TK - reportáž 

Přeplavba Tyrhénským mořem sem a tam:

15.5.-30.5.2021

16 dní na lodi při plavbě v délce cca 850 NM z Říma na Sardinii, kolem Sicílie na Liparské ostrovy, na ostov Ischia a zpět. Přeplavba s dlouhými i vícedenními etapami a několika zastávkami v plánovaných místech. Přeplujeme Tyrhénské moře různými směry.


Aktuální pozice a proplutá trasa:

  • Bod na trase
  • Komentovaný bod
  • Aktuální poloha


Jaké to vlastně bylo:

Příjezd posádky čekám v sobotu v 16 hodin. S Jirkou jsem přijel už ve středu 12.5. odpoledne, abych měl dost času loď připravit na plavbu a udělat plánované opravy a drobná vylepšení.

Čtvrtek a pátek v pracovním nasazení uběhly rychle a najednou je tu sobota. Ještě nosíme z auta zásoby ExpresMenu, které roztřídíme podle druhů, spočítáme množství, uložíme do vhodných prostor na lodi a hlavně zapíšeme do excelovské tabulky aby byl snadný přehled.

Posádka odpoledne dorazila podle plánu a stihla zajistit nákup potravin na plavbu. Díky tomu budeme moci už v neděli dopoledne vyplout.

Neděle 16.5.2021 vstáváme v 8 hodin na snídani. Po standardním proškolení posádky provádíme rituál obětování Neptunovi a odvazujeme loď pro vyplutí. Boční vítr nás tlačí bokem k sousední lodi na kterou jsme vyvázáni a tak ukazuji jak s využitím záďového springu odplout. Nejdříve plujeme pár stovek metrů k čerpací stanici doplnit nádrž naftou.

Vyplouváme z řeky na moře. Náš cíl ostrov Ponza leží 60 MN přímo proti větru, který fouká a proto budeme muset křižovat. Oblékáme se do harnesů a jdeme na to.

Den je zamračený ale beze srážek. Blíží se čas oběda a Ema se pouští do vaření. Ostré stoupání proti větru nebývá ideální pro aklimatizaci žalůdků posádky a po chvíli začínáme řešit pro koho se vůbec má vařit.

Vítr je do 20 uzlů vlny malé a stoupání proti větru jde dobře. Od 18 hodin zahajujeme režim ve dvoučlenných směnách po 3 hodinách služby.

Celou noc křižujeme proti větru. V poryvech máme protivítr až 27 uzlů. S rozbřeskem vítr utichá a konec doplouváme na motor.

U ostrova Ponza přistáváme na kotvu z jeho východní strany protože přijdou západní větry.

Od jídla nás zdržuje hlídka, která přirazila k našemu levoboku a kromě pasů kontroluje všechny dokumenty od lodi.

Připravujeme člun k přívozu na břeh. Bohužel krátce po nastartování opět selhává přívěsný motor člunu. Je to k vzteku, motor jsem nechal odborně opravit koncem března a poté co selhal po pár desítkách minut provozu v dubnu absolvoval po reklamaci další odborný servis. Část posádky se vydává na břeh s pádly.

Já zatím rozebírám motor, v duchu nadávám, že co si neudělám sám tak za moc nestojí. Nalézám příčinu závady a nadávám ještě více. Při posledním servisu patrně mechanik vylomil část kanálku s tryskou v tělese karburátoru, vše smontoval a předal jako opravené. Motor sice naskočí, ale po chvíli zhasne na příliš bohatou směs. To je na nový karburátor! Pokusil jsem se vylomenou část vymodelovat z kovem plněného epoxy lepidla. Teď tvrdne, pokus nastartovat motor nechávám na zítra až epoxy důkladně protvrdne.

Je slunečný den a výhledy na zátoku jsou úchvatné.

Jsme zde na kotvě jen dvě lodě. Po setmění ve 22 hodin vyplouváme směrem k ostrovu Ischia. Máme čistý zadní vítr a proto musíme přední plachtu genou podepřít spinakrovým pněm. Proti původnímu plánu, kdy jsme měli plout odtud na Sardinii měním trasu vzhledem k předpovědi větrů. Větry převládají totiž západní přímo od Sardinie a poměrně silné 7 až 8 Bf. Zde u italského pobřeží již vanou o síle do 5 Bf a pro další dny pokud trasu obrátíme budou pro nás foukat ze zadu a z boku.

Plavba uběhla rychle a my za svítání připlouváme k ostrovu Ischia. Vyvazujeme loď ze severní strany v marině Degli Aragonesi ve městě Casamicciola. Půjčujeme si skůtry a vyrážíme po ostrově.

