Jaké to vlastně bylo:

Letní plachtění po Kykladach. Po osmi měsících konečně zase na lodi. Původně jsem se chystal na loď ve druhé polovině března, ale Covid-19 vše překazil uzavřením hranic států a nezbylo než doufat, že je loď dobře vyvázaná a bezpačně počká do doby kdy restrikce omezující osobní svobodu pominou a budu se moci na loď dostat. Mezi Českou republikou a Řeckem padlo omezení 15.června. 20.června se tudíž dostávám na loď společně se svým synem Tomíkem. Čekají nás perné dny, protože plánovaná údržba lodi 10 dnů v březnu se nám smrskla na 3 dny před vyplutím. Jeden den jsem vyhradil na krátké vyplutí a tak jsme loď trochu protáhli 18 mil po moři do zátoky a zpět. Tomík se na část plavby ujímá kormidla.

Odpoledne trávíme plaváním a šnorchlováním v zátoce. K večeru je čas na návrat do maríny. Tisknu tlačíto startování motoru ale nic se neděje. Tak a první dobrodružství je tady. Na plachty bychom sice do přístavu dopluli ale vmanévrovat na přidělené místo pod plachtami vidím jako téměř nemožné. Beru do ruky schéma elektroinstalace motoru a voltmetr. Naštěstí zjišťuji, že po stisku tlačítka nejde napětí na stykač startéru. Beru do ruky šroubovák a spojuji jím kladný pól akumulátoru se šroubem stykače startéru. Startér se roztočil a motor naskočil. Příjezd do přístavu bude bez problému. Večer v maríně pokračuji v opravě startování. Závada je prostá, nacházím vadné relé. Náhradní relé mám a tak je do noci startování opraveno.

24.6. odpoledne přijíždějí přátelé a jsme všichni. Nezbytnou údržbu se mi podařilo dokončit a budeme moci další den vyplout po ostrůvcích.

25.6.2020 ve čtvrtek po včerejším nákupu zásob vyplouváme hnáni zadním větrem na ostrov Kythnos.

Po několika hodinách plavby se blížíme k dnešnímu cíli. Jde o dobře krytou zátoku před Meltemi, kde bychom rádi se vykoupali a přespali na kotvě.

V čele zátoky už několik lodí kotví a my raději volíme severní rameno zátoky, kde jsme na kotvě sami.

Slunce svítí a my se jdeme koupat. Voda je nádherně průzračná, což nás láká ke šnorchlování a pozorování života pod hladinou.

Pláž je liduprázdná a my ji máme celou pro sebe.

Letos díky Covidu je i tato vyhledávaná pláž téměř bez lidí.

Den nám rychle uběhl a následující ráno zvedáme kotvu a plujeme dál na jih. Meltemi sílí, a my jedeme s větrem. Náš cíl je ostrov Serifos.

Příjezd do zátoky na jižní straně ostrova začíná nabývat na dramatičnosti. Za ostrovem z jižní strany Meltemi vytváří divoké poryvy větru. S plachtami na 2. ref v poryvech 38 uzlů se již těžko stoupá proti větru do zátoky. Spouštím motor kasáme plachty a vjíždíme do zátoky. Tedy přesněji rveme se s vlnami a silným protivětrem. V tom náhle loď ztrácí rychlost a tím i ovladatelnost. Poryv větru 45 uzlů nás žene ke skalisku.

Voda pod lodí je tak zpěněná, že lodní šroub nemůže zabrat, motor se snaží na plné otáčky, ale rychlost lodi klesá k nule. Loď nelze ovládat, dávám povel k vytažení přední plachty. Tím získáváme tah a zátoku opouštíme. Plujeme do další zátoky ostrova Serifos. Zde se nám podaří na druhý pokus bezpečně zakotvit. V noci s námi zmítají poryvy větru až 40 uzlů, kotva však drží. Další den ráno vezu Šárku, Davida, Danielu a Luďka ve člunu na břeh. Oni si půjčují skůtry a jedou se porozhlédnout po ostrově. Já s Tomíkem zatím zůstáváme na lodi a čekáme až se odpoledne všichni vrátí, abychom se vydali na pláž. Odpoledne se náhle začalo vyvíjet jinak: několik silných poryvů nás vytrhlo z kotvy.

