Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaPlachtění v Chorvatsku s miminkem - 2. část
13.8.-17.9.2016
Azory, tak to je souostroví devíti ostrůvků patřící Portugalsku. Najdete je v severním Atlantickém oceánu.
Díky vodním srážkám vás uchvátí neskutečnou přírodou, uvidíte delfíny a možná i nějakou tu velrybu. Každý z ostrovů je
trochu jiný a pokud máte rádi pohodovou turistiku, přírodu, nevadí vám změny počasí a hlavně, hledáte destinaci, která
není zaplavena turisty, tak se vám tu bude líbit. Jen koupání v podobě relaxu u vody si moc neužijete. Každopádně pokud
si chcete zaplavat, najdete tu nejen písčité či kamenité pláže, koupaliště ale i krásné lávové zátoky.
Celkem jsme navštívili šest z Azorských ostrovů: ostrov Faial, Flores, Terceira, Sao Jorge, Pico a ostrov Sao Miguel.
Přečte si o našem putování po Azorech a průvodce si už kupovat nemusíte.
Naše plachtění začalo v marině Horta na ostrově Faial, na který jsem sólově doplul z Bermud.
Plavba po Azorských ostrovech pro nás patří mezi nejhezší zážitky. A proto z ní vznikla přednáška. Podívejte se na místa, kde o nich přednáším.
9.8.2106 v úterý, přilétám s Martinou na ostrov Faial. Nejdříve si chceme užít pohodovou plavbu ve dvou. Posádka přiletí až později. Ještě před tím se však chci vrhnout do instalace nového hydraulického driveru autopilota, kterého jsem přivezl s sebou. Martiny úkol je ihned po příchodu na loď jasný - bude muset zahájit boj s plísní, která se před naším příjezdem v lodi docela zabydlela. Jak se dozvídám od místních, za plíseň může mlha a extrémní vlhkost, která postihla před týdnem ostrov a plesnivělo zde i vše v domech.
Já mám jiný úkol. Novým hydraulickým driverem autopilota, chci nahradit původní nefunkční driver, který vzal za své při přeplavbě Atlantiku z Bermud na Azory. Následující dva dny pracuji na instalaci tohoto driveru.
V pátek mám driver zkušebně nainstalován a Martina dokončuje boj s plísní. Připravujeme se na vyplutí na ostrov Flores vzdálený 130 NM. Tato plavba bude zároveň i zkouškou nového driveru autopilota.
V sobotu ráno konečně odvazujeme loď a vyplouváme. Obeplouváme západní pobřeží ostrova Faial.
Je zde patrné rozhraní mezi původním ostrovem, který je zelený a novou částí, vzniklou před 60 roky erupcí, která ostrov zvětšila, a ten je doposud bez vegetace.
Po chvili plavby se k nám přidávají delfíni.
Nově, zatím však provizorně instalovaný hydraulický pohon autopilota se osvědčil. Kormidloval loď téměř celou etapu dlouhou 138 NM k ostrovu Flores. V neděli před svítáním jsem si vzal kormidlo do ruky na posledních 30 NM, protože se vlny od větru rychlosti 25 uzlů zvětšily přes 2 metry, a pak jsem jako kormidelník přeci jen úspěšnější, než autopilot.
Původní driver s řemenovým náhonem kormidelního kola zmizel z paluby a celá technologie automatického řízení se přesunula do útrob lodi.
Po přesně 24 hodinách plavby přistáváme za nedělního rána v marině Lajes das Flores na ostrově Flores. Je to maličký přístav, naštěstí však s dostatečnou hloubkou pro můj kýl.
Na rozdíl od Horty, kde celý den a noc doléhala na loď hudba z různých letních slavnostní, je zde naprostý klid. Ani přístavní úřad není otevřen, prý až v pondělí.
Pondělí bylo deštivé a zatažené, a tak se věnujeme pracem v lodi. Předpověď je příznivá na úterý, a proto se na pěší výlet vnitrozemím ostrova vydáváme až následující den. Autobusové spojení je velmi bídné, využíváme tedy místní taxi, které pro nás přijíždí do přístavu. Míříme do oblasti sedmi jezer - Natural das Caldeiras Funda e Rasa. Taxi nás veze 10 km k prvnímu z jezer Lagoa Funda. Zde se s taxikářem loučíme a jdeme dál pěšky.
