Jaké to vlastně je:

Ve čtvrtek kolem 16 hodiny očekávám příchod posádky. Čeká nás nákup zásob potravin na plavbu a večerní instruktáž zaměřená na seznámení se s konkrétní lodí a především všeho co se týká bezpečnosti před vyplutím. Při pohledu na předpovědní model větrů na sobotu mi je jasné, že proti tomuto větru průlivem u Bonifacia neprojedeme. Aktuální situace na plavbu ke Korsice je naopak příznivá na následujících 24 hodin. Tak obvolávám posádku, aby přišla na loď co nejdříve a vydali se na nákup. Díky tomu vyplouváme ještě tentýž večer a plujeme v bočním větru který fouká z jihu přímo k východnímu pobřeží Korsiky. Vyplout až v pátek ráno by znamenalo dostat silný protivítr a těžce křižovat jak je vidět z předpovědi na sobotu.

V pátek 31.3. se západem slunce máme za sebou po 22 hodinách 127 námořních mil a vyvazujeme se v maríně Solenzara. Na VHF volání nám nikdo tou dobou neodpovídá, tak vplouváme do maríny sami si najít místo. Vjezd do maríny je díky naplaveninám po zimě velmi mělký, kdy hloubka klesá až na 2,2 m, čož je hodnota našeho ponoru a na dopředném sonaru sleduji profil dna, abych při poklesu hloubky před námi o dalších 10 cm loď otočil a jel pryč. Pak bychom museli sobotu přečkat na kotvě. Průjezd se zdařil a hloubka se zvětšuje na 3,5 metru. Vidíme, že marína prochází před sezónou důkladnou rekonstrukcí. Nacházíme místo s nově instalovanými mooringy, další mooringy vedle nás ještě nejsou navázány a ukotveny do dna a stočené čekají na břehu.

Sobotu přečkáme v maríně. Průjezd kolem Bonifacia mezi Korzikou a Sardinií na západ je v aktuální situaci téměř nemožný.

Sobotu trávíme individuálně prohlídkou města a okolí. Někteří z nás se vydáváme výše do hor.

Obloha je jasná a slunce ozařuje zasněžené vrcholy hor. Mne to také zlákalo vyjít si do přírody a kochat se výhledy na vysoké hory.

Nedělní ráno nás vítá zamračenou oblohou. Přeplouváme k čerpací stanici doplnit naftu a část posádky zajišťuje nákup potravin až do konce plavby. Kolem 11 hodiny vyplouváme podél korsiky na jih. Ještě před setměním bychom měli proplout průlivem mezi Sardinií a Korsikou. Dále obeplujeme ostrov Asinara a zamíříme k Menorce, kde bychom se měli objevit přibližně za 3 dny. Střídají se dešťové přeháňky a bouřky.

Poté co v pozdním odpoledni proplujeme průlivem mezi Sardinií a Korsikou západním směrem kontaktuje nás rádiem francouzská pobřežní stráž s otázkou zda vím, že plujeme do bouře a zda je to pro nás OK. Mezi Korsikou a Menorkou fouká severní vítr o síle 8-9Bf a valí vlny 4,7m vysoké. Odpovídám jim, že situaci znaám, ale než do bouřlivé části doplujeme, tak vítr má již slábnout na 6Bf. Popřejí nám dobrou plavbu.

My pokračujeme až do pondělního rána v táhlých vysokých vlnách k ostrovu Asinara na severozápadě Sardinie.

V pondělí ráno jak se vzdalujeme od Sardinie, moře postupně hrubne a vítr sílí. Vše však odpovídá předpovědnímu modelu. Vítr 5-6Bf a vlny už jen kolem 3m.

Uháníme rychlostí přes 7 uzlů a 200 námořních mil zdoláváme za 28 hodin.

V úterý večer již míjíme Malorku a vítr slábne až kolem půlnoci z něj vyplouváme do bezvětří. Do středečního rána plujeme proto na motor. Směřujeme na ostrov Cabrera, kde máme na noc ze středy na čtvrtek rezervovanou kotevní bóji. Byli jsme však rychlí a na Cabreru bychom připluli moc brzy, proto zařazujeme zastávku na Malorce v letovisku Colonia Sant Jordi.

V pozdním odpoledni pod plnými plachtami křižujeme ke Cabreře.

Ze Sant Jordi je to kousek, jen 10 NM.

Před západem slunce připlouváme ke břehům Cabrery. Je to již má několikátá zastávka na tomto ostrově, na který se rád vracím. Poprvé jsem Cabreru navštívil v roce 2015 jak popisuji v reportážích: Letní prázdninové etapové plavby z Itálie do Španělska - Cabrera, ráj Středomoří a dále v roce 2019 při plavbě Ze Španělska na Maltu.

Cabrera s přilehlými vodami je rezervací a proto zde není dovoleno použít vlastní kotvu a na noc je možné zůstat pouze na předem rezervované vyvazovací bóji. Čtvrtek bude věnován výletům po tomto ostrově.

Ve čtvrtek se probouzíme do nádherného slunečného dne, který strávíme zde na ostrově Cabrera. Nafukujeme člun a plujeme na břeh.

Na břehu nás vítá klid tohoto ostrova. Nejsme tu sami, kotví zde celkem 15 lodí, ale to klid zde vůbec nenarušuje. V sezóně zde může být maximálně 50 lodí.

Já osobně jsem se těšil, že dojdu až na jih k majáku, kde jsem byl v roce 2015. Je to docela dlouhá procházka, nejdřív obcházím zátoku.

Dále pokračuji přes kopec do dalšího údolí, odkud bych měl stoupat k majáku. Zde však narážím na zákaz pokračovat po cestě dále, který sem umístili v roce 2018, se zdůvodněním, že pro ochranu této citlivé části přírody bude vstup na dobu 3 let zakázán. Nyní je doba 3 let černě zabarvena a vstup je možný pouze s najatým průvodcem parku. Tak smůla, chtěl jsem si to místo vychutnat o samotě.

Řekl bych, že Cabrera je nejhezčí na jaře. Všechny rostliny mají dost vláhy a ostrov je hezky zelený narozdíl od letních měsíců.

Potkávám nespočet všudypřítomných černých Cabrerských ještěrek. Vyhřívají se na kamenech podél cesty.

Voda přímo láká ke koupání, ale pro mne 15°C zase tak lákavá představa není.

Někteří z posádky to vnímají odlišně a do vody se vnoří.

Pátek a sobotu plujeme ke španělským břehům na naší poslední etapě této přeplavby. Na páteční oběd na pár hodin spouštíme kotvu u ostrova Formentera, který máme na trase.

Z Formentery odpoledne vyplouváme ostře proti přijemnému větru 4Bf do cílového přístavu v Alicante. Pevninu již vidíme pod zapadajícím sluncem. Připlutí do přístavu odhaduji na sobotní odpoledne.

V sobotu ve 12:51 po uplutí 690 námořních mil přistáváme v Alicante maríně.