V. Poprvé kapitánem: příprava na bouři
Publikováno v rodinacestuje.cz 1.6.2020, Sylva Vojtíšková
Vítr ve vlasech, v nose vůně slané vody a moře svobody. Tak si já představuji život na plachetnici. Martina se svou rodinou takové dobrodružství zažívá velmi často. Jejího partnera Tomáše Kůdelu uhranul život na moři a společně brázdí světová moře a oceány na plachetnici. Na některé své platby berou i devítiletého syna a letos k nim přibyla malá pirátka, která jistě bude brázdit moře s nimi.
Taky byste se chtěli na takovou plavbu vydat? Martina vám v našem rozhovoru prozradí, že i vy můžete podniknout takové dobrodružství s nimi. A pokud máte pod nohama raději pevnou zem, podívejte se na film o jejich plavbě z Norska na Island a putování po Islandu.
Ahoj, jsem Martina a od roku 2012 cestuji se svým partnerem a jeho synem Tomíkem na plachetnici. Společně jsme propluli Evropu a v r. 2016 pluli 3 měsíce Karibikem. Většinu plaveb pořádáme i pro veřejnost a dáváme tak možnost i ostatním prožít s námi naše lodní dobrodružství a zkusit třeba yachting s dětmi.
Nyní je Tomíkovi 9 let a před 3 měsíci mu do života vstoupila jeho sestřička Rebeka. S tou jsme zatím na moře vyrazit nemohli, ale jakmile to bude možné, plánujeme to! Moře je naším druhým domovem a dává nám pocit svobody.
Určitě na našich webových stránkách, kde najdete z každé plavby reportáž. Z některých pak i film. Pořádáme také cestovatelské přednášky po celé ČR. Místa, kde máme přednášky domluvené najdete rovněž na našem webu nebo nám můžete napsat a my vás na plánovanou přednášku ve vašem městě upozorníme e-mailem. Jsme také na facebooku a začínáme s instagramem.
Nejenom k jachtingu, ale k cestování jako takovému jsem se dostala díky Tomáškovi jako jeho chůva. Když mu byl rok a půl poprvé jsem byla u moře, a to na plachetnici v Řecku. On už měl v té době za sebou expedici v Mongolsku a v 8 měsících plul dokonce Atlantikem z Tenerife na Kapverdy.
Tomík byl poprvé na moři, když mu byly 2 měsíce a to celý měsíc na plachetnici v Chorvatsku. S rodiči objížděl chorvatské ostrůvky a z vyprávění vím, že nejhodnější byl paradoxně v těžších podmínkách, kdy byly bouře či velké vlny. Loď se houpala a on v klidu spal. Zato, když loď stála, nedařilo se mu spát a křičel na celou zátoku.
A jachtařské sklony po tatínkovi určitě zdědil. Už od malička pomáhá s lany či řídí nafukovací dingy a náramně si to užívá. Na lodi je tátovým nepostradatelným pomocníkem. Je tu z něj velký chlap a táta mu může věnovat mnohem více pozornosti než doma, kde se věnuje převážně pracovním záležitostem.
Tak takových cest je mnoho. Např. plavba bermudským trojúhelníkem, kterou jsme pluli pouze ve 4 a z toho 2 členové posádky měli téměř celou cestu mořskou nemoc, takže jsme část plavby vlastně zajišťovali pouze s partnerem. Pak je třeba plně se podřídit cyklu plavby – směna, příprava jídla a spánek. Na nic jiného není chuť ani energie. Člověk se těší, až padne do postele a doufá, že bude moci vzhledem k vlnám a houpající se lodi vůbec spát než zase nastoupí do směny. Obzvláště na této plavbě bylo třeba dbát na přesnou navigaci, protože se zde lišil skutečný kurz od magnetického až o 35°. To je také důvod, proč si myslíme, že se zde ztrácely lodě.
S Tomíkem to pak byla plavba z francouzského Brestu do německého Cuxhavenu, kdy jsme se potýkali s problémem namotaného lana bóje na lodním šroubu a partner musel vlézt do 9°C vody a lano odřezat. Nebylo to však vůbec jednoduché, protože v místě byly silné mořské proudy a na vyřešení situace jsme měli pouze 15 min, kdy proud ustal.
K nejčerstvějším zážitkům patří putování autem po Islandu. Jeli jsme po něm autem po nezpevněných silnicích, kdy cesta vedla lávovými poli, přes ostré kameny až po hluboké brody. V jeden den jsme museli překonat 13 brodů a v tom 13. jsme uvízli – v místě bez signálu, kde jsme za celý den nepotkali jediné auto, nejbližší osada byla vzdálena 20 km a my jsme byli plně odkázáni pouze na vlastní pomoc.
