Jaké to bylo

1. den - středa. Posádka přichází na loď a tradičně se vydala na nákup zásob potravin. Večer stanovujeme rámcový plán postupu expedice. Výsledek je, že budeme preferovat co nejrychlejší postup k Nordkappu, jak to meteorologické podmínky dovolí. Více výletů na pevninu zařadíme až na trase zpět z Nordkappu do Tromso, podle toho kolik zbyde času. Je potřeba mít značnou rezervu pro vyčkávání na použitelné podmínky.

2. den - čtvrtek. Den vyplutí z Bodo, začíná expediční plavba k Nordkappu. Posádka je nastoupená v plném počtu u lodě a čeká jen na povel k odvázání lan.

Lana jsou odvázána a opouštíme přístav. První etapa bude přibližně 110 NM do první plánované zastávky v Harstad.

Je nádherně, slunce svítí, jen občas pár dešťových kapek jak přeběhne mrak. Ideální boční vítr 12-14 uzlů z levoboku a na plné plachty plujeme rychlostí až 7,5 uzlů. Občas vítr vystřídá krátké bezvětří, tak se motorem posuneme o 2 míle dál a vítr zase chytíme. Nechci ztrácet rychlost, chci využít příjemné podmínky pro plavbu pro uplutí co největší vzdálenosti. K Nordkappu to přece jen máme 400 NM.

Odpoledne vítr utichá, spouštíme motor. Po dvou hodinách začíná foukat pro nás zadní vítr. Motor vypínáme a vytahujeme celou genou. Po levé straně vidíme zasněžené Lofoty.

3. den - pátek. Přehoupla se půlnoc a za již stálého světla plujeme dále a dále na sever. Teplota moře už klesla pod 5°C. Vítr sílí až k 22 uzlům, což nám zajišťuje rychlost 7,6 uzle.

Vplouváme do úžiny mezi pevninou a lofotským souostrovím. Přidává se severské mrholení.

V 7 hodin ráno připlouváme do maríny ve městě Harstad. Mají tu být pro návštěvnické lodě dva pontony. Jeden s vyvazovacími prsty pro lodě do 40 stop a pro lodě delší je druhý pomton pro podélné vyvázání. Ponton pro delší lodě je zcela obsazen ale hodně volných míst je u pontonu s prsty. Mezera mezi prsty se mi na pohled zdá dost úzká pro moji loď. Opatrně couvám a jsme uvnitř. Fendry na levoboku však vyskákaly, protože pro ně mezi lodí a prstem nezbylo mísro. Po těsném vyvázání pravoboku jsme i na levoboku mezi prst a loď fendry nacpali.

4. den - sobota. Harstad opouštíme ve 3 hodiny ráno a spěcháme do Tromso. Plavba mezi ostrovy stejně bude probíhat v praktickém bezvětří, tak není na co čekat právě proto, že je v neděli naděje na silný zadní vítr na otevřené moři směrem k Nordkappu.

Zato je krásný slunečný den a můžeme se kochat krajinou okolo.

Směny jsou již automaticky zaběhlé a určené dvojice se střídají ve 3 hodinových intervalech v popzorování a udržování kurzu lodi včetně pravidelných zápisů polohy, rychlosti, kurzu a tlaku vzduchu do lodního denníku.

Dnes k obědu máme kuřecí na cibuli a česneku s rýží.

Postup k severu je patrný na tom, jak sníh pokrývá kopce stále více a níže k hladině.

Dnešní cíl na dohled, Tromso před přídí.

Štěstí nám přálo, přistáváme do jediného volného místa v maríně. Marína je plná lodí, protože dnes je zde státní svátek. Den ústavy (norsky Grunnlovsdagen) je státní svátek v Norsku, který se slaví každoročně 17. května. Svátek připomíná vznik norské Ústavy v Eidsvollu 17. května 1814. Ústava prohlásila Norsko za nezávislé království, ve snaze vyhnout se připojení ke Švédsku po zničující porážce Dánsko-Norska v napoleonských válkách.

Pro oslavy jsou typické průvody do kterých se může zapojit každý občan. Vedou je pochodové kapely anebo místní skauti, pěvecké sbory, nevládní organizace. Dětský průvod je dodnes hlavní součást oslav a symbol celého svátku.

Kromě vlajek lidé obvykle nosí červené, bílé a modré stuhy. Je oblíbené nosit též tradiční kroj zvaný bunad.

