Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaExpedice Trollvegen 8/2024
16.4.- 2.5.2015
Jarní 17-ti denní dobrodružná náročnější přeplavba s
několikadenními non-stop etapami Jónským a Tyrhénským mořem v
délce 917 nautických mil. Ještě před začátkem plavby jsme se vypravili do vnitrozemí
ostrova do soutěsky Samaria, která je nejdelší v Evropě. Z Kréty jsme vypluli na ostrov
boha Dia, se zastávkou v malébném městečku Chania, kterému dominuje maják postavený Benátčany.
Západním kurzem jsme směřovali na ostrov Kythira. Zde jsme opustili řecké vody a
pokračovali jsme napříč Jónským mořem k Itálii. Poté
následovala Messinská úžina mezi Itálií a Sicílií. Odtud jsme pluli na
souostroví Lipari, kde jsme vystoupili ke kráterům činných sopek.
Poslední naši trasu jsme pluli severním kurzem na ostrov Ischia. Zde jsme
odpočívali v termálních lázních. Plavba
skončila v Nautilus marině nedaleko Říma.
Naše plachtění začalo na Krétě v marině Aghios Nikolaos.
ŘECKO NA PLACHETNICI
Kůzlečí hody a oprava plachty
Soutěska Samaria
Příprava na vyplutí z Kréty
Plavba na ostrov Dia
Chania - malebná benátská čtvrť
Kythira
TOP místa při plavbě v Řecku
Plavba z řeckého ostrova Kythira do Messinské úžiny
ITÁLIE NA PLACHETNICI
Liparské ostrovy (italsky Isole Eolie)
Sopka Stromboli: pozorování erupcí z bezprostřední blízkosti
Ostrov Ischia - relax v nejkrásnějších termálních lázních
Plavba do Říma
V pondělí 13.4.2015 přilétám s Martinou do Heraklionu na Krétu. Půjčujeme si auto a míříme do přístavu Ag. Nikolas (35° 11' 10'' N , 25° 43' 00'' E), kde máme vyvázanou loď.
Naším cílem je ještě dnes zastihnout místního opraváře Uda, aby nám opravil plachtu, kterou se nám při poslední plavbě na únorové offshore plavbě podařilo natrhnout. Přeci jen ve větru 8 Bf trpěla 6 dní.
V Řecku je však posunut termín Velikonoc, a tak jsme dorazili na velikonoční pondělí. Otevřené jsou pouze taverny a některé obchody. Pozitivní je, že má otevřeno naše oblíbená restaurace La Strada (35°11´23´´N, 25°43´03´´E). Dnes je její menu ve znamení „kůzlečích hodů“. Podává se polévka z kozy a dušené kozí maso s bramborem.
Po večeři se procházíme tajemným nočním městem.
Probouzíme se do krásného úterního rána.
Začínám den rozpravou s Udem z přístavního servisu mariny Agios Nikolaos. Byli jsme spolu domluveni po e-mailu, že plachtu opraví, ale chová se velmi laxně a nepůsobil na mě důvěryhodným dojmem. Okamžitě hledám jiné řešení.
Od kolegy jachtaře, který zrovna natírá svoji loď dostávám tip na opravu plachet v Heraklionu. Dílna je (35°18´31´´N, 25°08´46´´E) dokonale ukryta v zástavbě a bez přesného kontatu bychom ji patrně nikdy nenalezli. Plachtu tu necháváme.
My jsme se mezi tím, než bude oprava dokončena vydali hledat nejdelší soutěsku v Evropě, s krásným poetickým jménem Samaria. Máme před sebou cca 350 km autem. Vyrážíme ještě večer a o půlnoci přijíždíme na místo.
Po dlouhé a náročné cestě se v autě ukládáme ke spánku na úpatí náhorní plošiny Omalos.
Po 7 h ranní vyrážíme. Čeká nás však neradostné zjištění. Soutězku lze navštívit od května do poloviny října za vstupné 5 EUR. Jenže, my máme duben! Vstupí brána je zavřena. Jeli jsme sem 350 km, přeci se nevrátíme? Asi máme v sobě kus rebelství, takže přelézáme vstupní bránu a vstupujeme do světa divů.
Je škoda, že nemůžeme projít soutěsku celou.
