Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaPoznávací plavba po Azorských ostrovech: Flores, Faial, Terceira, Sao Jorge, Pico, Sao Miguel 8-9/2016
3.4. - 19.4.2014
Realizovali jsme 16denní dobrodružnou náročnější přeplavbu z Říma
na Krétu s několikadenními non-stop etapami Tyrhénským a Jónským mořem v délce
880 nautických mil.
Trasu jsme si zpestřili zastávkami na ostrově Ischia v termálních lázních,
vystoupali jsme na činnou sopku Stromboli a prozkoumali skalnatý ostrůvek Strombolicio.
Propluli jsme Messinskou úžinou a nakonec navštívili řecký ostrůvek Kithira.
Naše plachtění začalo nedaleko Říma v marině Nautilus.
ITÁLIE NA PLACHETNICI
Servis lodi u Říma a problém s vyjetím z mariny
Plavba na Isola Di Ponza
Ischia - termální prameny a fumaroly
Člen posádky přes palubu!
Výstup na Stromboli na vlastní pěst
Je Strombolichio nedobytným ostrůvkem?
Proplouváme Messinskou úžinou
ŘECKO NA PLACHETNICI
Kythira: vstupní bod do Řecka
Kréta: městečko Chania
Plavba na ostrov malomocných a do Ag. Nikolaos na Krétě
Jako již standarně před plánovanou plavbou bude probíhat technická údržba.
Loď OCEAN JOURNEY je vytažená z vody a bude na ni aplikován nátěr "antifouling". Dále musím nechat opravit převodovku, protože do oleje pronikala voda.
Po vytažení z vody se ukázalo, že je třeba ještě proti korozi ošetřit kýl. A tak práce přibývá a já jen doufám, že se podaří vše dokončit do čtvrtka, kdy se s posádkou nalodím a vyplujeme kolem Itálie do Messinské úžiny a dále Jonským mořem až na Krétu.
3.4.2014 čtvrtek - po nalodění 4 členů posádky jem zkontroloval provedené servisní práce. Zjistil jsem, že při zpětné montáži motoru technici zapoměli zapojit kabel k alternátoru. Při spuštěném motoru by se pak nenabíjely akumulátory a startovací akumulátor by byl vlastně chodem motoru vybíjen. Po určité době bychom nebyli schopni nastartovat motor. Než bych tuto závadu reklamoval raději si kabel připojím sám.
4.4. pátek - ráno se chystáme vyplout. Plavba ale začíná dobrodružně již od samého začátku. S lodí nemohu z maríny vyjet. Březnová povodeň nanesla do koryta řeky Tibery bahno a kýl se do něj zaryl. Po dvou hodinách byla loď za pomoci remorkétu z bahna uvolněna a mohli jsme vyplout na moře.
Vyplouváme z Nautilus mariny na etapu v délce 70 NM. Naším cílem je ostrov Ponza, největší z italských Pontinských ostrovů. Zpočátku vál příjemný vítr o rychlosti 15 uzlů, v půlce etapy však zcela utichl a dále jsme pluli na motor.
Na konec se přidal i déšť. Po půlnoci házíme kotvu u ostrova Ponza a chystáme se na odpočinek.
Výborně se osvědčuje nedávno instalované nezávislé topení, které přijemně vytopí loď a významně přispívá k rychlému usušení oděvů.
Sobotní etapa o délce 48 NM nás vede ostrovu Ischia, který je sopečného původu. Zde přistáváme v marině Casamicciola.
Dopoledne se věnujeme nákupu k doplnění zásob na další plavbu a odpoledne trávíme koupáním v ještě dosti studeném moři. Vyhlášené termální lázně tohoto ostrova se zde otvírají až v květnu a zavírají v říjnu. Vyhlášené Poseidonovy zahrady se nám tak podařilo navštívit při naší další expedici.
Ale ani teď se nechceme vzdát. Zastavujeme místního taxikáře, který nám nakonec pomohl najít otevřené lázně u pláže Lido di San Montano.
