Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaJarní prázdniny na Jadranu 3/2009
17.3.-26.3.2016
Britské panenské ostrovy na nás působí více civilizovaně než jižní Karibik.
Přesto i zde jsou krásné pláže bez turistů a úchvatná místa na šnorchlování. Pro plavbu v těchto vodách si však musíme
koupit povolení za poměrně vysokou cenu.
Naše plachtění začíná na ostrově St. Martin v marině Fort St. Louis, dále plujeme na ostrov Anguilla, Sandy Island,
Dog Island a
na Britské panenské ostrovy - Virgin Gorda, Cooper Island, Salt Island, Normand Island, Jost Van Dyke, Sandy Cay
a naše putování končíme na ostrově Tortola.
Sandy Island - azurové moře a bělostná pláž
Dog Island - maličký ostrůvek s romantickou pláží
Virgin Gorda - Baths a její gigantické balvany z žuly
Cooper Island - želvy a barevné rybičky
Salt Island - jedinečné šnorchlování kolem vraku lodi RMS Rhone
Normand Island - šnorchlování v jeskyních s útesovníky a barakudami
Sandy Cay - ostrůvek bujně porostlý vegegací
Tortola - hlavní město Read Town je pro nás zklamáním
TOP místa, která na Britských panenských ostrovech určitě nevynechat
BVI - praktické informace pro jachtaře
Na ostrově St. Martin se zastavujeme opravdu krátce, pouze abychom doplnili zásoby a změnili posádku. Loď vyvazujeme v marině Fort St. Louis v zátoce Marigot na francouzské straně. Pozitivně hodnotím konečně dobré pečivo, které nabízí v pekárně Le Divin. Přeci jen není nad čerstvý chleba.O tom, jak řešíme pečivo na lodi při delších expedicích si můžete přečíst článek.
Zatímco já a Martina si užíváme dobroty v pekárně (sladký karibský chléb nám už opravdu leze na nervy), posádka se vydala na světoznámou pláž Maho, která leží v jižní nizozemské části ostrova. K pláži totiž bezprostředně přiléhá přistávací dráha Mezinárodního letiště princezny Juliany a tak nám plni zážitků po svém návratu vypráví, jak pozorovali dopravní letadla přímo za patou ranveje. Byl to pro ně opravdu velký zážitek, když jim jen pár metrů nad hlavami s hřmotem prolétla obrovská letadla. Plni dojmů nám ukazují pořízená videa a fotografie a tak je večer o čem vyprávět.
Hned následující den přeplouváme na ostrov Anguilla, kde vyřizuji celní formality. Chceme se zastavit především na dalším ostrůvku - Sandy Island. Ten je opravdu moc pěkný. Je to jedno z málo míst, kde lze hodit kotvu. Azurové moře a bělostná pláž přidává na kouzlu tohoto ostrova.
Místo sice není kryté a na otevřeném moři jsme pohupováni vlnkami, ale nevadí nám to. Plaveme kolem lodi - někteří z nás až na ostrůvek a uživáme si tuto jedinečnou atmosféru.
Opravdu krásným romantickým ostrůvkem je Dog Island. Jeho název není asi náhodný - pár opuštěných psů se zde opravdu potulovalo. Každopádně místo je to nádherné.
Je klidné moře, a tak jsme mohli zakotvit před pláží a na ostůvek si doplavat.
Noční přeplavbou přejíždíme 70 NM na ostrov Virgin Gorda, první z Britských panenských ostrovů, který je i jedním ze vstupních přístavů k vyřízení nutných formalit. Vyvazujeme se v marině u Spanish Town.
Název tohoto ostrova bývá překládán jako Tlustá panna s přízviskem buclatá kráska Panenských ostrovů. Tak uvidíme.
Plujeme na jih ostrova, dnes chceme navštívit místo mezi zátokami The Baths a Devils Bay.
Klidná průzračná voda nás láká ke šnorchlování mezi obrovskými hladkými kameny.
Lodí je na tomto místě už opravdu hodně a tak nám nějakou dobu trvá, než najdeme volnou bóji. Nějakou dobu musíme kroužit kolem a čekat, až některá jachta odpluje. Tentokrát i na pláži jsou turisté a není to jako na jiných ostrovech, kde jsme byli skoro sami. Návštěvníci z rezortů a výletních lodí si také nechtějí nechat toto místo ujít.
A konečně můžeme jít šnorchlovat. Pod hladinou pozorujeme útesovníky mozkové.
A ryby. Ty se mi většinou před tím, než je stačím zachytit na fotoaparád schovají, ale nějaké se vyfotit přeci jen podařilo.
