Příprava na vyplutí

1. den - 6.6. sobota. Ve Falmouth už na nás čekalo jedno malé překvapení – u přístavního pontonu nebylo volné místo. Loď tak zůstala vyvázaná na kotevní bóji před přístavem. Vítr mezitím zesílil na 44 uzlů a běžná cesta z břehu na loď malým člunem se rázem změnila v mokré dobrodružství. Pro posádku jsem vyrazil ve člunu, ale v takovém větru znamená každá jízda proti vlnám spršku slané vody přímo do obličeje. Stačilo pár minut a bylo jasné, že zavazadla by po přejezdu v malém člunu dorazila na palubu kompletně promáčená. Posádka proto zvolila praktičtější řešení – místo mokré a nepohodlné plavby v dinghy využila vodní taxi. I na moři totiž často rozhodují maličkosti: nejde jen o to dostat se z bodu A do bodu B, ale udělat to bezpečně, s rozumem a bez zbytečných ztrát.

2. den - 7.6. neděle. Ráno už přineslo klidnější podmínky. Vítr během noci polevil a moře se uklidnilo natolik, že bylo možné pokračovat v přípravách na přeplavbu. Čekal nás jeden z důležitých úkolů před odjezdem – doplnit zásoby. Na palubě nás bude sedm a před námi výhled až dvacetidenní plavby, takže nákup nebyl jen běžným doplněním potravin, ale pečlivě naplánovanou logistikou. Postupně proto odvážím čtyři členy posádky na břeh ve dvou jízdách člunem. Tentokrát už je moře klidnější a posádka se může naplno pustit do úkolu, který je před námi – zajistit zásoby na dlouhou plavbu. Zatímco oni vyrážejí na nákupy, řeším logistiku přesunu všeho potřebného zpět na loď. Místo několika jízd malým člunem s těžkými taškami volím praktičtější variantu – mířím k čerpací stanici doplnit naftu a vodu s plánem, že právě během tankování naložíme všechny zásoby přímo na palubu. Jednoduché řešení, které nám ušetří čas i spoustu zbytečné manipulace. A pak přichází ještě lepší zpráva. Při čerpání se nám podaří domluvit změnu stání – místo kotevní bóje dostáváme možnost přesunout loď k přístavnímu pontonu. Po předchozím větru je to vítaná změna. Nejen kvůli pohodlí, ale hlavně kvůli bezpečnému a klidnému dokončení příprav před vyplutím.

Nejdřív se mi zdálo, že tu horu zásob co dotáhli nemůže loď pojmout, ale překvapila. Vše se po vynaloženém úsilí podařilo uskladnit

Po vynaloženém úsilí se vydáváme najíst. Je to na dlouho poslední jídlo na pevnině.

Falmouth ale není jen místem pro doplnění zásob a poslední přípravy před vyplutím. Je to také město s výraznou jachtařskou historií. Při cestě k marině připomínají slavné osobnosti zdejšího mořeplaveckého světa cedule lemující vstup do přístavu. Své místo zde mají jména jako Sir Ben Ainslie, Sir Robin Knox-Johnston nebo Dame Ellen MacArthur – jachtaři, kteří svými výkony posunuli hranice toho, co je na moři možné. Je to příjemná připomínka, že stojíme na místě, odkud vyplouvali a kam se vraceli lidé, pro které oceán nebyl jen cestou, ale skutečnou výzvou.

Zítra budou dobré povětrnostní podmínky pro vyplutí z Falmouth na plánovanou trasu k Azorským ostrovům. Přístav ve Falmouth mi také evokuje vzpomínku na Petra Ondráčka, který odtud vyplul v roce 2011 na svoji sólovou nonstop plavbu kolem světa na plachetnici Singa. Falmouth byl jeho startovní (a plánovaně i cílový) přístav celé expedice. Právě odtud se vydal na cestu kolem 40. rovnoběžky jižní šířky s cílem obeplout svět v extrémních podmínkách jižních oceánů.