Jezero nemá odtok a je plněno pouze dešťovou vodou. Na cestě nás čeká celkem 7 jezer, která vznikla v kráterech vyhaslých sopek.
Ostrov je plný šťavnaté zeleně a květin. Bujné vegetace je na ostrově také plno.
Hortenzie pokrývají celá pole a tvoří tak fialovo růžové koberce, kam jen oko dohlédne.
Tak už chápeme, proč se ostrovu Flores říká ostrov květin.
Po několika hodinách máme za sebou procházku kolem všech sedm jezer a dostáváme se na horní hranu útesu, pod kterým se rozkládá vesnice Faja Grande.
Cesta se mění v močál. Chvíli bloudíme, než najdeme správnou a jedinou cestu.
Chvílemi jsme úplně pohlceni vegetací.
Po sestupu strmou cestou, se stěnou útesu, dostáváme na západní pobřeží ostrova Flores.
A na závěr ještě vodopád.
Ve vesnici si ještě dáváme vychlazené pivo a čekáme na taxikáře, který nás odveze zpět k lodi. Flores je opravdu nádherný ostrov, který je nejméně zasažen turistickým ruchem. Pro pěší turistiku je naprosto ideální. Ten, kdo miluje přírodu, krásy tohoto ostrova určitě ocení. Pro nás zůstává nejkrásnějším z Azorského souostroví.
Večer se vracíme na loď a v 21 h vyplouváme zpět na ostrov Faial do přístavu v Hortě. Očekávám příznivý vítr a doufám, že těch 130 NM zase za den zvládneme přeplout.
Do Horty jsme nakonec dopluli za pouhých 21 hodin na optimální boční vítr o síle 15 až 20 uzlů.
Následující den přilétá další člen posádky, Bohouš. Společně se vydáváme na okružní jízdu na západní pobřeží ostrova Faial do Capelinhos, místa, které je stále pokryto lávou a prachem bez vegetace.
Zde v roce 1957 došlo k sopečné erupci, která vyvrhla mnoho lávy a sopečného prachu a měla za následek zvětšení ostrova. Zároveň ale došlo k zániku velrybářské vesnice.
Erupce je krásně zachycena na dobových fotografiích.
Z parkoviště je to pár kroků k bývalému majáku, u kterého je v podzemí stálá expozice připomínající tuto událost. Maják stojící na břehu byl částečně v době erupce zasypán.Od něj dále stoupáme na vrchol lávového útesu.
Z Capelinhos přejíždíme na severní část ostrova, kde se pouštíme pěšky po levadě, na krátký trek, pod vrcholem hlavního kráteru Caldeira ostrova Faial.
Je to krásná procházka lesem, pastvinami s krávami a roklemi vzniklými sesuvy horniny (quebrada). Hortenzie zde na mnoha místech zastávají funkci plotů mezi pozemky.
Levada je dávný systém sběru a vedení dešťové vody ze svahů, který naši předkové s neuvěřitelnou přesností vybudovali.
Nakonec se dostáváme na okraj velkého kráteru Caldeira, kolem něhož dokola vede turistická cesta v délce cca 10 km. Kráter je 2 km široký.
Po 18. hodíně byl do ulice vypuštěn býk, kterého na laně drží osm mužů, aby mohli v případě potřeby býka usměrnit.
Jen pár jedinců se odváží přiblížit se k býkovi, aby si s ním pohráli a rozdráždili ho. Ostatní pijí pivo, pojídají různé pochutiny a baví se.
Následující dopoledne se vydáváme na pěší trek Mistérios negros, který vede úchvatnou typickou místní krajinou plnou bohatých odstínů zelené barvy.
Některá místa vypadají jako v pohádce. Chybí už jen víly a čarodějnice.
Cesta vede nedaleko jezírka Lagonha do Vale Fundo.
Na mnoha místech pobřeží jsou laguny pro koupání. My navštěvujeme přírodní bazénky Negrido, Některé bazénky jsou kryté od vln, jiné nikoliv. Každý tak může zažít, co má rád. Na toto koupaliště dohlížejí i plavčíci. Jen je třeba počítat s tím, že voda je chladnější. Její teplota se pohybuje kolem 18°C max. měla 20°C.