Tyhle se na mně dokonce i usmívají.
Přírodní komplex obrovských žulových kamenů The Bath je pravou romantikou, kde se procházíme kolem ale i pod těmito gigantickými balvany.
Skály a balvany jsou zbytky vulkanické lávy z doby před 70 miliony lety a tvoří jeskyně, do kterých zvědavě nakukujeme. Některé jsou z části zaplavené mořem. Procházíme krátkým asi 20 min trekem „jeskyněmi“ do Devil's Bay. Občas se musí přelézt nějaký ten balvan, projít vodou či užší soutězkou.
Již se smráká a my se hodláme vrátit na loď. Doplavali jsme sem, tak musíme i zpátky.
Najednou vidíme, jak pod námi plave Perutýn. Držíme se raději dál. Jeho jed sice není pro člověka obvykle smrtelný, ale zasažené místo prý bývá velmi bolestivé několik hodin někdy i dnů.
Další nádherné místo - ostrůvek Cooper Island.
Připlouváme už za tmy a marně hledáme volnou kotevní bóji. Kotvit se zde nesmí, všechny bóje jsou obsazené. Vidím, že dvě lodě stojí na svých kotvách, také na ně nezbyla bóje. Přidáváme se k nim a ve tmě spouštíme kotvu. Hned ráno přeplouváme k uvolněné bóji a převazujeme se, než si nás někdo ze správy ostrovů všimne. Pokuta by byla hodně vysoká.
Při šnorchlování objevujeme další a další druhy rybek, kterých je tady opravdu požehnaně.
Kolem nám občas proplave i některá z mořských želv.
V hledáčku máme ale už další ostrov a to Salt Island. Jak samotný název napovídá, sůl dala tomuto ostrovu jméno a opravdu se usazuje na všem. Kotvíme a jdeme se obohatit o další zážitky.
Pěkná večerní procházka po tomto neosídleném ostrůvku začíná od pláže kolem několika náhrobků, patrně místních rybářů.
Procházíme kolem obydlí, do kterého zvědavě nakukujeme. Dnes již je prázné. Velikostí připomíná spíše malou kůlnu a vypová o tom, jak se tu kdysi asi žilo.
Pokračujeme kolem odpařovacího jezera pro získávání mořské soli a vyvrcholení naší cesty je na vrcholu ostrůvku. Ten nám nabízí krásný výhled na zapadající slunce.
Fascinují mě krásné kaktusy různých tvarů a velikostí, kterých je Karibik plný.
Ještě děláme společnou fotku posádky, na které chybí jen fotograf.
Ráno obeplouváme Salt Island ze severního kotviště na západní okraj ostrova, kde se vyvazujeme na denní vyvazovací bóji národního parku. Velkým lákadlem je vrak parníku RMS Rhone, který zde při hurikánu v roce 1867 najel na skály.
Vrak lodi zde pozorují nejen potápěči, ale i šnorchlování nabízí neobyčejné pohledy.
Krátkou etapou pokračujeme na další šnorchlovací místo - Normand Island.
O tomto ostrově se tvrdí, že je zde zakopaný poklad. Možná dle toho vznikla kniha spisovatele Roberta Louise Stevensona - Ostrov pokladů.
Ostrov Normand na útesu Treasure point má 4 jeskyně, do kterých lze plavat.
Na okolních kamenech jsou k vidění houby červené barvy.
Takto vypadá první z jeskyní útesu ostrova Normand.
Ostrov považuji za vhodný pro nováčky ve šnorchlování, protože zdejší vody jsou klidné.
Přeplouváme k ostrovu Jost Van Dyke, kde máme v plánu přespat.
Závěrečnou tečkou je zastávka na ostrůvku Sandy Cay, který leží jihovýchodně 1 NM od ostrova Jost Van Dyke. Písčitý ostrůvek s plážemi a reefem je překvapivě bujně porostlý vegetací. Ostrůvek jsme okružní stezkou obešli cca za 20 minut volné chůze. Byla to moc hezká procházka mezi palmami, stromy, křovinami a kaktusy s četnými výhledy na moře.
Páteční ráno opouštíme kotviště ostrova Jost Van Dyke a křižujeme proti větru. Proti nám pořádně fouká. V poryvech až 25 uzlů. Užívíme si vítr, který nám čechrá vlasy a stoupající adrenalin.
Úzký průplav mezi ostrovy křižujeme proti větru, jsme přeci plachetnice. Ostatní lodě zde na proplutí spouští motory a stahují plachty. My každou chvilku přehazujeme genou a posádka s nedočkavostí čeká na další povely.
