Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaJarní prázdniny na Jadranu 3/2009
25.4.-5.5.2019
11denní plavba z portugalského Cascais Gibraltarem do španělské
Cartageny v délce 601 NM. Plavba byla pojata jako přeplavba pro získání dostatku zkušeností
v náročnějších podmínkách. Procvičili jsme si práci ve směnách, používání spinakrového pně
při plavbě na zadní vítr ve vlnách. Ukázali jsme si taktické plánování trasy podle
meteorologických předpovědních modelů.
Na plavbě jsem se také musel vypořádat s vážným problémem - jeden člen posádky odmítal plnit své
povinnosti a ohrožoval nejen sebe ale i členy posádky. Komplikace nám přinesl i zaseknutý rolfok.
Úlevu prožíváme až v Gibraltaru, kde se nám podaří vyřešit problémy v posádce. Navštěvujeme Ocean Villiage, Old town i
Gibraltarskou skálu. Krásným závěrem plavby je prohlídka města Cartagena, jehož historická část určitě stojí za zmínku a okouzlí nejednoho cestovatele.
Naše plachtění začalo v Cascais nedaleko Lisabonu.
Je středa 24. 4. 2019 a já připravuji loď na plavbu. Ve čtvrtek po 16 hodině portugalského času očekávám příchod posádky do mariny Cascais.
Já zatím provádím potřebnou přípravu lodi. Včera byla loď spuštěna jeřábem na vodu. Byla na ni provedena celková údržba trupu spočívající v odstranění starých vrstev nátěrů, obroušení a natření 3 vrstev epoxidového základu, na který byl nanesen vícesezóní protinárůstový nátěr (antifoaling) Micron 350.
Je čtvrtek odpoledne a posádka dorazila podle plánu. Jen servis lodi ještě probíhá. Kromě antifoalingu jsem ještě objednal výměnu oken salónu, protože už tmel v některých místech netěsnil a okny zatékalo. Technici z mariny dodělávají okna na poslední chvíli a my čekáme ještě dvě hodiny, než práci dokončí.
Páteční ráno začínám den nezbytnými podpisy členy posádky o tom, že znají své povinnost, že byli proškoleni o bezpečnosti a také písemně udělují souhlas s tím, že mohou být v průběhu plavby fotografováni, aby se mohli objevit na fotografiích v této reportáži.
V poledne definitvně opouštíme Cascais a poháněni zadním větrem směřujeme do typického rybářského městečka Sesimbra, kam jsem posádku nalákal na výbornou rybu k večeři. Po krátké aklimazitační etapě by to byla velmi příjemná zastávka.
Jedeme na čistý zadní vítr a proto jsme použili k přední plachtě peň. Když však potřebujeme plachtu srolovat, nejde to. Taháme za lano rolfoku ale rolfok je zaseklý. Hledám příčinu. Když nakonec zvednu hlavu, vidím jak se u vrcholu stěžně do plachty připletlo jiné lano a zablokovalo otáčení rolfoku. Prožívám napínavou chvilku, kdy mi je jasné, že pokud plachta nepůjde narolovat, budeme muset pokračovat v nezměněném kurzu dále a Sesimbru mineme. Na lezení vzhůru po stěžni moc nepomýšlím, moře se příliš vlní a mně se do toho nechce. Nakonec dostávám nápad jak lano uvolnit aniž bych lezl vzhůru. Pomáhám si mooringovým hákem, kterým odtahuji lano mimo rolfok. Podařilo se.
Sesimbra se však nekoná. V marině se nenašlo jediné místo. Nezbývá, než zůstat před Sesimbrou na kotvě. Posádce se nechce foukat dinghy a jet po etapách na večeři, zůstáváme na lodi. Alespoň dodatečně uctíme Neptuna.
Večer si povídáme a vaříme na lodi. Na závěr pouštím pro inspiraci dokumentární film o tragickém závodu Fastnet v roce 1979. Tento film mě inspiroval i k napsání článku o bezpečnosti na lodi.
V sobotu časně za rozbřesku vytahujeme kotvu a vyplouváme na výrazně delší etapu až do Gibraltaru. Původně
šestičlenná posádka má vlastně jen pět členů. Jeden z nich již prakticky od včerejšího vyplutí z Cascais odmítá
plnit své úkoly v posádce a nevylézá ze své kajuty. Tak se zapojuji do směn s Tomášem, aby rozpis směn zůstal stejný.
