Tomáš Kůdela - BLOG

Tomáš Kůdela

yachting a expedice

Menu

VIP klub

Sociální sítě

Reportáže

Z Islandu na Hebridy a Skotskem do Irska 2018

Autem vnitrozemím po Islandu 2018

Severním Atlantikem na Island 2018

Na plachetnici mezi norskými fjordy 2018

Plavba z Greifswaldu do Norska 2018

Plavba a kurz kolem Dánska 2017

Severním mořem na Balt 2017

Na plachetnici mezi norskými fjordy 2017

Z Německa do Norska 2017reportaz_detail.php?title=donorska2017

Rodinné putování z Brestu do Cuxhavenu 2017

Bretaň 2017

Biskaj 2017

Azory 2016

Přeplavba Atlantiku 2016

Přeplavba Almérie - Tenerife 2015

Letní plachtění 2015

Kréta offshore 2014

Prázdniny na Krétě 2014

Z Říma na Krétu 4/2014

Podzimní offshore kurz 10/2013

Léto kolem Korsiky 7-8/2013

Atlantikem na Kapverdy 12/2011 - 1/2012

Plavba na Maltu 4/2010

Gibraltar strait 5/2009

Zimní Jadran 12/2008

Sardinie 4/2008


Všechny reportáže

Jiné Středomoří

Publikováno v Yachting revue 1.2.2015

Vody Egejského moře, zvláště v oblasti východního pobřeží Kréty směrem přes Kásos na ostrov Karpathos, jsou známé tím, že jsou velmi větrné.


V Egejském moři nečekejte rekreační jachting

Vody Egejského moře, zvláště v oblasti východního pobřeží Kréty směrem přes ostrov Kásos na ostrov Karpathos, jsou známy tím, že jsou velmi větrné. V podstatě celoročně zde fouká často severozápadní silný vítr, běžně dosahuje rychlosti kolem třiceti uzlů a jachta se zmítá v třímetrových vlnách. To vysvětluje, proč se oblasti říká „Angry sea“ – „Rozzlobené moře“. Neskýtá právě obvyklé podmínky pro rekreační jachting, ve Středomoří takové vody hned tak nenajdete. Právě to mě oslovilo a vydal jsem se tuto oblast poznat blíž.

Od začátku léta až do podzimu je tato oblast charakteristická nejenom silným větrem, ale poměrně slunečným počasím, malou oblačností a v letních měsících téměř zcela nepravděpodobnou možností srážek. Přes léto jsem se setkal s deštěm asi jednou na deset minut. I na říjnové plavbě nám zapršelo jen kratičce a počasí bylo teplé. Zpočátku dokonce ještě na koupání, voda měla 23 až 24 °C, a svítilo-li sluníčko, i teplota vzduchu byla kolem 26 °C. To na únorové plavbě, kterou pro zájemce o kurz chystáme, už se posádka na hřející slunce těšit nemůže, ovšem ve srovnání s našimi podmínkami nabídne Kréta i tehdy mnohem teplejší počasí. Očekáváme teploty kolem 15 stupňů, jen o něco více deště a vytrvalý vítr.


Severozápadní vítr

V létě dělá v oblasti okolo Kréty jachtařům společnost tradiční vítr Meltemi, který tady má severozápadní směr. Obeplout celou Krétu může být obtížné, protože vítr nemění směr. Bude proto nutné se část cesty plavit přímo proti větru a plavba bude dosti dlouhá. Jestli je léto nebo podzim, na sílu větru vliv nemá, spíš jde o to vybrat si, jaké klima mi pro plavbu více vyhovuje. Na pevnině v létě teplota dosahuje 35 stupňů, na palubě lodi, pokud se pohybujeme na kotvě a v zátokách, máme teplotu díky větru a vlhkému vzduchu od moře velice příjemnou.

pobřeží ostrova Karpatos

Vzhledem k tomu, že zde nepůsobí charterové firmy a nelze si v této oblasti pronajmout plachetnici, asi se sem úplný začátečník nevydá, stejně však doporučuji novým majitelům kapitánských průkazů, aby se do této oblasti vydali až po nabytí zkušeností v klidnějších vodách. Nebo se nejdříve můžete vydat s námi.