O naší plavbě z Norska na Island a putování po Islandu tak vznikl film, na jehož záznam se můžete podívat a zjistit, jak jsme situaci vyřešili a jak probíhalo putování po ostrově, kam za námi Tomík sám přiletěl letadlem.
I na tuhle otázku bych mohla odpovídat dlouho.
Asi bych vypíchla plavbu Karibikem, která pro mě představovala nahlédnutí do jiného světa. Na jedné straně luxusní mariny s bazény pro jachtaře a na té druhé strach. Za každým naším výletem mimo loď se skrývala obava, zda loď v zátoce na bóji po našem návratu stále bude. Zda bude u mola náš člun se kterým se dostaneme k lodi. V okolí bylo několik černochů, kteří vyžadovali tvrdou měnu za to, že plavidlo budou hlídat. A pokud jste jim dali málo, postarali se o to, aby vás po návratu čekalo překvapení… Tak to je stinná stránka Karibiku. Zážitky však byly vyváženy krásnými bělostnými plážemi, šnorchlováním s rybičkami, křivými palmami či večeří na pláži od místních.
Určitě ano! Naopak plánujeme být na moři častěji a než Rebeka půjde do školy, rádi bychom v etapách obepluli svět. S malým děťátkem je cesta v mnoha ohledech snadnější, protože se nemusí řešit školní docházka či domácí vzdělávání. Což vzhledem ke střídavé péči u Tomíka není možné.
Ne, nejezdíme. Hlavním důvodem je střídavá péče a školní docházka. Naštěstí nám škola vychází poměrně vstříc a tak můžeme Tomíka ze školy uvolnit i v průběhu školního roku a učíme se s ním na lodi. On by ale většinu plaveb zvládl. Miluje noční směny s tátou a pozorování oblohy plné hvězd či světélkující plankton za lodí.
Můj velký obdiv měl, když jsme pluli ze Španělska přes Baleárské ostrovy na Sardinii a já byla ve 2. měsíci těhotenství. Bylo mi opravdu hodně zle a vůbec jsem nedokázala fungovat. Tomík pomáhal tátovi s přípravou stravy, úklidem, sám si zvolil oblečení vhodné na plavbu vzhledem k počasí a dokázal zastat i mou roli co se týká člena posádky. Jsem na něj pyšná!
V Norsku a na Islandu. Cestujeme opravdu hodně a Tomík si mnoho cest z dřívější doby nepamatuje či mu zážitky splývají. Cestování více začíná vnímat od 5 let. Dalším důvodem byla i vyšší náročnost těchto expedic. V Norsku jsme se s ním vydali k ledovcovému splazu a spali pod stanem. To mu bylo 6 let, nesl na zádech 4 kg zavazadlo a za 4 dny jsme celkem ušli 45 km. Byl z toho nadšený.
Při cestování po Islandu na nás v silném větru spadl stan, v létě padal sníh, uvízli jsme v brodě či píchli kolo u auta. Takže zážitků bylo opravdu mnoho. Všechno je to zachyceno právě ve filmu, o kterém jsem se již zmiňovala.
Partner na ni naštěstí netrpí. Já jí občas mívám. Záleží na mnoha faktorech – odkud fouká vítr, jaké jsou vlny, zda člověk není unavený, co jsme jedli – např. už vím, že za plavby mi nedělá dobře káva a vajíčka. A pak je tu stránka psychická. Je velmi zajímavé, pozorovat na členech posádky, že pokud mají strach (a nemusí to být jen z mořské nemoci), tak jim na lodi zle bude.
Když jsme jezdili na moře pouze s Tomíkem bez posádek, zle mu nebylo. Jakmile se však přidali ostatní lidé a on viděl, jak si před plavbou dávají kinedril, zázvorové bombony či akupresurní náramek proti mořské nemoci, najednou mu bylo zle taky. Děti však mořskou nemoc snáší mnohem lépe než dospělí – jakmile si uleví a nakrmí rybičky, už jsou zase fit.
A jak se s mořskou nemocí vypořádat? Nejlepší je být odpočinutý, nejíst dráždivé potraviny ale jíst (alespoň suché pečivo), dostatečně pít, zdržovat se na palubě a koukat na horizont – nejlépe kormidlovat.
Ano, můžeš. Plavba je pro každého, kdo má chuť se aktivně zapojit a stát se členem posádky – tedy podílet se na kormidlování, navigaci, vytahování plachet a lodní kuchyni. Tomáš postupně naučí posádku základním úkonům na lodi abychom se mohli střídat ve směnách.
