Obsah:

• Vypluli jsme na ostrov Vaeroy
• Ledovec Svartisen
• Plujeme pod plární kruh - vesnice Vik
• Sandnes a socha míru a lásky
• Fjordem do Trondheimu

Jaké to bylo

Je úterý 30.7.2024 a v Bodø od je neuvěřitelně teplé počasí, přestože se nacházím za severním polárním kruhem. V průběhu odpoledne postupně přicházejí členové posádky, tak jak měli rozdílné časy příletů na letiště do Bodø. Seznamuji posádku s meteorologickou předpovědí na následující dny. Na plavbu na jih to vypadá zítra na protivítr a odpoledne na vydatný déšť až do dalšího dne. Diskutujeme varianty kam přeplout, kde zakotvit a počkat až déšť přejde. Nakonec vítězí plán plout na ostrov Vaeroy na Lofoty a jižní protivítr využít jako boční na tomto kurzu.

Vypluli jsme na ostrov Vaeroy

Hned ráno opouštíme přístav a vyplouváme. Na Vaeroy připlouváme už při začínajícím dešti. Spouštíme kotvu před písečnou pláží a jdeme spát. Další den dopoledne déšť přestává a nastává slunečný den.

Přesouváme se s lodí na nové kotviště blíže k osadě Måstad nad kterou je vrchol Måhornet, na který chceme jít.

Ve člunu postupně převážím posádku po dvojicích na břeh. Já zatím zůstávám na lodi, abych mohl ještě chvíli pozorovat pohyb lodi na kotvě, zda kotva na novém kotvišti dobže drží, než bych takén opustil loď.

Část posádky se z výstupu předčasně vrací, protože cesta jim přišla po dešti příliš kluzká a rozhodli se vrátit. Tak se střídáme v hlídání kotvy a já vyrážim na výstup.

Výhledy z vrcholu Måhornet.

Poslední ohlédnutí za Lofotami a odpoledne již odplouváme jižním kurzem.

Plujeme celou noc, která již není tak světlá jako před 14 dny, kdy slunce nezapadalo.

Máme zadní vítr 10 uzlů, který postupně sílí na 17 uzlů.

Posádka se střídá ve směnách po 3 hodinách. Směna začíná tím, že ten kdo přichází střídat, nejdříve provede zápis do lodního deníku.

zpět na obsah >>>

Ledovec Svartisen

V 9 hodin přistáváme v Holandsfjordu u Engen. Je tu plovoucí ponton pro tři návštěvnické lodě. Druhá strana pontonu je vyhrazena pro lodě zajišťující dopravu především turistů. Silnice se nevede a jinak než lodí se sem nedostanete. Kousek od nás vidíme ledovcový splaz, který končí v nejnižším bodě ze všech ledovců na evropské pevnině, ve 110 metrech nad hladinou moře (v roce 2020).

Cíl dnešního treku je tedy jasný. Jít k ledovci.

Mezi mořem a ledovcem ještě leží ledovcové jezero Svartisvatnet, které obcházíme.

Od jezera stoupáme po krásně ohlazených balvanech. Struktura balvanů je místy různorodě protkaná klikatícími se žílami různých odstínů.

Často se zde vyskytují železité žíly, kde máme pocit, že jdeme po zrezavělém železu než po kameni.

Údaj z roku 2020 uváděl, že ledovcový splaz končí ve výšce 110m nad mořem. Zatím nic. A stoupáme dál.

Je krátce po poledni a dopolední mraky mizí a začíná slunečný den. 160 m nad mořem, led stále nikde.

Konečně ve 180 m se dostáváme k ledu. Že by za 4 roky ustoupil o 70 výškových metrů vzhůru?

Stojíme u ledovcového splazu ledovce Engabreen, který je jedním z výstupních ledovců ledovce Svartisen.

Svartisen je souhrnný termín pro dva ledovce nacházející se v kraji Nordland v severním Norsku. Je součástí národního parku Saltfjellet-Svartisen, který se nachází v pohoří Saltfjell. Svartisen se skládá ze dvou samostatných ledovců. Jeden je Vestisen nebo Vestre Svartisen („západní Svartisen“) má rozlohu 221 km2, což z něj činí druhý největší ledovec na norské pevnině po ledovci Jostedalsbreen. Druhý je Østisen nebo Østre Svartisen („východní Svartisen“) má rozlohu 148 km2.

zpět na obsah >>>

Plujeme pod plární kruh - vesnice Vik

Plujeme dále k jihu. V sobotu po východu slunce jsme přejeli severní polární kruh 66°33′49″ severní šířky a opouštíme polární oblasti. Lapáme plachtami slabé vánky a střídavě plujeme na vítr nebo na motor, když vítr příliš zeslábne. Vypadá to jako na Jadranu v létě, myslím tím slunce a teplo, nikoli počet jachet okolo. Tu jsme zatím na moři žádnou neviděli.