3. den - 8.6. pondělí (1. den přeplavby upluto 0 NM - start). Ráno nastal okamžik, na který jsme se připravovali. Přesně podle plánu v 7:40 UTC odvazujeme loď ve Falmouth a vyrážíme na etapu, která nás má zavést až k Azorům.

Po vyplutí nastavujeme kurz jižním směrem k Biskajskému zálivu. Plujeme pod plachtami na prvním refu a loď si okamžitě bere svůj oceánský rytmus. Západní vítr, který fouká proti našemu plánovanému směru, nám ale nedovolí zamířit více na západ. Musíme si proto cestu odpracovat postupně jižnější trasou.

Rychlost lodi nás ale těší – pohybujeme se stabilně mezi 7 až 8 uzly a Delphia ukazuje, že i s omezenou plochou plachet umí v oceánských podmínkách svižně pokračovat.

Na palubě se projeví i první realita dlouhé plavby. Vítek připravil ještě před vyplutím karbanátky, které by za normálních okolností byly vítaným pokrmem. Jenže oceán má vlastní pravidla – v aktuálních podmínkách a při prvních hodinách na vlnách nemá každý na jídlo chuť.

K večeru vítr dále sílí a v poryvech dosahuje 27 uzlů. Postupně proto zmenšujeme plochu plachet – nejdříve druhý a nakonec třetí ref na obou plachtách a náročnost plavby stoupá. S přibývající tmou se ukazuje další stránka oceánské plavby. Vlnění a nepřetržitý pohyb lodi si začínají vybírat svou daň – mořská nemoc postupně vyřadí většinu posádky z běžného provozu. Z původně plánovaného rozdělení služeb se tak stává improvizace. V noci nakonec nastupuji sám za kormidlo já a nahrazuji výpadky členů posádky. Oceán nám hned v prvních hodinách připomíná, že skutečná plavba se vždy řídí hlavně podmínkami na moři, ne jen plánem na papíře.

4. den - 9.6. úterý (2. den přeplavby upluto 170 NM). Následující ráno přichází první malé vítězství. Při kontrole plavby s radostí zjišťuji, že za uplynulých 24 hodin jsme urazili 170 námořních mil – výrazně více, než s čím jsem počítal ve svém konzervativním plánu 100 mil za den.

Na dlouhé přeplavbě ale nejde jen o samotnou rychlost. Každý takový údaj ovlivňuje i psychiku posádky – vědomí, že loď postupuje správným směrem, dodává klid a jistotu.

Pokud plánuješ vlastní oceánskou přeplavbu, právě v těchto chvílích rozhodují zkušenosti, příprava a schopnost správně vyhodnotit situaci. Své zkušenosti z mnoha přeplaveb předávám také v kurzu Taktika a bezpečnost přeplaveb.

Z pohledu navigace je to skvělá zpráva. Loď si drží výborné tempo a oceánská etapa se nám zkracuje. Jenže když se podívám po palubě, mám pocit, že stejnou radost se mnou většina posádky úplně nesdílí. Pobledlé tváře a unavené pohledy prozrazují, že moře si svou daň stále vybírá. Pro ně je první den na oceánu zatím méně o rychlosti a více o tom vydržet podmínky a srovnat se s neustálým pohybem lodi.

Odpoledne vítr slábne a moře se zklidňuje. Posádka ožívá a začíná fungovat v pravidelných směnách. Stále však plujeme proti větru, který nám nedovoluje stočit kurz více západním směrem jak bychom potřebovali.

Tak jak se zklidnilo moře, zklidnilly se i žaludky a volaji po svém naplnění. Po dlouhé době máme společné teplé jídlo a já věřím, že to tak už bude i nadále.

Loď pluje v přijemném větru 12-15 uzlů v táhlých oceánských vlnách a druhý den na oceánu pomalu končí.