Fouká nám zadní vítr a vysoké táhlé oceánské vlny zmítají lodí směřující k jihu. Plavbu tradičně zpestřují početná
stáda delfínů.
Přichází nádherný přechod dne v noc. Zavedený systém směn v novém uspořádání krásně plyne ve svých tříhodinových cyklech.
Západy slunce jsou pro většinu posádky vždy významným objektem k fotografování. A dnes to stálo za to.
V neděli vítr sílí ke 24 uzlům a my obeplouváme mys u Sagres. Měníme kurz na jihovýchodní. Mořská nemoc, která
sužovala jednoho člena posádky sice odezněla, ale na to, aby se zapojil do svých povinností to nemělo žádný vliv. Spíše
si posádku pletl s personálem, který se má o něj starat. Obavy mi začal dělat i jeho duševní stav, jehož projevy začaly
být nebezpečné pro něj samotného i pro celou plavbu jako takovou. Proto jsem s povděkem souhlasil, když přišel
s vlastní žádostí o ukončení své plavby a odstoupení z funkce člena posádky. Dohodli jsme se, že vystoupí z lodi v Gibraltaru.
Ještě nás však čekala plavba celé pondělí a následující noc. Podmínky se pro nás zhoršovaly (jak ty plavební, tak také naše společné soužití s šestým členem posádky). Nejdříve zavládlo bezvětří a pokračovali jsme na motor. V poledne se rozfoukalo přímo proti nám. Křižování proti větru by však znamenalo prodloužení doplutí do Gibraltaru o dalších 12 hodin. Vzhledem k okolnostem a časovému plánu jsem rozhodl, že zbývajících 80 NM se budeme přetlačovat s vlnami a větrem nejkratší trasou na motor. Padla na to polovina nádrže nafty, ale do Gibraltaru připlouváme v úterý brzo ráno kolem druhé hodiny.
Zpětně zjišťujeme, že člen posádky, který nás opustil v Gibraltaru pravděpodobně prožíval alkoholové delirium. Trpěl halucinacemi, dokonce chtěl za plavby vystoupit do moře - myslel si, že je kolem pevnina. Plavba s ním byla pro všechny z nás velmi silnou zkušeností. Utvrdil jsem se v tom, že pokud se mi zájemce, jenž se chce stát členem posádky na 100 % nezdá, mám ho odmítnout.
Se zbylou posádkou si užívám hluboký spánek po náročné etapě. Ráno nás vítá opravdu nádherný den. Při mé poslední návštěvě Gibraltratu bylo celý den deštivo.
Loď jsme vyvázali na španělské straně v marině Alcaidesa. Marina je velmi pěkná a prostorná. Zatím zde není problém s místem i když připluji neohlášen.
Cestou do sprch nás zaujme tato omšelá loď, na které bydlí chlapík zevnějšku bezdomovce se svými pěti kočkami (myslím ta domácí zvířata). Zjišťujeme, že chlapík bydlící na lodi se živí servisem jachet po přístavech. Chystá se však odtud odplout na Kanárské ostrovy. Prý je zde málo práce.
Na konci mariny jsou tyto podivné lodě - hausboaty. Můžete si zde některý z nich pronajmout. Asi se moc nepočítá, že s tím někam poplujete, bál bych se zda se ze střechy nezřítím i s křesílkem. Mají však motor i volant.
Takto vypadá hraniční přechod na britskou korunní kolonii - Gibraltar. Bez pasu se tam nedostanete. O tom, proč vede silnice právě přes dráhu mezinárodního letiště, které patří k nejnebezpečnějším na světě jsem se zmiňoval v předcházející reporáži (plavba z Madeiry na Tenerife). Já se odděluji od posádky, a jdu se projít Gibraltarem sám. Především proto, že potřebuji najít obchod s díly pro lodě a koupit takové vodící oko na lano, které při plavbě prasklo.
Silnice i chodník křižují přistávací dráhu gibraltarského letiště. Informační tabulka vyzývá chodce aby šli rychle. Pokud se blíží letadlo na přistání či hodlá startovat, jsou přechod a silnice uzavřeny.
Mé kroky směřují do Ocean Village. Od minule si pamatuji, že tady byl jachtařský obchod.
Ocean Village je moderní víceúčelové město nabízející rezidenční bydlení, marinu pro jachty, hotel a světové obchodní centrum Gibraltar.