Všechny termální lázně na ostrově jsou bohužel zatím zavřené a nezbývá než využít přírodní koupel v zátokce Baia di Sorgeto ve které vytékají horké prameny do moře. Zátoku jsem objevil letos při zastávce na Ischii v průběhu plavby z Řecka do Itálie. Dnes však díky západnímu větru jdou do zátoky vlny, které vodu ochlazují a horký bazének je výrazně menší. Tísníme se přímo u pramene.

Odpoledne zdoláváme vrchol hory Monte Epomeo ve výšce 787 metrů nad mořem.

Hora je ve středu ostrova a je z ní vidět celý ostrov. Díváme se na město Casamicciola.

Vidíme odtud i marínu a vyvázanou naši loď.

Po sestupu z vrcholu se okružní jízdou vracíme na loď a jdeme na společnou večeři.

Ráno část posádky myje loď, část jde dokoupit zásoby a já připevňuji na zád motor člunu abych zjistil zda jeho oprava byla úspěšná. Naskočil na první zatáhnutí a běžel půl hodiny bez problémů. Pokud ten epoxy vydrží trvalé ponoření v benzínu, tak je nadějné, že bude opět dobře sloužit.

Ve středu po vrácení skůtrů v 10:40 vyplouváme k dalšímu cíli. Je jím Eolské souostroví známé pod názvem Lipari. Máme příjemný boční a chvílemi zadoboční vítr. Moře je klidné a loď hladce pluje vpřed. Další den před polednem vítr zaniká a na posledních 50 NM musíme použít motor.

Po 31 hodinách ve čtvrtek odpoledne přistáváme u ostrova Vulcano. V létě tady bývají plovoucí pontony k přistání a vyvázání lodí, nyní zde ještě nejsou. Chystám se kotvit, když přijíždí chlapík na člunu a nabízí nám vyvazovací bóji za 30 EUR na noc. Nabídku přijmám, budeme moci všichni na břeh bez nutnosti se střídat v hlídce na zakotvené lodi.

Hned nafukujeme člun, a jedeme na břeh porozhlédnout se po okolí a dát si večeři. Další celý den je vyhrazen pro výlet po ostrově. Člun vyvazuji mezi korozí značně sežrané molo a břeh. Je to nejbližší místo od lodi, kde můžeme suchou nohou vystoupit.

Smutně pokukuji po vyhřátém bahništi, které je pro veřejnost zavřené. Těšil jsem se, že si tu prohřeji záda.

Tabule na plotě ukazuje budoucí podobu bahniště. Obávám se, že pro mne ztratí své původně přírodní kouzlo.

Půjčujeme skůtry a jedeme se podívat po ostrově.

Nejdříve však vystoupáme na kráter Vulcana.

Otevírají se pohledy na ostrov z výšky za zesilujícího se pachu sirných plynů vycházejících z obvodu kráteru.

Na vrcholu se od skupiny odděluji a nechávám je obejít si kráter.

Kolem fumarol se usazují krystaly čisté síry.

Jedu na místo, kde se projdu v přírodě po úbočí ostrova.

Na sever vidím zátoku u města a přístavu na ostrově, další ostrov Lipari a vlevo za ním ostrov Salina.

Kolem čtvrté hodiny odpolední se setkáváme na jižním okraji ostrova kousek od majáku a jdeme společně pojíst.

V sobotu jsme vypluli hned s rozedněním. Je bezvětří a bude to dlouhá plavba na motor. Zato je zcela jasná obloha a můžeme si hrát se sextantem a určit svoji polohu nejjednodušším způsobem z kulminace Slunce.

V sobotu odpoledne necháváme Alicudi - poslední ostrov souostroví za zádí a plujeme 260 NM dlouhou etapu k Sardinii.

Za dva a půl dne doplouváme k Sardinii do přístavu Arbatax. Je to především funkční zastávka pro doplnění pitné vody a nafty. Předpověď slibuje další bezvětrné dny, nafta bude hodně zapotřebí.

V úterý opouštíme Arbatax a vydáváme se kolem východního pobřeží Sardinie k severu. Plujeme pátrat po vstupu do jeskyně Grotta del Fico, na kterou jsem zahlédl v přístavu upoutávku na reklamním panelu nabízejícím výlety lodí.

Vstup do jeskyně je docela nenápadný otvor ve skále vysoko nad vodou.

Díky bezvětří a velmi klidnému moři snadno zakotvíme před jeskyní na hloubce 20m.

