Molde - vyplouváme

1. den - 15.7. úterý. Čekám na příchod posádky. Naše loď kotví v maríně Molde Båthavnlag, u pontonu J.

Před námi je netradiční plavba – cesta, která neslouží jen k překonávání mil, ale především k vnitřnímu zastavení. Plavba spojená s meditací, ztišením a poznáváním sebe sama.
Součástí tohoto procesu je odpojení se od vnějšího světa. Znamená to jediné: vypnout mobilní telefony, zpomalit a být naplno přítomní – sami se sebou a s ostatními členy posádky.

Na rozdíl od jiných expedic tentokrát nevznikne žádná průběžná on-line reportáž. Jediné, co bude možné sledovat, je naše aktuální poloha na mapě. Možná se tu čas od času objeví krátký zápis, ale komunikace s okolním světem bude záměrně omezena na minimum – výjimkou budou pouze meteorologické informace a bezpečnostní spojení související s plavbou.
Chci být posádce plně přítomen, jako kapitán i průvodce touto vnitřní cestou.

2. den - 16.7. středa. Opustili jsme Molde a dopluli jsme na můj oblíbený ostrov ONA. Již několikátý den trvá, pro tuto oblast, nezvykle teplé a slunečné počasí. Návštěvnický ponton, u kterého vždy bylo volné místo je dnes plný lodí a proto se vyvazujeme do balíku na vedlejší loď. Místo za námi se uvolnilo až o pár hodin později.

Vydáváme se na procházku touto klidnou osadou.

Jdeme se podívat, zda tu ještě stojí a je přístupný dům, ze kterého vzniklo muzeum. Je to dům rodiny Pedersenových, který obývali po 200 let (1793-1987). Živili se rybolovem, sušením a solením ulovených tresek.

Muzeum je volně přístupné a mohli jsme si projít všechny místnosti domu Pedersenových a vidět je včetně původního vybavení.

3. den - 17.7. čtvrtek. Opouštíme ostrov Ona a plujeme k Alesundu. Odpoledne zakotvíme u ostrůvku Kalvoya, na kterém je jediný dům. Odpoledne vyplní individuální procházka po ostrově s úkolem souvisejícím s touto sebepoznávací plavbou. Teplota vody již dosáhla 18°C a mnozí k lodi plavou místo jízdy v dinghy.

4. den - 18.7. pátek. Obeplouváme Alesund a plujeme do fjordu Hjorundfjorden. Fjordem pokračujeme až do ramena Norangsdalen.

Přistáváme ve vrcholu fjordu v Øye. Je to malá, malebná vesnice na konci fjordu Hjørundfjorden v oblasti Sunnmøre, na západě Norska, v kraji Møre og Romsdal. Leží doslova na konci cesty – dál už vede jen stezka přes hory nebo fjord.

Vesnice má hlubokou historickou atmosféru – kdysi byla oblíbeným letním útočištěm šlechty a cestovatelů z celé Evropy. Dominantou místa je Hotel Union Øye, ikonický historický hotel z roku 1891. Připomíná staré časy, kdy sem jezdili aristokraté, dobrodruzi a badatelé. Hotel je dodnes zachován v původním stylu – s viktoriánským nábytkem, salonky a krbem. Místo vyzařuje klid, melancholii a krásu odlehlosti.

Øye je obklopeno dramatickými vrcholy pohoří Sunnmørsalpene – vysoké, strmé hory padají přímo do fjordu.

Ještě večer se vydáváme proti proudu vodopádu na výstup do 400m.

5. den - 19.7. sobota. Ráno vyrážíme na výstup na horu Slogen. Je opět nádherný slunečný den, pro výstup na vrchol bych řekl, že je až moc teplo, bude to koupel ve vlastním potu. Sami norové říkají, že takové teplo zde nepamatují alespoň 10 let. Už dopoledne teplota ve stímu dosahuje 26°C.

Výstup na horu Slogen (1564m) je jednou z nejúchvatnějších a nejnáročnějších jednodenních túr v oblasti Sunnmørsalpene ale výsledek je dechberoucí.

Stoupáme přes pole a les do 600m, kde se začínají otevírat nádherné výhledy.

Ve výšce 1200m se setkáváme s trasou vedoucí od Patchellhytty, zde si dáváme krátký odpočinek před finálním výstupem na vrchol. Jůlie se zde s námi loučí, k vrcholu pokračujeme už jen ve čtyřech.