Vrcholy hor jsou pokryty sněhem, ptáci zpívají, cestu lemují borovice a cipriše. V sezoně, tímto nádherným místem projde až 1 000 turistů denně, nyní si vše užíváme sami.
Člověk si zde více uvědomuje, že je součástí přírody. Rádi bychom se ještě někdy na toto místo vrátili a prošli si zbylé kilometry. Tentokrát od přímořského letoviska Aja Ruméli, aby nám neunikla ještě zajmavější místa jako je Železná brána s dřevenou lávkou dlouhou 20 m nebo soutězka úzká pouze 3,5 m.
V okamžiku, kdy se chystáme přelézt bránu, na nás někdo volá. Je to správce parku. Upozorňuje nás, že jsme neoprávněně vnikli do objektu a ukazuje nám kamerový záznam. Chce naše pasy. V duchu přemýšlíme, jakou budeme platit pokutu. Naštěstí to skončí pouze tím, že si opíše čísla našich pasů, odemyká nám bránu a propouští nás.
V 11 hod už vyrážíme zpět do Heraklionu pro opravenou plachtu. Cestou potkáváme stádo ovcí.
Plachta však ještě není hotova. Čekáme další 2 h na její dokončení. Večer ji přivážíme na loď. Technicky je plachta opravena velmi kvalitně. Následující den ráno ji připevňuji na rolfok.
Čtvrtek využívám k posledním úkonům, které je nutné vyřídit před vyplutím. Kontroluji motor, stavy olejů a chladicí kapaliny. Dále vyrovnávám veškeré poplatky v marině za roční státní. A nakonec jdu na přístaví policii s crewlistem a definitivně nás odhlašuji s tím, že zítra ráno vyplováme. Navečer, dle plánu, přijíždí posádka a vyráží ještě nakoupit zásoby na plavbu.
V pátek 17.4.2015 po prvotím zaškolení posádky jsme připraveni vyplout.
V 9:30 odvazujeme loď a definitivně se po ročním stání loučím s Agios Nikolaos. Začíná přeplavba z Kréty do Říma.
Plujeme kolem severního pobřeží Kréty směrem na západ. Na místní poměry je nezvyklé bezvětří. Za uplynulý rok jsem si zvykl, že zde fouká prakticky pořád a vítr nebývá slabší než 20 uzlů.
Dnes je tomu jinak. Nezbývá než nastartovat motor.
Alespoň tedy dávám školení posádce ohledně navigace.
Pro přípravu jídla jsou podmínky rovněž ideální.
Dnes se podává těstovinový salát s tuňákem a zeleninou.
Za klidného moře se ti, co jsou poprvé na lodi učí kormidlování mnohem snáze.
V poledne nás zezadu popožene slabý větřík o síle 5-10 uzlů.
Dáváme plnou genu a naše rychlost je 3 uzly.
Plachta v takto slabém větru příliš nedrží svůj tvar a plácá.
Přeci jen je moře zvlněné, takže nastupuje na řadu manipulace se spinakrovým pněm. Gena se zklidní a my získáváme půl uzlu k dobru.
Po dvou hodinách opět získává nadvládu bezvětří a pokračujeme až do zátoky na ostrov boha Dia na motor.
Ostrov leží severně v moři na dohled od Heraklionu.
Tato etapa je dlouhá 44 NM. V knize Pilot nejsou žádná vhodná kotviště uvedena, ale spoléhám na to, že postupným zkoumáním zátok, které ostrov nabízí, najdeme v některé vhodnou hloubku pro zakotvení.
Doplouváme se západem slunce. Konečně nalézáme vhodnou zátoku s hloubkou pod 20 metrů. Kotvíme.
Noční večeře se podává tradičně na palubě.
V sobotu 18. dubna vyplouváme v 6:20. Opět nás však doprovází bezvětří, takže pokračujeme v „diesel jachtingu“. Máme před sebou 63 NM.
V sobotu večer ve 23 hod se vyvazujeme ve městě Chania, které se nachází na severozápadním okraji Kréty. Vjezdu do historické části města dominuje kamenný maják postavený Benátčany. Míjíme ho levobokem a musíme dávat velký pozor na skaliska zprava. Ty mají být označené světelnou bójí - ale ta nefunguje.
