Jaké to bylo

Příchod posádky čekám v úterý 18.6.2024 v 16 hodin k lodi, se kterou jsem vyvázán v maríně Stjørdal, která je blízko letiště.

Mne čekají důležité opravy, především se pouštím do opravy kotevního vrátku. Poslední dobou vydával velmi podezřelé zvuky a proto jsem si přivezl nové ložisko. Posádka přiletěla o den dříve a tak zastavili se odpoledne na pár slov za mnou. Rozloučili jsme se s tím, že se sejdeme podle plánu zítra. Teď musím makat, aby loď byla připravena na plavbu.

Mé překvapení nastalo po demontáži horního řetězového bubnu. Ložisko tam už nebylo. Hřídel jsem vysunul sice snadno, ale z původního ložiska zbyly jen rozlámané kousky kovu a několik kuliček. Pouze vnější kroužek ložiska pevně držel nalisovaný v otvoru.

A právě s tím zbytkem ložiska začalo to pravé dobrodružství, pokusy se stahovákem byly neúspěšné a ani ohřátí hliníkového bloku nad plynovým hořákem nepomohlo. Nerovný zápas jsem bojoval od 16 hodin až do 2 hodin následujícího dne, kdy konečně jsem zbytek ložiska dostal z hliníkového bloku ven. Po krátkém spánku do 6 hodin jsem se pustil do osazení nového ložiska, gufera a celé kompletaci vrátku. V 11 hodin jsem byl hotov. Povedlo se, vrátek opět funguje jako nový.

Ještě mne čeká další úkol. Jde o výměnu otáčkoměru motoru. Na původním, který jsem měl, zcela zaniklo podsvícení displeje (digitální typ) a hodnota otáček byla vidět už jen v noci. Rozhodl jsem se vrátit ke klasice s ručičkou. Naštěstí zde nějaké překvapení se nekonalo a práce proběhla dle očekávání.

Tak a už se blíží 16. hodina, ještě vložím do příruby senzor rychlosti a budeme připraveni vyplout. Senzor rychlosti vždy vyndavám pokud loď bude delší dobu stát, aby nezarůstal řasami a jiným mořským životem. Trochu při tom nateče sice mořské vody do lodi ale aspoň tak pravidelně zkontroluji i funkci bilge pumpy.

Podle plánu přišla posádka, proběhl nákup zásob a následující den jsme vypluli. Vyplouváme až kolem poledne protože čekám na pokles větru. Je silný protivítr a nechce se mi hned vyplout do drsného křižování. Předpověď nevěstí nic dobrého pro naši plavbu na otevřeném moři, tak se dnes posuneme pouze o 10 NM do Trondheimu křižováním proti větru.

Když vítr zeslábl na 20 uzlů, vypluli jsme z Stjordalu. Plachty na 2. ref a křižujeme.

Je to příjemně krátká etapa, plujeme jen 4 hodiny a z 10 NM se křižováním stalo 20 MN než jsme dopluli do maríny.

Vítr průběžně slábl až na 10 uzlů a mi jsme postupně zvětšovali plochu plachet až na plné plachty. Byl tak prostor si procvičit trochu práci s plachtami, obraty proti větru a kormidlování.

Na večeři jsme již vyvázáni v Grilstad maríně u návštěvnického pontonu. Bylo tu akorát poslední volné místo. Platba za marínu je samoobslužná v aplikci GoMarina a cena stání je zde velmi příjemná, pouze 150 NOK za den.

Grilstad marína je nově vznikající čtvrť Trondheimu po které jsme se šli projít.

Vedle obytných domů je i hezká pláž, ale nás koupání ve 12°C teplé vodě nepřitahuje.

Tady máte před svým bytem místo na vyvázání své lodě.

Přespali jsme do čtvrtka. Budeme zde i další noc až do pátečního rána, protože na otevřeném moři fouká příliš. Sice by to byl pro nás zadní vítr, ale 45 až 50 uzlů větru s 6m vysokými vlnami vyhodnocuji jako příliš abychom do toho dobrovolně šli, zvlášte n norského pobřeží s množstvím skalisek a ostrůvků.