Vše už standardně běží podle rozpisu hlídek. Hlídka pro každého trvá 3 hodiny a pak následuje 6 hodin na odpočinek. Na hlídce jsou spolu vždy 2 ale posunuti o 1,5 hodiny. To znamená, že se mi parťák po 1,5 hodině změní. Člen posádky nastupující na hlídku nejdříve provede zápis do lodního denníku o aktuální poloze, času, kuzzu, rychlosti a atmosférickém tlaku. Přidá své jméno, aby bylo zřejmé kdy přebral hlídku s odpovídajícími povinnostmi a zodpovědností.

V noci jsem si všiml, že nám na lodi téměř nesvítí na levoboku červené poziční světlo. Mám tedy o zábavu s opravou na rozhoupané přídi postaráno. Trochu ještě svítí, tak s opravou začnu až za světla.

5. den - 10.6. středa (3. den přeplavby upluto 340 NM). Vítá nás slunečný a jasný den. Vítr se stočil a proto nabíráme kurz požadovaným směrem ven z Biskajského zálivu. Dnes je to pohodová plavba, vítr ze předoboku ale žádné maximální stoupání. Do plachet se opírá 12 uzlů a loď pouze v mírném náklonu klidně pluje 6-7 uzlů. Je slunečný den a užíváme si nádherné plachtění nezvykle klidným Biskajským zálivem.

Jak se říká 'štěstí přeje připraveným', tak tedy připravuji plašiče kosatek. Jde o malé ultrazvukové vysílaše, které se spustí do vody a mají za úkol odehnat kosatky od lodi. Přeci jen se v dalších dnech přiblížíme do oblasti, kde dochází k útokům kosatek na malé lodi. Detailně jsem se problematice věnoval ve článku Interakce kosatek a lodí na pobřeží Atlantiku

Následně se pouštím do opravy navigačního světla. Po 9 letech provozu dosloužila LED a je nutné ji vyměnit. Podmínky jsou příznivé, nejsou velké vlny a tak práce na přídi jde poměrně snadno.

Odpoledne se k nám přidávají stáda delfínů a tak je o příjemné zpestření plavby postaráno.

Přichází večer a další den se blíží ke konci.

Vítr slábne a mění směr, měníme nastavení plachet abychom z toho vánku vytěžili co nejvíce.

Po západu slunce vítr zaniká úplně. Z meteo modelu vidím, že za 50 NM naším směrem stabilně fouká a proto rozhoduji spustit motor a do rána se posunout k větru. Tady kde jsme bude vládnout bezvětří ještě další den.

6. den - 11.6. čtvrtek (4. den přeplavby upluto 460 NM). Celou noc až do rána do 8 hodin běžel motor a podle předpokladu jsme se posunuli o 40 NM přes střed tlakové výše, která se nasunula do naší trasy a vytvořila bezvětří. Teď začíná slabý zadní vítr 9 uzlů a na celou genou se spinakrovým pněm už zase plachtíme 3,8 uzle vpřed. Vítr bude dále zesilovat a rychlost se do odpoledne zvýší. Slunce praží a cítíme jak jsme se výrazně posunuli na jih. Kromě vln z větru jdou z boku táhlé oceánské vlny a loď se zmítá ze strany na stranu. Bez spinakrového pně by gena vúbec nedržela. Zatím vládne pohoda a tak jsme si udělali všichni společnou fotku.

Dnes dost času jsem věnoval weather routingu abych vymyslel plán kudy plout následující dny. Situace není na první pohled zjevná, protože dnes v noci doplujeme ke Galicii a mysu Finistere, který je známý tím, že se u něj zesiluje vítr. Na předpovědním modelu je západně od Finistere vítr 27 uzlů avšak s poryvy 44 uzlů, který se však v sobotu stočí a vystřídá jej bezvětří. Proto plánuji trasu tak, abychom se vyhnuli místům s nejsilnějšími poryvy, ale byli dost rychlí na to stihnout vítr, který bude další dny foukat až dále na oceánu a vyhnuli se oblastem bez větru.

