Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaPlavba a kurz kolem Dánska 10/2017
3.7. - 5.7.2009
Začátkem července 2009 jsme
podnikli výstup na horu Schiara v jižní části italských Dolomitů (provincie Belluno) v národním
parku Dollomiti Bellunesi (Belluské Dolomity). Svou výškou 2 565 m nepatří v Dolomitech
mezi nejvyšší vrcholy, ovšem při pohledu z jihu, kde převyšuje město Belluno a
údolí řeky Piavy o 2 000 metrů, se řadí ke skutečným velikánům tohoto pohoří.
Výstup není úplně jednoduchý a začíná nejtěžší cestou masivu Luigi Zacchi s převýšením 900 m až k vrcholu Schiary.
Masiv Monte Schiara je součástí národního parku Parco Nazionale delle Dolomiti
Bellunesi. V západním hřebeni se nalézá výrazná skalní věž Gusela del Vescova
(výška 40 metrů) viditelná až z Belluna.
Dále jsme pokračovali cestou Ferrata Berti, která se místy propadá až do sedla. Sestup zakončujeme napojením na cestu Marmol
a po úzkých traversech se dostáváme postupně zpět k chatě.
Naše cesta začala v pátek, kdy jsme autem vyrazili z Prahy a po devíti hodinách dosáhli parkoviště Case Bortot.
Tříhodinová cesta z parkoviště k první chatě Rifugio 7° Alpini
Nejtěžší úsek cesty: kolmá stěna ferraty Zacchi
Cesta po hřebenu: ferrata Berti
Sestup ferratou Del Marmol
Vyrazili jsme v pátek autem z Prahy v 6:30 hodin přes Innsbruck, Brenner až do italského městečka Belluno. Odtud již zbývalo jen několik kilometrů na sever na parkoviště Case Bortot (GPS - 12°11'41''E a 46°10'56''N), kterého jsme dosáhli v 16:36.
V 17:50 jsme konečně přichystáni vyrazit z parkoviště.
U parkoviště ještě vrháme pohled na plechovou tabuli s mapou oblasti, kudy povedou naše kroky v nastávajících dnech.
Výstup z parkoviště k chatě Rif.7 Alpini vede po stranách koryta horského potoka.
Slastný pohled. Ve 21 hodin dosahujeme horské chaty ve výšce 1 493 m po zdolaném převýšení 900 m od parkoviště s plnou polní.
Sobotní ráno 4.7.09 8:36 po snídani před chatou připraveni vyrazit výše do hor.
Jižní stěna Monte Schiara, kterou se chystáme zdolat zajištěnou cestou typu via ferrata. Většinou se jedná o těžké cesty vyžadující určitou zkušenost s tímto typem cest. Od chaty Rifugio 7° Alpini (1 491 m) lze zvolit k výstupu okruh vedený právě po ferratách. Nejtěžší cestou masivu je Luigi Zacchi, kterou výstup k vrcholu začíná. Ta překonává v přímé spádnici jižní stěnu Schiary 900 metrů a vede až k vrcholu.
Od chaty pod skalní stěnu vede asi hodinový nástup.
Poslední kontrola výstroje a uspořádání věcí v batozích.
9:40 a stojíme na začátku nejtěžší cesty Luigi Zacchi. Dále jen kolmo vzhůru až k vrcholu.
S přibývající výškou začínají pohledy do krajiny nabývat úchvatnosti.
2 150 m nad mořem se začínáme nořit do mraku. Viditelnost se zhoršuje.
V mlze rozpoznáváme bivak Ugo Dalla Bernardina - cíl naší dnešní cesty. Ve výšce 2 320 m v 13:37 pro dnešek náš výstup končí a my se zabydlujeme v bivaku do dalšího dne.
Vnější plášť bivaku je celý z plechu (ideální Faradayova klec) a tak nám skýtá dokonalou ochranu v nastávající bouřce.
Neděle 5.7. 6:55 opouštíme bivak. Nebe bez mráčku, ideální fotografický den. Nastupujeme na poslední část výstupu na vrchol Schiary. Chybí nám posledních 200 výškových metrů.
9:09 dosahujeme vrchol Schiary 2 565 m.
Zde se napojuje hřebenová zajištěná cesta ferrata Berti, která místy exponovaně přechází po východním rameni až do sedla.
Cestou po hřebeni se opět jistíme lanem a přecházíme na další vrchol.