Část posádky se vydává na trek po okolí. Já a někteří další zůstáváme na lodi. Odpoledne i do přístavu přijdou silné poryvy větru a tak nechci být daleko od lodi. Situace na předpovědním modelu je tato:

Na vzdáleném konci přístavu Grilstad se staví Fullriggerøya . Po dokončení bude obsahovat přibližně 380 nových domů. Fullriggerøya se skládá ze 4 stavebních etap, z nichž 1. fáze výstavby byla dokončena. Byggetrinn 2 a Byggetrinn 3 s městskými domy a byty jsou nyní na prodej.

Plavba lodí je důležitou součástí života na Fullriggerøya. Veřejný přístav s prostorem pro téměř 520 rekreačních lodí byl otevřen v roce 2015. Trondheimská vodácká asociace má provozní odpovědnost a přiděluje kotviště pro lodě.

KAVÁRNA FLIPPER má výhodnou polohu u přístavu s výhledem na moře. Podává se zde vše od salátů po burgery a lahodné krevetové sendviče, které si můžete vychutnat uvnitř i na venkovní terase. Také jsme se zde zastavili na pivo a druhou večeři.

Předpověd větrů zde není na moc dní dopředu spolehlivá. Nyní to vypadá, že vyplujeme v pátek ráno, proplujeme z Trondheim fjordu na otevřené moře a nastavíme kurz na Lofoty. Pokud vydrží současná prognóza tak chceme nonstop plavbou cca po třech dnech připlout na Lofoty.

Vypluli jsme v pátek ráno v 6 hodin. Cesta z Trondheim fjordu na otevřené moře probíhala na motor proti nevýznamnému větru.

Motor nás poháněl dále i na otevřeném moři. Vítr byl zadní ale příliš slabý na to, abychom drželi rychlost alespoň 4,5 uzle.

Slunce začalo zapadat až po půlnoci v 0:30 aby cca ve 2:20 opět vyšlo. Zítra bychom měli být už za polárním kruhem a tak už slunce nezapadne.

Ve 4 hodiny sobotního rána se rozfoukává z předoboku a dále plujeme již pod plnými plachtami. Slunce svítí jako by bylo u nás doma 9 hodin.

Až do večera plujeme ostře proti větru, který postupně síli do 20 uzlů. V noci přejde krátké bezvětří a pak dostaneme vítr zezadu. Podle předpovědi má foukat od jihu až jihozápadu 20 až 33 uzlů. A tento pěkný den vystřídá zataženo s deštěm.

V průběhu odpoledne a noci vítr sílí a více se stáčí proti našemu směru a plujeme co nejostřejí proti větru, aby odchylka od kurzu byla minimální.

V neděli ráno čekám příchod silného větru ze zadu. Skutečnost je oproti předpovědi odlišná. Vítr utichá. Před přídí už vidíme první ostrovy Lofot.

Pro naše přistání nakonec volím vesnici Reine na ostrově Moskenes. Teď teprve nás dohání zadní vítr, ale už jej nevyužijeme, připravujeme se na přistání.

Navionics na mapě ukazuje hloubku u pontonu nejvíce 2,1m, to je pro můj ponor 2,2m málo, proto jsem původně zde přistání vyloučil a zvažoval jsem zůstat jen na kotvě na hloubce 7m uprostřed přístavu. Poté co jsem hledal na internetu další informace o přístavu našel jsem na stránkách Navily udanou hloubku 2,3m. Tak jak to teda bude? Připlouváme za přílivu a máme k dobru 2 metry vody navíc, proto přistaneme u pontonu a podle skutečně změřené hloubky po odečtení aktuální výšky přílivu zjistím zda zde zůstaneme.

Je to dobré, za maximálního odlivu zde zůstane hloubka vody 2,5m. Definitivně zůstáváme na dvě noci. Bude větrné a dosti deštivé počasí. Vydáváme se společně na něco k jídlu a posezení v teple místní restaurace.

