Cuxhaven - vyplouváme

1. den - 10.5. neděle. Předpokládané vyplutí v pondělí dopoledne přesouvám vzhledem k vývoji meteorologické situace už na půlnoc. I na NAVTEX už přišlo varování před bouřlivým větrem 8 Bf, který ude přímo proti našemu kurzu už v pondělí odpoledne. To by nás zde zdrželo až do úterý. Vypluli jsme přesně o půlnoci s odlivovým proudem abychom před polednem dopluli na Helgoland.

2. den - 11.5. pondělí 0:15. Vypluli jsme do odlivového proudu Labe a v úplné tmě plujeme u kraje plavební dráhy z Hamburku do otevřeného moře. V obou směrech nás každou chvíli míjejí obrovské lodě. Stavíme plné plachty a v předobočním větru 18 uzlů držíme kurz na ostrov Helgoland. Po rychlé plavbě ostře na předoboční vítr v 7:40 přistáváme na Helgolandu.

Konečně máme možnost nakoupit zásoby na plavbu. Následně místním přívozem se vydáváme za tuleni na sousední ostrov Düne.

Tuleni - vládci ostrova Düne

Žijí zde dva druhy: tuleň obecný a podstatně větší tuleň kuželozubý (který je největším dravcem Německa). Pozorování na pláži: Desítky až stovky tuleňů odpočívají přímo na písečných plážích. Podle přísných místních pravidel je nutné dodržovat bezpečnou vzdálenost minimálně 30 metrů. Zvířata vypadají líně, ale na souši dokážou vyvinout rychlost až 20 km/h a v případě ohrožení mohou kousnout.

Tulení porodnice (listopad–leden): Zima je na Düne nejrušnějším obdobím. Rodí se zde stovky mláďat s typickou sněhobílou huňatou srstí (lanugo). Během této doby jsou dospělí samci agresivní, protože mezi sebou bojují o teritorium a samice.

Jarní línání (březen–duben): V jarních měsících tuleni na plážích hromadně shazují starou srst, což je pro ně energeticky náročné, takže většinu dne proleží na slunci.

Hnízdiště terejů bílých

Přesouváme se zpět na ostrov Helgoland a jdeme se podívat na hnízdící tereje na útesech. Helgoland je totiž jediným místem v celém Německu, kde tito majestátní mořští ptáci hnízdí.

Kolonie se nachází na hlavním ostrově (území Oberland) přímo na strmých červených útesech a na skalní jehle Dlouhá Anna (Lange Anna).

Ptáci hnízdí bezprostředně u vyhlídkové cesty za nízkým plotem. Jsou na lidi zvyklí, takže je lze pozorovat a fotografovat doslova ze vzdálenosti jednoho metru.

Na útesech pobývají od března do října. Vrchol hnízdění a nejlepší čas pro návštěvu nastává od května do července, kdy rodiče krmí svá mláďata rybami.

Terejové si staví hnízda z mořských řas, ale velmi často do nich vplétají zbytky plastových rybářských sítí a provazů. To se pro řadu dospělých ptáků i mláďat stává smrtící pastí, ve které se uškrtí.

3. den - 12.5. úterý. Vývoj počasí není pro naší další plavbu příznivý. Plavba na západ proti silnému západnímu větru 7BF a vlnám 3m nedává smysl a proto rozhoduji zůstat na ostrově ještě jeden den. Bohužel díky mobilnímu signálu je jedn člen z naší posádky informován o naléhavých pracovních povinnostech a musel neodkladně posádku opustit.

Historie ostrova

Helgoland, malý červený ostrov v Severním moři, má fascinující a bouřlivou historii:

Původ a piráti: Původně byl spojen s pevninou, ale moře ho rozdělilo. V minulosti sloužil jako úkryt obávaných pirátů, včetně legendárního Klause Störtebekera.

Dánská a britská nadvláda: Ostrovy patřily Dánsku, ale v roce 1807 je během napoleonských válek obsadila Velká Británie, která z nich udělala středisko obchodu a pašování.

Výměna za Zanzibar (1890): Helgoland byl Velkou Británií vyměněn Německu za Zanzibar (tzv. smlouva Helgoland-Zanzibar). Tato výměna je historicky kritizována jako "výměna kalhot za knoflík".

Vojenská pevnost: Němci ostrov proměnili v mohutnou námořní základnu. Během obou světových válek byl klíčovým strategickým bodem.

Zničení a znovuzrození: Na konci druhé světové války byl ostrov těžce bombardován a zničen. V roce 1947 Britové provedli obrovský výbuch, který měl zničit opevnění, což změnilo tvar ostrova.

Současnost: V roce 1952 byl ostrov navrácen Německu a znovu osídlen. Dnes je to bezcelní zóna, ráj pro alergiky a místo s unikátní přírodou. Dodnes jsou však patrné krátery od bomb zde dopadlých.