7. den - 12.6. pátek (5. den přeplavby upluto 588 NM). Díky motorovému posunu předchozí den jsme chytili východní vítr od Finistere a celou noc jsme hnali na zadní vítr. Přes den vítr dále zesílil a jeho síla se pohybovala v rozmezí 18 - 31 uzlů.

Vlny dobíhající pod loď ze zadu dávaly pořádně zabrat kormidelníkům, kteří dnes posílili ruce soustavným kormidlováním aby udrželi loď na kurzu. Loď sice neplula v typickém náklonu, ale převalovala se z boku na bok, jak moje žena Martina nazývá "kvedlačkou", při které se toho v lodi moc jiného dělat nedá než se držet a nebo kormidlovat.

K večeru začíná vítr slábnout ale je pořád dost silný aby naši rychlost udržel kolem 6 uzlů.

Vše se vyvíjí přesně v souladu s meteo předpovědním modelem.

8. den - 13.6. sobota (6. den přeplavby upluto 710 NM). V 2:30 za mnou přichází Olda z aktuální směny s tím, že se přední plachta plácá ze strany na stranu, co tedy s tím? Odpovídám, že s tím nic neuděláme, protože vítr rychle zeslábl, zato vlny zůstávají. Je třeba vydržet a pokračovat ve slabém vánku, který pohání naši loď 2 uzly vpřed. Dnešek je o čekání na vítr. Posun na motor zatím nedává smysl, neboť do 100 NM před námi žádný vítr není. Odpoledne se mírně rozfoukává a my nabíráme kurz k jihu, na přímé trase hrozí větší bezvětrné obasti a také přímý protivítr. Proti předpovědnímu modelu je však totálně zataženo a enrgii i přes den čerpáme z baterií protože solární panely prakticky nedodávají žádný proud. Zatažená obloha i ruší moji včerejší představu o koupání v oceánu za lodí. A tak příjemným okamžikem dne je čerstvě upečená buchta.

9. den - 14.6. neděle (7. den přeplavby upluto 852 NM). Noční vítr zesílil na 12 uzlů z pravoboku a plavba se zrychlila na 7 uzlů. Jinak je to jak plavba se zavázanýma očima, totální tma. Kolem 2. hodiny ranní se míjíme postupně se dvěmi plachetnicemi plujícími opačným směrem. Netušíme ani obrys lodi, vidíme jen její červené poziční světlo a později bílé záďové. U té první jsme si přečetli na AIS, že je stejné velikosti jako my. Ta druhá AIS neměla. Nastal však kritický nedostatek elektrické energie. Na hodinu a půl spouštíme motor pro dobíjení akumulátorů. Tak jsme s energií vydrželi do rána. Den je však také zatažený ale o něco řidší oblačností, tak alespoň výroba elektřiny stačí na spotřebu lodi. Nemusíme tedy vypnout ledničku. V poledne se oblačnost ztrácí a do večera je hezky slunečno.

Baterie se konečně zase nabíjejí a my plujeme ve slabém větru po klidné hladině.

Poslední večery byly zatažené a nebyly vidět hvězdy. Ale teď když je jasno, beru si do ruky sextant a potrénuji si stanovení naší polohy metodou interceptu ze dvou v rozdílném čase náměrů na Slunce.

I v době moderní elektronické navigace považuji za důležité rozumět základům astronavigace. Schopnost určit svou polohu pomocí sextantu není jen historická dovednost – dává jachtaři větší jistotu a hlubší pochopení toho, co se při navigaci skutečně děje.

Právě základy práce se sextantem, almanachem a principy astronavigace předávám také ve svém kurzu Astronavigace.

10. den - 15.6. pondělí (8. den přeplavby upluto 980 NM). Noc přinesla bezvětří a prakticky jsme se na moři zastavili. To paradoxně vyřešilo i problém s nedostatkem elektrické energie tím, že jsme nastartovali motor a začali dobíjet alternátorem. Meteorologická předpověď není z pohledu větru moc optimistická. Ocitli jsme se v oblasti tlakové výše, jak ukazuje naše poloha ve 13 hodin na obrázku meteo modelu větrů.

