Jaké to vlastně bylo:

Je čtvrtek 23.6.2022 den před příjezdem posádky. Nosím zásoby Expresmenu, které jsem přivezl autem, do lodi. Bude tak vyřešeno jídlo na celé léto a možná i na podzim. Loď je tradičně celá zašpiněná jemným saharským pískem, který sem přinášejí deště. Provádím základní mytí lodi. Je zataženo a možná trochu zaprší, tak důkladné mytí lodi nechávám až na pátek.

Vevnitř lodi renovuji hořáky vařiče. Původní kloboučky hořáků byly ze železa a v lodním prostředí natolik zrezivěly, že se začaly rozpadat. Když jsem vařič kupoval, bylo u něj uvedeno, že je určen do lodi a je nerezový. Nerezový je však jen částečně. A tak raději než kupovat zase nový, u kterého člověk nikdy neví co bude zase reznout, raději ho postupně renovuji výměnou opotřebených částí za nové. Ty nové si však nechávám vyrobit z nerezu podle výkresů, které kreslím dle původních dílů. A ty vyrobené nerezové kloboučky mu docela sluší.

S posádkou se potkávám podle plánu v pátek odpoledne na lodi. Jedeme nakoupit zásoby na plavbu a večer končíme společnou večeří v restauraci maríny. V sobotu dopoledne vyplouváme napříč tyrhénským mořem ke břehům Sardinie. Vítr je natolik slabý, že tuto etapu převažuje motor nad plachtami.

V neděli po rozednění se nakonec nějaký vítr rozfoukává a k Sardinii na azurové pobřeží doplouváme poháněni větrem. Pobřeží je zahaleno hustým oparem a spatřujeme jej až teprve ze vzdálenosti několika mil. Ještě za světla po 28 hodinách plavby spouštíme kotvu v zátoce Cala di Volpe. Konečně si zaplaveme v moři.

Vzhledem k vývoji počasí rozhoduji, že se zde nezdržíme a po přespání na kotvě plujeme dalších 14 hodin na ostrov Asinara na severozápad od Sardinie.

Za Asinarou zapadá slunce a nám ještě zbývá kus cesty. Přichází bezměsíčná tmavá noc a my proplouváme kolem skalisek a mělčin jen podle elektronických map a kontroly dopředným sonarem. Před půlnocí připlouváme na kotviště Cala Reale, kde se vyvazujeme ke kotevní bóji. Stání na vlastní kotvě v této přírodní rezervaci není dovoleno a místo bylo třeba rezervovat a zaplatit předem.

Probouzíme se do zataženého a větrného rána. Doufám, že kotevní bóje dobře drží a vydáváme se společně projít část ostrova. Jak jsme později viděli není bóje zárukou bezpečného stání, protože se k nám podezřele blížila loď i s velkou bójí. Chvili před nárazem do nás či vedlejší lodě se jim podařilo se od bóje odvázat a bóji zanechat svému osudu a přeplout k jiné bóji.

Ostrov Asinara je známý jako ostrov oslů. Je zde početná komunita volně žijících oslů.

Oslíci byli přátelští ale zblízka se fotografovat se ostýchali, otáčeli se pak k nám zadní částí těla. Tak nezbylo než stát kousek dále a použít zoom.

Na kopci stála stavba s kříži, jdeme se podívat zda je to kaple či něco podobného.

Nacházíme kostnici s ůhledně vyrovnanými kostmi.

Pokračujeme přes šíji ostrova k jeho západnímu pobřeží.

Západní pobřeží je zcela otevřené moři a je divočejší. Pozorujeme tříštící se vlny o skaliska.

Strávíme zde nějaký čas každý sám se sebou v meditaci.

Odpoledne jdeme na opačnou stranu ostrova. Míjíme zbytky věznice, která zde fungovala 115 let a v níž přebývali vězni odsouzení za organizovaný zločin. Tehdy byl ostrov zakázanou oblastí.

Ještě do setmění se procházíme podél pobřeží.

Po příjemně stráveném úterý na ostrově Asinara, kde ke klidu také pomáhala praktická nedostupnost mobilního signálu vyplouváme zpět na sever Sardinie. Tentokrát už máme vítr a tak celá plavba je na plachty. Odpoledne se před přídí vynořuje kamenité pobřeží mysu Capo Testa.

Připlouváme do zátoky Baia di S. Reparata. Kotví tu několik lodí a jinak je zde klid. Pláže poměrně obsazené lidmi jsou daleko od nás. Konečně se zase koupeme v moři. K večeru se připravujeme na výlet na pevninu. Po 100 metrech co jsme ve člunu opustili loď vypovídá službu motor člunu. Na pádla se vracíme k lodi. Zdá se, že máme zůstat na lodi a užívat si klidu, plavání a pozorování moře a sebe.

Ve čtvrtek po snídani vyplouváme z Itálie do Francie, tedy na Korziku. Opět si můžeme užívat plavby pod plachtami a křižujeme proti větru.

Úžina mezi Sardinií a Korzikou kdysi nazývaná jako "hrdlo duchů" přijemně zesiluje slabý severovýchodní vítr.

Bokem míjíme ostrovy Lavezzi a před přídí máme východní břeh Korziky.

Přistáváme ve velikém zálivu Golfe de Sant Amanza. Je tu na kotvách pár lodí, ale jsou daleko od sebe a nijak neruší. Cítím, že toto místo stojí za to.

Voda je nádherně průzračná a plná ryb, které se shlukuji ve stínu lodě a jako by věděly, že po našem jídle dostanou nějaké ty zbytky.

Poté co jsme se osvěžili koupelí, tedy doplavali od lodi na břeh, vystoupili na francouzskou půdu a doplavali na loď, posádka připravuje oběd a mne čeká jak už to tak vypadá tradiční rituál opravování motoru pro člun.

Motor už zase běží a tak realizujeme výsadek na pláže na pobřeží. Odpoledne sem přijelo i pár člunů někde z dálky aby si zde užili pláží, ale pláže jsou natolik rozlehlé, že jsou většinou liduprázdné.

Užíváme si poslední večer v zátoce u pevniny.

V pátek po snídani a přípravě jídla na cestu opouštíme Korziku a vyplouváme vstříc tyrhénskému moři, které nás bude houpat odhadem 30 hodin než připlujeme k Římu do Fiumicina, kde naše plavba končí. Předpověď slibuje na celou dobu vítr a tak si to užijeme celé pod plachtami bez hučení motoru. Čeká nás pohled na nekonečnou vodní hladinu a v noci nekonečné množství hvězd nad námi.

V sobotu 2.7.2022 v 17 hodin doplouváme po krásné etapě celé na vítr do Nautilus maríny, kde definitivně vyvazujeme loď. Strávili jsme 8 dní nepřetržitě na lodi s jedním delším výstupem na pevninu na ostrově Asinara. Při zastávkách jsme plavali kolem lodi a pouze na posledním kotvišti jsme vyšli na chvíli na pláž. Prožili jsme odlišný způsob života s od toho našeho běžného a mohli jsme tak vnímat pohled na vlastní potřeby z perspektivy jiné reality.