jsou dvě místa pro lodě návštěv a obě místa jsou volná. Těsně s námi připlouvá loď s francouzskou posádkou a obě místa zaplňujeme. Ráno se probouzíme do deštivého dne. Před polednem déšť ustává a my přeplouváme z přístavu do jižní zátoky ostrova.
Opět se nám dělá nádherný letní den.
Spouštíme kotvu na hloubce 10 m na písečné dno. Vyvěšujeme denní znak zakotvené lodě - černou kouli.
Zátoku lemuje pláž Sanden se 400 metrů vysokou stěnou skalních věží, díky čemuž je za krásných letních dnů neuvěřitelně teplá. Přístup je možný pouze lodí.
Kotva dobře drží a my se postupně člunem přesouváme z lodi na břeh. Individuálně se rozbíháme po okolí. Někteří volí výstup na vrchol jižního cípu ostrova, někteří jdou po pobřeží.
Díky mému rádiovému monitoru kotvení, který si nesu sebou, si mohu také dovolit v klidu opustit loď. Monitor mi umožňuje sledovat vzdálenost lodě od místa zakotvení, hloubku vody pod lodí a aktuální sílu větru. Automaticky spustí alarm, když by se loď vzdálila od místa zakotvení o více než nastavenou vzdálenost. Tak se také vydávám po dalších plážích na západním pobřeží ostrova.
Værøy má subpolární oceánské klima s krátkými chladnými léty a dlouhými, ale ne příliš chladnými zimami.
Pohled ze západního pobřeží ostrova severním směrem na Atlantik. Odtud lze pozorovat, při štěstí na jasnou oblohu, půlnoční slunce od 30. května do 13. července.
Dnes je mimořádně teplý den který láká ke koupání. Pláže vizuálně působí jako v Karibiku.
Minimální teploty v červenci zde mohou být 6°C a maximální 23°C. Průměrná teplota je uváděná pro červenec na 12°C. Tedy máme zcela nadprůměrný den.
Pohled na jižní zátoku směrem k opuštěné vesnici Måstad, která jak jsme zjistili, není již tak opuštěná jak se v průvodcích uvádí. Je zde patrný proces rekonstrukcí na ubytovací zařízení pro turisty.
Jižní zátoka je mělká a za bezvětří a slunečného dne se zde voda rychle ohřívá a dosáhla 15°C. Jen je při koupání potřeba dávat pozor na hojně se vyskytující medůzy.
Přes noc příznivě fouká pro naši závěrečnou plavbu zpět do Bodø a proto plavba bude v noci. Cestou se nám těsně u lodi vynořila velryba a ještě několikrát dále. Bylo to krásné zakončení naší expedice po Lofotách.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Skiperský kurz zakončený praktickou zkouškou pro získání průkazu C – Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal) se zastávkami na kotvě i v přístavech. Pluli jsme tyrhénským mořem v oblasti Říma, navštívili jsme ostrov Giglio u kterého kdysi ztroskotala Costa Concordia, marínu Riva di Traiano. Návrat do cíle je napínavý do poslední chvíle není jasné, zda se moře uklidní natolik, že bude vjezd do cíle možný.
Kurz pro zájemce o získání vlastního kapitánského průkazu C – Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal). Kurz završený zkouškou z ověření praktických znalostí dle metodiky MDČR. Pluli jsme kolem italských břehů od Říma k ostrovu Elba a zpět se zastávkami na kotvě i v přístavech. Vyzkoušeli jsme si práci ve směnách a nechyběly ani teoretické informace.
Azorské ostrovy jsou situovány v Atlantickém oceánu mezi Evropou a Severní Amerikou. My jsme měli možnost navštívit 7 z 9 Azorských ostrovů a zpracovali jsme z našeho putování průvodce po Azorech. Ostrov květin, Flores je nejméně zasažen turistikou a za výlet zde stojí oblast sedmi jezer - Natural das Caldeiras Funda e Rasa. Na ostrově Faial nesmíte minout nejbarevnější přístav na světě Hortu, kde i já jsem zanechal jako vzpomínku na svou sólovou plavbu obrázek. Místem, které je pokryto lávou je Faial do Capelinhos, zajímavostí je i kráter Caldeira. Ostrov Terceira je vyhlášen tradičními slavnostmi s býky. Celé Azory nabízí přírodní bazénky pro otužilé jedince. Jedním z míst je i Negrido. Pro milovníky památek je určeno město Angra do Heroísmo, jehož historické jádro je zařazeno na seznamu UNESCO. A ostrov Sao Jorge? Ten vám nabídne nejznámější pěší trek Faja da Caldeira de Santo Cristona na východním pobřeží ostrova. Pokud nemáte čas navštívit většinu Azorských ostrovů, to nejlepší uvidíte na ostrově Pico. Doporučujeme výstup na sopku Pico, návštěvu vinic či ochutnávku nejlepší zmrzliny na Azoroch v trajektovém přístavu v Madeleně. Jeskyně Gruta das Torres, která vznikla vulkanickou činností, také rozhodně stojí za tip na výlet. Nejvíce turistický je ostrov Sao Miguel, ale také má co nabídnout. Ať už jsou to čajové plantáže, město Furnas s aktivními fumaroly či jedna z místních restaurací nabízející tradiční jídlo s vůní sýry cozido. I v této reportáži nalezente praktické informace pro jachtaře.