Přibližně 50 NM na západ od nás je použitelný vítr. Tam bychom se za 12 hodinn plavby na motor mohli dostat a plachtit dále.

11. den - 16.6. úterý (9. den přeplavby upluto 1100 NM). V půlnoci se začátkem nového dne se dostáváme do oblasti větru. Zastavujeme motor a pod plnýma plachtama plujeme dál. Akumulátory máme pro tuto chvíli zcela nabité. Vítr sice máme ale fouká od Azor a nás čeká křižování proti větru bohužel až do konce. Teploty stoupají s ubývajícími stupni zeměpisné šířky. V lodi už teploty neklesají pod 28°C. Směny ke kormidlu už nastupují v krátkých kalhotech.

12. den - 17.6. středa (10. den přeplavby upluto 1237 NM). Po nádherné jasné noci plné hvězd přišel další slunečný den. Rytmus plavby je ustálený, náklon lodi značný a život se ustálil ve velmi jednoduchém rytmu. Jít do směny, kormidlovat, po směně něco sníst a využít čas odpočinku. A pak zase znovu.

Na obzoru jsme spatřili nějakou loď, na AIS čteme, že jde o katamarán plující naším směrem. To probudilo u Tomáše za kormidlem závodního ducha. Každou chvíli na AIS kontroluje zda ho doháníme. Z každé desetiny námořní míle o kterou zkracujeme vzdálenost ke katamaránu má zjevnou radost.

Vítr jde však stále proti nám, plujeme sice hezky ale jiným směrem, prakticky západním kurzem. Odhaduji setrvat v tomto kurzu dva dny a poté podle předpovědního modelu by se měl vítr stočit a my uděláme obrat a poplujeme na jihozápad k našemu síli - ostrovu Sao Miguel.

Oceán postupně hrubne, to znamená, že vlny se zvětšují a loď občas nepříjemně práskne přídí do vlny, což zvláště u mne v příďové kajutě způsobí vymrštění mého těla z postele, krátký stav beztíže a náraz zpět na matraci a nebo do poličky. Proto odpočinek a spánek raději provádím u kapitánského stolku vsedě zapřený do strany nohou o schody do kokpitu.

Ani v záďových kajutách není jednoduché ležet díky náklonu a lepší je pozice napříč se zapřenýma nohama.

Společná příprava stravy je těžko realizovatelná a každý se sytí samoobslužně. Obvykle si uvaří vodu a v malém hrnci si zalije čínskou nudlovou polévku, kterou z hrnce rovnou sní. Následně hrnec putuje k dalšímu strávníkovi.

Směny u kormidla a pohyb v nahnuté lodi jsou docela fyzicky náročné a na nic jiného už nemá nikdo ani pomyšlení. Oblačnost houstne a noříme se do zcela temné noci.

13. den - 18.6. čtvrtek (11. den přeplavby upluto 1364 NM). Den začíná zamračeně a v poledne vítr dále sílí a začíná pršet.

Dále refujeme plachty už na 2. ref, v poryvech dostáváme vítr 29 uzlů proti kterému se snažíme co nejostřeji plout.

Odpoledne děláme obrat a měníme kurz na jih. Z toho mají největší radost obyvatelé boční kajuty. Už nebudou padat v náklonu ven z paland, ale opřou se o stěnu.

Dnešní den v oblasti, kde se nacházíme selhávají předpovědní modely. Mezi různými modely jsou rozdíly a s každou aktualizací dat po 6 hodinách se výhled už za 12 hodin značně mění. A tak se také stalo, že proti očekávávní se vítr změnil a zašal slábnout. Večer zůstávají vlny bez větru. Rozhoduji použít motor a v bezvětří vyrazit přímým kurzem k cíli. Také se konečně budeme zase moci pořádně najíst.

