Jaké to bylo
V sobotu 10.8. v 16 hodin očekávám příchod posádky k lodi v přístavu Grilstad marina, což je
nově vznikající čtvrť Trondheimu. Loď mám vyvázanou u návštěvnického pontonu. Je to ponton
přímo naproti kavárně FLIPPER KAFE s výhledem na moře a marínu. Podává se zde vše od salátů po burgery
a lahodné krevetové sendviče, které si můžete vychutnat uvnitř i na venkovní terase.
Je neděle, na moři fouká vítr 8 až 9 Bf přímo proti našemu potřebnému kurzu a prší. Za těchto podmínek
nemá smysl vyplouvat a my čekáme až se vítr zklidní. Zařadili jsme prohlídku Trondheimu. Z maríny jedeme
autobusem č. 20 do centra Trondheimu (dříve Nidaros), třetího největšího norského města.
Jdeme se podívat na Nidaroský dóm (norsky Nidarosdomen), který je nejmohutnější středověké architektonické
dílo v celém Norsku. Se svými 102 metry délky a 50 metry šíře je to největší gotický chrám ve Skandinávii.
Dějiny stavby korunovačního dómu norských králů jsou velmi rozmanité a trvají bezmála celé tisíciletí.
Celá veliká skupina skulptur v průčelí chrámu je jakousi přehlídkou osobností křesťanské víry. Od Adama
a Evy přes starozákonní proroky až po archanděly a světce, včetně Panny Marie s dítětem a zobrazení
Krista při jeho nanebevstoupení – všechny tyto důležité osobnosti z bible i svatí z legend našli
zde své místo.
Procházíme po starém padacím mostu Bybrua z roku 1681, po němž kdysi býval jediný přístup k městu.
Dvě zdobené dřevěné brány při vstupu na most jsou jedním ze symbolů Trondheimu. Říká se jim Lykkens
portal (Brána štěstí) podle písně zpěváka a skladatele Kristiana Oskara Hoddø, kterou složil v roce 1940.
Z mostu je dobrý výhled na zbytky skladištní čtvrti Bakklandet na řece Nidelvě, kterou tvořily domy
stojící na pilotách, dnes restaurované značnými finančními náklady, jenž se staly chráněnými památkami.
Jejich historie sahá až do 17. století, kdy domy sloužily jako překladiště zboží z lodí připlouvajících
do přístavu a jako ubytování obchodníků a dělníků.
Procházíme netradičně vyzdobenou ulicí, která ladí s atmosférou dnešního deštivého dne.
Dostáváme se do moderní části města.
V pondělí je po bouři a my vyplouváme. Bouři však vystřídalo bezvětří a plachty nemá smysl vytahovat.
Den zpestřilo početné stádo kulohlavců proplouvajících fjordem.
Čeká nás 130 NM plavby na ostrov Ona. Musíme pospíchat, protože předpověď pro nás nevypadá na další dny
příznivě. Od středy se opět dostaví silný protivítr a na pátek se objevila i bouře 10 Bf. To bychom se včas
do cíle taky nemuseli dostat. Tak není prostor chytat plachtami závany větru a kromě asi 3 hodin, kdy byl
použitelný zadní vítr a my pluli 4 uzly, používáme motor.
V úterý odpoledne doplouváme na ostrov Ona, který je pro mne jedním z oblíbených ostrůvků norského pobřeží.
Posádka se vydává na průzkum ostrova vnímat zdejší specificky klidnou atmosféru. Já sám jsem zde již potřetí.
Naposledy jsem se zde zastavil letos na jaře při plavbě
norskými fjordy do Trondheimu.
Ve středu opouštíme ostrov Ona za větrného dne, kdy již od noci fouká jihozápadní fítr 25 knt. Konečně taky
to můžeme pořádně rozjet na plachty. Plujeme k pevnině do fjordu. V pátek totiž bude ideální den, co se
počasí týká, na pěší trek na Stěnu trolů. Potřebujeme proto včad doplout do Andalsnes.
Tak jak zaplouváme do fjordu, tak i vítr slábne. Na noc přistáváme v zátoce na ostrově Veoya s výhledem na kostel
a pasoucí se ovce. Spouštíme kotvu a zůstáváme do rána.
Ve čtvrtek pokračujeme do Andalsnes odkud chceme podle původního plánu výpravy realizovat trek na
Stěnu trolů tak jak jsem jej
realizoval v roce 2017.
Bohužel na Internetu jsme narazili na informaci, že začátkem léta došlo k sesuvu půdy u příjezdové silnice
Trollstigen (Trolí stezka) a ta byla proto uzavřena. Rozhodli jsme se proto realizovat trek na protějším
hřebeni, odkud na Stěnu trolů přes údolí uvidíme. Trek začíná přímo v Andalsnes a nepotřebujeme jet
k nástupu na trasu autobusem. Můžeme se však svézt lanovkou a ušetřit si prvních 700 m převýšení.
Stanice
lanovky je přímo pár kroků od naší lodě. Jdeme se ještě dnes podívat kdy lanovka jezdí. Dost nás
překvapuje, že první jízda začíná až ve 12 hodin a dále každých 30 minut až do 22 hodin. Cena za
osobu se zpáteční cestou je 550 NOK.
Páteční dopoledne, než začne jezdit lanovka, využíváme k rybolovu. Vzpomínám, jak jsem zde byl lovit
ryby na zaplaceném výletu na ryby v roce 2010 s Johnem Kofoedem. V infocentru vidím, že John stále
pořádá 3 hodinové výlety na ryby. Zkoušíme ho kontaktovat a dozvídáme se, že je na následující dny plně
obsazen. Dává nám však radu kde ryby chytá a že si tam můžeme zaplout sami. Sedáme do člunu a jedeme
lovit.
Na udaném místě vidíme i Johnovu loď se šesti klienty lovícími ryby. Zastavujeme poblíž a za chvíli vytahuji
tresku.
Také vytahujeme makrely a najednou cítím v rukách silný záběr. Bohužel můj lehký skládací prut sílu nevydržel
a zlomil se, ryba unikla. Pohled na hodinky říká, že se musíme už vrátit na loď abychom stihli první lanovku.
V tom okamžiku také Tomáš má silný záběr a vytahuje 8kg těžkou tresku. Tak a máme ryby pro celou posádku na
dvě jídla.
Lanovkou pohodlně stoupáme na začátek naší 11 km dlouhé trasy, Møre og Romsdal, obecně považovánou za
náročnou trasu.
Tůra je kamenitá, místy velmi exponovaná a v srpnu už bez sněhu.
Trasa vede po ostrém hřebenu ze kterého jsou fantastické výhledy na Trollstigen, ledovce, Trollvegen a množství
dalších vrcholů.
V pozadí za mnou na pravé straně údolí je vidět Stěna trolů.
Pro mne je tato cesta zábavnější než cesta na Stěnu trolů díky víc exponovaným úsekům.
Trasu jsme pojali jako okruh a pro návrat sestupujeme do údolí. Odtud znovu stoupáme a je nutné překročit
hřeben a sestoupit do dalšího údolí a za ním vystoupat na další hřeben. A tak se ve 21 hodin dostáváme po
ujití 11 km a celkově nastoupaných 1600 m k horní stanici lanovky, kde si dáváme zasloužené pivo.