Obsah:

Test nového elektromotoru
Přichází bouře z Libie
Modrobílé Santorini
Plavba na ostrov Milos
Plavba zpět do Aghios Nikolaos

Jaké to vlastně bylo:

Loď OCEAN JOURNEY jsem koncem prosince 2014 vyvázal v marině Ag. Nikolaos na Krétě, odkud budeme vyplouvat. Souřadnice mariny jsou 35° 11' 10'' N , 25° 43' 00'' E.

S většinou posádky se scházím už ve Vídni na letišti. Tentokrát ji budou tvořit převážně kapitáni, kteří již mají zkušenosti z Jadranu. Chtějí poznat moře v drsnějších podmínkách a naučit se zvládat hrubší moře v silnějším větru a věších vlnách, tak uvidíme, co nám Neptun přichystá. Každopádně východní okraj Kréty by v tomto ročním období mohl jejich očekávání naplnit.

Ve čtvrtek 29.1.2015 dopoledne realizujeme nákup potravin. Je krásný sluneční den, teplota vzduchu je 20°C, vody 15°C. Po obědě jsme připraveni na vyplutí.

Nesmíme zapomenout na Neptuna a proto ještě před odvázáním lodi proběhne obřad s přípitkem.

Fouká nám z jihu příjemných 15-20 uzlů. Dnešní plavba je pouze rozcvičkou a její délka je 9 mil.

Test nového elektromotoru

Naším cílem je rozlehlá mělká zátoka Spinalonga, která leží v Egejském moři. Návštěvu ostrova malomocných jsme popsali v naší reportáži o prázdninovém putování kolem ostrova Kréta.

Já zde chci otestovat nový elektromotor pro gumový člun.Posádka tak nasedá na dinghy a já s nimi jedu udělat výsadek na bývalý ostrov malomocných. Původní elektromotor od značky Minn Kota, který jsem používal 8 let pro pohon gumového člunu na minulé plavbě dosloužil. Pronikla do něj kolem hřídele mořská voda a zadřel se motor.
Nyní jsem se rozhodl pořídit elektromotor od značky Czech Marine, především z důvodu nízké ceny. Jeho tah je 55 Ibr a i další parametry jsou srovnatelné s předchozím modelem. Proč používám na plachetnici elektromotor si přečtěte v článku.

Test proběhl k mému uspokojení velmi dobře. Elektromotor poháněl člun se čtyřmi osobami proti větru o síle 20 uzlů.

Přichází bouře z Libie

Následující den ráno opouštíme Krétu a její zasněžené vrcholky, přes které se od jihu začala převalovat hustá oblačnost. Míříme k ostrovu Théra (Santorini).

Dáváme plné plachty. Posádka se učí pracovat s hlavní plachtou, která se kasá na ráhno. U chartrových lodí jsou spíše zvyklí na plachtu rolovací.

Vypadá to na klidnou plavbu, ale já už vím z předpovědi, že se nám pořádně rozfouká.

Fouká příjemný zadní vítr o síle 15 uzlů. S nastavením plachet na motýla plujeme asi dvě hodiny. Vítr však začíná sílit. Dávám pokyn k refování plachet.

Odpoledne již fouká kolem 30 uzlů.

Další dny moře stále hrubne. Přítelkyně již nechodí ani spát do kajuty a tráví dny a noci v této poloze. Jen nástup do směny ji donutí k akci.

Vše je zbarveno do žlutooranžova od saharského písku, který přináší bouře z Libie. I zbytek posádky začíná svůj volný čas mimo směny trávit na palubě. Přeci jen je tu lépe než v podpalubí.

Čím více se blížíme k ostrovu Théra, tím mi dochází, že najít kotviště nebude snadné. Pobřeží je strmé s nevhodnou hloubkou ke kotvení. Přístav pro jachty se nachází na jihu ostrova, ale jeho hloubka je pouze 1,8 m. Náš ponor má 2,2 m.

Modrobílé Santorini

Nakonec jsem se rozhodl pro uvázání se k bóji u ostrůvku Thirasia. Kdysi jsem zde byl vyvázán v široké zátoce orientované na východ. Mám zaznamenanou polohu a tak plujeme dle souřadnic. Snad se nám bóji podaří v noci najít. Zátoka nás trochu kryje před větrem, ale stejně zde v poryvech fouká 25 uzlů. Břeh je i zde velmi strmý a pouze několik metrů od něj je hloubka víc jak 50 m. Bóji se nám ve tmě nepodařilo najít.

