Tak a jsme tady...

Dle dohody čekám u čerpací stanice v Horta marina na zbytek posádky. Hodina plánovaného setkání minula, ale nikde nikdo… 4 další členové měli zrušený let, tak přijeli později. Mezi tím mě Tom dovezl v dinghy na loď. Ta byla na kotvě a kolem pár dalších lodí. Moře bylo krásné, čisté a slunce svítilo. Tak jsme se i v přístavu vykoupali a zkrátili tak čekání na ostatní.

Konečně. Už jsou tady. Jsme kompletní – 5 členů posádky : 2x Martin, Kuba s Míšou a já – Daniela.

Po dlouhé debatě o tom, kam na druhý den pojedeme, jsme si rozděli činnosti. Já s Míšou rezervovat Peter Sport Bar, kluci – 2 Martinové a Kuba šli nakupovat a Tom nás rozvážel a hlídal loď.

Byli jsme v baru na waiting listu na 6 pozici; vše do sebe super zapadlo : místo jsme dostali, Tom přijel a kluci přitáhli 2 červené nákupní vozíky plné jídla. Byla to velká legrace jezdit s nimi na kostkách a pak je zaparkovat u baru.

Druhý den

jsme měli za krásného počasí a s příznivým větrem, dlouhý přejezd s cílem ostrov Graciosa. Únava po dlouhém letu a nevyspání se podepsala na všech členech posádky, jen Tom byl ve formě. Tak jsme nakonec zakotvili na 2 noci na bližším místě – ostrově Sao Jorge.

Tady jsme se vykoupali v zátoce a pronajali auto. Jestě večer jsme se vydali, já, Tom a Martin N. k majáku na západní část ostrova sledovat západ slunce. Téměř na konci cesty Tom bravurně zabrzdil a nesrazil malé roztomilé telátko, které se vydalo na průzkum mimo svoji ohradu.

V cíli naší cesty jsme objevili polorozpadlé budovy s funkčním majákem; vše oploceno a se zákazem vstupu. Maják byl postaven v roce 1958 a po několika letech byly budovy opuštěny jejich obyvateli kvůli velkému zemětřesení.

Na blízké vyhlídce jsme pak pozorovali romantický západ slunce a ve zlatou hodinu se okolní přiroda rozzářila neuvěřitelnými, až kýčovitými barvami.

Po příjezdu na loď jsme se posílili výbornými těstovinami al dente a la provencale, s kuřetem a hned všem bylo lépe. Naši noc doprovázeli zpěvem nádherní bílí práci s ocásky jako vlaštovky, kteří měli svá hnízda v blízké příkré skále. Bylo to neuvěřitelné. Koncert mnohohlasný a jejich přelety přes přístav všem ukazovali, kdo je tady pánem.

Stoupáme do Sera do Topo

Probudili jsme se do nádherného rána a v pronajatém polorozbitém 9 místném autě – jediném volném na ostrově jsme se dopravili na místo začátku treku GR 01SJO. Jeho konec se jmenoval Sera do Topo.

Bylo to něco úchvatného. Jak řekl Tomáš, všude tekly potoky nádherných hortenzií velmi těžko popsatelné blankytně modré barvy s lístky bílími, fialovými světle modrými a vše vypadalo jako rajská zahrada.

A ty výhledy…

Cestu jsme protkali koupáním v zátoce v teplé vodě, kde nás pozdravilo několik velkých krabů a poté u vodopádu, kde voda byla stejně průzračná jako studená.

Tomáš našel nádhené místo na piknik přímo na kamenech říčky, kde na nás vykukovaly hortenzie a neuvěřitelně bujná, všemi odstíny zelené zbarvená vegetace. Tuto pastvu pro oči doprovázelo bublání a šplouchání vody, protékající na kameny.

Zvládli jsme trek v pohodě, i když já jsem trochu fuňela. Bylo to asi 10 km s 700 m převýšení.

Po zasloužené kávě u jediného výrobce domácí kávy na ostrově jsme v našem otřískaném autě jeli zpět. Brzdy brzdily, ale při každém jejich sešlápnutí, se ozvaly čím dál tím silnější zvuky. My jsme však naše autíčko chválili a věřili mu, že dojedeme do cíle a že vydrží až na dvorek autopůjčovny.