14. den - 19.6. pátek (12. den přeplavby). Po rozednění slyším od kormidla - zemně na obzoru. A opravdu v dálce v mlžném oparu lze tušit obrys ostrova Sao Miguel. Krátce na to se začíná rozfoukávat vítr. A jak se stalo tradicí v posledních dnech, opět jde o protivítr.

Naštěstí vítr nefouká přesně proti našemu kurzu, ale lze těsně na hranu stoupat proti větru a udržet kurz k ostrovu a dále kolem jeho jižního pobřeží.

Přidává se typická rychlá proměnlivost počasí u Azorských ostrovů, kdy se střídá jasná obloha se zataženou oblohou nízkou oblačností a mezi tím dešťové přeháňky.

Mezi přístavní vlnolamy doplouváme pod plachtami. Marně se pokouším kontaktovat marínu na VHF, zkouším postupně na různých kanálech 16, 9, 62, které jsou uvedeny v pilot books, ale nikdo neodpovídá.

Vplouváme do maríny Ponta Delgada a na volném místě v 16:21 přistáváme a vyvazujeme loď. Jdu do kanceláře maríny a k velkému překvapení se dozvídám, že VHF radiostanici nemají. Na místě, kde jsme přistáli prý můžeme dnes zůstat ale zítra nám najdou jiné místo.

Posádka zatím musí zůstat na lodi, protože nejdříve musím vyřídit vstupní formality. Po přihlášení v kanceláři maríny jdu dále s pasy všech na imigrační policii a celnici. Mezitím co vyřizuji úřady, připlouvá loď, která požaduje abychom opustili jejich místo. Po mém návratu na loď se vše dozvídám a zároveň už máme přidělené jiné místo, kam s lodí přeplouváme.

Den jdeme zakončit dobrou večeří. Strávili jsme společně při plavbě 12 dní na oceánu daleko od pevniny a upluli z Falmouth na ostrov Sao Miguel 1405 NM.

15. den - 20.6. sobota. Dopoledne určuji jako údržbové k úklidu lodi a revizi zásob potravin. Odpoledne je relaxační a každý jej může trávit podle svých potřeb. Většina posádky se se mnou vydává na za koupáním v oceánu.

Díváme se na maják a typickou krajinu Azorských ostrovů s černým lávovým pobřežím o které se lámou oceánské vlny.

Místo pro koupání jsem zvolil v Termas da Ferraria, kde do moře vyvěrá horký pramen. Koupání se doporučuje za odlivu, kdy je voda teplejší.

Jen mi zde poklesla brada údivem. Je to právě 10 let, kdy jsem zde byl a užíval si koupání prakticky sám a to v srpnu. Teď je červen a prodíráme se mezi lidmi abychom se dostali na žebřík po kterém slezeme do vody.

Pro srovnání přikládám záběr ze srpna 2016. Má vzpomínka na Azory jako na ráj klidu začíná dostávat trhliny.

16. den - 21.6. neděle. Posádku opouštějí dva členové a nechť jsou jejich důvody jakékoli, cítím, že pro ně se jejich cesta naplnila vlastní přeplavbou a mají potřebu se už jít věnovat jiným věcem. Tak ráno vyrážím na port police změnit crew list a se 4 člennou posádkou využíváme časovou rezervu, která byla nutná pro možnost nepříznivých podmínek na vlastní přeplavbě k plavbě na další azorský ostrov Santa Maria.

17. den - 22.6. pondělí. Do maríny na ostrově Santa Maria mi ráno přivážejí objednané auto, kterým se vydáváme za poznáním tohoto ostrova.

Ostrov Santa Maria, často nazývaný „slunečný ostrov“ Azor, nabízí nádhernou přírodu a jedinečné scenérie. Pro nás má ještě kouzlo v tom, že na rozdíl od ostrova Sao Miguel, kde jsme potkávali spousty turistů a na každém rohu slyštli češtinu, zde s vyjímku několika jachtařů z různých zemí nepotkáváme prakticky žádné turisty¨.