Oslavy probíhají celý den v restauracích i na jachtách v přístavu.

Bohužel jsme nenašli čerpací stanici pro lodě a musíme nanosit 80 litrů nafty v kanystru od nedaleké čerpačky pro auta. Tak máme čtyři večerní procházky.

Naftu máme doplněnou a diskutujeme nad předpovědí počasí kdy odtud vyplout.

Dnes je v Tromso také den od kterého zde již nebude zapadat Slunce. Máme už jen trvalý den.

Nakonec docházím k rozhodnutí vyplout okamžitě, je půlnoc.

5. den - neděle. V 1 hodinu ráno vyplouváme a směřujeme na otevřený severní Atlantik, kde chceme chytit zadní vítr. GFS model uvádí vítr o síle 25 uzlů s poryvy 36 uzlů. Tak uvidíme jaká bude realita. Očekávám, že díky silnému větru bychom mohli vzdálenost až k Nordkappu uplout za 32 hodin a v pondělí odpoledne být již v okolí Nordkappu. Vlastně to takto potřebujeme, protože v pondělí večer se má vítr otočit proti nám a náš popstup k cíli by tak byl výrazně pomalejší a obtížnější.

Ztím jde vše podle plánu. Dopoledne slabý zadoboční vítr, který nás pohání už od Tromso ven na otevřený severní Atlantik.

Vítr v průběhu večera postupně sílí až k předpovídaným 25 uzlům s poryvy přes 30 uzlů. Jak stáčíme na severovýchodní kurz, vítr máme přímo zezadu. Vlny postupně rostou a udržet přesný kurz na zadní vítr tak, aby se ve vlnách nevylévala přední plachta a nedělala nechtěnou halzu je stále obtížnější. Proto jdu instalovat spinakrový peň. Od této chvíle se kormidlování značně zjednodušilo.

6. den - pondělí. Za nonstop plavby se neděle změnila v pondělí a ráno bičováni větrem a deštěm po cca 30 hodinách od vyplutí obeplouváme Nordkapp. Zdálo by se, že hlavní cíl expedice byl splněn, ale také bychom zde rádi vystoupili na pevninu. Skály však padají strmě do moře a není zde místo kde bezpečně zakotvit loď. Z východní strany je zátoka, kde by šlo na hloubce 9m spustit kotvu. Dno je zde však skalnaté a kotva by držela nespolehlivě, to bych zkoušel jen za klidného moře a ne za současných podmínek ještě s tím, že večer se vítr otočí a zátoka se stane návětrnou.

Proto volíme pro přistání nejsevernější rybářskou vesnici Skarsvag, kde je přístav a dle dostupných informací s pontonem pro nějakou tu loď návštěvníků. Realita je trochu odlišná. Přístav tu je, ale ponton je zabarikádovaný kolem něj jen lany přivázanými betonovými segmenty pro patrně nové molo. Chvíli bezradně kroužím přístavem a zvažuji možnosti kde přistát, odkud nás nikdo nevyžene. Nakonec přistáváme bokem u dřevěného nábřeží pro velké rybářské lodě před halou na zpracování ryb.

Moře s odlivem klesá a výstup z lodi na pevninu bude také výzva. Loď popotahujeme lany tak, abychom ze zádi dosáhhli na mezi trámy zabudovaný žebřík. Hlavně aby nezklouzla noha a nedošlo na nedobrovolnou koupel ve vodě 4°C.

Ještě zde mluvím s rybářem chystajícím se vyplout na rybolov zda můžeme loď u jejich nábřeží nechat. Říká ano a ukazuje na návštěvnický ponton se slovy - tam to nejde, máme tam trochu zmatek, zůstaň zde. Jdeme na průzkum vesničky, chceme se nějak dostat na Nordkapp, ale pěšky je to odtud 15km.

Zkoušíme volat i na inzerovaná tel. čísla taxikářů, ale jsme odmítnuti. Prostě sezóna pro ně nezačala a peníze asi nepotřebují. U nepoužitelného návštěvnického pontonu je domek s restaurací, WC a sprchami, ale vše zamčeno a nikde nikdo. Prostě v květnu tady chcípl pes.

Jen rybáři pracují a vyplouvají a zase se vracejí.

