Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaRodinné putování z Brestu do Cuxhavenu 4/2017
3.7. - 5.7.2009
Začátkem července 2009 jsme
podnikli výstup na horu Schiara v jižní části italských Dolomitů (provincie Belluno) v národním
parku Dollomiti Bellunesi (Belluské Dolomity). Svou výškou 2 565 m nepatří v Dolomitech
mezi nejvyšší vrcholy, ovšem při pohledu z jihu, kde převyšuje město Belluno a
údolí řeky Piavy o 2 000 metrů, se řadí ke skutečným velikánům tohoto pohoří.
Výstup není úplně jednoduchý a začíná nejtěžší cestou masivu Luigi Zacchi s převýšením 900 m až k vrcholu Schiary.
Masiv Monte Schiara je součástí národního parku Parco Nazionale delle Dolomiti
Bellunesi. V západním hřebeni se nalézá výrazná skalní věž Gusela del Vescova
(výška 40 metrů) viditelná až z Belluna.
Dále jsme pokračovali cestou Ferrata Berti, která se místy propadá až do sedla. Sestup zakončujeme napojením na cestu Marmol
a po úzkých traversech se dostáváme postupně zpět k chatě.
Naše cesta začala v pátek, kdy jsme autem vyrazili z Prahy a po devíti hodinách dosáhli parkoviště Case Bortot.
Tříhodinová cesta z parkoviště k první chatě Rifugio 7° Alpini
Nejtěžší úsek cesty: kolmá stěna ferraty Zacchi
Cesta po hřebenu: ferrata Berti
Sestup ferratou Del Marmol
Vyrazili jsme v pátek autem z Prahy v 6:30 hodin přes Innsbruck, Brenner až do italského městečka Belluno. Odtud již zbývalo jen několik kilometrů na sever na parkoviště Case Bortot (GPS - 12°11'41''E a 46°10'56''N), kterého jsme dosáhli v 16:36.
V 17:50 jsme konečně přichystáni vyrazit z parkoviště.
U parkoviště ještě vrháme pohled na plechovou tabuli s mapou oblasti, kudy povedou naše kroky v nastávajících dnech.
Výstup z parkoviště k chatě Rif.7 Alpini vede po stranách koryta horského potoka.
Slastný pohled. Ve 21 hodin dosahujeme horské chaty ve výšce 1 493 m po zdolaném převýšení 900 m od parkoviště s plnou polní.
Sobotní ráno 4.7.09 8:36 po snídani před chatou připraveni vyrazit výše do hor.
Jižní stěna Monte Schiara, kterou se chystáme zdolat zajištěnou cestou typu via ferrata. Většinou se jedná o těžké cesty vyžadující určitou zkušenost s tímto typem cest. Od chaty Rifugio 7° Alpini (1 491 m) lze zvolit k výstupu okruh vedený právě po ferratách. Nejtěžší cestou masivu je Luigi Zacchi, kterou výstup k vrcholu začíná. Ta překonává v přímé spádnici jižní stěnu Schiary 900 metrů a vede až k vrcholu.
Od chaty pod skalní stěnu vede asi hodinový nástup.
Poslední kontrola výstroje a uspořádání věcí v batozích.
9:40 a stojíme na začátku nejtěžší cesty Luigi Zacchi. Dále jen kolmo vzhůru až k vrcholu.
S přibývající výškou začínají pohledy do krajiny nabývat úchvatnosti.
2 150 m nad mořem se začínáme nořit do mraku. Viditelnost se zhoršuje.
V mlze rozpoznáváme bivak Ugo Dalla Bernardina - cíl naší dnešní cesty. Ve výšce 2 320 m v 13:37 pro dnešek náš výstup končí a my se zabydlujeme v bivaku do dalšího dne.
Vnější plášť bivaku je celý z plechu (ideální Faradayova klec) a tak nám skýtá dokonalou ochranu v nastávající bouřce.
Neděle 5.7. 6:55 opouštíme bivak. Nebe bez mráčku, ideální fotografický den. Nastupujeme na poslední část výstupu na vrchol Schiary. Chybí nám posledních 200 výškových metrů.
9:09 dosahujeme vrchol Schiary 2 565 m.
Zde se napojuje hřebenová zajištěná cesta ferrata Berti, která místy exponovaně přechází po východním rameni až do sedla.
Cestou po hřebeni se opět jistíme lanem a přecházíme na další vrchol.
Míjíme bivak De Marmol S. Bocco a poslední naší ferratou Del Marmol dále sestupujeme po úzkých policích a traversech zpět k chatě ferratou Zacchi.
Ferrata opět představuje kombinaci lan a žebříků.
16:42 naše dvou denní cesta končí opět v horské chatě u dobrého guláše.
Tyto tři ferraty na Schiaře nad Bellunem řadím k nejkrásnějším v Dolomitech (v Itálii). Sice nepatří k nejvyšším, ale se svými náročnými úseky střední až těžké obtížnosti, které jsou plné cest typu via ferrata nám daly pořádně zabrat.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Rodinná plavba z Bretaně kolem francouzských břehů se zastávkami v městě Roscoff a Cherbourg, kde navštěvujeme vojenskou ponorku Le Redoutable. Při plavbě do Amsterdamu se potýkáme s problémem namotané bóje na lodním šroubu a nutností jít jí odřezat do 9 °C vody. Adrenalin zažíváme i při proplouvání zdymadlem, což představuje moji první zkušenost. Samozřejmě nechybí návštěva centra Amsterdamu a čtvrtě červených luceren. Dále plujeme po amsterdamských kanálech na ostrov Texel, kde v městečku Oudeschild zavítáme do muzea Mořeplavby a trosečnictví. Poslední zastávkou se stávají nádherné ostrovy Helgoland a Düne, které bývají označovány jako perla v Severním moři. Uvidíte zde nejen spoustu zajímavých druhů ptáků ale i tuleně vyvalující se na pláži.
První plavba na vlastní lodi. Pět týdnů na plachetnici trávíme relaxační plavbou Tyrhénským mořem z Říma až na Korsiku, kterou jsme obepluli. Navštívili jsme městečko Calvi, zavítali do korsických hor a vyzkoušeli canyoning v kaňonu Vacca ve volné přírodě s průvodcem. Skákali jsme do přírodních tůní a plavali v nich, slaňovali z vodopádů, přelézali balvany a stromy. Při našem odpočinkovém jachtění jsme navštívili i severní Sardinii.
Sebe poznávací plavba s meditacemi mezi švédskými ostrovy. Na plavbě jsme pracovali s myslí, a to s její vědomou i nevědomou částí. K tomu pomáhalo moře svými vlnami a některé tak vyhnalo z jejich komfortní zóny. Pluli jsme v silném větru rychlostí 9 uzlů ale také v husté mlze, kdy jsme neviděli za příď lodě a blížící se tanker jsme jen cítili díky spálené naftě.