Zde se vyvazujeme v malém městském přístavu, který nabízí stání zády ke břehu na mooring.
Připluli jsme mimo sezónu, přesto se to tu turisty jen hemží.
V tavernách na nábřeží to žije až do tří hodin do rána, takže ti, kdo mají špatný spánek se v noci určitě nevyspí.
Každopádně se nám opět osvědčilo to, co jinde. Tradiční kuchyně nábřežních restaurací nenabízí nic převratného a mlsné jazýčky neuspokojí.
Městečko Chania nás potěší příjemnými úzkými uličkami, ze kterých dýchá historiie a vybízí k romantické procházce.
Prohlížíme si pozůstatky jak benátské, tak turecké architektury. Ve 13 st. Chanii ovládli spolu se zbytkem Kréty Benátčané a v roce 1645 ji dobyla osmanská říše. Dokonce se stala sídlem tureckého paši. Je však neděle a my zjišťujeme, že většina památek je zavřena. Zůstáváme tak pouze externími návštěvníky.
Některé domy vypadají značně zanedbaně.
Jaký je to rozdíl oproti turistické části města…
Éru turecké okupace nelze ve městě přehlédnout. Kostely byly přestavěny na mešity, objevují se zde minarety a další orientální prvky.
Při naší procházce městem jsme objevili alespoň jeden otevřený kostel (35 °30´56´´N a 24°01´01´´E), kterému dominovala nasvícená Panna Maria.
Hlad nás přivedl na úvahy ohledně volby restaurace. Vyzkoušeli jsme restauraci To XANI (naproti Synagoze Etz Chajjim) a pochutnali si především na chanijském salátu z místích surovin. Kombinace mrkve, salátu, fíků, sušených rajčat, kopru a dalšího překvapí neobvyklou chutí.
Po jídle nám obsluha přináší tradiční anýzový destilát ouzo pro lepší trávení.
V neděli večer ve 21 h opouštíme Chanii, neboť předpověď slibuje v noci příznivý vítr pro naši další trasu na ostrov Kythira.
Vyplouváme na přijemný boční vítr 12 kn, který ve 3 h ráno prudce zesílí na 20 a v poryvech 25 kn.
Je to konečně první úsek při kterém nemusíme použít motor.
Moře nás pohupuje na svých vlnách a my vnímáme jeho moc.
Po 12-ti hodinách plavby přistáváme v pondělí dopoledne u ostrova Kythira.
Je tu téměř liduprázdno. Ostrov nebyl ještě zachvácen masovým turismem.
Moře se zde v přístavu však hodně vlní a tak plánujeme po prohlídce městečka schovat se raději v zátoce na kotvě.
V úterý ráno definitivně opustíme Řecko a směřujeme na jih Itálie.
Následující 3 až 4 dny nebudeme v dosahu žádné bezdrátové sítě. Průběžně můžete sledovat naši polohu, kterou přenáší družicová síť Inmarsat.
Vytahujeme kotvu.
Odplouváme z jižní zátoky.
Plujeme napříč Iónským mořem do Itálie.
Před námi je 400 NM (741 km) otevřeným mořem bez zastávky a bez jediného ostrůvku.
Z počátku je postup vpřed pomalý, protože fouká vítr proti nám. Nemůžeme plout na kurz a nezbývá než křižovat.
Každý den potkáme nějakou obchodní loď.
Střídají se jednotlivé dny a noci.
Posádka je rozdělena na tři dvojice, které se střídají v tříhodinových směnách. Mezi nimi tedy mají vždy šest hodin na odpočinek.
Přípava stravy na fotografii vypadá jednoduše. Realita je však na rozhoupané lodi ve vlnách úplně jiná.
Třetí den nastoupil ke slovu motor. To je ideální čas na procvičení manévrů s lodí za pomoci motoru.
Nácvičujeme záchranu muže přes palubu, kterého představuje láhev s vodou.
Carlos ukazuje polohu „muže přes palubu“, aby ho kormidleník neztratil z dohledu. Nakonec je lahev zachráněna a můžeme plout dál.
Mě však přepadly mlsné chutě a tak jsem se dal do pečení bábovky.
Jak je vidět, vrtačka má na lodi mnoho nezastupitelných funkcí.
Zapékané brambory se sýrem na oběd také nebudou špatné.