Ve vesnici objevjeme kavárnu či restauraci či obchod se syvenýry, prostě vše v jednom. Nakukuji dovnitř, je odemčeno, nikde nikdo. Procházíme interiéram až se objeví paní, která mi říká, že mají zavřeno. Přesto se jí zeptám na možnost nějaké dopravy na Nordkapp. Odpovídá, že odtud nic na Nordkapp nejede ani taxi tu není. Říkám, že je mi jedno kdo to bude, třeba kdyby někdo místní za peníze nás vzal. Nakonec nás zve ke stolu na kávu a vafle a volá manželovi, který má mikrobus. Michal se zatím chopil kytary co visela na zdi.

Na Nordkapp nás pán vzal celou skupinu za 100 EUR. Nechal nás tam na 2 hodiny, že pak zase přijede. Děláme si fotky u glóbu, za nímž na reklamních snímcích vždy záři půlnoční slunce. Nás obklopuje mlha, mrholí a bičuje vítr. No prostě standardní severská realita. Po 15 minutách mi už omrzají prsty na rukou. A cítím, že ty 2 hodiny zde budou úplně stačit.

Vracíme se na loď do příjemné teploty 24°C. Večer se obloha mírně vyjasní a přestane na chvíli i déšť. Tak startuji s dronem a dělám pár záběrů krajiny dálného severu z výšky.

Nádherná pustina bez osídlení. Severní ledový oceán a Barentsovo moře. Tam v dáli jen Svalbard a zemský pól.

Okolí Skarsvagu.

Vesnice Skarsvag.

Rybářský přístav.

7. den - úterý. Dopoledne sedíme v lodi a čekáme až zeslábne severovýchodní vítr, který nás zde pohupuje svými poryvy až 29 uzlů. Předpokládám odpoledne vyplout už pomalu zpátky směrem Tromso. Zpáteční cestu chceme proložit řadou expedičních zastávek.

Odpoledne obeplouváme Nordkapp a směřujeme do vesnice Gjesvaer. Doufám, že zde zase někde přistaneme.

Neptun je nám zatím nakloněn a dodává nám vždy pro naše etapy zadní až zadoboční vítr. Vůbec neprotestuji, zdánlivý vítr na palubě je tak slabší a tolik nemrzneme.

Skvělé, u pontonu je volné místo a za větru 20 uzlů a sněhových přeháněk se vyvazujeme. Už bychom potřebovali doplnit pitnou vodu, ale ta tady široko daleko není k nalezení. Na rozdíl od předchozího přístavu jsou zde přípojky na elektřinu a tím to končí. Alespoň ušetříme plyn na vaření vody a dobijeme akumulátory. Obloha je stále zatažená a solární ponely dodávají tak 10% svého výkonu. To k navrácení denní spotřeby do akumulátorů zdaleka nestačí. Předchozí den jsem již musel na 1 hodinu spustit motor k dobití akumulátorů, aby byla energie pro ventilátor naftového topení přes noc.

Martina při obchúzce vesnice osloví zde žijící češka Marcela, která už pro nás trochu záhadně ví, že v oblasti operuje loď s českou posádkou. Od ní se dozvídáme informace o okolí tohoto místa a zjišťuje pro nás možnost doplnění pitné vody. Budeme muset přeplout k pontonu od kterého vyplouvá loď na ptačí safari, kde má být k dispozici hadice. Tam zajedeme až budme přístav opouštět.

8. den - středa. Dopoledne se rozbíháme se na treky po ostrově. V poledne se vracíme abychom mohli využít krátkou otvírací dobu místnícho obchodu od 11 do 15 hodin k dokoupení zásob. Součástí obchodu je i samoobslužná kavárna.

Odpoledne jdeme zase na trek po ostrově. Stromy zde nerostou a tak není divu, že i suchý strom zde může být použit jako dekorace. Vítr je krutý a severní, teplota +3°C, sněhové přeháňky.

Jdeme severskou pustinou a s nadmořskou výškou klesá i teplota pod bod mrazu. Dnes mi téměř omrzly prsty na rukou, protože k ovládání kamery mi rukavice vadí a tak jdu bez nich.

V okolí Gjesvaeru hnízdí řada ptáků ale detailní foto se mi stále nedaří. Ptáci jsou plaší a už na velkou vzdálenot jak nás zaregistruji odlétají dál. Tak alespoň stádečko sobů.