Přicházíme na místo, kterému se přezdívá „červená poušť“ (portugalsky Barreiro da Faneca). Nejde sice o pravou písečnou poušť v pravém slova smyslu, ale o unikátní geologickou oblast s vyprahlou, jílovitou půdou načervenalé barvy. Tato krajina vznikla erozí sopečných hornin před miliony let a díky svému vzhledu, který ostře kontrastuje se zbytkem jinak zelených a bujně porostlých Azorských ostrovů, je velmi oblíbeným a fotogenickým cílem.

Přijíždíme k majáku Farol de Gonçalo Velho. Je jedním z nejvýraznějších symbolů ostrova a pojí se k němu hned několik zajímavostí: Byl postaven v roce 1927 a pojmenován po mořeplavci Gonçalu Velho Cabralovi, který je považován za objevitele Azorských ostrovů. Maják se nachází na výběžku Ponta do Castelo. Přímo pod ním se kdysi nacházela velrybářská stanice. Maják sloužil jako pozorovatelna pro velrybáře a k přístavu pod útesy vedla strmá stezka. Dodnes zde můžete vidět pozůstatky této továrny, včetně zrezivělých kotlů na zpracování velrybího tuku a zbytků zděných krbů. Stanice byla uzavřena v roce 1981.

Maják stojí na útesech ve výšce 114 metrů nad mořem a nabízí jeden z nejlepších výhledů na jižní pobřeží ostrova a širý Atlantik. Je to vyhlášené místo pro pozorování velryb během migračních sezón.

Večer se jdeme podívat na oslavy předvečera svátku svatého Jana Křtitele (Festa de São João). Jde o jednu z nejvýznamnějších lidových slavností, která má kořeny v oslavách letního slunovratu. Lidé se scházejí v ulicích, pořádají hostiny pod širým nebem a atmosféra je velmi veselá. Na Santa Marii mají oslavy spíše komunitní a náboženský charakter spojený s procesími, tradičními tanci a lidovou zábavou.

18. den - 23.6. úterý. Pokračujeme v poznávání ostrova a jedeme si trochu zaplavat na Praia de São Lourenço, jedna z nejkrásnějších pláží na ostrově, známou svými terasovitými vinicemi a nádherným výhledem na oceán. Je to ideální místo pro relaxaci i koupání v zátoce Baía de São Lourenço.

I když je dnes trohu pod mrakem, písek je vyhřátý a voda osvěžující při svých 18°C.

Po včerejším neúspěchu se někde na ostrově dobře najíst, dnes jsme objevili restauraci. A tak to jdeme zkusit. A štěsí nám přálo trefit na tradiční portugalskou a azorskou kuchyni, přičemž těží především z čerstvých ryb, mořských plodů a místních surovin.

Steaky byly tradičně výborné a je zde možnost si steak připravovat samostatně na horkém kameni přímo na jídelním stole.

Vrchol Pico Alto (nejvyšší bod ostrova Santa Maria) je klíčovým bodem pro rádiové, televizní a telekomunikační pokrytí celého ostrova. Proto se na něm nachází hustá síť telekomunikačních vysílačů a antén.

Vrchol Pico Alto je spojen s jednou z nejtragičtějších událostí v historii letectví v Portugalsku. Dne 8. února 1989 do hory Pico Alto narazil letoun Boeing 707 společnosti Independent Air (let 1851), který směřoval z italského Bergama do Dominikánské republiky s plánovaným mezipřistáním právě na letišti Santa Maria. Posádka se v důsledku komunikačních nedorozumění s řízením letového provozu a chybně nastavené výšky rozhodla klesnout na 2 000 stop (cca 610 metrů), přestože minimální bezpečná výška v této oblasti byla 3 000 stop (cca 910 metrů). Letadlo narazilo do hory v nadmořské výšce 1 795 stop (cca 547 metrů) během husté mlhy a turbulence. Při nehodě zahynulo všech 144 osob na palubě (137 cestujících a 7 členů posádky). Většinu cestujících tvořili italští turisté.