Fotoaparáty cvakají, voda sříká a náš poslední den tak patří k těm jachtařky nejpodařenějším za celou tuto plavbu.
Odpoledne přistáváme u největšího z Britských panenských ostrovů, ostrova Tortola a vyvazujeme loď v marině Village Cay u Road Town. Toto místo nám připadá absolutně nezajímavé. Večer jdeme všichni na zákusek, ale dlouho nemůžeme najít místo, kde bychom se usadili. V jednom baru nám odmítnou uvařit kávu, že nás je málo. V jiném jsme si objednali zákusek, který nám spíše zkazil chuť a tak se poměrně zklamaní vydáváme raději zpět na loď.
Plachtění v oblasti BVI okouzlí především ty, co mají rádi zapomenuté malé ostrůvky, kde bude kotvit jen pár plachetniček nebo zde budou úplně sami. Tyrkysové moře a nedotčené bělostné písečné pláže, korálové útesy, barevné rybky a krásné šnorchlování či potápění - to je to, co může toto místo nabídnout. Nesmím zapomenout na pohodové plachtění a celkově uvolněnou atmosféru ostrovů, kde čas nehraje prim.
A na závěr uvádím přehled míst, co na BVI určitě nevynechat:
Můj názor na Britské panenské ostrovy: Já mám raději více dobrodružství, delší výlety na pevninu, výzvy … A z tohoto pohledu se mi líbily více návětrné karibské ostrovy. Mimo to, jak už jsem zmínil, permit do této oblasti není levný. Každopádně pokud máte rádi pohodu, koupání, šnorchlování, místa méně turistická nebo naopak hlučné bary na plážích, bude se vám tu líbit.
Před jakýmkoliv vstupem na pevninu navštíveného státu, musíte navštívit port of entry (vstupní přístavy) Do vyclení nesmí nikdo vystoupit z lodi na břeh - pouze kapitán smí vyřídit celní formality. Na Britských panenských ostrovech je dodržování tohoto pravidla velmi přísně hlídáno a nedodržení pokutováno.
Pro plavbu po BVI musíte zakoupit Cruising permint (4 USD/os./den) a National Parks Moorning permit. Tato povolení Vás opravňují v plutí a vyvázání lodi na kotevních bójích a použití dinghy.
Na mnoha místech BVI se nesmí kotvit a je nutno použít vyvazovací kotevní bóje. Poplatek za noc vybírá výběrčí ze člunu.
V národních parcích je státní přes noc zakázáno. Denní stání na bóji je povoleno max. na 90 min, pak musíte bóji uvolnit pro další lodě.
Před opuštěním státu je nutné se odhlásit. O odhlášení získáte dokument, který je požadován v následujím přístavu dalšího státu.
Tyto informace jsou aktuální k datu vytvoření reprotáže.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
O jarních prázninách vyplouváme pořádně si zaplachtit do chladných vod březnového Jadranu. Naše trasa vedla z města Bigrad na Moru na Žirje, Vis a do Národního parku Kornati. Plavbu nám spestřila roztržená kosatka a procházka po útesu Dugi otok.
Průvodce naší měsíční expedicí s batoletem v Mongolsku. Naším cílem byly především hory. Vzhledem k nošení našeho 16-ti měsíčního syna na zádech, jsme realizovali zásadní přesuny autem, za pomocí koní i velbloudů. Naším hlavním cílem byly hory Harhira a Turgen. Setkání s Mongoly žijící v jurtách a silně věřící v duchy, poznání jejich tradic a obyčejů v nás zanechalo stopy. Dále jsme navštívili Ulangoom a podnikli cestu do pouště. Velký kontrast při naší cestě jsme zaznamenali v Ulanbátaru, kde žije více jak 50% obyvatel Mongolska.
I když tato plavba byla pojata jako kurz, část posádky
tvořili lidé, kteří již kapitánský průkaz mají. Potřebovali si
oživit jachtařské znalosti a více potrénovat manévry. Jiní
usilovali o praktickou zkoušku pro získání vlastního kapitánského průkazu C -
Velitel jachty příbřežní plavby (Yachtmaster Coastal).
Plavba začala poměrně drsně a poryvy větru o síle 42 knt daly i zkušeným kapitánům
pořádně zabrat. Zaměřili jsme se především na trénink manévrů s lodí (např. kotvení, práci
s plachtami a spinakrovým pněm, obraty s lodí proti větru a stoupání či trénink MOB).
Čas nám zbyl i na individuální poznávání ostrova Ios. Přes sněhobílé město Chora
s modrými kopulemi jsem dojel na skútru až na sever ostrova. K místu Plakoto, kde je údajně Homérova hrobka.