Průměrné stoupání je přibližně 22°, posledních 100m se prudce zvýší na 38°, s finální pasáží až 60°, kde musíme lehce lézt bez jištění.

Čeká nás exponovaný závěrečný úsek – s možným rizikem pádu po prudkém kamenném svahu. To byl i důvod, proč jsem sem nedošel před rokem v květnu, kdy jsem toto místo objevil. Svah byl totiž ještě pokrytý sněhem a nebyla cesta jak se vyhnout sněhovým polím.

Vrchol dosažen - Slogen 1560m. Vrcholová plošina je velmi malá a pojme tak do 10 lezců.

Úchvatná panoramata výhledu na Norangsfjorden, masivy Brekketindane, Smørskredtindane a horu Jakta za dnešního jasného počasí je výhled skutečně nezapomenutelný zážitek. Bývá popisován jako jeden z nejkrásnějších výhledů v Evropě, mimo Alpy či Matterhorn.

6. den - 20.7. neděle. Opouštíme Øye, skrytý klenot Norska. Místo s hlubokým klidem, obklopené horami, historií a divokou přírodou. Směřujeme dále na jih. Na 72 námořních mil dlouhé etapě nás opět spalovalo slunce až do okamžiku, kdy jsme se přiblížili k poloostrovu Stadlandet (Stad).

Stad je jedním z nejnebezpečnějších úseků pobřeží Norska pro námořní plavbu – a to nejen dnes, ale po celou norskou námořní historii. Kombinace severních a jižních proudů s bouřlivými západními větry způsobuje mimořádně neklidné moře – i při zdánlivě dobré předpovědi se může situace velmi rychle zhoršit. Místní vítr se často zesiluje vlivem orografie – hory na pobřeží urychlují a stáčejí proudění. Ve vodách u Stadu se potkávají různé proudy z Norského moře a Severního moře, což může vést k nepředvídatelnému vlnění (tzv. „cross sea“) – dvě vlnové fronty z různých směrů. Vlny zde často přesahují 5–6 metrů, a to i při stabilním počasí – swell může přicházet z dalekého Atlantiku, a místní vítr přidává krátké, neklidné vlnění. Známy jsou případy trojitých nebo stojatých vln („rogue waves“), které jsou extrémně nebezpečné pro menší jachty i větší lodě.

My se k poloostrovu sice přibližujeme za bezvetří, klidného moře a slunečného dne ale poloostov si svoji pověst drží alespoň tím, že vytvoří hustou mlhu do které se náhle vnoříme. Po dvou hodinách plavby jsme poloostrov obepluli a mlha začíná ustupovat. V půlnoci přistáváme na ostrově Måløy.

7. den - 21.7. pondělí. Ráno doplňujeme zásoby v místním obchodě a odplouváme na další opuštěné místo. Chvíli se i pěkně rozfouká, tak kousek si užíváme plavbu pod plachtami. Odpoledne zakotvíme v klidné zátoce Botnane. Zátoku obklopuje bohatá krajina s borovými lesy a stezkami k horským jezerům.

Místo působí velmi osaměle a meditativně – téměř bez stálých obyvatel, jen s rekreačními chatami a pastvinami.

Zátoka Botnane je uzavřená, dobře chráněná ze všech stran, obklopená strmými skalami a kopci. Loď stojí na hladině bez jediného zhoupnutí.

Ticho je absolutní, jen šum moře, vítr a ptáci. Je místo, kde končí cesta – a začíná klid. Divoká, téměř opuštěná zátoka sevřená horami, s melancholickou krásou norského pobřeží.

Jdeme na procházku k jezeru Norddalsvatnet, procházíme hluboké údolí, po staré cestě mezi horami vedoucí ze zátoky k jezeru.

8. den - 22.7. úterý. Přeplouváme na ostrov Reksta do osady Rognaldsvåg. Návštěvnický ponton je plný lodí a my raději zvolíme stání na kotvě v sousedním zálivu. Tam budeme mít větší klid. Po zakotvení se jdeme projít do osady.

Vesnice je velmi malá, s jen několika stálými obyvateli. V létě se zde objevují majitelé rekreačních domků a rybáři. Rognaldsvåg je tiché, odlehlé a kouzelné místo na okraji norského pobřeží, ideální pro ty, kdo hledají klid, čistou přírodu, rybaření nebo malou zastávku při plavbě.