Teprve se sice připravují na sezónu, ale už mají v provozu několik bazénků s horkou vodou.
Nastává večer a my se vracíme podél pobřeží z termálů do maríny na loď.
Tak a už jsme došli zpět do mariny Casamicciola. Ráno vyplujeme dál.
V pondělí ráno opouštíme Ischii a plujeme jižním kurzem k ostrovu Stromboli. Čeká nás 132 NM. Sotva uplyne hodina od vyplutí, zažijeme v reálu situaci „muž přes palubu“ v podobě mé dcery, která loď opouští zcela nečekaně. Jak se to stalo? Nabírala vodu do kbelíku na opláchnutí paluby. Kbelík, jehož lanko si omotala kolem ruky hodila z boku lodi. Pluli jsme rychlostí 8 uzlů a kbelík prudce nabral vodu a doslova ji katapultoval do vody. Paradoxní je, že jsem si toho vůbec nevšiml, kdyby mě neupozornil další člen posádky. Verču jsme vylovili a vše dobře dopadlo. Bylo to pro mne opět připomenutí, že v noci musíme používat harnesy i se světly, protože jinak bychom člověka, který letí přes palubu neměli šanci najít.
Manévr MOB „muž přes palubu“ jsem od této chvíle začal pravidelně zařazovat jako součást plaveb. Při podzimním jachtingu kolem Kréty jsme si ho vyzkoušeli s praktickou ukázkou, kdy partnerka v záchranné vestě skočila do vody. Jak dlouho myslíte, že uvidíte člověka vypadlého z plauby lodě?
Po 21 hodinách plavby, v úterý v 5 hodin ráno, vyhazujeme kotvu na mělké vodě (cca 10 m) u břehu Stromboli. U ostrova chybí jakákoli zátoka a kotvení je tak možné pouze na otevřeném moři.
Posádka se vydává na vrchol hory pozorovat erupce a já zůstávám na lodi na kotvě. Kudy bez průvodce na Stromboli si přečtěte v reportáži Přeplavba z Kréty do Říma 4-5/2015.
Při výstupu na Stromboli musí překonat výškový rozdíl 940 m, proto je třeba počítat se 4-5 h na výstup. Pro vzájemné spojení mezi lodí a výstupovou jednotku na jeden z Liparských ostrovů používáme radiostanice.
Nutno dodat, že výstup na sopku bez průvodce není dovolen a hrozí pokuta až 500 EUR/osobu. Přesto je pro dobrodružnější povahy tento výstup lákavější. Posádka však měla namále. Po cestě je zastavil místní průvodce a seismolog a nechtěl jim umožnit pokračovat ve výstupu. Naštěstí Miloš z posádky hovoří plynně italsky a přesvědčil je, že je také vulkanolog a horský vůdce a že mají v batohu přilby a dýchací přístroj. Průvodce jim uvěřil a posádka mohla pokračovat.
Stromboli posádku nezklamala a oni tak mohli pozorovat několik erupcí. Z vrcholu je úchvatný pohled do kráteru, ze kterého se ozývá dunění a tryskají dusivé plyny doprovázené výrony lávy a létajícími kameny.
Odpoledne se vrátila posádka zpět na loď.
Ještě před západem slunce plujeme prozkoumat malý skalnatý ostrůvek Strombolichio vzdálený necelou míli od našeho kotviště.
Na první pohled vypadá nedobytně. S Milošem z posádky plujeme na dingy k ostrůvku a jsou u něj schody! Vystupujeme až k majáku a užíváme si výhled do krajiny.
Vytahujeme kotvu a vzdalujeme se od sopky Stromboli. Směřujeme do Messinské úžiny.
Plavbu jsme si načasovali tak, abychom pluli společně s proudem ze severu na jih.
Poslední naší zastávkou až proplujeme úžinou bude italské město Reggio di Calabria, kde doplňíme zásoby na nadcházející etapu přes Jónské moře, kterou odhaduji na 4 až 5 dní plavby, což závisí na větru, který nám bude foukat.
