Jaké to vlastně bylo:

V sobotu 26.3.2022 v 16 hodin očekávám příchod posádky. Já zatím připravuji loď na vyplutí. Po preventivní výměně kormidelní hřídele s kormidelním listem a novým antifouling nátěrem byla včera loď jeřábem ze suchého doku spuštěna na vodu. Dokončil jsem instalaci nového zařízení, kterým je FLS (forward looking sonar), sonar s dopředným viděním a už se těším na jeho testování v rámci této plavby.

Posádka přichází podle plánu a po krátkém seznámení se s plánem na tento večer tvoří nákupní seznam a odjíždí nakoupit zásoby potravin na plavbu.

Z nákupu se vracejí téměř po třech hodinách až za tmy. Následuje ukládání zásob do lodi.

Večeře bude pozdní ale vydatná. Budou steaky. Podle pravidla - kdy jíst na lodi? Tehdy když to jde. A dnes v přístavu to půjde výborně.

V neděli ráno odvazujeme loď a vyplouváme po řece Tibeře do Tyrhénského moře. Je skoro bezvětří, ale z moře přicházejí táhlé vlny. Místo, kde se řeka vlévá do moře, je zde obvykle dosti mělké 2,7 metru ale teď po zimě hloubka klesá na 2,3 metru, což pro náš ponor 2,2 metru je už na doraz. Ve vlně, která není nijak neobvyklá a přichází z moře se v její prohlubni náš kýl setkává se dnem. Silně loď cukla, ale je cítit, že náraz byl do měkkého asi naplaveného bahna. Sakra kudy mám odtud vyjet na moře? Nikdy dříve jsem tady o dno nezavadil a vlny bývaly větší. Škobrtnutí bylo naštěstí jen jedno a už proplouváme mezi červeným a zeleným majákem na moře. Hloubka pomalinku roste. Obavu mám teď z návratu, kdy nebude bezvětří a vlny z može budou větší. Kdo ví kdy to tady zase vybagrují.

Pár hodin do oběda cvičíme kormidlování na zadaný kurz s motorem, vítr je příliš slabý. Kolem poledne se zvedá větřík a s plnými plachtami plujeme severně kolem italského pobřeží. Na první trénink s plachtami je to vlastně dobře. Loď je snadno ovladatelná, vlny téměř žádné a je čas vše pomalu ukázat a vyzkoušet si. K večeru doplouváme ke městu Civitaveccia. Tady si dáváme na otevřeném moři nácvik manévrů s lodí na motor a couvání k bóji včetně přesného zastavení u ní.

Před setměním stáčíme kurz do mariny Riva di Traiano, kde strávíme tuto noc a ukážeme si přistání zádí k molu s přídí vyvázanou na mooring.

Ve vjezdu do maríny volám na VHF kanále 09 marínu s dotazem na volné místo. Do minuty přijíždí velmi ochotný chlapík na člunu a vede nás k místu přistání. Ze člunu vyloví mooringové lano a podává nám ho.

Tak a jsme vyvázáni, doplníme vodu do nádrže a posádka si může dopřát na břehu sprchu. Příjemně jsem překvapen v kanceláři maríny, že v březnu platí ještě polviční cena za noc a místo očekávaných 70 EUR platím jen 35 EUR.

V pondělí ráno 28.3.2022 opouštíme marínu a pokračujeme plavbou k ostrovu Elba. Opět fouká příjemný ideální boční vítr do 15 uzlů a loď uhání chvílemi 8 uzlů.

Posádka se střídá v kormidlování a postupně získává praxi v kormidlování pod plachtami, kde nejde jen o to udržet zadaný kompasový kurz ale také si nevylít vítr z plachet. To se na začátku vždy děje, kdy se kormidelník lekne, že se odchýlil od kurzu a už se vylévá vítr z plachet a zatočí kormídlem přesně na opačnou stranu než je potřeba. A tak občas zažijeme podivnou otočku o 360°.

Ostatní mezi tím relaxují na přídi zatímco já řeším v mysli zda na noc zakotvíme u ostrova Giglio nebo poplujeme dál až na Elbu. Pro zakotvení hovoří ten fakt, že po západu slunce utichne vítr a znovu se rozfouká až zítra dopoledne. Proti zakotvení hovoří skutečnosti vyplývající z předpovědi počasí na druhou polovinu týdne, kdy od středy bude vát silný vítr z jihu, který nás donutí celou trasu zpět křižovat a zpomalí tak náš návrat. Vrátit se musíme ve čtvrtek před setměním než přijde vítr o síle 9Bf (včera na předpovědi bylo 11 Bf) ze západu a s ním i vlny, které znemožní vjezd na řeku a do marín v okolí Říma v pátek a sobotu. Docházím k rozhodnutí plout dál abychom dříve zahájili návrat z Elby.

Plavba bude pokračovat i přes noc, posádku rozděluji do směn a začínají ve 2 členných směnách se starat o kormidlování a udržování zadaného kurzu. Za 3 hodiny nastupuje následující směna. Se západem slunce vítr výrazně zeslábl a stočil se na zadní. Kasáme hlavní plachtu a na celou velkou genou (přední plachtu), kterou stabilizujeme spinakrovým pněm, pokračujeme rychlostí 2,5 až 3 uzle k Elbě.

Noc bez svitu měsíce, o to více je vidět hvězd ale před lodí je tma jako v pytli. U břehů Elby potkáváme rybářské lodě a bagr. V úterý 29.3. kolem 5 hodiny ráno spouštíme kotvu a jdeme spát.