Rozdělujeme se na skupiny aby loď nezůstala na kotvě bez dozoru a jedeme na člunu k jeskyni. Je zde malé molo a od něj vedou schody vzhůru. Na schodech leží batohy, známka toho, že zde nejsme sami. Vstup do jeskyně je zabezpečen mříží s vraty. Vrata jsou však odemčená a otevřená.

Vstupjeme dovnitř. Je to celý jeskynní systém a asi ho teď připravují na turistickou sezónu.

Pokračujeme kolem pobřeží dále.

Pobřeží je zde neosídlené s malými písečnými zátokami.

Nacházíme další jeskynní systém s názvem Grotta Bue Marino. Vstup do jeskyně je na úrovni hladiny a my zajíždíme člunem dovnitř.

Zde jsou však mříže zamčené a my se dál nedostaneme. Procházíme si přístupné části před mřížemi za kterými se skrývá další rozsáhlý systém jeskyní.

Z informační tabule se dozvídáme, že jeskyně vznikaly 4 miliony let a tvoří systém o celkové délce 70 km.

Procházíme si alespoň vstupní část kam až to jen jde.

Další dva dny jsme postupně směřovali dál podél pobřeží se zastávkami na kotvě. Občas se objevil vítr a tak jsme hned tahali plachty vzhůru, abychom si zaplechtili.

Ve čtvrtek přistáváme v Porto Cervo, italském přímořském letovisku na severní Sardinii.

Toto místo jsme k zastávce zvolili ze zvědavosti, neboť jsme se dočetli, že Porto Cervo je luxusní letovisko vyhledávané bohatou klientelou z celého světa. Prý toto letovisko na Smaragdovém pobřeží nemá konkurenci a pokud významná osobnost zde občas nebydlí nebo nemá zde v přístavu svoji jachtu, jakoby ani nebyla.

Pátek 28.5.2021 po východu slunce opouštíme Sardinii a plujeme 130 MN zpět do maríny ve Fiumicinu. Dnešní den sice nefoukal vítr ale hladká a průhledná hladina umožnila pozorování delfínů, kteří nás obklopovali. Díky klidné hladině spatřujeme i želvy. Den končí setkáním s velrybou.

V sobotu připlouváme do Fiumicina, cílového bodu této plavby.

Zpět na začátek

Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.



Zima v Jaderském moři 12/2009

Zima v Jaderském moři 12/2009

Plavba na jachtě v Chorvatsku tentokrát vedla po této trase: Zadar-Dugi otok-Olib-Ugljan. Letos nás uvítalo pro tuto oblast nezvykle mrazivé počasí (-9 °C). I Štedrý den se stal skutečně štědrý a mohli jsme si zaplachtit v jugu. Vítr do 34 uzlů a vlny do 3 m nám přichystal silné zážitky.


Řecké ostrovy 9-10/2012

Řecké ostrovy 9-10/2012

Čtrnáctidenní plavba po řeckých ostrovech začala v Athénách a vedla Iónským mořem až na ostrovy Kitnos, Milos, Santorini (Thíra) a Ios. Byla plná relaxace, koupání, šnorchlování a zastávek na pevnině především kvůli našemu synovi a jeho prvních samostatných krůčcích, které se mu na lodi moc nedařily. Posádku tentokrát tvořila převážně ženská část, která si užila jak řecké slunce, tak i aktivní kormidlování na plachetnici. Záznam trasy si lze prohlédnout na mapě.


Gibraltarem do Středozemního moře 4/2019

Gibraltarem do Středozemního moře 4/2019

11denní plavba z portugalského Cascais Gibraltarem do španělské Cartageny. Před započetím plavby probíhají na lodi dokončovací práce. Nechal jsem zde aplikovat antifoaling a dále vyměnit lukny, do kterých již zatékalo. Samotná plavba také nezačíná zrovna jednoduše - musím řešit vážný problém. Jeden člen posádky odmítá plnit své úkoly
Za plavby přichází další potíž, kterou je zaseknutý rolfok. Nakonec se nám ho podaří uvolnit a plavba probíhá dál v novém uspořádání v tříhodinových cyklech. Obeplouváme mys Sagres a vzhledem k problémům v posádce se přetlačujeme s vlnami a silným protivětrem a míříme přímo do Gibraltaru do mariny Alcaidesa. Zde se situace uklidní. Mé kroky směřují do Ocean Villiage i do Old town. Hlavním cílem se ale stává Gibraltarská sklála s proslulými opicemi. Několikadennní etapa vede Středozemním mořem do Španělského letoviska Almerimar. Krásným závěrem plavby je prohlídka města Cartagena, jehož historická část určitě stojí za zmínku a okouzlí nejednoho cestovatele.