Srovnávám vzpomínky na toto místo s mojí předchozí návštěvou v roce 2017. Je zde patrný rozmach, stavby nových rekreačních domů, vznikl zde i obchod a mnoho domů je nově rekonstruováno. Atmosféra odlehlého ostrova se pozvolna ztrácí.

My si užíváme večer na zakotvené lodi v zátoce, kde ještě dýchají staré časy. Místo jako vystřižené z norské pohlednice – s duchem starého rybářského života a výhledy na nekonečný oceán.

9. den - 23.7. středa. Plujeme dále k jihu velmi členitými fjordy v ostrově Sula. Navigace vyžaduje plnou pozornost, ale okolní scenérie stojí za to. Sula je známá svými strmými skalnatými břehy, otevřeným mořem a nádhernými výhledy – často nazývána „konec světa“.

Na Norsko zde již přes týden přetrvávají neuvěřitelně horké dny s jasnou oblohou. Teplota vody už překračuje 20°C a opět nás láká jít si zaplavat. Máme pocit jako v létě ve Středozemním moři.

Domek na „koneci světa“, přístup jen lodí.

Odpoledne přistáváme u návštěvnického pontonu v přístavu Hardbakke. Místo, kam jsme se protáhlí úzkou mezerou mezi skalami obklopené borovými lesy na skalách.

Tak a jdeme plavat. Někteří okolo lodi a dobrodružnější třeba pod tuto skálu. Dostat se k vodě samo o sobě byla výzva. Skály strmé porostlé pichlavými jehličnany. Na třetí pokus se dostáváme na skálu k vodě, podrápaní od křovin, pokousaní od hmyzu ale odměnou je koupel v křišťálově průzračné vodě a dokonalý klid kolem.

Přístav s duchem divoké krajiny okolo s holými oblými skalami, nízkými keři a vřesovišti.

10. den - 24.7. čtvrtek. Dnes neplujeme dále, ale vydáváme se na trek na horu Pollatinden. Horké dny zkončily. Je pod mrakem ale zato příjemněji na trek. Jde o středně náročný trek, ale bez technických úseků. Stoupáme skalnatým otevřeným terénem bez lesů, typickou pobřežní horskou tundrou. Jen ty mraky jsou příliš nízko.

S přibývající výškou se noříme do mlhy. Mlhou probleskují obrysy balvanů. Všechno je tiché, slyšet je jen vítr a vlastní dech. Ve výšce mizí i poslední náznaky výhledu – krajina se ztrácí, zbývá jen cesta pod nohama a stříbrná mlha kolem. Ale i tak je to zvláštní okamžik – místo, kde se člověk potkává s tichem a syrovostí.

Dnes je vrchol Pollatindenu jen kámen v mlze, bez výhledu, bez horizontu.

Cestou zpět se zastavujeme u jezera Storevatnet. Jezero je sevřeno mezi skalnatými stěnami a balvany, což mu dodává dramatický vzhled. Okolí je naprosto opuštěné, bez staveb a lidských zásahů.

11. den - 25.7. pátek. Ve 4 hodiny ráno vyplouváme na závěrečnou etapu do cíle této plavby. Stále panuje bezvětří s vyjímkou asi jedné hodiny, kdy se rozfoukalo a na plachty jsme si užili chvíli plavby rychlostí až 8 uzlů. Plujeme k ostrovu Utvaer na němž stojí nejzápadnější norský maják. Byl postaven v roce 1900 a je jedním z významných majáků. Utvær fyr stojí na malé skalnaté ostrovní skupince a značuje přechod mezi Severním a Norským mořem. Maják vysoký 31m (dle nadmořské výšky ční 45m) je vyroben z červeně natřené litiny. V letech 1900–1920 byl jedním z 37 železných majáků postavených v Norsku. Maják byl v roce 1999 prohlášen národní kulturní památkou. Od roku 2018 je jeho motiv na norské bankovce v hodnotě 50 korun, symbolizující mořskou tradici a navigaci.

Od majáku stáčíme kurz na Bergen, cíl naší společné plavby. Do Bergenu připlouváme kolem 16. hodiny. Je zde mnoho vyvázaných lodí. Místo u mola není žádné volné. Po domluvě s posádkou jedné z lodí se k nim vyvazujeme jako třetí loď do balíku. Večer končíme posledním společným sdílením.

12. den - 26.7. sobota. Nastává loučení, společná plavba zkončila. Každý dál pokračuje svou vlastní cestou ...