Messinská úžina spojuje Tyrhénské a Jónské moře. V nejužším místě má úžina šířku 3,5 km.
Úspěšně jsme doplnili zásoby a dali sbohem Itálii, jsme přijemně hnání zadobočním větrem 15 kn. Pátek i sobota ubíhá pěkně rychle při rychlosti lodě kolem 7 kn. V sobotu, po západu slunce, vítr utichá a nastává bezvětří. Předpověď neslibuje ani další den vítr a tak zbývajících 97 NM poplujeme na motor. V neděli odpoledne se na obzoru začíná objevovat náš cíl této etapy ostrov Kythira.
Na Kythiru doplouváme po 340 NM z Reggia. Z lodi spouštíme vlastní kotvu a zádí se vyvazujeme k nábřeží, protože zde nejsou mooringy.
Na večeři jdeme do blízké taverny.
Pondělní ráno nás vítá silným deštěm a větrem. Včerejší způsob vyvázání vyhodnocuji jako nebezpečný, neboť vítr tlačí do boku lodi. Odvazujeme se, vytahujeme kotvu a připlouváme k nábřeží bokem. Boční vyvázání se také po několika hodinách ukazuje jako nevhodné, protože v zátoce je vlnění a proudy, které loď střídavě značně rozkmitávají a po chvíli nevydrželo záďové lano, které se přetrhlo. Přejíždíme s lodí do zátoky na kotvu a je klid.
Kythira je pro nás vstupním bodem (port of entry) do Řecka, proto musím vyřídit vstupní formality. Nejdříve navštěvuji port police a je po mně požadován řecký dokument „tranzit log“, který nemám. Musím si ho zakoupit na místním úřadě (který je vzdálen 4 km) ve městě a následně se s ním vrátit do kanceláře přístavní policie. Venku řádí průtrž mračen. Nakonec se sám policista nabízí, že mě tam sveze autem. Za jeho přítomnost jsem velmi vděčný, protože komunikace na místním úřadě na mě dělá dojem, jako by tuto záležitost řešili poprvé. Díky jeho pomoci trval tento maraton pouze 3 hodiny.
Odpoledne konečně ustal déšť a lze obdivovat nádheru tohoto ostrova.
V úterý ráno ve čtyři hodiny místního času opouštíme Kythiru. Je jasná noc a my plujeme vstříc novému dni, který začíná nádherným východem slunce z horizontu klidné vodní hladiny. Je bezvětří a nás pohání bohužel jen motor.
Po rozbřesku míjíme neosídlený ostrůvek Andikithira.
Plujeme jižním kurzem na Krétu a potkáváme kontejnerovou loď.
Před Krétou se před námi z moře vynořeje ponorka, která pluje v ponorkové cvičné oblasti, jak zjišťuji z mapy.
Příprava jídla vrcholí právě při přistání na Krétě ve městě Chania, kde se zádí vyvazujeme přímo před tavernou. Cesta byla dlouhá 68 NM.
Na více fotek především benátské a turecké architektury Chanii se můžete podívat v naší reportáži: Přeplavba z Kréty do Říma 4-5/2015.
Chania je nádherná malebná část Kréty, kterou určitě doporučuji navštívit.
Další dva dny plujeme k východnímu okraji Kréty se zastávkou v Heraklionu. Jsem překvapen velkou odlišností podmínek na moři od předpovědi založené na modelu GRIB. Především se střídá praktické bezvětří s prudkým rozfoukáním větru během minuty.
Čtvrtek 17.4. byl na vítr bohatý a v poryvech jsme dostávali z boku vítr o síle až 40 uzlů. Konečně pořádně jachtíme.
Večer zastavujeme na kotvě v zátoce Spinalóngas u ostrova malomocných. Odkud povede naše poslední a zároveň nejkratší etapa do mariny v Ag. Nikolaos. Zátoka je rozlehlá a s hloubkou 3-7 metrů s písečným dnem. Je to ideální místo pro klidné a bezpečné kotvení. Navíc malá hloubka vody způsobuje její rychlé prohřívání a i v tomto chladném období byla voda přijemně teplá pro koupání.