Večer ve 20 hodin nastává krátké okno bez deště, které by podle předpovědi mělo vydržet 2-3 hodiny.

A tak se vydáváme na tůru na hřeben hory Reinebringen, odkud by měl být nádherný výhled na celou lagunu s vesnicí Reine a okolní hory. Výhled, který se často objevuje v propagačních materiálech Lofot. v propagačních materiálech se dočtete "Pro milovníky turistiky doporučujeme túru na horu Reinebringen, ze které máte famózní výhled".

Než jsme vystoupali na hřeben, okno bez deště a mlhy nevydrželo, a dechberoucí výhled si můžeme tak akorát představit ve své fantazii.

Cíl cesty byl dosažen a dáváme se na sestup. Vracíme se důkladně promočení. Mně se začaly i plnit boty vodou. Ne že by prosakovaly ale plnila je voda která se prodrala membránami na oblečení a stékala po mých nohách do bot.

Cestou dolů jsme tak snili o to, jak by to bylo příjemné ve vyhřáté sauně. Když jsme dorazili na loď nastává překvapení, Radek, který se běžel usušit napřed, domluvil saunu. Výlet jsme zakončili příjemným vyhřátím se v této venkovní sauně vedle hotelu.

V pondělí je ještě hůř, jen dopoledne prší minimálně a tak se vydávám na procházku po vesnici. Odpoledne raději strávím v suchu v lodi. Včerejší oblečení se mi ještě nepodařilo zcela vysušit a druhé promáčet dnes nehodlám. Na večer máme opět zamluvenou saunu.

V krátký okamžik kdy ustal déšť se vydávám na procházku vesnicí pořídit pár snímků.

Od 12. století se na Lofoty stěhovali tisíce rybářů kvůli lovu norské tresky. Pro jejich bydlení se stavěly dřevěné domy na vodě - rorbuer. Dnes už se většinou využívají jako stroze zařízené turistické ubytovny s nostalgickým nádechem rybářského života.

V úterý odpoledne už déšť slábne a jedna loď opouští přístav. My si počkáme do konce dne, kdy by měly srážky přestat úplně.

Podle předpovědi v půlnoci již vůbec neprší a oblačnost se začíná protrhávat. Nastal čas vyplout. Mezerou mezi skalami se k nám derou paprsky půlnočního slunce.

Sbohem Lofoty, ukázaly jste nám svoji vlhkou tvář, snad v dalších dnech poznáme i tu druhou. Vítr máme ideální 4Bf z pravobiku. Celá dnešní trasa 50 NM krásně ubíhá pod plnými plachtami směr Bodo.

V 9 hodin ráno po 50 uplutých mílích a 9 hodinách plavby již rozeznáváme domy na pevnině, bude to Bodo. Loď krásně uháněla v bočním větru 12 až 17 uzlů po hezky hladkém moři. Na závěr krásné plachtění. Jen vítr je zde dost studený a je potřeba se dobře obléci.

Ve středu 27.6.2024 připlouváme do Bodo.

Loď jsme vyvázali u návštěvnického pontonu č.4. Jsou zde ještě pontony 1-3 až v samém konci přístavu s výstupem do města, u nich jsem si nebyl jistý dostatečnou hloubkou, tak raději volím první ponton na hloubce 20m.

Odpoledne společně vyrážíme do nedalekého 30km cesty autobusem č. 300 vzdáleného Saltstraumen pozorovat vodní víry. Je zde úžina, kterou se každých 6 hodin plní a zase vylévá voda z fjordu tak lak se střídá příliv s odlivem. V nejužším místě úžiny širokém jen 150m může proud dosáhnout rychlosti až 22 uzlů (40 km/h).

Velikost a síla vírů závisí na aktuálním rozdílu mezi výškou přílivu a odlivu a dalších meteorologických faktorech jako je třeba vítr. Proto nikdy v maximu není vír stejný. Nejhezčí pohled na "vařící se vodu" je z mostu nad průlivem mezi ostrovy Knaplundøya a Straumøya.

Jak to vypadá aktuálně s víry lze sledovat zde na web kameře.