Míjíme bivak De Marmol S. Bocco a poslední naší ferratou Del Marmol dále sestupujeme po úzkých policích a traversech zpět k chatě ferratou Zacchi.
Ferrata opět představuje kombinaci lan a žebříků.
16:42 naše dvou denní cesta končí opět v horské chatě u dobrého guláše.
Tyto tři ferraty na Schiaře nad Bellunem řadím k nejkrásnějším v Dolomitech (v Itálii). Sice nepatří k nejvyšším, ale se svými náročnými úseky střední až těžké obtížnosti, které jsou plné cest typu via ferrata nám daly pořádně zabrat.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Plavba a kurz pro zájemce o získání vlastního kapitánského průkazu C – Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal). Kurz byl završený zkouškou z ověření praktických znalostí dle metodiky MDČR. Vypluli jsme z německého Greifswaldu do Sassnitz, kde musíme čelit závadě - selhání motoru při vjezdu do mariny. Posádce tak představuji nejen akutní řešení situace, ale i jednání s policií, která celou situaci vyšetřuje. Odreagovat se jdeme do U-Boot Museum. Jedná se ponorku, která byla zkonstruována pro Britské královské námořnictvo. Dále míříme do Kodaně, kde jsme udělali krátkou zastávku na prohlídku města a sochy Malé mořské víly. Cestou procvičujeme nejen manévry s lodí, ale i strategii plavby a práci s mapou. Největším dobrodružstvím se stává švédský přístav, kde jsme nečekaně uvězněni v marině.
Azorské ostrovy jsou situovány v Atlantickém oceánu mezi Evropou a Severní Amerikou. My jsme měli možnost navštívit 7 z 9 Azorských ostrovů a zpracovali jsme z našeho putování průvodce po Azorech. Ostrov květin, Flores je nejméně zasažen turistikou a za výlet zde stojí oblast sedmi jezer - Natural das Caldeiras Funda e Rasa. Na ostrově Faial nesmíte minout nejbarevnější přístav na světě Hortu, kde i já jsem zanechal jako vzpomínku na svou sólovou plavbu obrázek. Místem, které je pokryto lávou je Faial do Capelinhos, zajímavostí je i kráter Caldeira. Ostrov Terceira je vyhlášen tradičními slavnostmi s býky. Celé Azory nabízí přírodní bazénky pro otužilé jedince. Jedním z míst je i Negrido. Pro milovníky památek je určeno město Angra do Heroísmo, jehož historické jádro je zařazeno na seznamu UNESCO. A ostrov Sao Jorge? Ten vám nabídne nejznámější pěší trek Faja da Caldeira de Santo Cristona na východním pobřeží ostrova. Pokud nemáte čas navštívit většinu Azorských ostrovů, to nejlepší uvidíte na ostrově Pico. Doporučujeme výstup na sopku Pico, návštěvu vinic či ochutnávku nejlepší zmrzliny na Azoroch v trajektovém přístavu v Madeleně. Jeskyně Gruta das Torres, která vznikla vulkanickou činností, také rozhodně stojí za tip na výlet. Nejvíce turistický je ostrov Sao Miguel, ale také má co nabídnout. Ať už jsou to čajové plantáže, město Furnas s aktivními fumaroly či jedna z místních restaurací nabízející tradiční jídlo s vůní sýry cozido. I v této reportáži nalezente praktické informace pro jachtaře.
Přeplavba Středozemním mořem a Atlantským oceánem v délce 1 150 nautických mil. Vypluli jsme ze španělské Almérie se zastávkou v Gibraltaru. Dále jsme přepluli na Madeiru, kde nás nejvíce zaujala kopie Kolumbovy plachetnice, jízda na proutěných saních a divoká leváda Caldeirao Verde, která vedla nejen přes vodopády, ale i několika tunely. Za návštěvu stojí i vyhlídka Cabo Girao, kde stojíte na skleněných dlaždicích a pod vámi je 580 m. Dále plujeme jižním kurzem až na ostrov Tenerife. Zde nás zlákal vrchol sopky Pico de Teide, výprava do hlubin žlutou ponorkou, při které jsme pozorovali mořský svět a nemohli jsme vynechat ani turistickou atrakci Loro Pargue a představení kosatek. Cestou na ostrov Tenerife jsme se potkali s vážnou závadou převodovky. Přečtěte si průvodce po Gibraltaru, Madeiře a ostrova Tenerife.