19. den - 24.6. středa. Celý den plujeme zpět na ostrov Sao Miguel, kde máme naplánované další dva dny na objevování zajímavostí ostrova. Večer doplouváme zpět do maríny v Ponta Delgada a definitivně ukončujeme plavbu z Falmouth. Máme celkem upluto 1527 námořních mil.

22. den - 25.6. čtvrtek. Jedeme do nejkrásnější caldeiry na ostrově. Je to Caldeira Velha, alespoň tak jsem si ji pamatoval z roku 2016. Skutečnost mne překvapila, krása třetihorních rostlin zůstala ale množství turistů a přidaná pokladna mne zarazila. Vzpomínám jak jsem se tu procházel a koupal v termálním jezírku. Teď za vstup musím zaplatit 3 EUR ale bez koupání.

S koupáním je vstup za 10 EUR ale už není místo v jezírkách. Nutné si zabookovat předem konkrétní čas návštěvy.

Pokračujeme na čajové plantáže Chá Gorreana, kde zůstal vstup zdarma, jak na trek mezi čajovými keříky, tak do továrny na zpracování čaje.

Projdeme výrobou, která se za 10 let už také změnila. Přibyl nový stroj a některé staré stroje poháněné řemeny ze společné hřídele zde už stojí jen jak muzeální exponáty.

Odpoledne jedeme do města Furnas, kde navštěvujeme lázně Poca da Dona Beia s horkými prameny. Vstupné se za 10 let ze 4 EUR/osobu za celý den zvýšilo na 12 EUR za 1,5 hodiny.

Po horkých koupelích se jedeme podívat do Lagoa das Furnas. Tuto oblast si člověk prostě nemůže nenecht ujít. Hlavní atrakcí ostrova jsou plyny a vodní pára, které unikají ze země. Uvidíte zde bublající louže a ucítíte pach síry. A hlavně se zde teplem Země vaří místní specialita Cozido. Měli jsme to štěstí, že jsme byli svědky vykopání hrnce pro restauraci Caldeiras & Vulcoes, kde máme za půl hodiny objednané Cozido k večeři.

A opravdu jsme si pochutnali.

23. den - 26.6. pátek. Poslední den společného poznávání ostrova zahajujeme trekem k jezeru Lagoa do Fogo.

Na trek vyrážíme z jihu ostrova z parkoviště Parque Escutista dos Lagos a to východní neznačenou cestou. Trek má celý 12km a dopoledne na neznačené cestě potkáváme celkem 3 lidi. Od jezera se vracíme značenou cestou, kde už nejdeme úplně sami, ale žádné davy zde neproudí.

Odpoledne jedeme do oblasti Caldeira das Sete Cidades, což je kráter s obvodem 12 km, v kterém leží dvě jezírka Lagoa Azul (Modré jezero) a Laogo Verde (Zelené jezero).

Jdu po 10 letech znovu navštívit opuštěný pětihvězdičkový hotel Monte Palace. Hotel byl postaven v 80. letech, ale pro nedostatek návštěvníků byl po několika letech zavřen.

Ruina hotelu jak zde byla před 10 lety stojí zde nadále, jen je ještě více v žalostnějším stavu. Přibyly zvenku cedule informující o zákazu vstupu a některé vchody byly zazděny. Nicméně zájem turistů podívat se dovnitř je velký a tak uvnitř nejsme sami.

Za dobu od mé první návštěvy plochu prakticky všech zdí pokryly grafiti.

24. den - 27.6. sobota. Dopoledne jsme provedli úklid lodi a rozloučil jsem se s posádkou, která se vydala na cestu domů.

Na připomenutí jaká ta přeplavba byla, zde přidávám filmový dokument o naší přeplavbě. Je to příběh o respektu k přírodě, překonávání vlastních hranic a o svobodě, kterou najdete jen daleko od pevniny.