Obsah:
Jaké to bylo:
Dnes 20.7.2020 čekám, že dorazí posádka k lodi. Loď je vyvázaná v Rhodos marině přímo zádí u nábřeží
před správní budovou a restauracemi.
Zásoby jsme vyřešili
do večera a jsme připraveni vyplout.
Křižování k ostrovu Sími
V úterý v 9 hodin místního času opouštíme Rhodos marinu. Vítr je západní a náš potřebný kurz také, tak si trochu
zakřižujeme.
Fouká příjemně kolem 20 uzlů a moře je hladké. Ideální plavba.
Po 29 mílích přistáváme u ostrova Sími v zátoce Pethi. Dno zde poměrně rychle stoupá a pro zakotvení není mnoho místa
od pláže. Spouštíme kotvu na hloubce 10 metrů.
Vítr zde téměř nefouká a horko je značné. Užíváme si plavání kolem lodi. Na kotevním alarmu však vidím, že pomalinku vlečeme kotvu.
Kolem 18 hodiny se zesilují poryvy větru na 25 uzlů a začínáme více splouvat s kotvou. Od místa zakotvení jsme se posunuli
o více než 50 metrů a pod lodí je hloubka 23 metrů. Kotvu vytahujeme a znovu spouštíme na 8 metrech hloubky. Couvám
a cítím, že kotva se moc nechytá. Nakonec se chytla. Záleží jak se vyvine vítr, jestli kotva bude držet.
Plavba kolem tureckých břehů za doprovodu vojenské lodi
Kotva držela dobře celou noc. Vstáváme s vycházejícím sluncem nad Tureckem. Krátce na to vyplouváme.
Dostáváme příjemný boční vítr a pod plnými plachtami plujeme kolem tureckých břehů.
Po dvě hodiny nám dělá společnost turecká vojenská loď, která nápadně srovnala svoji rychlost s naší a pluje vedle nás.
Teprve, když míříme ven z tureckých vod, vojenská loď se nám vzdaluje.
Vítr ustává a jsme nuceni přidat pro pohon lodi motor.
Odpoledne vplouváme už do oblasti, kde podle předpovědi má foukat Meltémi. Vytahujeme plné plachty ale jen na krátko.
Vítr zesiluje na 25 uzlů a my refujeme. Vítr fouká přímo proti nám, tak zbytek dnešní etapy křižujeme.
Vlny postupně rostou a loď se občas těžce protlouká vlnami vpřed.
Je to trénink kormidlování proti vlnám tak, aby se minimalizovaly nárazy lodi do vln a nepřicházeli jsme tím o rychlost.
Na večer doplouváme k ostrovu Kos do zálivu Kamari. Kotví tu více lodí a my se na noc přidáváme. Kotva na dně
dobře drží, tak i přes vítr, který tady hvízdá kolem lodi, bude noc klidná bez zvuků kotevního alarmu, který nás vždy
hlídá na kotvě.
Plachtíme z ostrova Kos k ostrovu Astipálaia
Budíme se do dalšího větrného dne. Vyplouváme západním směrem. V průběhu dne rostou vlny a některé dosahují ke 2 metrům.
Odpoledne připlouváme k ostrovu Astipálaia, kde bych rád zakotvil. Proti vlnám nás ze severu ostrov kryje, ale
vítr nepolevuje. Teprve až při přiblížení ke břehu na kotevní hloubku 7m vítr radikálně slábne. Spoušťíme kotvu, která
se okamžitě výborně chytá.
Ani na plný chod motoru zpět kotvou nehnu. Ze zakotvení mám dobrý pocit, tak se odhodlám
jít s ostatními na pevninu dát si večeři. Samozřejmě mám sebou ruční VHF radiostanici, abych v případě,
že by se loď hnula slyšel kotevní alarm, který je na lodi spojen s lodní VHF stanicí.
Dnes bude ryba. V taverně hned na břehu s výhledem na zakotvenou loď jsme jednomyslně zvolili grilovanou místní
velkou rybu.
Budíček máme v 6:00. Je potřeba vyplout dost brzy, abychom v cíli na ostrově Ios byli ještě za světla. Trasu jsem
nechal propočítat Wheather routingovým programem. Měli bychom dle výpočtů uplout 70 mil za 13 hodin.