V tomto autíčku jsme zažili hluboké debaty o vědomí a nevědomí, o iluzi, s jakou si malujeme realitu a jak se nám líbí cesta k sobě po dlouhých letech socializace...

Čtvrtý den

ráno, jsme se po koncertě buřňáků vydali za malého deště na plavbu směrem k ostrovu Graciosa. Z malého deštíku se roztančíl déšt velký a my všichni jsme byli s naším amatérským vybavením do deště na durch mokří. Až na Toma. Ten měl gumovou bundu. Hold guma je guma.

Odměnou za naše promoknutí nám bylo hejno delfínů, kteří s námi chvíli pluli, dováděli a tančili kolem lodě, a sem tam si poskočili.

Ale protože nás má Neptun rád, tak po nějaké době se obloha začala protrhávat a vyšlo sluníčko, teplé a milé a my jsme mohli nechat usušit naše boty a oděvy.

Vše se sušilo ve větru a na slunci a já byla pověřena řízením kormidla. A co to co vidím v dáli? Další stádo veselých delfínků. Bylo tam así patnáct roztomilých jedinců, doprovázejících příď naší lodi. Veselili se, skákali, koukali na nás, a my je zdravili a děkovali jim za tuto nádhernou přehlídku.

Pátý den

Po noci, pohoupáni vánkem a vlnami, jsme se probudili do slunečného rána a vydali se na ostrov vznešeného názvu Graciosa. Na začátku cesty jsme si určili role: Kuba - průvodce, Míša - asistence průvodce, Martin N. - časomerič, Martin A. - nosič sušenek a já dostala velmi důležitou funkci - nosič toaletního papíru. Moc jsme se u toho nasmáli.

Šli jsme se podívat na kráter sopky, jejíž poslední aktivita se datuje před 2000 lety. Z blankytně modré barvy hortenzií na Sao Jorge jsme se přenesli do žluté barvy obrovských květů s názvem - motýlovec Gardnerů, z čeledi zázvorníkových. I když jsou pro naše oči tyto květy úchvatné, zde na Azorech působí velký ekologický problém. Je to vysoce invazivní druh pocházející z Himálají a zde v mírném vlhkém azorském klimatu dobře prosperuje.

Po cestě jsme narazili na krásnou vyhlídku s luxusní vegetací a tady jsme chvilku spočinuli a posilnili se. Pokračovali jsme v dobré náladě naši cestu a o zbytek zásob jsme se po cestě rozdělili s vrabčáky a ještěrkami.

Potkali jsme také mnoho krásných krav, telátek a býků, také oslíka a ovce. Vypadali velmi zdravě a měli všichni nádhernou srst. Taky celý rok pasou zelenou trávu! Tak jsme se s nimi pozdravili a říkali jsme si, že mají krásné výhledy a vůbec nemusí nikam cestovat.

V lese u kráteru sopky šli kluci do lesa vykonat svou potřebu a velmi ocenili roličku papíru, kterou jsem v batohu přinesla. Říkali jsme, že by je Tomáš pochválil, protože tak, jak na lodi, použili maximálně dva dílky.

Cesta byla protkaná vtípky a smíchem a v jejím cíli se nám otevřel, po uhrazení vstupného, obrovský kráter.

Na jednom jeho místě bublalo bahno a vše zavánělo sírou. Zde v samém dně kráteru jsme potkali mladého sympatického Dána, který jede cestu sólo z Dánska přes Azory a Baleáry do Karibiku a možná dál. Ptám se ho, jak slouho bude trvat jeho cesta - prý tak dlouho, než dojdou finance. Setkal se s naší lodí už v Hortě a také viděl obrázek tzv. Murál, který Tomáš namaloval před 10 lety a letos obnovil. A letos namaloval další. To jsou obrázky, které námořníci malují po plavbě. Tradice říká, že kdo nezanechá zde svou malbu, tak nedorazí bezpečně do cíle.