Skoro to tady nepoznávám. Od mé první návštevy Gibraltaru v roce 2009 se Ocean Village značně rozrostla. A co ten hotel? Tady bylo molo mariny, teď je zde místo vyvázaných lodí jediná obrovská, která nevypluje. Je tady jako pětihvezdičkový hotel a casino od roku 2014. Jeho výstavba stála £ 120 miliónů.
Tak konečně jsem nalezl hledaný obchod. Uspěšně, nakupuji co jsem potřeboval.
Vydávám se do staré části města.
Ta je plná uliček s obchody a restauracemi pro turisty.
Míjím budovu kanceláře pro registraci občanů Gibraltaru.
A lanovkou vzhůru na skálu. Dnes je fotografické počasí, tak toho musím využít.
V horní stanici už potkávám první gibraltarskou opici.
Pohled směrem na Španělsko.
Z výšky 420 metrů je nádherný výhled.
Opice jsou tady na skále na každém kroku. Nemám tedy obavy, že by Gibraltar nezůstával dále britskou kolonií, protože podle jedné staré legendy se bude muset Velká Británie vzdát Gibraltaru a navrátit jej Španělskému království poté, co zemře poslední opice. Obyvatelé Gibraltaru se však cítí více jako Britové než Španělé, tak se o blaho opic pečlivě starají.
Dělám čelem vzad a přede mnou je v dáli pobřeží Maroka.
Gibraltarské opice jsou Makakové bezocasí. Ukážeme-li v širokém úsměvu všechny své zuby, je to v jejich řeči nabídka přátelství a nebudeme mít s nimi žádný problém. Tak se tedy usmívám a nemračím.
Marina Alcaidesa, kde jsme přistáli, je hned za přistávací dráhou na španělské straně.
Loučím se s opicemi a jedu dolů do města.
Jdu do další rezidenční čtvrti s marínou, okouknout, jak to tam mají hezké. Samozřejmě s obranným dělem jako připomenutí dávných dob.
Jinak je město plné zákazových tabulek.
Hezký park, ale mezi těmi domy je pro mne trochu málo přírody.
Slunce zapadá a všichni společně jdeme na španělskou večeři.
Tentokrát nevolím oblíbenou rybu či chobotnici. Dám si vepřové, ale iberijské. Tlustá ouška sklopená nad malými očky, ostrý rypák, tmavá kůže a kulaté bříško, to je iberijské prase. Prasátka žijí na západě Španělska ve volném chovu, která se živí žaludy z dubů rostoucích na Pyrenejském poloostrově. Maso těchto prasat má intenzivnější chuť. Bylo výborné.
Po dobré večeři se vracíme na loď. Gibraltarská skála je nasvícena.
Ve čtvrtek ráno, vyplouváme do Středozemního moře. Den je zatažený.
Proplétáme se mezi spoustou zakotvených lodí, které čekají na okamžik své vykládky či nakládky.
Takto vypadá pohled z jihu na skálu a maják. Dáváme plné plachty a plujeme ostře proti větru. Směr východ.
Poslední zamávání Gibraltaru.
Tak tady to byl těsný průjezd kolem zakotvené lodi, který nám dal pocítit její velikost.
Daniela s Luďkem se dali do přípravy oběda, zrovna když začalo krásně foukat. Ale jde jim to dobře i přes náklon lodi.
Luděk dokončuje přípravu, na palubě to už lákavě voní.
Oběd o dvou chodech (polévky a hlavního jídla) se podává na palubě.
Je dovařeno a servíruje se.
Polévka i rizoto chutnaly výborně.
Večer vítr zaniká a my pokračujeme na motor. Zítra se má silně rozfoukat. A opět přímo proti naší trase. Zvažuji udělat zastávku někde u pobřeží, než vítr změní trochu směr. Ještě máme časovou rezervu.
Blížíme se k pobřeží, které je posázeno samými skleníky.
Přistáváme v přijemné a veliké marině Almerimar. Kancelář otvírá až v 16 hodin, čekáme před ní na otevření.
Dostáváme přidělené místo, na které přeplouváme a uvazujeme loď pro dnešní noc. Pořizujeme společnou fotku na přídi v jednotném oblečení, které u některých členů pochází z půjčovny jachtařského oblečení. Následně vyrážíme na obhlídku okolí.
Marina je situována do středu městečka. Město je dosti opuštěné. Zjišťujeme, že jsou to většinou apartmány, které se zaplní až v létě. Sezóna tady ještě nezačala.