Odpoledne se vracíme do města Angra do Heroísmo. Historické centrum města je zařazeno na seznam UNESCO. Toto město je nejstarší na celém souostroví. Bylo založeno roku 1534 a jsou pro něj typické velmi úzké uličky.
Je sobotní ráno 28.8.2016 a my ještě čistíme palubu lodi. Pak už jsme připraveni vyplout na ostrov Sao Jorge.
Za zádí zůstává ostrov Terceira a před námi 67 mil cesty oceánem.
Nové členy posádky seznamuji s manévrem MOB (man over board, tedy muž přes palubu), aby věděli, jak v takovém případě postupovat. Nácvik je zpestřen tím, že Bohouš místo vyhození cvičné lahve, se sám vrhá přes palubu, a tak se z nácviku stává reálná záchrana.
Všichni si manévr vyzkoušeli, a my plujeme dál. Dáváme plné plachty a naše rychlost je 7 uzlů.
Kolem poledne vytahuji sextant a seznamuji zájemce, jak určit svoji polohu z kulminace slunce.
Zlatka za kormidlem. Nejdříve je z toho značně nervózní, ale nakonec si to užívá.
Celý den bylo nádherně. Až večer nás dostihly dešťové přeháňky a vytvořily duhu ve světle zapadajícího slunce.
V noci přístáváme v marině Velas na ostrově Sao Jorge. Následující den plánujeme výlet opět za krásami azorské přírody.
Někteří z nás se vydali na nejznámější pěší trek Faja da
Caldeira de Santo Cristona na východním pobřeží ostrova. Dominují mu strmé svahy, zcela pokryté vegetací a přírodní kamenité pláže.
Trek začíná ve vesnici Faja dos Cubres.
Cestou přicházíme ke slanému jezeru u osady Faja da Caldeira de Santo Cristo, kde si s chutí zaplaveme. Obyvatele místní vesničky zde uvidíte s krompáčem či kbelíkem, jak ze země a vody vybírají škeble.
Po dalších 2 kilometrech u Faja de Caldeira de Cima přicházíme k vodopádu, pod nímž leží tůň s křišťálově průzračnou vodou. Je sice chladná, ale pro osvěžení na cestě se přímo nabízí.
Otáčíme se k návratu zpět na začátek treku, kde jsme zanechali půjčené auto. Celá trasa je obklopena vavřínovými lesy. Oblast je známa pěstováním ovoce ameijoas.
Tento ostrov je typický strmými pobřežními srázy, které vytváří krásný kontrast s rovinnými Fajos - malé planininy, které vybíhají do moře. Vypadají jako vyplazené jazyky.
sao jorge santo cristo
V osadě Faja da Caldeira de Santo Cristo si připadáme jako na konci světa. Domečky z černé pórovité lávy, kluci a holky u vody chytají ryby. Cesta, která vede do vesnice je tak úzká, že se doprava střídá v pravidelných časových intervalech a cesta je otevřena jen jedním směrem. Obyvatelé zde jezdí nejčastěji na čtyřkolkách.
Na Azorských ostrovech nás fascinuje především to, že každý ostrov je úplně jiný. Ostrov Sao Jorge je proslulý především produkcí mléka a mléčných výrobků. Uvidíte zde tedy mnoho pastvin. I krajina je jiná než na předchozích ostrovech. Každý ostrov nabízí něco jiného a tak se krásně doplňují.
Zpátky v marině Velas. Zajíždění do této mariny není vždy úplně snadné. Je malá a mezi pontony je poměrně úzká mezera. S lodí nad 12m délky a bočním větrem je dost obtížné mezi pontony zatočit do vyvazovacího místa. Doporučuji raději vjíždět do této mariny za dne. Ještě než marinu Velas opustíme, pořizuji následující fotografii.
A pokračujeme k dalšímu ostrovu. Za zádí Velas na ostrově Sao Jorge.
Fouká optimální předoboční vítr do 17 uzlů a loď hezky uhání.