K nim si dáme zeleninu s houbami.
Loď ponecháváme v rukou autopilota a všichni se můžeme v klidu najíst.
Večer se zvedá vítr, tentokrát příznivý jižní, který souzní s naším zamýšleným kurzem.
Loď zase pěkně uhání.
Sobota 25.4.2015 8:00 - vidíme pevninu a daří se připojení k Internetu. Odesílám příspěvky do této reportáže. Je to 5. den plavby po opuštění Kythiry.
Směřujeme do Messinské úžiny do přístavu v Reggio di Calabria především doplnit zásoby potravin a hlavně naftu. Úseky za bezvětří jsme zvládali z časových důvodů na motor a nádrž máme skoro prázdnou.
Připravujeme se na přistání u čerpací stanice.
Po 427 NM a 97 hodinách plavby jsme opět u pevniny.
Plníme nádrž naftou.
Zůstáváme vyvázáni u čerpací stanice. Chceme udělat pouze nezbytný nákup potravin a plout dál.
V blízkém supermarketu Auchan dokupujeme vše potřebné, ale i mnohé chuťovky.
Přístavem se vracíme k naší lodi.
Odvazujeme lana a plujeme do Messinské úžiny. Potřebujeme stihnout příznivý směr proudu, abychom ji snadno a rychle propluli.
Poslední pohledy na Reggio di Calabria.
Před přídí vidíme Messinskou úžinu.
Čeká nás 45 NM k ostrovu Vulcano.
Liparské ostrovy tvoří 7 ostrovů ležích v Tyrhénském moři u severního pobřeží Sicílie v aktivním vulkanickém
pásmu mezi Etnou a Vesuvem. Jsou to sopečné ostrovy, tedy vrcholky sopek vyčnívající
nad hladinu. V Itálii je používán takřka výhradně název Eolské ostrovy, Isole Eolie.
Lipari je název největšího z Eolských ostrovů a současně je Lipari také hlavní
centrum a město ostrova Lipari. Já osobně jsem si nejvíce oblíbil ostrov Vulcano a
ostrov Stromboli, které jsou vulkanicky aktivní a lze relativně bezpečně pozorovat
nebezpečnou krásu sopek. Toto je již má několikátá zastávka právě u těchto ostrovů.
V 16. minutě filmu z plavby na Maltu v roce 2010,
kdy jsme navštívili sopku Stromboli, se mi podařilo na vrcholu kráteru zachytit dvě z erupcí.
Ostrov Vulcano nás vítá charakteristickým sirným zápachem. Ostrov je bez vlastního zdroje pitné vody a tak je voda pravidelně na ostrov přivážena tankerem.
Zůstáváme zde v zátoce na kotvě (vedle přístavu Porto di Levante). Následující den si půjčujeme na šest hodin skútr, cenu jsme usmlouvali z původních 35 EUR na 25 EUR. Skútr zaparkujeme pod Velkým kráterem (Gran Cratere), jehož výška je 391 m.n.m.
A stoupáme. Výstup není obtížný, turistické lodě na místo přivážejí důchodce, kteří svižným krokem míří vzhůru.
Pozorujeme, jak se z Velkého kráteru valí oblaka sirných výparů.
Sopka je stále aktivní a projevuje se mírumilovně vypouštěním sirného dýmu. Kolem děr v zemi, kterými vychází sopečný dým se usazuje čistá síra.
Fumarolová pole neboli výrony sopečných plynů jsou patrné především na jižním okraji kráteru.
Dýchání si usnadňujeme přes mokrý hadr.
Jejich teplota se pohybuje mezi 350 a 500 °C.
Pohled na dno kráteru.
Celý výlet ke kráteru zabere v průměru tři hodiny a vzhledem k vysokým teplotám ho doporučujeme realizovat ráno.
Nasedáme na skútr a projíždíme ostrov. Západní pobřeží ostrova je nádherně divoké.
V městečku se moc nezastavujeme - je vidět, že žije z turistického ruchu.
Po projížďce navštěvujeme sirné bahenní koupele s léčivým bahnem. Bahno je sopkou zahříváno a zásobováno sopečnými plyny. Z koupele vidíme rovnou na naši loď.
Voda je příjemně teplá, jen je třeba si zvyknout na sirný zápach a bahnité dno.