9. den - čtvrtek. Ráno přeplouváme k molu u kterého je dostupná pitná voda. Sotva vyvážeme loď přibíhá chlapík v nepřátelským výrazem ve tváři a s otázkou co tu děláme. Jdu mu naproti a sděluji mu, že jsme přijeli doplnit nádrž vodou. Praví, že jsme se měli nejdříve zeptat, na což já odpovídám, že připlouváme na základě informace od Marcely. Výraz v jeho tváři se projasní a vody můžeme načerpat kolik potřebujeme.

Plujeme 5 mil severně k ostrovu Storstappen, kde hnízdí mořští orli. Je praktické bezvětří, tak driftujeme kolem severního břehu. Na zakotvení zde není přiměřená hloubka a z oceánu jdou táhlé a velké vlny. Trávíme zde hodinu pozorováním orlů. Fotky se mi v použitelné kvalitě z rozhoupané lodi nedaří. Konečně začalo svítit i slunce. Přeplouváme dále od ostrova na otevřené moře, kde opět necháváme loď splouvat v driftu, abychom zkusili štěstí, zda nechytíme rybu k večeři. Podle mapy najíždím nad skalisko jdoucí ze dna 100m do výše 25m pod hladinou v očekávání ryb kolem pahorku. Vyndám nový prut, který jsem v Bodo před touto etapou koupil, spouštím pilker do hloubky a po pár minutách už táhnu k hladině pěknou tresku. Půjčuji prut Prokopovi a Martin začíná tresku kuchat. Prokop už prut nedá z ruky a vytáhne postupně dalších 7 tresek. Stačí! To snad už ani najednou nesníme.

Večer připlouváme do vesnice Havoysund na ostrově Havoya. Mapy Navionics jsou v těchto oblastech značně zjednodušené a v mnoha přístavech a zátokách chybí detaily. Tak i dnes bedlivě sleduji hloubky a profil dna na dopředném sonaru a okukuji vyvazovací pontony, kde přistát. Místa pro návštěvníky nejsou nijak značena a citem odhaduji, kde nezabereme místo nějakému místnímu rybáři. Místa pro návštěvníky jsou většinou na přistání bokem, vyvazovací prsty většinou bývají pro místní lodě. Objevuji vhodné místo a mířím k němu, hloubka přede mnou je 4m ale na sonaru se objeví 1-2m pod hladinou před přídí shluk bodů, které však nevystupují ze dna. Proto obraz pokládám za nevýznamný, buď shluk ryb nebo nějaké nečistoty ve vodě. Mráz mi po zádech proběhne až ve chvíli kdy Martin ze přídě volá, že pod hladinou uviděl řetěz, nad který jsme právě napluli. Beru za reverz abych loď maximálně zpomalil. Čekám... Nic se nestalo, přistáváme u pontonu. Díváme se pod loď kudy prochází vodou řetěz ukotvení mola. U mola je jen 1,5m hluboko a klesá pozvolně. To bylo štěstí, řetěz prošel 10cm pod kýlem.

10. den - pátek. Ráno přichází chlapík z vesnice chce do formuláře vyplnit mé jméno, email a telefon. Na otázku jak s placením říká že pokud neco budou chtít, že napíšou. Rozbíháme se po okolí. Je zde nenáročný výstup na kopec nad vesnicí odkud jsou za stávajícího počasí nádherné výhledy.

Dálný sever, na stromy v pravém slova smyslu zde nenarazíme, ty zde nerostou. Jediný strom je zde bříza zakrslá plazící se po kameni. Jaro zde teprve začne, listy ještě nemá.

V dálce vidím i Nordkapp na kterém jsme před pár dny byli.

K obědu si pochutnáváme na čerstvých treskách ze včerejšího rybolovu. Po jídle vyplouváme zase o kus dál.

Přistáváme ve vesničce Ingoy, kde skoro nikdo není. Jsou zde rybářské lodě a jedna plachetnice ze Švédska. Majitel je na ní sám a má touhu si popovídat. Večer se vydáváme na strmý výstup na vrchol tohoto ostrova.

Pro mne krajina, která mne naplňuje klidem a štěstím. Civilizace daleko, klid a mír.

Z vrcholu je za dnešního jasného dne krásný rozhled. Stále v dálce ještě vidím Nordkapp. Toto místo nakonec pro mne má větší kouzlo než samotný Nordkapp. A není to způsobeno jen tím počasím. Dostali jsme se sem totiž lodí a pěšky na vrchol a nikoho nepotkáváme, nikdo po nás nechce mýto za návštěvu vrcholu a další vstupné za expozici jako na Nordkappu.