Potkáváme zde všudepřítomné delfíny. Odpoledne jsme v dálce zahlédli i velrybu.
Na ostrově Pico se máme potkat s Češkou Irenou, která na tomto ostrově žije. Narazila náhodou na ostrově Faial v marině na můj obrázek, a tak si mě vyhledala na internetu a kontaktovala. Tím se nám vyřešil i problém s cestováním po ostrově a Irena se zde stává naši průvodkyní a řidičkou.
Je úterý 31.8. Brzo ráno jedeme na úpatí nejvyšší portugalské hory Pico, která se nachází na stejnojmeném ostrově Pico.
Platíme každý 12 EUR za povolení k výstupu na sopku. Dostáváme povinně GPS komunikátor pro případ nouze, musíme shlédnout instruktážní film, a pak jsme vypuštěni na výstup. Jak stoupáme po úbočí hory, objevují se dalši a další kopečky s krátery. Je to, jako kdyby ztuhla kaše, kterou vaříte v hrnci, ale nikdo ji nemíchá. Tak to tady v dávných dobách vřelo a bublalo, když vznikaly tyto ostrovy.
Krátká zastávka v 1700 metrech na foto a pokračujeme vzhůru. Počasí vypadá nadějně. Hora je často zahalena mraky a to bychom nic neviděli. Dnešní předpověď slibuje slabou oblačnost, to nám dává naději na krásný výhled z vrcholu.
Posledních 200 metrů výstupu na vrchol.
Stojíme v kráteru sopky, ze kterého ční špičatý kopeček Piquinho, který tvoří vrchol hory.
V poledne je zdolán vrchol. Jsme 2 351 m nad mořem na vrcholu hory a máme štěstí na krásný rozhled.
Výhled jak z letadla na mraky a jihovýchodní část ostrova Pico.
Na Sever vidíme přes "smějící se kámen" ostrov Faial, kam poplujeme za dva dny.
Když se otočím na Jih, vidím v dálce vesnici Lajes s přístavem, kde máme vyvázanou loď.
Dále se projíždíme po ostrově a večer se příjemně unaveni vracíme do mariny, kde je vyvázána naše loď. Marina Lajes do Pico zde působí romantickým dojmem. Jen návštěvnických míst nemají mnoho. Tak pro 1-2 lodě. Na mapě je sice uvedena hloubka při příjezdu pouze 1,9 m, ale skutečnost byla 4 m. Důležité však je hlídat si příliv.
Další den ve středu putujeme dále vnitrozemím ostrova Pico. Na severu ostrova u města Madalena jsou vinice Landscape of the Pico Island Vineyard Culture, které jsou zařazeny na seznamu UNESCO. Pro nás zde nezvykle víno leží na lávových kamenech mezi kamennými zítkami. Teprve až se přiblíží čas sklizně, vinaři podpírají víno bambusovými tyčkami, aby dobře dozrálo.
Mimochodem v trajektovém přístavu v Madaleně mají ve stánku Quiosque carapinha nejlepší zmrzlinu na ostrvech.
Z centrální části ostrova se táhne po jeho hřbetu jižním směrem cesta mezi množstvím sopečných kopečků a mezi sedmi jezery. Nás nejvíce zaujala první tři jezera. Trek Caminho das Lagoes, jehož délka je 22 km by byl krásný na projížďku na kole, protože vede po asfaltové silničce. My kola nemáme, a tak si ho užíváme alespoň z auta.
Změny teploty, světla a vlhkosti jsou zde velmí rychlé, jak přechází a narážejí do ostrova mraky. Tak během minuty z krásně prosluněné krajiny se ocitáte ve vlhké mlze a nevidíte nic. Během dalšího okamžiku se mrak zvedá a my stojíte pod zcela zataženou oblohou. Občas i prudce zmoknete a za okamžik zase svítí slunce.
Ta jezera jsou pro mne úchvatná.
Každé jezero je v krajině jinak usazené.