Od zakotvené lodě na pevninu a zpět se přepavujeme člunem.
Večer se loučíme s Vulcanem a plujeme k sopce Stromboli, dalšímu ostrovu z Liparských ostrovů.
Večer připlouváme k sopce Stromboli a pozorujeme její erupce. Ve 2 h ráno kotvíme u severovýchodní strany ostrova (38°48´24´´N a 15°14´32´´E). Není zde žádný přístav ani zátoka. Břehy jsou strmé a kotvit se zde dá pouze za klidného počasí.
Někteří z nás se ráno vydávají na vrchol sopky Stromboli, který se tyčí 940 m nad mořem. Já zůstávám a hlídám loď na kotvě. Při výstupu doporučuji volit cestu od vesnice na západ až k okraji lávového pole a následně severní stranou stoupat vzhůru. Je to sice delší cesta, ale ve srovnání s jinými je zde povrch pevnější a stoupá se snadněji bez sesuvu.
Ostrov Stromboli je tvořený stejnojmenným stratovulkánem, který patří mezi nejaktivnější sopky na světě. Základna sopky leží 2 400 m pod mořskou hladinou a nejvyšší bod ostrova je ve výši 926 metrů. Podle ostrova Stromboli je pojmenován strombolský typ vulkanické erupce.
Na vrchol je povoleno jít bez průvodce až do výšky 500 metrů. Tam se dočtete, že vám v případě pokračování dále hrozí pokuta 500 EUR. My jsme se rozhodli to risknout. Představa padesáti členné skupiny turistů nás opravdu nevzrušuje.
Sopka je trvale činná i mezi obdobími zvýšené aktivity. Výtrysky lávy je možné pozorovat někdy i dvakrát za hodinu. Po silné explozi v roce 2003, kdy sopka vychrlila sopečné plyny spolu s kameny, které poškodily několik domů ve vesnici Ginostra, správa obce Lipari (comune di Lipari) od té doby omezila a upravila přístup na sopku. V praxi to znamená, že si musíte zaplatit průvodce a jít na vrchol s celou skupinou turistů.
My se vydáváme více severním svahem, abychom se vyhnuli průvodci se skupinou. Tato cesta je značně obtížnější. Čím více se blížíme k vrcholu, tím více sílí vítr a cesta se stává méně schůdná. Vítr začíná zvedat zrnka lávového písku a ty nám lítají do očí.
Po dvou hodinách čekání se začne třást půda pod nohama a za silného dunění sopka vychrlí mračno prachu, vyhodí žhavé balvany a uroní i trochu lávy. Na další erupci nám již povětrnostní podmínky nedovolí déle čekat.
Odpoledne rychle sestupujeme k moři, abychom včas před zesílením větru opustili kotviště, které je zcela nekryté a mohlo by se stát nebezpečným. Cestou procházíme právě kolem kanceláře, odkud se pořádajaí výstupy na Stromboli s průvodcem.
Jsme hnáni větrem, který celou noc sílí a následující den ráno dosahuje 35 kt.
V poledne se přidává lokální bouřka s nárazy větru 38 kt a vydatným deštěm. Vzdálenost 137 NM zdoláváme značně promočeni za pouhých 23 hodin.
Večer přistáváme v přístavu Casamicciola, kde oceňuji pomoc personálu mariny s podáním mooringu a chycením záďových lan, protože i v marině fouká vítr o rychlosti 25 uzlů.
Italský ostrov Ischia nás nikdy nezklame. Stává se pro nás místem relaxu, a tak si tento ostrov užíváme téměř 2 dny. Ostrov vznikl vulkanickou činností. Pozůstatkem toho jsou teplé minierální prameny, které vyvěrají nejen v moři ale i na ostrově. Míříme na západ ostrova do vyhlášených termálních lázní. Poseidonovy zahrady (Giardini di Poseidon) se nachází v části Florio, zálivu Citara.
A je to nádhera. Jedná se o komplex 25 bazénů s minerální vodou různého složení a to jak sladkou, tak slanou. Super, je že lehátka a slunečníky jsou k dispozici zdarma.