V pátek 18.4.2014 nastává nejkratší etapa pouhých 8NM a doplouváme do cíle této plavby. Kocháme se nádhernými pohledy na hornaté břehy východní části Kréty.
Poslední den naší plavby vyplouváme ze zátoky Spinalonga s směřujeme do mariny ve městě Agios Nikolaos, kde se definitivně vyvazujeme.
Odpoledne se připravujeme na odlet domů.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Azorské ostrovy jsou situovány v Atlantickém oceánu mezi Evropou a Severní Amerikou. My jsme měli možnost navštívit 7 z 9 Azorských ostrovů a zpracovali jsme z našeho putování průvodce po Azorech. Ostrov květin, Flores je nejméně zasažen turistikou a za výlet zde stojí oblast sedmi jezer - Natural das Caldeiras Funda e Rasa. Na ostrově Faial nesmíte minout nejbarevnější přístav na světě Hortu, kde i já jsem zanechal jako vzpomínku na svou sólovou plavbu obrázek. Místem, které je pokryto lávou je Faial do Capelinhos, zajímavostí je i kráter Caldeira. Ostrov Terceira je vyhlášen tradičními slavnostmi s býky. Celé Azory nabízí přírodní bazénky pro otužilé jedince. Jedním z míst je i Negrido. Pro milovníky památek je určeno město Angra do Heroísmo, jehož historické jádro je zařazeno na seznamu UNESCO. A ostrov Sao Jorge? Ten vám nabídne nejznámější pěší trek Faja da Caldeira de Santo Cristona na východním pobřeží ostrova. Pokud nemáte čas navštívit většinu Azorských ostrovů, to nejlepší uvidíte na ostrově Pico. Doporučujeme výstup na sopku Pico, návštěvu vinic či ochutnávku nejlepší zmrzliny na Azoroch v trajektovém přístavu v Madeleně. Jeskyně Gruta das Torres, která vznikla vulkanickou činností, také rozhodně stojí za tip na výlet. Nejvíce turistický je ostrov Sao Miguel, ale také má co nabídnout. Ať už jsou to čajové plantáže, město Furnas s aktivními fumaroly či jedna z místních restaurací nabízející tradiční jídlo s vůní sýry cozido. I v této reportáži nalezente praktické informace pro jachtaře.
Nečekaně jsem stál před velkou osobní výzvou, sólově přeplout oceán z Bermud až na Azory. Cítil jsem velký respekt, touhu ale i pořádný strach. Strach, jestli vše zvládnu, zda se nedostanu do bouře či nevypadnu z lodi nebo neselže technika. Nakonec se jeden z mých strachů naplnil. Strávil jsem 24 dnů v samotě s oceánem a postupně si zvykal na 45 min intervaly na spánek. Ale bylo toho víc. Přečtěte si můj deník ze sólové plavby, který zachycuje nejen okamžiky, kdy jsem trávil i 30 h za kormidlem bez přestávky ale i informace ohledně výroby pasivního autopilota z gumicuků, konstrukce vlastního driveru a hlavně pocity, které jsem při tomto mém největším dobrodružství zažíval. Celkem jsem uplul 2 388 NM (4 423 km).
Přečtěte si článek , který vyšel o této plavbě v časopise My Boat 7/16. Oproti reportáři je stručnější a zároveň je připraven i k tisku.
Průvodce naší měsíční expedicí s batoletem v Mongolsku. Naším cílem byly především hory. Vzhledem k nošení našeho 16-ti měsíčního syna na zádech, jsme realizovali zásadní přesuny autem, za pomocí koní i velbloudů. Naším hlavním cílem byly hory Harhira a Turgen. Setkání s Mongoly žijící v jurtách a silně věřící v duchy, poznání jejich tradic a obyčejů v nás zanechalo stopy. Dále jsme navštívili Ulangoom a podnikli cestu do pouště. Velký kontrast při naší cestě jsme zaznamenali v Ulanbátaru, kde žije více jak 50% obyvatel Mongolska.