Ideální chvíle na přípravu a snědení obědu pěkně na palubě s výhledem na nekonečný obzor. Večer se rozfoukává a pro nás to je předoboční vítr, který plní plachty svojí rychlostí 18 uzlů. Loď se rozbíhá po hladině a předpokládaný dojezd do dalšího cíle se z původních 2 hodin ráno v pondělí zkracuje na 10 hodin dopoledne v neděli.

Posledních 7 mil je takový slalom mezi množstvím ostrůvků a neviditelných skalisek pod hladinou. Kormidelník pečlivě kontroluje GPS polohu lodi zobrazené v elektronické mapě.

Před obědem jsme po uplutých 200 NM přistáli v malém přístavu v obci Vik. Obě místa pro lodě návštěvníků byla volná. Jsme tu největší lodí. Přístav je plný rybářských člunů.

Kolem se rozprostírá malebná krajina. Většina místních domů je určena pro rekreaci a s tím souvisejícím rybolovem.

Dokonce je zde i obchod Coop, který má otevřeno i v neděli od 10 do 16 hodin, což je na Norsko neobvyklé.

Užíváme teplé a slunečné odpoledne.

zpět na obsah >>>

Sandnes a socha míru a lásky

V pondělí 5.8. ráno vyplouváme dále. Po vykličkování mezi ostrůvky na volné moře plujeme na slabý zadní vítr. Často zde používáme spinakrový peň ke stabilizaci přední plachty Genoy, abychom z větru vytěžili maximum.

Večer doplouváme do Sandnes, je tu přístav pro malé lodě a jedno návštěvnické místo. Místo je opět volné a tak se vyvazujeme bokem. Jen branka z mola na břeh je zamčená. Ráno přichází správce přístavu, platím mu poplatek za přístav a dozvídám se, že klíč je schován uvnitř elektrického rozvaděče.

Ze Sandnes se vydáváme na krátkou procházku porostem po plochých skalách.

Cíl trasy je u sochy Fredsengelen (anděl míru), která je součástí celosvětového uměleckého projektu: sochy symbolizují mír a lásku.

zpět na obsah >>>

Fjordem do Trondheimu

Po obědě až do večera plujeme dále k Trondheimu. Na noc zastavujeme v přístavu u obce Selva. Místo působí klidným dojmem, troch až opuštěně. Na břehu stojí chátrajíci budovy, za přístav není jak zaplatit. Tabulka hlásá pouhých 100 NOK za den, ale přístav není registrován v aplikaci GoMarina a ani zde není funkční schránka pro vložení hotovosti. V jediné rozpadající se schránce nalézám vyplněné formuláře o zaplacení přístavního poplatku s datem roku 2020. Nikdo je od té doby nevybral.

Poslední den nám zbývá ideální trasou 25 NM do Trondheimu. Rozfoukal se však protivítr a tak se křižováním trasa ještě protáhne.

Vypluli jsme s plnými plachtami ale vítr pořád postupně sílí až chvílemi dosahuje 30 uzlů a k Trondhaimu připlouváme s plachtami na 3. refu.

Tak a jsme na konci v cílové maríně Grilstad v Trondheimu po celkově uplutých 421 námořních mílích. Ve čtvrtek dopoledne se loučíme a mně čeká obvyklé praní a zajištění výměny lahve s plynem.

S plybem do lodi to v Norsku nemám tak jednoduché jako jinde v Evropě. Norové nepoužívají obecně rozšířené lahve Campingaz 3kg ale mají své malé lahve na 2kg propanu, taková obdoba lahví Campingaz pro lodě v Norsku. Norské lahve jsem si kdysi musel koupit včetně příslušného připojovacího šroubení. Běžně jsou v norsku dostupné lahve s náplní 5kg propanu, ale ty se mi do skříně v lodi nevejdou. Po vyptávání a googlení zjišťuji, že nejbližší místo, kde vyměnit 2kg lahev je 9km vzdáleno. Vydávám se do "Propan senteret" v ulici Bratsbergveien 25, Trondheim. Lahev mi zde na počkání naplnili a dokážou i naplnit lahve Campingaz. Tak už vím pro příště.