Dále míříme do jeskyně Gruta das Torres, tedy lávový tunel. Bohužel je sem možný vstup pouze na objednávku. Ani po přemlouvání nás dál nepustí, a tak si domlouváme vstup na další den. Irena na nás ráno čeká s autem, aby nás zavezla k jeskyni. Než se však „vymrcasíme“ z lodi, nabíráme zpoždění a na prohlídku se dostavujeme o 10 min později. Vstup nám už není umožněn. Příště prý máme zavolat a informovat o našem zpoždění. Takto naše místa dostali jiní návštěvníci. Naštěstí jsme na tento ostrov zavítali i o týden později se synem, a to už jsme si čas pořádně pohlídali. Na prohlídku jsme se museli dostavit už 15 min před jejím začátkem. Veřte, že jeskyně určitě stojí za to! Její délka je přesně 5 439 m s maximální výškou 15 m. Prohlídka trvá cca 1,5 h a přístupných pro veřejnost je asi 500 m. A v čem je tato jeskyně unikátní? Vznikla vulkanickou činností, a to průtokem lávy. Její krása je především v tom, že zde nejsou žádné chodníčky pro turisty či umělé osvětlení, které by mohlo poníčit místní mikroorganismy. U vstupu jsme dostali baterku a helmu a do paměti se nám vrylo jedno z nejhezčích míst na Azorských ostrovech.
A jak je to na tomto ostrově s koupáním? Nedaleko městačka Santo Antonio je krásná zátoka tvořená lávou. Tady jsme zažili nejkrásnější přírodní koupání na ostrovech. Voda je sice poměrně chladná, ale za to vás zahřejí lávové kameny, na které je super si lehnout.
Pokud přejdete přes park, dojdete k typickým bazénkům, kde si koupání užívají především méně dobrodružné povahy. Opět nechybí sociální zařízení, plavčíci ani bazénky pro děti. Vše zdarma.
Typickou vesničkou pro tento ostrov je Lajido a Cachorro, kterou najdete na severu ostrova. Je tvořena čedičovými domky, které mají pouze bílé rámy oken.
A co dál navštívit ve vesničce Cachorro? Je to Cabeça de Cachorro (hlava psa), kterou prý vytvořila ruka přírody. Výhodou městečka Cachorro je také to, že zde můžete rovnou nakoupit suvenýry.
Tento ostrov se od ostatních Azorských ostrovů velmi liší. Proč? Nejde jen o to, že je největší, tedy i nejvíce zasažen turistickým ruchem. Ale je to jako kdybyste z pohádkové vesničky přijeli do reálného světa, kde na vás dýchají všude přítomné reklamy, auta, hotely... Prostě město Ponta Delgada, kde je marina, je nejen hlavním městem ostrova, ale i autonomní oblastí pro celé Azory. A tato koncentrace lidí je zde znát.
I přesto má tento ostrov jedinečná místa. Nejvíce nás okouzlilo město Furnas, kde navštěvujeme lázně Poca da Dona Beia s horkými prameny. Příjemná je už cena vstupného, která je 4 EUR/osobu a můžete zde být jak dlouho chcete.
Teplota jednotlivých bazénků je 39°C a liší se pouze svojí hloubkou, jeden je chladnější, má 28°C.
Do bazénků přitéká voda z řeky, která obsahuje železo. Takže i vaše plavky postupně získají „železitou“ barvu. Ta už jim zůstane.
Nejvíce se nám líbilo v bazénku se splavem. Bylo v něm teplo jako v páře.
Po dni stráveném v termálních lázních se vydáváme do nejkrásnější caldeiry na ostrově. Je to Caldeira Velha. Připadáme si tu tak trochu jako v Jurském parku, protože je zde podobná vegetace.
Ze země zde vyvěrají horké plyny, které ohřívají vodopád mířící přímo do bazénku. Voda je zde však o něco chladnější než v Poca da Dona Beia, protože značnou část geotermální energie zde odebírá elektrárna, která vyrábí elektrickou energii pro ostrov.
Návštěvu doporučujeme především v dopoledních hodinách, to jsme tu byli sami.
Určitě ze své návštěvy ostrova Sao Miguel nevynechejte Lagoa das Furnas. Tuto oblast si člověk prostě nemůže nenecht ujít. Hlavní atrakcí ostrova jsou plyny a vodní pára, které unikají ze země. Uvidíte zde bublající louže a ucítíte pach síry.