Absence marín

Tato oblast postrádá klasické mariny, jak jsme na ně zvyklí z Chorvatska, vybavené, poskytující všechny obvyklé služby a s muringovým stáním. Většinou jsou tu jachtaři odkázáni na hledání vhodných kotvišť v zátokách. Další městečka mají pouze městské přístavy, které nepočítají s tím, že by tam jachty připlouvaly. A pokud, chce to větší zručnost a praxi, neboť se stojí zádí k molu a chybí muring na uchycení přídě. Musíme pak použít vlastní kotvu. Nebo doporučuji raději hledat větší místo a vyvázat se bokem, protože tyto přístavy nebývají kryté a nezřídka se v nich vyskytne vítr kolem 40 uzlů. Kotva tak nemusí loď udržet, v každém případě ji nespouštějte z očí. Stalo se mi také, že jsme měli loď bočně vyvázanou, otočil se vítr a začaly vlny. Hrozilo nebezpečí, že prasknou fendry a loď se o betonové nábřeží poškodí. Bylo mnohem bezpečnější přístav opustit a nechat před ním na mělké vodě loď na kotvě, aby se stáčela přídí proti větru a vlnám.


Řecké zvyklosti aneb trocha byrokracie

Naše cesta začínala v jediné marině, kterou v těchto vodách najdeme, a to u městečka Agios Nikolaos. Než vám popíšu, kudy naše cesta vedla, a ukážu pár obrázků z ní, neodpustím si ještě pozastavení u řeckých zvyklostí, které mě trochu zaskočily. V marině, s jejímiž službami jsem byl jinak spokojen, panuje při vyřizování formalit s crew listem a opouštění mariny velká byrokracie. Chtějí po vás mít na všechno doklady v papírové podobě. Celoroční platbu jsem prováděl elektronicky, marina ji přijala a potvrdila e-mailem, ale ve chvíli, kdy jsem ji chtěl opustit, odmítli mě v přístavu pustit, protože nemám fakturu a doklad o zaplacení služeb vytištěné. Znamenalo to několikahodinové zdržení a složitou komunikaci, než jsem přiměl někoho z mariny, aby mi mimo pracovní dobu doklad vystavil.

Další odlišností oproti Chorvatsku a Itálii je absence obvyklých čerpacích stanic pro lodě. Naftu je potřeba objednávat prostřednictvím mariny nebo přístavu a následně je dovezena cisternou. Tato procedura může znamenat ztrátu až několika hodin čekáním.

Ale nyní už vzhůru na cestu. Vypluli jsme z Agios Nikolaos na severovýchod směrem k ostrovu Kásos. V případě, že vane Meltemi nebo jakýkoli severní až západní vítr, potkáme ještě před Kásosem souostroví malých ostrůvků.


Dragonada

Na některých mapách se nazývá Dragonada, protože však v Řecku mají občas stejná místa více názvů, může se v jiných mapách její jméno lišit. U ostrovů na úzkou zátoku, kam se sice nevejde moc lidí, ale moc jich v ní ani nebývá. S velkou pravděpodobností v ní bezpečně zakotvíte. Je výborně krytá, s písečným dnem částečně prostlým travou, takže je třeba vybrat nezatravněnou plochu, aby se kotva dobře zaryla do písku. Dá se tam kotvit na hloubce asi deseti metrů uprostřed zátoky. Dále do zátoky už se nepouštějte, ať neuvíznete v mělké vodě. Mám zkušenost z léta, kdy jsme tam kotvili s jednou další jachtou a dvě se ještě vešly, ale pro větší množství lodí tady prostor není. Máte-li však štěstí, opravdu dobře vás skryje před větrem. I když na moři foukal vítr o 30 až 35 uzlech, uvnitř nebyly žádné velké poryvy, vítr dosahoval jen rychlosti deset uzlů.

zátoka na ostrově Dragonada


Kásos

Dál na trase už čeká jižní zátoka ostrava Kásos (35° 20‘ 43.5“ N, 26° 52‘ 18.6“ E), která je poměrně široká. Je zase potřeba počítat s kotvením na větší hloubce, tak na 12 metrech. Dno pokrývá písek a kamení, místy porostlé travou. Raději víckrát hoďte kotvu, aby dobře chytla. Nicméně v této zátoce už počítejte s poryvy větru. Je otevřená na jih, vlny tam nejsou, ale bude tu v nárazech vát vítr až o rychlosti 25 uzlů, pokud je vát vítr až o rychlosti 25 uzlů, pokud je na moři 35.