Vyjímečné zahrady s ibišky, oleandry, jasmíny či palmami dotváří jedinečnou atmosféru. Bazénky mají teplotu od 28°C do 40°C. Ale je tu i přírodní sauna ve skále, kneippův bazén nebo možnost schladit se rovnou v moři s odpočinkem na soukromé pláži. S bazénky se myslí i na malé návštěvníky. Naopak do některých bazénků je dětem vstup zakázán, aby si hosté mohli užívat klid lázeňského prostředí.
Léčivá voda prý pánům v letech vrací mužskou sílu. A kdo by si to chtěl ještě pojistit, může si zajít na některou lázeňskou proceduru zaměřenou přímo na muže. Pro nás jsou Poseidonovy zahrady snovým místem. Snad jen jídlo v restauracích je průměrné, předražené a malé porce jsou standardem. Každopádně tuto nevyváženost nahradí svou kvalitou a chutí italská káva.
Po relaxu si ordinujeme trochu dobrodružství, které nám už začíná chybět. Půjčujeme si motorku a cestujeme kolem celého ostrova.
U města Ischia na ostrůvku spojeném s ostrovem pevnou cestou navštěvujeme hrad Castello Aragonese d'Ischia (Aragonský hrad), který byl postaven v 15. st. Proplétáme se množstvím cestiček mezi budovami a kvetoucími zahradami. Procházíme tunely a průchody vytesanými do skály.
Procházíme se podél hradeb a kocháme se výhledem do okolí.
Zaujme nás zde práce restaurátorů, kteří odkrývají původní malby na zdech a obnovují jejich barvy.
Náš zájem budí i sbírka mučících nástrojů ve Vojenském muzeu, která je doplněna fotografiemi s reálným vyobrazením jejich skutečného použití. Mráz po zádech nám však začal běhat při prohlídce „hřbitova“ v klášteře klarisek Santa Maria della Consolazione. Do kláštra vstupovaly prvorozené dcery z aristokratických rodin, aby rodinné dědictví mohlo přejít na prvorozeného syna. V klášteře byly mrtvé či nevyléčitelně nemocné řádové sestry posazeny na kamenné stolice s otvorem uprostřed (vypadaly jako záchod). Tekutiny, které vznikaly při rozkladu těl byly jímány do speciální nádoby pod otvorem a jejich kosti uloženy v kostnici. Proč? Tento způsob pohřbívání měl zdůraznit zbytečnost hmotného těla, které sloužilo pouze jako schránka na duši. Ještě více morbidní nám však připadá skutečnost, že mezi těla rozkládajících se kolegiň se chodily každý den jeptišky modlit a rozjímaly zde o smrti. Mimochodem, klášter sester klaristek byl zrušen až v roce 1810 neapolskýkm králem!
30.4.2015 čtvrtek večer opouštíme Ischii.
Vyplouváme na posledních 105 NM této plavby do našeho cíle města Fiumicino na jihu Říma.
V pátek 1.5.2015 ve 20 hodin jsme úspěšně dopluli do cílové mariny Nautilus na okraji Říma. Loď zde počká do doby, než se vydáme na letní etapové plachtění Středozemním mořem.
Celkem jsme upluli 917 NM za 201 h čistého času.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Plavba z Trondheimu na ostrov Ona, vzdálený ostrov západního norského pobřeží a dále plavba fjordy spojená s rybařením do Andalsnes. Trek s výhledem na Trollveggen (Stěnu Trolů). Nakonec doplutí do Molde.
Kurz pro zájemce o získání vlastního kapitánského průkazu C – Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal). Kurz završený zkouškou z ověření praktických znalostí dle metodiky MDČR. Pluli jsme kolem italských břehů od Říma k ostrovu Elba a zpět se zastávkami na kotvě i v přístavech. Vyzkoušeli jsme si práci ve směnách a nechyběly ani teoretické informace.
Expediční přeplavba se zastávkami na ostrově Guernsey, francouzském Cherbourgu a Dunkerku. Zažíváme velké přílivy a odlivy s rozdílem 8 metrů, silné mořské proudy a hustou lodní dopravu v kanálu La Manche. Vjezd do přístavu v časovém okně 1 hodina za 12 hodin a průplav mezi skalisky na dvě šířky lodě. Řešení formalit s opuštěním a návratem do schengenského prostoru. Prohlídka francouzské atomové ponorky. Návštěva muzea věnovanému válečné operaci Dynamo.