Účastníci jsou často dobrodruzi, co rádi cestují a chtějí si vyzkoušet jaké to je plout na moři. Při dlouhých plavbách si člověk vyčistí hlavu, má prostor srovnat si, co je pro něj v životě důležité a třeba se rozhodne i nějak zásadně změnit svůj život.
Při pohodových plavbách často plují bezdětné páry. Myslím, že loď je ideálním prostorem k otestování vztahu. Je to malý prostor, kde jste neustále spolu i v situacích, kdy vám třeba není dobře – a partner je u toho. Bohužel rodiny moc neplují – důvodem je často strach ze strany maminek. Ale děti zvládají plavbu naprosto bravurně.
Naší jedinou podmínkou pro společnou plavbu je osobní schůzka s každým, kdo se chce na naší akci přidat. Plavba je pro nás dovolená a chceme si jí vychutnat s lidmi, co jsou podobně naladěni jako my.
Ne. Pokud plujeme s dětmi, snažíme se co nejvíce být v zátokách a užívat si místa, kde jsme nejlépe sami. Buď plujeme v člunu na pláž nebo si užíváme pohody jen tak koupáním kolem lodi a šnorchlováním. To Tomík miluje. Když se nám na některém místě líbí, zůstaneme tu déle. A pak podnikáme výlety do přírody. Co se týká plaveb, vždy máme dán termín a místo začátku a konce trasy, ale samotnou trasu ladíme dle posádky.
Plavby, které plujeme jsou však různorodé, jak svou délkou tak i náročností. Některé přeplavby trvají i měsíc, obvyklá délka plavby pro zájemce je 14 dní. Kdysi jsme náš způsob plavby nazvali expediční jachting, a tak se snažíme skloubit dohromady cestování na plachetnici a využít možnosti návštěvy míst, kam se člověk jinak téměř nemá jak dostat.
Partner Tomáš Kůdela je jachtařský instruktor a zkušební komisař MDČR, takže pořádá i jachtařské kurzy.
Celoročně. Tomáš musí svojí lásku k plavbě na plachetnici skloubit s prací, takže se snažíme naše aktivity naplánovat na měsíce, kdy má volněji. Dále jsme limitováni počasím v dané lokalitě – obvyklým směrem a sílou větru, proudy apod.
Z mariny, kde máme loď. Momentálně je to v Řecku, tento rok bychom ji chtěli přesunout do Slovinska, aby byla blíž a mohli jsme k ní zajet i autem a udělat potřebnou údržbu.
Pokud chcete vyrazit na plavbu na plachetnici, jeďte s někým, kdo má zkušenost s plavbou s dětmi. Důležitý je i správný výběr lokality, časté zastávky, aby se děti mohli koupat či jít se proběhnout na břeh a určitě zkušený kapitán, na kterého se můžete spolehnout a budete mu důvěřovat za všech okolností.
Určitě, mrkněte na reportáže z našich plaveb. Nebo napište, s kým chcete jet (s jak starými dětmi, či jen s partnerem, kamarádkou atd.), zda chcete na plavbě relaxovat a koupat se v zátokách, nebo plout a několik dní nevidět pevninu, či získat kapitánský průkaz. Dle toho se odvíjí charakter plavby a já vás na základě toho můžu nasměrovat na reportáž z podobně laděné plavby. Vy sami se pak rozhodnete, zda je to právě to, co hledáte a chcete do toho jít také.
V reportážích najdete i inspirace na místa, která jsme navštívili. Pokud máte rádi přírodu, tak pro dovolenou s dětmi doporučuji Azorské ostrovy.
A je to tady. Plujete po moři a k vám se blíží bouře. Co udělat než udeří? V článku se budeme zabývat jak se na bouři za plavby předem zodpovědně připravit. (Publikováno 1.10.2020)
S korozí kovů na lodi ve slaném mořském prostředí se potkal snad každý, kdo jezdí na loď. Problémy s korozí jsou častým jevem a korodují i díly z kovů, které samostatně slanou vodou nekorodují. V článku se s vámi podělím o své zkušenosti, jak nepřijemné korozi zabránit či ji výrazně omezit. (Publikováno 1.12.2020)
Ne vždy nám vyhovují řešení, které lze koupit. Proto často hledám vlastní řešení a vyrobím si věc sám. Článek jsem napsal pro inspiraci jak lze USB nabíjení v lodi elegantně realizovat jinak než koupí hotových nabíjecích adaptérů, které nemusí z různých důvodů vyhovovat, třeba tím, že nenabízí potřebný počet nabíjecích zásuvek v provedení, které se dá zapustit do stěny interiéru. (Publikováno 1.8.2021)