Jdeme společně na procházku. Naším cílem je najít místo, kde si dáme dobrou večeři. Na místní poměry je ale brzo (teprve 19 h). A za další má většina podniků po zimě ještě zavřeno. Prostě tady chcípl pes.
Marina je za námi a my se procházíme po oblázkové pláži. Turistické resorty jsou zcela prázdné a lačně čekají na své letní obyvatele. Za nimi jsou už jen nekonečné plochy skleníků produkujících zeleninu pro zbytek Evropy.
Hladoví se vracíme přes obchod s potravinami na loď. Večeři si uděláme sami - kupujeme kus masa.
Výsledek je nad očekávání dokonalý.
Dnes se v lodní kuchyni podává španělský vepř s brambory a salátkem. No, to se bude blaženě spát.
Pátek 3.5.2019 v 8 hodin opouštíme marinu a vyplouváme na poslední část naší pouti, do Cartageny.
Data na předpovědi větrů nejsou zrovna podle našich představ, ale tak to na moři a i v životě chodí.
Silný protivítr odezněl, na druhou stranu zase nebude vítr skoro žádný. Čekáme krátké (několikahodinové)
závany větru z různých směrů. Tak se aspoň pocvičíme v práci s plachtami.
Až do večera plujeme na motor. V noci se konečně rozfouká, ale přímo proti nám. Dáváme plné plachty a křižujeme.
Za půl hodiny vítr prudce zesílí ke 27 uzlům a my refujeme. Tak, jak se na této plavbě stalo pravidlem, nejsilnější
větry a prudké změny přicházejí v noci. S rozbřeskem vítr opět zaniká a my se k Cartageně blížíme hnáni
motorem.
V sobotu 4.5. jsme definitivně přistáli a večer se jdeme podívat do města, samozřejmě se záměrem společné večeře. Město je zcela zacpané lidmi a všude v ulicích se tančí.
Na ulici Calle Gral. Ordóňez před budovou místního úřadu probíhají taneční vystoupení. Jen s naší večeří to vypadá bledě. Všechny restaurace jsou plné a jsou před nimi fronty. Nakonec si podnik nevybíráme a jdeme prostě tam, kde je místo. K večeři volíme tradiční španělskou paelu.
Cartagena je velmi zajímavé město s bohatou historií. Jeho jedinečnost jsme objevili zcela náhodou při naší plavbě z Itálie do Španělska. Mrkněte se na další fotografie zajímavých staveb a památek, které zde zůstaly z vlády Římanů.
V neděli ráno se loučím s posádkou a vrhám se do obvyklých prací před opuštěním lodi.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
O jarních prázninách vyplouváme pořádně si zaplachtit do chladných vod březnového Jadranu. Naše trasa vedla z města Bigrad na Moru na Žirje, Vis a do Národního parku Kornati. Plavbu nám spestřila roztržená kosatka a procházka po útesu Dugi otok.
Podzimní 10-ti denní dobrodružná náročnější plavba s nočními etapami Egejským mořem v délce 405 nautických mil.
Plavba byla pro všechny, co chtěli prožít něco nového a poznat jaké to je, plout na plachetnici. Většina členů posádky byli
zkušení jachtaři, co si chtěli prohloubit a rozšířit své zkušenosti s ovládáním lodě nebo naplout další
míle v oblasti „B“ aby si mohli rozšířit své oprávnění.
Věděli jste, že Egejské moře, bývá označováno jako „Angry sea“? Přečtěte si reportáž o naší plavbě po ostrovech
Kásos, Karpathos, Santorini a Kréta. Také jsme trénovali muže přes palubu (MOB). Tak schválně, tipnete si, jak rychle se vzdaluje
MOB od lodi při rychlosti 6 uzlů?
Přečtěte si článek , který vyšel v časopise Yachting revue 2/2015. Článek obsahuje praktické rady a tipy ohledně počasí v oblasti Angry sea. Najdete zde souřadnice kotvišť a zmiňuji i způsoby vyvázání v marínách. Text je ucelený, s menším množstvím fotografií.
Vyplouváme na 12 dní od Athén z města Lavrion ke Krétě se zastávkami v nádherných zátokách. Bojujeme s větrnými poryvy u jižního pobřeží Kréty. Proplouváme rozzlobené moře (angry sea) až na ostrov Rhodos.