11. den - sobota. Proběhla půlnoc a slunce stále svítí. Vydáváme se s Ivanem na severní skálu natočit časosběrné video půlnočního slunce. Mrzneme 2 hodiny na skalisku, abychom zjistili, že vido nakonec moc zajímavé není. Slunce svítí nad severním obzorem a pomalu se jen pohybuje k východu. Stoupá jen velmi pomalu. Těžké je se zde přimět jít spát.

Vstáváme až v 10 hodin ráno a po obědě vyplouváme směrem Hammerfest. Rád bych tam dotankoval naftu, kterou zde značně konzumuje topení v lodi. Je větrný den a zase si užíváme plachtění dokonce bez deště a za nádherné viditelnosti. Večer doplouváme do Hammerfestu a nalézáme čerpací stanici, kde doplňujeme zásoby nafty. Co mi ale není jasné, kde jsou místa pro návštěvníky. Je to po dlouhé době zase přístav, který je uveden v aplikaci GoMarina, ve které bohužel nejsou informace o umístění návštěvnického pontonu či mapka přístavu. Je zde jen jakési ilustrační noční fotka lodí a za nimi barevná světla a budovy. Nakonec jsme to našli v jihovýchodním koutě přístavního bazénu. Jsou zde vyvazovací prsty ale pro nás příliš úzké. Ponton pro boční vyvázání je z poloviny obsazen místní rybářskou lodí. Zbývá místo jen za ní na nejnižší hloubce 2,5m, to je skoro na doraz.

12. den - neděle. Ráno opouštíme přístav, byla to hlavně funkční zastávka pro doplnění nafty a vody. Vítr je ostře proti nám a výrazně poryvový. Plachty máme na 3. ref nastaveny na poryvy přes 30 uzlů. V poryvu se pěkně rozjedeme, ale mezi poryvy vítr klesá až do bezvětří. Náš postup je proto pomalý.

Zato máme nádherné výhledy na zasněžené kopce kolem.

Odpoledne podle předpovědi nemá foukat vůbec, ale realita je boční stabilní větřík 12 uzlů. Tak na plné plachty vpřed.

Najednou mi dochází, že po dvou týdnech zatažené oblohy by se dnes dala určit poloha astronavigačně. Beru proto do ruky sextant a provedu postupně dva náměry na Slunce s odstupem 3 hodin. Následně metodou interceptu s použitím running fix pro zohlednění pohybu lodi za dobu mezi náměry stanovuji naši polohu. Jsem příjemně překvapen, chyba polohy od GPS činí pouhé 4 NM. Pro zájemce o dovednost astronavigace pořádám na podzim v Praze kurzy astronavigace 1 a 2.

Večer přistáváme na kotvě u ostrova Loppa. Následující den májí panovat klidné podmínky a tak kotvení bude příjemné a umožní nám na dvě skupiny se vystřídat v průzkumu ostrova.

Vyvázat se zde nejde, za vlnolamem je už mělko, pro místní lodě je tu ve vodě napříč nataženo několik lan, a rozpadající se dřevěná mola jsou patrně pro zásobovací loď.

13. den - pondělí. Ondra šel do vody 5°C, což bychom my ostatní asi nepřežili, trohu si zaplavat a dát si ponor ke dnu 9m hlubokém.

My ostatní se v průběhu dne vydáváme postupně za poznáváním krás tohoto minimálně osídleného ostrova. Je to naše poslední zastávka na málo osídleném místě na této expedici.

Většina domů je zde opuštěných ale v několika domech i zde stále žijí lidé.

Dovézt si sem saunu je určitě dobrý nápad.

Kolem posledního domu se pouštím vzhůru na nejvyšší vrchol tohoto ostrova do výšky 294m.

Výhled přes západní okraj ostrova je pro mne úchvatný a dokázal bych se zde i několik hodin kochat pohledem.

K večeru sestupuji na jižní břeh ostrova, je zde písečná pláž a pohled na zasněžené kopce. Jasný den přímo láká k vykoupání. Teplota vody 5°C je však pro mne příliš odrazující argument.

Způsob vyvázání člunu naznačuje, že zde dokážou panovat i velmi drsné podmínky.

Sbohem pustino, zítra nás už čeká město.

14. den - úterý. V 0:00 hodin vytahujeme kotvu a plujeme do cíle expedice, do města Tromso.