Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaPlavba a kurz kolem Dánska 10/2017
4.5. - 13.5.2018
Tato plavba byla zaměřena na poznávání přírody a krás hluboce zaříznutých fjordů do norské pevniny.
Krátké etapy jsme prokládali výstupy na pevninu a kotvením ve fjordech či mezi četnými ostrůvky.
Plavili jsme se ze Stavangeru na ostrov Espevaer na západním pobřeží
Norska, dále do Hardangerfjordu, kde jsme vystoupali jako první výprava v tomto roce na zasněžené vrcholy nad vesničkou Uskedalen.
Túra se ze čtyřhodinové mění na třináctihodinovou. Přečtěte si,
co se stalo a proč bylo dobré vzít si z lodi lano…
Další výlet je o poznání klidnější. Zamířili jsme k ledovcovému jazyku a jezeru Bondhusvatnet.
Naše plachtění začíná v norském Stavangeru.
Plavba po Norsku nás uchvátila jedinečnou přírodou. A proto vznikla přednáška Norsko: ztraceni mezi fjordy.
Ze Stavangeru plujeme na sever
Ostrov Espevaer
Handargerfjord - z vesnice Uskedalen na horskou tůru
Hardangerfjord - osada Sunndal a výlet k jezeru Bondhusvatnet
Západní ostrůvky Norska
Je noc ze středy na čtvrtek 3.5.2018 a loď se zmítá vyvázaná v přístavu Tananger havn ve větru s poryvy 45 uzlů. Provádím běžnou údržbu lodi před příjezdem posádky v pátek v 18 hodin. Přistav Tananger jsem nakonec zvolil pro bližší vzdálenost od letiště a blízkost supermarketu pro nákup zásob před plavbou.
V sobotu ráno tankujeme naftu a posádka je připravena vyplout.
Tradiční přípitek Neptunovi a na plné plachty od Stavangeru na sever.
Fouká zadní vítr do 25 uzlů a uháníme rychlostí mezi 7 a 8 uzly. Musíme dávat pozor na velké množství skalisek, která jsou rozeseta kolem pobřeží. Kvalitní mapové podklady jsou zde nezbytné.
Kolem 18 hodiny se blížíme do dnešního cíle plavby. Označení plavební dráhy mezi skalisky zde v Norsku není tak zřetelné, jako jsem byl zvyklý z teplejších moří. Často je to jen tyčka jak od lešení s barevnou odrazkou.
Vyhlížíme místo k vyvázání lodi. Vlouváme do vnitřních zátok ostrova Espevaer.
Je zde plovoucí ponton s vyvazovacími prsty, ale prostor mezi prsty je velmi úzký. Couvám opatrně s obavou, abych se opravdu mezi prsty vešel. Michal pečlivě sleduje zužující se mezeru mezi lodí a pontonem.
Podařilo se, mezera je o pár desítek centimetrů širší než loď. Jsme vyvázáni a kolem je malebná krajina ostrova s domky místních 170 obyvatel.
Jdeme na procházku po ostrově.
V neděli se s ostrůvkem loučíme a plujeme do Handargerfjordu.
Odpoledne jsme už ve fjordu a vyhlížíme místo přistání.
Vyvazujeme se u mola ve vesnici Uskedalen.
Cestou povolilo spojení profilů rolfoku a tak to musím opravit. K tomu je potřeba nejdříve sundat přední plachtu. Bezvětří, které zde vládne, se na tuto práci velmi hodí.
Mezitím co opravujeme rolfok Roman ulovil první rybu, jsme sice už po večeři, ale bude další chod.
V pondělí ráno krátce po osmé hodině všichni vyrážíme z Uskedalenu na horskou tůru mezi ledovcem a mořem.
Z úbočí kopce se díváme na vesnici, kde jsme včera přistáli.
Stoupáme výš a výš. Trasa je označena jako černá - vede strmým skalnatým terénem se stoupáním a klesáním, které je větší než 800 m. Terén začíná být obtížnější.
Další krátká přestávka na rozhled po krajině a drobné občerstvení.
Svah je stále strmější. Už je nám jasné, že v čase 4h, který je uveden v průvodci, trasu určitě nezvládneme dokončit. Optimisticky si přejeme dorazit do 17 h. Relita však nakonec bude úplně jiná.
Ve výšce 800 metrů nad mořem se musíme vypořádat s přechodem sněhem pokrytých úseků. K jištění nám slouží dlouhé lano, které jsme si pro jistotu vzali z lodi.
Sníh odtává a je kluzký a nesoudržný, lano se opravdu hodí. Chvíli zvažujeme, zda vůbec pokračovat dál. Nakonec se rozhodneme okruh dokončit. Pro některé z posádky je to opravdu velmi náročné, některé úseky připomínají nezajištěnou ferratu.
A jsme na vrcholu hory Englafjell 1200 m, podle záznamů v knize zjišťujeme, že jsme letos první co sem vylezli.
Značení cesty je většinou ukryto ještě pod sněhem, jen rozcestník vykukuje.
Nakonec musíme zdolat i další vrchol hory Mannen 1013 m. Tedy znovu stoupáme 233 m.