Probouzíme se na klidné hladině, zátoka nás kryje od jižního větru. V klidu posnídáme a chceme přeplout do maríny pro snažší výstup na pevninu. Dnešní odpledne má být volno k individuální prohlídce Elby.

Posádka přivázala už fendry na přistání v maríně, která je od nás necelou míli a vytahuje kotvu.

Chtěl jsem plout do mariny Esaom Cesa ale na VHF volání nikdo nereaguje. Hanka to zkouší telefonem, neboť vládne italštinou a dostává zamítavou odpověď.

Měním kurz na Portoferraio, kde na VHF volání reagují a mají pro nás místo.

V poledne se vyvazujeme ve městské maríně. Sprchy a WC marína přímo nevlastní a je potřeba využívat za poplatek veřejných.

Zamykám loď a rozbíháme se každý svým směrem.

Portoferraio italsky znamená železný přístav, který musel dříve odolávat bojovným nájezdům pirátů. Proto je zde mnoho pevností. Pro nás klidné místo chráněné před aktuálním jižním větrem. Je to největší město Elby s přibližně 12 tisíci obyvateli. Zároveň je také nejdůležitějším přístavem na Elbě kam denně přijíždějí trajekty.

Já postupně procházím úzkými uličkami vzhůru. Zde jsem byl vyhnán filmaři do vedlejší ulice. Právě zde něco natáčeli z drona, kterým prolétávali nízko v uličce.

Z kopce se dívám na pevnost Forte Stella, která dominuje městu.

Mne jako vždy však táhne moře a méně osídlená místa a tak slézám po severní straně na oblázkovou pláž. Škoda, že voda má zatím jen 12°C, jinak bych si šel zaplavat.

Jsem zde sám a mohu si dopřát hodinu relaxace.

K večeru se vracím na loď a dívám se z výšky na přístavní záliv.

Procházím opět úzké typické avšak mírně chátrající uličky.

A jsem zpátky, pro posádku přináším novou zprávu. Rozhodl jsem, že zde nepřespíme ale po večeři vyplujeme zpět k Římu. Aktualizovaná data předpovědního modelu s mým ručním weather routingem daly jasnou odpověď, že pokud chci doplout do Nautilus maríny ve čtvrtek odpoledne, je třeba vyrazit.

Po večeři posádka připravuje sendviče na další dny plavby, nepředpokládám, že by dokázali vařit v podmínkách, které nás čekají. Otazka je kolik z nich bude mít chuť něco jíst. Vyplouváme v úterý před půlnocí. Po půlnoci obeplouváme severovýchodní okraj Elby a dostáváme jihovýchodní protivítr 5 Bf přesně proti našemu požadovanému kurzu, tak jak ostatně bylo v předpovědi.

Stále křižujeme, v průběhu dne vítr zesiluje na 6 Bf a chvílemi k 7 Bf. Pořád proti. Vlny postupně rostou do svých 2,3m. Dle odhadu někteří moc nejedí. Vítr je chladný a nepříjemně doprovázený deštěm. Loď se probíjí proti vlnám a se silnýmy nárazy pokračuje vpřed. Pro praxi je i toto důležitý prožitek, posádka už bude mít reálnou představu při pohledu na meteorologickou předpověď o tom, co je na moři čeká. Provlhlost oblečení stoupá a přibývá i modřin na tělech při pohybu v podpalubí. Je potřeba se naučit pohybovat se s plnou pozorností za neustálého se držení a předvídat pohyb lodi při nárazu další vlny.

Posádka se střídá ve dvoučlenných směnách po 3 hodinách v kormidlování a pozorování. Ve čtvrtak po 9 hodině ranní vítr slábne a nám k ústí řeby Tibery zbývá 20 NM. Abychom tam byli včas přidáváme k plachtám pohon motorem. Aktualizuji předpověď počasí a vidím další odchylku proti té předchozí. Uklidnění moře nebude tak velké jak se předpovídalo včera. Večer již dorazí západní vítr a vlny porostou až do pátečního večera, kdy mají dosáhnout výšky 5 m. Ve 13 hodin se dostáváme k ústí řeky. Vlny se zde na mělčině a díky protiproudu řeky zvětšují. Vypadá to však zatím dobře k proplutí. To nebezpečí pro nás je v tom, že mezi majáky na konci řeky je hloubka jen 3 m a to pro náš ponor 2,2 m nemusí být v prohlubni vln dost.

Projeli jsme a vyvázali jsme se v Nautilus maríně. Všichni si užívají klidnou večeři.

V pátek poslední den kurzu zůstáváme na řece a den využijeme k procvičení manévrů s lodí.

Vyhodnocení dat z předpovědi bylo správné, dnes by výjezd či návrat z moře do řeky byl nebezpečný či přímo nemožný.

Voda se na konci plavební dráhy, kde se řeka vlévá na mělké vodě do moře nebezpečně vlní. Pravděpodobnost nárazu kýlem o dno by byla vysoká.

Opakujeme si tedy jak přistát bokem k nábřeží a jak od něj také odplout s pomocí springu, když nás na břeh tlačí vítr.

Odpoledne se vracíme do maríny definitivně vyvázat loď.

Zde na řece se stojí bokem ke břehu a přídí proti proudu. Je zde hodně lodí a tak jsou vyvázány v balících po třech. Přistáváme na balíku dvou lodí.

Večer jdeme na společnou večeři na závěr kurzu. Přeji budoucím skipperům hodně úspěšných vlastních mil a nezapomenout na pokoru k moři.

Hlavním chodem je pakambala velká pečená s brambory.

Ryba musí být mezi nás rozdělena na talíře a tak by se toho měl ujmout chirurg.

A tím tento kurz končí po uplutí 307 NM.