Plujeme dál a hledáme další místa k vyvázání, ale stále neúspěšně. Již fouká 35 uzlů a moře je značně zvlněné. Nakonec se rozhodneme vrátit do původně zamýšlené zátoky, kde hledáme nejméně nebezečnou bóji, ke které bychom se mohli uvázat. Vyvazujeme se u jedné větší, pravděpodobně určené pro výletní loď. Je však vzdálena cca 10 m od břehu. Vítr se stáčí a zafukuje do zátoky. Zádí jsme otočeni směrem ke břehu. Držíme noční hlídky, pro případad, že by se bóje posunula nebo se z ní loď utrhla.

Po snídani zjišťujeme, že v zátoce je velká železná bóje (má cca 2m v průměru), která v noci nebyla vůbec osvětlena a my jsme ji neviděli. To už ale přeplouváme k severo-východnímu okraji ostrova Théra, kde očekáváme, že budeme kryti od velkých vln a jižního větru aby se posádka dostala z lodi na pevninu k prohlídce městečka Thíra. Zakotvení se daří na hloubce 7 m. Posádka v dingy odplouvá do malinkého přístavu pro rybářské čluny s hloubkou kolem 1 m, který je pro nás velmi důležitý. I přes to, že jsme na závětrné straně ostrova, jsou zde mimo přístav dost velké vlny, které by znemožnili přistání ve člunu a výstup posádky na pevninu.

Dnešní den strávila posádka exkurzí po ostrově.

Více informací o ostrově Thira najdete v reportáži z podzimního kurzu kolem Kréty.

Na noc se odsud vracíme opět k ostrovu Thirasia a za světla objevujeme ještě jednu severněji položenou zátoku, která je lépe kryta v tomto větru a jsou zde 3 větší volné vyvazovací bóje.

Plavba na ostrov Milos

1.2.2015 odplouváme od ostrova Santorini na ostrov Milos. Čeká nás přibližně 70 mil.

Vítr stále fouká z jihu. Jeho síla je 35 uzlů. Máme boční vítr a vlny rostou.

Plujeme ostře proti větru a celý den nás bičuje vodní tříšť.

Do vnitřího zálivu ostrova Milos připlouváme v noci. U městského mola jsou mooringová lana, ale v noci zde panovaly nepříznivé podmínky pro přistání, vlny zalévaly pontony shora a silný boční vítr znemožňoval bezpečné přistání. Raději jsme přepluli na jižní okraj zálivu, kde před pláží na hloubce 7 m jsme na noc zůstali na kotvě.

Ráno nás čekalo nepříjemné překvapení. Nefunguje kotevní vrátek. Hledám závadu a zjišťuji, že dosloužil stykač. Spojuji kabely ručně stranovým klíčem a Michal z posádky na mne volá od kotvy, kdy mám motor vrátku rozběhnout či zastavit.

Ráno je vítr slabší a my můžeme přistát ve městečku. Já za účelem najít obchod s náhradními díly a koupit nový stykač.

Stykač jsem koupil a vyměnil a tak vyplouváme dále. Po výjezdu z ostrovního zálivu vplouváme do 5 m vysokých vln. Celý den se s nimi rveme a pokračujeme kurzem zpět na Krétu.

Po dvou dnech, co jsme opustili ostrov Milos, vítr slábne a vzniká tak příležitost procvičit si práci se spinakrovým pněm, kterým stabilizujeme genou v dobíhajících mrtvých vlnách.

Z ostrova Milos směřujeme k naší poslední zastávce do města Sitia na Krétě.

Po přistání v Sitii se opět rozfoukává vítr, tak jak je pro tuto oblast typické. Loď je tlačena k nábřeží větrem a pevně se opírá o všechny fendry, které jsme mezi ni a nábřeží nacpali.

Plavba zpět do Aghios Nikolaos

Poslední den po východu slunce, za mírného vánku opouštíme Sitii a plujeme kurzem zpět do Agios Nikolaos. Vyhřívání na palubě končí po dvaceti minutách, kdy vítr se opět probouzí do své obvyklé síly 25 až 35 uzlů.

Úspěšně přistáváme v marině. Jen genoa jde z rolfoku dolů, aby mohla být opravena.

Poslední den nevydržel zadní lem, který se odtrhl i přes veškerou snahu mít plachtu dobře vytrimovanou aby neflatrovala.

Jsme zpátky v Agios Nikolaos. Společná plavba skončila a mne čeká do příští plavby vyřešit opravu přední plachty.