Z vrcholu Mannen již vede schůdnější sestupová trasa. V nižších výškách se cesta mění v bahno a potok. Kloužeme dolů. Na loď přicházíme až večer před devátou hodinou po cca 20 km a nastoupaných 1500 m. Procházka byla dost výživná.
Tak tohle jsme včera prošli.
Úterý ráno odplouváme. Toto je poslední ohlédnutí za naším výstupem.
Hned po obědě se opět vydáváme do norské přírody.
Po hodině přicházíme k jezeru Bondhusvatnet.
Dnes je nádherný den, skoro jako v létě.
Obcházíme jezero a někteří opět lezou vzhůru, tentokrát k ledovcovému splazu ledovce Bondhusbreen.
Středa 9.5. opouštíme oblast ledovce a plujeme postupně ven z fjordu. Dokonce fouká ve fjordu vítr a nezvykle proplouváme fjord na plachty a ne na motor.
Vítr se stáčí postupně proti nám a tak si i zakřižujeme. Je však silně poryvový. Okamžiky silného větru střídají chvíle bezvětří.
Večer připlouváme k ostrovu Stord a u jeho severovýchodního břehu spouštíme kotvu v zátoce Hetlevika. Zůstáváme přes noc.
Ráno se probouzíme do totálně deštivého dne. Vládne bezvětří. Na motor přeplouváme 16 mil do městečka Osoyro na pevnině, kde je příjemný přístav. Deštivý den trávíme zde.
Páteční ráno je nádherně slunečné. Podle předpovědi počasí nás čeká den beze srážek ale taky bez výrazného větru. Odvazujeme loď a vyplouváme pryč od pevniny na otevřené moře.
Před námi se otevřel úchvatný výhled na nízko ležící oblačnost, ze které se vynořil trajekt. Za chvíli se naopak my ponořujeme do mlhy. Další hodinu kolem sebe nic nevidíme a v pravidelných intervalech předpisově troubíme, abychom na sebe alespoň zvukem upozornili případná jiná plavidla v mlze.
Po poledni se mlha rozpadá a je nádherný den. Dokonce v předpovídaném bezvětří fouká dostatečný vítr na plavbu pod plachtami. A tak po 45 mílích večer připlouváme na romantické místo mezi četnými ostrůvky.
Rybáři z naší posádky se vydali na břeh jednoho z ostrůvků zajistit nějakou rybu k večeři.
Dařilo se jim. Se čtyřmi rybami se vracejí na loď.
Užíváme si výborné ryby a zůstáváme na kotvě do dalšího dne.
Sobota ráno, loučíme se s naším posledním kotvištěm a plujeme do cíle naší trasy - do Bergenu. Bergen nás přivítal nezvykle slunečným a teplým počasím.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Plavba a kurz pro zájemce o získání vlastního kapitánského průkazu C – Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal). Kurz byl završený zkouškou z ověření praktických znalostí dle metodiky MDČR. Vypluli jsme z německého Greifswaldu do Sassnitz, kde musíme čelit závadě - selhání motoru při vjezdu do mariny. Posádce tak představuji nejen akutní řešení situace, ale i jednání s policií, která celou situaci vyšetřuje. Odreagovat se jdeme do U-Boot Museum. Jedná se ponorku, která byla zkonstruována pro Britské královské námořnictvo. Dále míříme do Kodaně, kde jsme udělali krátkou zastávku na prohlídku města a sochy Malé mořské víly. Cestou procvičujeme nejen manévry s lodí, ale i strategii plavby a práci s mapou. Největším dobrodružstvím se stává švédský přístav, kde jsme nečekaně uvězněni v marině.
Než si půjčíme auto a vyrazíme na road trip Islandem na vlastní pěst, odpočíváme v Reykjaviku v termálních koupalištích a dále pokračujeme po vyhlášených místech Islandu, která by měl každý turista vidět. A jaká to jsou? Vrak letadla Douglas DC-3 Dakota, 62 m vysoký vodopád Skógafoss a jednoznačně cesta po Zlatém okruhu. Ten tvoří národní park Pingvellir se zemskou puklinou, Geysir a mohutný vodopád Gulffoss. Jedním z nejkrásnějších míst Islandu jsou jednoznačně Čarodějné hory. A co by to bylo za dovolenou na Islandu bez návštěvy vyhlášených geotermálních lázní Modrá Laguna? Hlavním cílem naší expedice se stává ledovec Vatnajökull, kam se vydáváme horskými cestami F, které jsou určeny pouze pro vyšší vozy s pohonem 4x4. Cestu nám komplikují mnohé brody. Až v jednom z nich uvízneme. Nejbližší osada je vzdálena 20 km a tak si musíme poradit sami… Podaří se a naše cestování završíme u jednoho z nejkrásnějších úkazů Islandu - ledovcového jezera Jökulsárlón. V reportáži o Islandu naleznete mapu se souřadnicemi nejzajímavějších míst společně s fotografiemi a radami na cestu autem.
Zimní Jadran nás přivítal drsnými a chladnými vodami. Foukal nám vítr do 27 uzlů a já tuto plavbu po Chorvatsku využil především k testování Elektronického lodního deníku z vlastního vývoje. Naše trasa vedla z Šibeniku na ostrov Vis, Žirje, Kornati, Dugi Otok a zpět. Záznam trasy si lze prohlédnout na mapě.