Vesnice za zádí a nás žene předoboční vítr k dalšímu cíli. Bohužel již brzy je jasné, že na ostrov Ios za 13 hodin
nedoplujeme ani náhodou. Skutečnost se od výpočtů založených na předpovědním modelu větrů výrazně liší. Rozdíl je především
ve směru, odkud fouká vítr. Proti předpovědi fouká dnes Meltémi o 30 stupňů více ze západu a my nejsme schopni držet
potřebný západní kurz.
Santorini bez turistů
Křižováním se trasa prodlužuje a my jsme stále příliš jižně. Rozhoduji, že přistaneme u ostrova Thíra (Santoríni).
Se zbytkem denního světla k ostrovu připlouváme. Teď jenom najít nějakou volnou kotevní bóji. Břehy jsou zde strmé
a vlastní kotva proto nepřipadá v úvahu. Ve tmě nalézáme volnou bóji ke které se vyvazujeme. Vím však, že to nejsou
bóje k veřejnému použití, ale u těchto bójí stojí místní lodě, které zde vozí turisty. S napětím očekávám, jestli majitel
bóje ještě na noc nepřipluje. Po chvíli k nám připlouvá člun a dostávám informaci, že ráno v 8 hodin připluje loď,
které patří tato bóje. Tak super, na noc nám to stačí.
Ráno zjišťuji, že vedle nás zůstala volná ještě jedna bóje. Převazujeme loď k ní, abychom uvolnili tu u které jsme stáli
přes noc, pro loď, co má přijet. Odplutí odkládáme a jdeme se podívat do města. Jsme zvědaví, jaké to bude bez náporu
turistů, které sem přivážejí po tisících obrovské lodě. Letos zde žádná taková není.
Je to zcela nezvyklý pohled na prázdné uličky, obchody se suvenýry jsou zavřené. Město, které zde tvoří většinou
samé ubytovací prostory, je téměř bez lidí.
Když jsem zde byl
minulý rok 2019
stejnou uličkou jsem se prodíral davem lidí.
Opustili jsme Santoríni a křižujeme proti větru. Večer přistáváme v přístavu na
ostrově Ios.
Máme tak po mnoha dnech
možnost doplnit nádrž s pitnou vodou a pohodlně dokoupit zásoby. Dále plánuji zastávky na kotvě v zátokách spojené
s koupáním na více či méně opuštěných místech.
Krásná zátoka Despotiko
Ráno opouštíme ostrov Ios a vítr fouká tak, že hlavní plachtu vytahujeme
pouze po 2. ref. V průběhu dne vítr slábne, my zvětšujeme plachty až nakonec celé plachty zplihle visí a rychlost
lodi klesá pod 1 uzel. Nastupuje ke slovu motor a my ještě odpoledne házíme kotvu v zátoce Despotiko.
Je to rozlehlá zátoka s mělkým dnem, prohřátou vodou ideální na plavání. Odpoledne trávíme vyloženě relaxačně, někteří
plavou kolem lodi, jiní si doplavou na břeh a projdou se po pobřeží.
Neděle končí a zítra nás čeká opět větrná etapa, celá proti větru dál na sever. Další dny bude vítr sílit, tak nevíme,
jaké nás budou čekat podmínky na dalších kotvištích. Meltémi, které zde fouká ze severozápadu vytváří u většiny ostrovů
na jejich závětrné straně v zátokách silné poryvy.
Ostrov Syros: ani Covid-19 zde nezastavil jachtařský turismus
Ráno vyplouváme z kotviště okamžitě na plachty bez spuštění motoru. Je to najednou jiný pocit. Jen na přední
plachtu (genu) nás zadní vítr krásně táhne ze zátoky ven. Obeplouváme ostrov Despotiko, a jak postupně měníme kurz,
přidáváme hlavní plachtu. Chvíli plujeme na boční vítr a nakonec dochází na tradiční stoupání proti větru. V poledne
vítr na několik hodin ulehá a nám nezbývá nic jiného než použít motor. Odpoledne se znovu rozfoukává a plachty jdou znovu
nahoru.
K večeru doplouváme na ostrov Syros do mariny. Zde je hodně lodí jak v marině tak na kotvišti. Mezi vyvázánými loděmi
jsou k dispozici poslední dvě mezery. Volím jednu z nich, otáčím loď a začínám couvat, odhaduji 50 metrovou vzdálenost
od břehu, abych dal pokyn ke spuštění kotvy. Kotva jde dolů a my se vyvazujeme zádí k betonovému molu.