Znovu spouštíme kotvu s celou délkou řetězu. Opět držíme. Koupat se kolem lodi nedá, proud je natolik silný, že by pokus o plavání byl příliš riskantní, protože pokud bychom nedokázali doplavat k lodi, vítr by nás vyfoukl ze zátoky na moře. Další poryv větru zvedl za lodí uvázaný člun a i s motorem jej převrátil. Ztrácíme vesla a kanystr s benzínem. Motor je zaplaven vodou a nejde nastartovat. Posádka se bude muset dostat nějak sama k lodi. Večer posádku přiváží lodní taxi.

Další den přeplouváme na mělkou vodu mezi ostrovy Despotiko a Antiparos. Tady kotvíme poněkud méně dramaticky i přesto, že vítr je stále dost silný ke 30 uzlům. Nevládnou zde však tak prudké poryvy jako na předchozím ostrově.

Koupeme se kolem lodi a opravujeme utopený motor. Po dlouhém boji konečně naskočil. Sedám do člunu s Tomíkem a chceme se jet podívat a vykoupat u metrové mělčiny tak 1 míli před lodí. Přidávám plyn a odplouváme. Po asi 100 metrech motor u člunu zhasnul a už nejde nastartovat. K veslování máme jen jedno malé pádlo, které dnes při šnorchlování ze dna vylovil Luděk a dal jsem ho do člunu pro případ nouze. Nouze právě nastala ale zjišťuji, že vítr tímto pádlem nepřetlačím. Makám ale stále se od lodi vzdalujeme. Vítr nás nese na otevřené moře. Mám sebou prozíravě ruční VHF radiostanici, ale nebral jsem si GPS, tak přemítám jak udám svoji polohu až budu žádat záchranu. Naštěstí se objevil kolem jedoucí člun a gestikulací se mne ptá, zda nechci pomoc. Pomoc přijímám a už chlapíkovi házím lano. Za chvíli nás dotáhl k mé lodi, zamával a jel dál. Jsme zachráněni.

Procvičíme si dračí smyčku, k uvázání sebe na vlečné lano je potřebná.

Vítr další dny slábne a my se necháváme vláčet za plující lodí na laně.

Přistáváme v přístavu ve vesnici Loutra na ostrově Kythnos.

Tradiční řecký městský přístav, kdy příď lodi drží vlastní kotva a záď se vyváže ke břehu.

Téměř liduprázdná městská pláž má na svém levém okraji na tomto pohledu nabízet horkou koupel v léčivém horkém pramenu. Pramen je opravdu horký ale přítokové koryto dnes čistí bagr, tak je voda příšerně zkalená hlínou, že do vody nikdo z nás nevleze.

Motor ke člunu jsme znovu opravovali a už to vypadá, že se podařilo. Na etapy se převážíme z přístavu člunem do míle vzdálené zátoky, která z dálky vypadala nádherně romanticky.

Když však na pláži uděláme čelem vzad, díváme se do obýváku místního bezdomovce.

Ani šnorchlování to nevylepšilo, místo případného vraku lodi na dně zátoky vidíme vrak odpadkového kontejneru.

Večer se vracíme do vesnice, jdeme na zmrzlinu a na krátkou procházku po vesnici a okolí.

Další den si půjčujeme skůtry a rozjíždíme se ve dvojicích po ostrově. Na skůtru si užíváme křivolaké silničky a zastavujeme v zátokách, abychom se vykoupali. Cestou zajedeme na oběd a po obědě chceme pokračovat na jih ostrova.

Jakmile se však dostáváme na hřeben kopce, cítím, že zesílil vítr. Obracím motorku a letíme k lodi. Intuice mne opět nezklamala, kotva dost nedrží a vítr do boku lodi ji tlačí blíž a blíž k betonovému molu.

S Tomíkem odvazujeme loď a překotvujeme tak, abychom natáhli před lodí alespoň 45m řetězu jak nám doporučil správce přístavu. Teď už z vyvázání lodi mám lepší pocit a můžeme se vrátit k objíždění ostrova. S Tomíkem jsem postupně dojel až k tomuto kostelíku na skalnatém pobřeží.

Jdeme si užít koupání ze skalisek.

Na další etapu vyplouváme ještě v noci abychom si užili noční plavbu s nekonečnem hvězd na obloze.

Poslední naší zastávkou je zátoka na ostrově Kea.