4. den - 13.5. středa. 4:00 vstáváme, dáváme si snídani a vyplouváme. Vítr sice staále proti ale už zeslábl do 20 uzlů. Stejně však musíme křižovat ale jistý postup vpřed tu je. Před námi je cca 300 NM do Anglie do ústí řeky Temže. Proplétáme se mezi zakotvenými kontejnerovými loděmi a tankery, abychom na západ křižovali v mezeře široké 10 NM mezi jižním a severním TSS. Nemilé překvapení je pro mne, že tato mezera je vyplněna větrnými elektrárnami. Před 9 roky zde nic nebylo. A tak na křižování nám zbývá 2 NM široký pruh. Odpoledne po 10 hodinách plavby proti větru vítr utichá a nastává bezvětří. Žádaným směrem jsme se posunuli jen o 30 NM. Spouštím motor a plujeme podél těch větrných turbím celý večer až do hluboké noci. Noc je deštivá a chladná.

5. den - 14.5. čtvrtek. Po východu slunce se rozfoukává zadní vítr a vytahujeme celou genou a vypínáme motor. Hned je to veselejší, kurz máme přímo na cíl. V průběhu dopoledne vítr sílí na 12 uzlů a stáčí se z boku. Přidáváme hlavní plachtu a pod plnými plachtami plujeme vpřed 7 uzly. Vzhledem k nepříznivému větru, který nás zdržel na Helgolandu, ruším původně plánovanou zastávku na ostrově Texel a plujeme dlouhou etapu přímo do Anglie do vstupního přístavu v Chatham.

Den je převážně slunečný v kombinacemi s krátkými dešťovými přeháňkami doprovázenými duhou a zesílením větru, kdy musíme refovat. Odpoledne vítr ještě přidá a stáčí se z předoboku tak už dál máme trvale 1. ref na obou plachtách.

6. den - 15.5. pátek. V noci prudce přichází poryv větru s vydatnou dešťovou přeháňkou a rychle přecházíme na 2.ref. Poté co promokneme následuje půlhodina bezvětří než se vítr vrátí k původní síle. V průběhu dne se vítr různě stáčí a mění směr, tak se nám střídá boční vítr s předobočním. Stále však jedeme přímo k cíli rychlostí k 8 uzlům.

Díky naší rychlosti do ústí řeky Temže proti odhadu připlouváme o 12 hodin dříve. Vítá nás průmyslová krajina .

Jak se blížíme k Chatham, okolí dostává hezčí ráz s rodinnými domky lemovanými zakotvenými loděmi.

Do maríny se vplouvá přes plavební komoru.

A jsme v cíli, vplouváme do příjemné maríny v Chatham.

7. den - 16.5. sobota. Ráno pouze přeplouváme k čerpací stanici doplnit nádrž nafty. A zase zpět vyvázat loď. Vzhledem k délce kanálu nám nedává smysl si na půl dne jen tak vyplout na moře nebo po Temži k Londýnu. Jdeme společně navštívit muzeum The Historic Dockyard Chatham. Je to je rozsáhlý historický námořní komplex, který nabízí pohled do 400leté historie stavby lodí pro britské Královské námořnictvo (Royal Navy). Vstupujeme do haly se sbírkou záchranných člunů RNLI. Jde o největší sbírku historických záchranných člunů organizace RNLI (Royal National Lifeboat Institution) ve Velké Británii. Expozice mapuje vývoj záchranářské techniky na moři od dob ručně poháněných člunů až po ty moderní.

Dále procházíme doky abychom nastoupili na paluby historických válečných lodí.

HMS Ocelot: Ponorka z období studené války (spuštěná na vodu v roce 1962). Je to vůbec poslední válečná loď postavená v chathamských loděnicích pro Královské námořnictvo.

HMS Cavalier: Torpédoborec z druhé světové války, který dnes slouží jako národní památník na počest padlých na torpédoborcích.

U nábřeží Anchor Wharf je natrvalo ukotvena ikonická červená majáková loď pojmenovaná LV21 (Light Vessel 21). Tato loď má velmi zajímavou historii: Loď byla postavena v roce 1963 vyhlášenou loděnicí Philip & Son v Dartmouthu. Je to vůbec poslední majáková loď, kterou tato loděnice postavila pro organizaci Trinity House (britskou správu majáků a lodních tras), a zároveň jedna z nejmladších dochovaných lodí tohoto typu v Británii. Svou aktivní službu strávila převážně u pobřeží Kentu na nebezpečných místech a mělčinách (např. na stanovištích Varne nebo East Goodwin), kde varovala proplouvající plavidla. V podstatě fungovala jako plovoucí maják tam, kde nebylo možné postavit klasickou zděnou věž. V červnu 1981, když sloužila na stanovišti Varne, přežila loď dramatickou havárii. Narazila do ní velká nákladní loď Ore Meteor tažená remorkérem. LV21 utrpěla těžké škody na přídi, stěžni i samotné osvětlovací lucerně, ale díky masivní ocelové konstrukci se nepotopila a po opravách se vrátila do služby. V roce 1988 byla přestavěna na automatický provoz bez posádky. Z aktivní služby byla definitivně vyřazena v roce 2008.

The Ropery (Historická provaznická dílna). Jedná se o unikátní, 430 metrů dlouhou provaznickou budovu z roku 1618, která je stále funkční. Zde jsme naživo sledovali ukázku, jak se tradičními technikami, předávanými z generace na generaci, vyrábějí lana.

V muzeu nám vyhládlo a prohlídku zakončujeme tradičním Fish and chips.