Kancelář mariny a policie je hned na začátku betonového mola. Vyřízení formalit je tak záležitostí několika minut.
V úterý se probouzíme na lodi v přístavu Foinikas na ostrově Syros. Před námi je docela větrný den a celkem krátká
denní etapa přibližně 30 NM. Chystáme se doplout na ostrov Kythnos do jeho dobře kryté zátoky ze západní strany.
Tam plánuji odpolední koupání a následnou noc na kotvě. V 9:17 místního času odvazujeme záďová lana od betonového
břehu přístavu, vytahujeme kotvu a bez použití motoru se pomaličku rozjíždíme díky zadnímu větru. Vytahujeme přední
plachtu genou, abychom přeci jen naší rychlost zvýšili a necháváme se unášet ven ze zátoky.
Nehoda na moři: kontaktujeme pobřežní stráž
Klidná voda zátoky je pozvolna vystřídána vlnkami, které se zvětšují s naším postupem ze zátoky na otevřené moře.
Některé vlny mají bílé čepice pěny, což je neklamné znamení, že fouká až dost na to, abychom použili celé plachty.
Rozhoduji o vytažení plachet na 2. ref. Vítr je severní a náš kurz západní, to znamená, že tentokrát nebudeme muset
křižovat proti větru, jak tomu bylo zatím po většinu plavby z Rhodosu, ale pěkně rychle budeme uhánět na boční až
předoboční vítr. Všichni se postupně střídají u kormidla, aby si vychutnali rychlou plavbu v ještě příjemném náklonu,
kdy loď uhání 7 mi uzly. Je další nádherný slunečný den, moře oplývá nádhernou hlubokou tmavě modrou barvou.
Najednou, když příď prorazí již tisícátou vlnu se stane něco, co v ten okamžik nejsem schopen svou myslí zpracovat.
Jakákoli sebezáchovná reakce chybí. 17 metrů vysoký stěžeň se pohnul dozadu. Během zlomku vteřiny, jediné, co si uvědomuji
je, že se jen nepohnul ale vlastně na nás padá. Mysl to nechce nějak přijmout. Už jen slyšíme rachot praskajících
lan, nárazů a deformací kovových částí na sebe a pak tříštění skel. To se stěžeň při svém dopadu zbrzdil o konstrukci
nesoucí solární panely pro výrobu elektřiny. Je 28.7.2020 11:31 místního času, kdy plavba k našemu cíli končí.
Nevěřícně obhlížím škody. Naštěstí nikdo nebyl zraněn.
Bojuji o záchranu stěžně a plachet celých 40 minut, než mi konečně dochází, že tato bitva je prohraná. Nerad ale
rozhoduji o uvolnění stěžně a jeho odevzdání mořským hlubinám. Ani to však není bez námahy. Stěžeň je k lodi stále
připoután ocelovými lany vantů a množstvím dalších lan. Lana se dají snadno odřezat nožem a posádka se tohoto
úkolu snadno ujímá. Větší problém je s ocelovými lany. Jdu pro pákové nůžky a střiháme vanty. Potřebujete na to opravdu sílu
a tak se ve střihání vystřídáme. Po jednom kousku mám dost. Nakonec stěžeň bezvládně klesá ke dnu.
Co se vlastně technicky stalo? Proč stěžeň náhle spadl? Pro odpověď jsem nemusel jít daleko, jen na příď.
Únavou materiálu se přetrhl úchyt předního stěhu. Žádné lano tedy neprasklo. Taková "drobnost" ale škody extrémní. Bohužel
únavové mikrotrhliny nebývají předem viditelné a závadě nešlo předejít. Ještě včera jsem kontroloval přední stěh a
díval se na jeho uchycení.
Musím změnit plán. Chci ještě dnes doplout do koncového cíle této plavby, do Olympic mariny. Odtud to máme 35 mil,
to je tak 7 hodin plavby. Tam bych definitvině loď vyvázal a mohl se pustit do hledání řešení jak ji opravit.
Hlavou mi však jde další myšlenka. Jak s pojišťovnou, měl bych událost nahlásit, aby vznikl nějaký protokol a
nebyly problémy s plněním ze strany pojišťovny.
Na kanále 16 kontaktuji pobřežní stráž, ale skoro jim nerozumím, slyším spíše šum než nějaká slova. Pak mi to dojde.