zátoka z jihu ostrova Kásos


Karpathos – marina

Z ostrova Kásos jsme pak pokračovali na ostrov Karpathos. U něho je kotvení dost problematické, pobřeží ostrova je poměrně rovné, nejsou do něho zařízlé zátoky, které by poskytovaly úkryt. Za klidnějšího počasí se tam určitě místo na kotvení najít dá. Doporučuji spojit zastávku s prohlídkou hlavního města nazývaného stejně jako ostrov – Karpathos – nebo označovaného Pigadia.

nedokončená marina na Karpathosu

Je zde městský přístav a vedle něho severně nedokončená marína, která zatím není nijak zpoplatněná. Městský přístav nedoporučuji. Je otevřený, což znamená značné vlnění, takže loď vyvázaná bokem dost silně naráží do betonového nábřeží. Stání na vlastní kotvě zádí k nábřeží je zase nevýhodné proto, že tu převládá vítr vanoucí ze severu. Ačkoli na moři vane třeba severozápadní vítr, hory ostrova jej stáčejí a loď to tlačí ke břehu. Pokud kotva dobře nedrží, nelze toto stání považovat za bezpečné a těžko loď můžeme opustit. Marína je naopak situovaná obráceně. Stojí se za vlnolamem, který chrání loď před severním větrem a eliminuje vlnění. Nejsou tu mooringová lana, to znamená hodit vlastní kotvu a nacouvat zádí k betonovému nábřeží, kde se vyvážete. Je-li místo, je možné stát i bokem. V létě ho tam bylo docela dost, ale na podzim jej zabraly výletní lodě, které tu zimují.


Santorini Oia – kotviště

Dál jsme na trase navštívili ostrov Santorini. U něj je na jižní straně jediná marína. Dá se v ní vyvázat bokem k molu, anebo zase použijete standardní řecký způsob – vlastní kotva a nacouvat. Pro naši plavbu měl tento přístav velkou nevýhodu, a tou je malá vjezdová hloubka – 1,7 metru. My jsme však měli ponor 2,2 metru, takže nepřicházel v úvahu. Další možnost stání v přístavu už pro jachty kolem ostrova není, přestože přímo pod městečkem Santorini je betonové nábřeží. Je však zcela vyhrazeno pro lodě přepravující turisty z velkých parníků kotvících před ostrovem. Vyvázání bokem k tomuto nábřeží se nakonec dalo využít alespoň na noc, takže jsme tu mohli přespat, před osmou hodinou ráno nás už ale vyháněli, abychom uvolnili místo pro turistický provoz. Vyvázat se tu lze k obrovským bójím pro veliké lodě, nebývají využity, ale pro nás jsou dost nepraktické. Vážeme se totiž na okraj ocelové bóje, ta se s námi neotočí a při změně větru bychom na ni nalehli.

Santorini

Na severní straně ostrova (36° 27‘ 35.1“ N, 25° 22‘ 45.6“ E) je pak pár standardních kotevních bójí, k nimž se dá vyvázat. Tam jsme strávili den a noc a podívali se i do města. Vítr se otočil a vál z jihu. Toto místo nebylo kryté a s lodí zmítalo silné vlnění. Podle kotevního alarmu (vlastního vývoje a výroby, bližší informace na www.tomaskudela.cz v sekci technika), který zaznamenává i trajektorii zakotvené lodě, jsme zjistili, že bóje byla tažená blíž ke břehu i s betonem a za noc jsme se s ní o třicet metrů přemístili i my, takže je vhodné si loď hlídat. Na jižní straně ostrova se nachází ještě pár kotvišť, která jsme ale nezkoušeli. Jejich nevýhodou je, že se odtud těžko podíváte do městečka, neboť si tam nepůjčíte žádné dopravní prostředky, s nimiž byste do žádaného cíle dojeli.


Kréta

Na trase zpátky jsme poslední zastávku udělali zase na Krétě, asi osm mil severně od maríny v Agios Nikolaos. Nachází se tam velká zátoka Spina Longa, kde je mělká voda, v létě dost prohřátá a příjemná na koupání. Hloubka se tam pohybuje od tří do osmi metrů. Je to prostorné místo, poměrně dobře kryté – téměř ze všech stran. I tam lze dobře a bezpečně kotvit na písečném dnu, které je jenom místy porostlé. Hlavním lákadlem celé této oblasti je řídký lodní provoz. Více jachet potkáte na Santorini, ale jinak je počet plujících plachetnic nesrovnatelný nejen s Itálií či Chorvatskem, ale i s jinými oblastmi v Řecku. Jde o větrná místa, která však mají kouzlo málo navštěvované oblasti.