Také se zde připravuje místní pochoutka cozido caldeiras, které se vaří několik hodin v hrnci v zemi. Pokud přijdete ve vhodnou chvíli, můžete vidět vkládání hrnců s jídlem do země. My jsme viděli jeho vykopávání. Je možné za poplatek 3 EUR připravit si zde cozido vlastní, čehož využívají místí. Celá oblast je totiž jako stvořená k pikniku a trávení volného času. Dokonce si můžete vyjet i na šlapadlech po jezeře.
My si místní tradiční jídlo cozido, které je ochucené "vůní plynů" dáváme v místní restauraci O Miroma ve městě Furnas. Toto jídlo se skládá především z masa, klobásy, brambor, mrkve, kapusty, zelí. Je opravdu výživné a jedinečné. Doporučujeme.
Ve městě Furnas jsou četné caldeiry. Již z dálky toto místo poznáte, protože se nad ním vznáší dým do oblak. Místní dokonce fumaroly využívají k ohřívání kukuřičních klasů, které si ve městečku můžete zakoupit.
Najdete zde i četné minerální prameny, které můžete ochutnat.
Dále naše cesta vede do oblasti čajových plantáží. V Evropě jsou pouze dvě a obě leží na ostrově Sao Miguel. My navštěvujeme Chá Gorreana, kam je dokonce vstup zdarma. Potkáváme tu i mnoho skupin s průvodci, ke kterým se přidáváme a můžeme si tak informace o výrobním procesu poslechnout nejen v portugalštině ale i v angličtině či v němčině.
Prohlížíme si výrobu. Dokonce je její součástí i ochutnávka dvou druhů čajů, opět zdarma. Nechybí ani podniková prodejna s příznivými cenami nejen čajů, ale i dalších suvenýrů z Azorských ostrovů. Opravdu jsou výborné.
Žasnu nad použitou technologií. Mám pocit, jako kdybychom se vrátili v čase do dob minulých.
Pracovnice továrny vybírají z již nasušeného čaje stonky a dřevnaté části.
Nakonec odpoledne zakončíme procházkou po čajové plantáži a samozřejmě koupí balíčků čajů. Při jejichž výrobě se nepoužívají žádné pesticidy.
Poslední den na ostrově začínáme návštěvou oblasti Caldeira das Sete Cidades, což je kráter s obvodem 12 km, v kterém leží dvě jezírka Lagoa Azul (Modré jezero) a Laogo Verde (Zelené jezero). Vše si prohlížíme z vyhlídky Visto do Rei.
Nacházíme zde opuštěný pětihvězdičkový hotel Monte Palace, který lze probádat. Hotel byl postaven v 80. letech, ale pro nedostatek návštěvníků byl po několika letech zavřen. Samotný ostrov je totiž od ostatních dost izolován, a to se týká i tohoto místa. Kolem hotelu vlastně není nic, jen příroda.
Fascinující na tomto místě je to, že si můžete jít kam chcete, a jak chcete. To konec konců platí pro celé Azory. V hotelu jsou nebezpečná místa označena pouze nápisem NO GO, vše je jen vaše zodpovědnost.
Místo výtahů zbyly dnes již jen prázná místa, kam se můžete postavit.
Toto místo pro nás bylo naprosto fascinující, a tak jsme si ještě vyhledali na internetu, jak tento hotel vypadal dříve.
Dalším zajímavým místem je Termas da Ferraria. Zde do moře vyvěrá horký pramen. Koupání doporučujeme za odlivu, jinak je voda studená.
Toto místo je však vhodné pouze pro odvážné a dobrodružné povahy. V místě jsou natažena lana, kterých je třeba se opravdu silou držet, aby Vás příbojová vlna nehodila na kameny.
Pro syna koupání nebylo vhodné, ale našel si lepší zábavu. V místě, kam vyšplouchla mořská voda byly rybičky, které rádi okusují nožičky. Nakonec jsme si to tu užili všichni.
Rodina mne na tomto ostrově opouští a já pokračuji dál ve svém putování s novou posádkou. Navštěvujeme tak další z Azorských ostrovů, a to ostrov Santa Maria.