Na stěžni byla přeci anténa a bez antény se moc volat nedá. Beru ze stolku ruční radiostanici a spojení je lepší.
Teď je slyším dobře. Jsem nepříjemně překvapen, že zamítají můj úmysl plout do Olympic mariny. Nařizují mi plout
do nejbližšího přístavu Loutra na ostrově Kythnos. Očekávám, že se asi sepíše nějaký protokol a zítra přeplujeme
na pevninu do Olympic mariny.
Neprávem uvězněn na ostrově
Za 2 hodiny přistáváme v určeném přístavu. Z některých jachet vykukují lidé a dívají
se na plachetnici bez stěžně na které připlouváme. Ptají se, zda jsme v pořádku. Zdá se, že jsme přispěli k oživení
klidné atmosféry tohoto místa. Sotva, co jsme se vyvázali, už ze břehu natahuje ruku policistka a chce doklady od lodi
a můj pas. Já jí dokumenty nedávám a říkám, že jí vše předám v kanceláři. Očekávám, že proběhne nějaký zápis.
Jdeme tedy společně do kanceláře správce přístavu. Tam policistce předávám složku s lodními dokumenty a svůj cestovní
pas. Zůstávám stát v úžasu s otevřenými ústy. Nic se nesepisuje. Policistka s veškerými dokumenty odchází.
Sděluje mi, že teď se mám obrátit na českou ambasádu. Víc než cokoli jiného jí zajímalo, zda jsme byli testováni
na nemoc Covid-19.
Fakticky jsem zde na ostrově uvězněn do vyřešení případu. Česká ambasáda mi sdělila, že není v této věci kompetentní. Jak však postupovat dál?
Z celé situace se stává byrokratické kolečko, které vydá na samostatný článek. Musím si poradit sám. Obracím se na Námořní úřad MDČR, který se
okamžitě v mé věci angažuje. V tuto chvíli jsem opravdu rád, že mám loď registrovanou pod českou vlajkou…
Dny ubíhají a nervozita roste. Posádka má letenky na pátek a ve středu večer stále trčíme na ostrově. Dáváme poslední
společnou večeři.
Ve čtvrtek odjíždí většina
přátel trajektem, aby se dostali včas na letiště. Se mnou zůstává Jarda, aby mi pomohl.
Nakonec rozhoduji pro půjčení auta (kancelář port police je v jiném městě). Telefonování nikam nevede.
Pátek už s Jardou trávíme od rána v kanceláři port police, abychom dosáhli nějakého výsledku. Pokračujeme mnoha
telefonáty a e-mailováním. Nakonec odpoledne za velké podpory Námořního úřadu MDČR dostáváme na
sobotu povolení s lodí přeplout do mariny, kde bude loď čekat na opravu.
Smutný pohled na loď, se kterou nesmím vyplout ani na motor. Naštěstí nedošlo k poškození trupu lodi a poničené solární
panely se opraví relativně snadno. Jejich konstrukce svojí deformací po nárazu stěžně tak zbrzdila jeho pád a zamezila
tak dalším škodám a i zraněním.
Konečně v cíli etapy, nikoli však na konci této události.
Jarda v neděli odletěl a já čekám do pondělí, kdy přichází pojišťovnou určený inspektor.
Já s napětím očekávám, jak se k případu pojišťovna postaví a kdy budu schopen dát loď
do pořádku. Jasné je, že si letos už nezaplachtím.
Situace, kdy jsem byl bez dokladů, řecká policie se mnou nechtěla bavit a česká ambasáda mi nepomohla, byla pro mě velmi emociálně vyčerpávající.
Byl jsem odkázán jen na pomoc posádky, která ochotně volala svým přátelům a pomáhala mi situaci vyřešit. Bez nich a podpory Námořního úřadu MDČR bych
možná ještě stále byl na ostrově Kythnos. Touto cestou jim velmi děkuji.
Co bude dál je zatím ve hvězdách. Na kameru se podařilo zachytit osudový okamžik nehody, který je zveřejněn ve článku
Pád stěžně a řecká byrokracie
společně s podrobnosti komunikace jak s řeckými, tak českými úředníky. A veřte mi, nic jednoduchého to nebylo. Ani vyčkávání,
kdy se ozve pojišťovna a zda a jak bude plnit mi moc nepřidává. Držte mi palce…