A na závěr uvádím přehled míst, co na Azorech určitě nevynechat:
Na většině ostrovů jezdí autobusy 2x denně, ráno a odpoledne. Cena je také velmi příznivá. Pokud se rozhodnete při svých cestách využít auto, cena auta se základním pojištěním ve třídě B je v průměru 40 EUR.
Břehy ostrovů jsou převážně strmé a kamenité, proto zde prakticky nenaleznete
žádné kotviště a jedinou možností přistání je marina nebo kotvit před některými
přístavy. Na většině ostrovů jsou dnes nově vybudované mariny. Některé jsou však
velmi malé. Např. na ostrově Pico je marina ve městě Lajes a míst pro návštěvníky
je zde jen několik.
Ceny za mariny jsou jednotné na všech ostrovech. Pro loď délky 12 m činí 19 EUR/den.
Vzálenosti mezi jednotlivými ostrovy jsou velmi příznivé. Nejdelší byl přejezd z
ostrovu Faial na Flores, v délce 130 NM.
Z Faialu na Pico do Lajes je 20 NM, Pico – Sao Jorge do Velas 41 NM, Sao Jorge –
Terceira do Angry 67 NM, Terceira – Sao Miguel do Ponta Delgada 97 NM, Sao Miguel –
Santa Maria 58 NM.
Povětrnostní podmínky v období srpen – září, kdy jsme ostrovy navštívili byly proměnlivé. Větry se sbíhaly z různých směrů. Na pár dní nastalo bezvětří, většina dní byla ale s větry mezi 8-25 knt.
Srpen je ideální doba na poznávání Azorských ostrovů. Denní průměrné teploty se pohybují okolo 23°C a deštivých dnů je minimum.
Na většině ostrovech je wifi v marině k dispozici zdarma. To neplatí pro ostrov Flores a Sao Miguel, kde wifi nebyla. Na ostrově Santa Marina sice Wifi byla, ale její dosah byl jen do 100 metrů kolem kanceláře mariny.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Měsíc strávený plavbou na lodi s kojencem. Tři týdny jsme byli na lodi sami s miminkem a poslední čtvrtý týden se posádka rozrostla o další čtyři členy. Přijely mé dcery Markéta a Veronika se svými partnery.
Plavba a kurz pro zájemce o získání vlastního kapitánského průkazu C – Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal). Kurz byl završený zkouškou z ověření praktických znalostí dle metodiky MDČR. Vypluli jsme z německého Greifswaldu do Sassnitz, kde musíme čelit závadě - selhání motoru při vjezdu do mariny. Posádce tak představuji nejen akutní řešení situace, ale i jednání s policií, která celou situaci vyšetřuje. Odreagovat se jdeme do U-Boot Museum. Jedná se ponorku, která byla zkonstruována pro Britské královské námořnictvo. Dále míříme do Kodaně, kde jsme udělali krátkou zastávku na prohlídku města a sochy Malé mořské víly. Cestou procvičujeme nejen manévry s lodí, ale i strategii plavby a práci s mapou. Největším dobrodružstvím se stává švédský přístav, kde jsme nečekaně uvězněni v marině.
Letní etapy ve Středozemním moři spojené s kotvením a koupáním v zátokách a s výlety na pevninu. Naším hlavním cílem je ostrov Sardinie, který vyhodnocujeme jako naprosto ideální pro rodinnou dovolenou. Krásné pláže, které nás na severním pobřeží ostrova oslnily obrovskými balvany dávají prostor naší fantazii. Navštěvujeme i mořskou rezervaci Asinara (Oslí ostrov), který doporučujeme k výletu. Jedná se o bývalou trestaneckou kolonii, která je vyhlášena výskytem asinarského bílého osla. Na jachtě plujeme především na Baleárské ostrovy: Menorca, Mallorca, Cabrera, Formentera a Ibiza, kde končí naše plavba plná meditací a osobního rozvoje s mým guru Prasadamem a Martinou Janků. Překvapením se pro mě stává právě ostrov Ibiza, kde mi není dovoleno v žádné marině přistát a vysadit posádku. Další etapovité plachtění probíhá již v rodinném duchu při kterém objevujeme španělské město Cartagena, které na nás dýchlo svou historií.