Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaNa plachetnici mezi norskými fjordy 7-8/2017
20.2.-8.3.2016
Naše putování po Návětrných ostrovech pokračuje. Opouštíme ostrov Sv. Lucie a vracíme se na Tobago Cays.
Jedná se o skupinu pěti malých ostrůvků na mělké vodě obklopené
korálovými reefy.
Nabízí skvělé místo na šnorchlování, výbornou večeři na pláži, pozorování želv
či chameleonů. Oproti tomu ostrov Dominika nás nadchl deštnými lesy vodopády, sirnými prameny a vařícím jezerem.
Naše plachtění začalo na ostrově Sv. Lucie v luxusní marině Capella. Pluli jsme na ostrov Bequia, kde jsme nechali opravit spinakrový peň.
Pokračovali jsme na Tobago Cays, odtud jsme po pár dnech pluli na sever přes Martinik na ostrov Dominika. Poslední naší zastávkou
byly ostrovy Saintes před doplutím na ostrov Gaudelope.
Luxus Karibiku i pro jachtaře
Bequia - Fix Man nám opravuje spinakrový peň
Tobago Cays - Tropický ráj
Dominika - „zelená perla Karibiku“
Divoká Dominika a přírodní bazénky s horkou termální vodou
Trek na Boiling Lake
Chaotické hlavní město Roseau
Ostrovy Îles des Saintes
TOP místa, která na Návětrných ostrovech Karibiku navštívit
Praktické informace pro jachtaře
Nadále zůstáváme na ostrově Svatá Lucie, kde jsme se rozloučili s předchozí posádkou.
Marina Capella na ostrově Sv. Lucie, kam jsme připluli 20.2.2016 nám odhalila další tajemství Karibiku. Nikdy jsme v takto úžasné marině nebyli a tak se náležitě těšíme, až si ji užijeme s veškerým luxusem.
Vyvážu loď a hned za zádí máme obchod s diamanty. Martina „slintá“ před výlohou, když se jí žádný diamant netřpytí na ruce. Já bych však uvítal obchod s dobrým pečivem, které zde postrádám, protože chleba v celém Karibiku pečou nasládlý.
Tato marina je pro nás ideálním místem k odpočinu. A to s veškerým komfortem. V areálu jsou i 2 bazény a cena za stání je přijatelná - 40 USD/noc. Trávíme zde 3 noci a dokonale regenerujeme svá těla na místě jako vystřiženém z přepychového magazínu.
Vžíváme se do role „povalečů“ - ležíme v posteli s nebesy a jediným našim pohybem je plavání v bazénu a pak znovu postel. Obsluha občas projde kolem a zdarma podává tropické ovoce na špejli. Je to jako v pohádce. Až v momentě, kdy si objednáváme drink přijde nečekaná otázka na číslo našeho pokoje. Zmateně vysvětluji, že žádné nemáme, protože jsme připluli na plachetnici.
Obsluha nás slušně vykáže o patro níže. Takže už bez ovoce, s méně pohodlným ležením, menším bazénem a bez baru ve vodě. I tak je to ale paráda. Prvotřídní resort je i kouzelným místem pro krátké procházky a tak přidáváme další pohyb.
Dále jsme se s Martinou rozhodli, že se vrátíme do Tobago Cays, kde chceme strávit více času než s posádkou. Před tím však chci vyřešit opravu spinakrového pně, který se nám podařilo nalomit při přeplavbě Atlantiku.
K opravě vyhodnocuji jako vhodné místo ostrov Bequia. Místní dílnu zde provozuje Angličan, co se tu usídlil na penzi. Má vybavení a dokáže svářet i hliník. Místní mu říkají Fix Man.
Nalomené místo vyřízl, dovnitř vložil kus duralové trubky a vše pěkně svařil za 140 USD.
Ostrov Bequia pohltí každého svým neuspěchaným tempem, které vytváří nezapomenutelné prostředí. Zaujal mne zde pohled na tři transformátory, každý pro jednu fázi. U nás jsem vždy vídal jeden třífázový.
Citrony jsou na pohled také jiné než u nás v obchodech. Především mají daleko silnější kůru a jsou hrbolaté.
Po úspěšné opravě pně, kupujeme na rybím trhu pár rybek k večeři. Jsou výborné.
Cesta je místy dost pichlavá.
Nádherně prosluněná voda na písečných mělčinách u korálových reefů přímo vybízí ke šnorchlování a tak se nenecháme dlouze pobízet.
Potkávám rejnoka a chvíli společně plaveme.
Dno zde v hojné míře osidlují ježovky s bílými ostny.
A samozřejmě i korálové ryby.
Tobago Cays je součástí národního parku. Je přístupný pouze lodí. I přes to, že lodí je zde opravdu hodně, Tobago Cays je pro nás symbolem Karibiku. Pláže s bílým pískem a šikmými palmami, průhledná voda, plovoucí mořské želvy či leguáni na pevnině. Jeden z ostrůvků, Petit Tabac, je méně dostupný než ostatní a to je důvodem, proč nás tak láká k prozkoumání. Z místa našeho kotviště to k němu máme cca 2 NM, ale lodí plout nemůžeme. Důvodem jsou korálové rýfy. Nakonec se rozhodneme pro výlet na celý den a to za pomocí dingy. Nasedáme, připevňuji závěsný elektromotor, přidáváme osušky, techniku a hlavně solární panel a baterii. Má představa je taková, že za celý den se baterie pomocí solárního panelu nabije a my pak v klidu budeme moci plout zpět.
Plujeme proti větru o síle až 20 uzlů, nejtěžším úsekem je překonání korálového rýfu, který se tyčí asi 0,5 metru pod naším dingy. Rychle sklápím motor abych neurazil šroub a doufám, že rýf přeplujeme. Podařilo se. Připlováme k ostrůvku, dingy vynášíme na břeh a já ihned připojuji baterii a vhodně nastavuji solární panel. Baterie je za cestu na ostrov téměř vybitá. Máme tedy dost času, projít si ostrov, kde jsme po většinu dne sami. Zkouším získat něco k jídlu. Ale na sundavání kokosů musím ještě trénovat, výsledek je zatím jen odřené břicho o kmen palmy.
Z pláže pozorujeme metr velkého žralůčka černoploutvého, který proplouvá v 0,5 m hloubce přímo pár kroků před námi. Je neuvěřitelné, jakou rychlostí se vzdálil když jsem se vydal do vody blíže k němu. Tak fotka bohužel není.
Začíná se blížit večer a já zjišťuji, že baterie se nijak významně na cestu zpět nenabila a že jsme tedy bez pohonu. Chvíli přemýšlím nad způsoby, jakými bychom se mohli dostat zpět k lodi. A pak mi to dojde. Pluji na plachetnici, kde je hlavním pohonem vítr, tak stejného principu můžeme využít i teď. Už zbývá jediné - plachta. Martina mi podává plážové lehátko a osušku. Vlastně, proč ne.
Vyplouváme - naše velké dobrodružství začíná. Martina chytá vítr do plachet, já pádlem dělám kormidlo. Snad bude vítr příznivý a neodfouká nás ze zátoky na moře. Pomalu se blížíme ke kotvišti, lodě se zvětšují a zvědavci po nás začínají pokukovat. Dokonce jeden Francouz neváhal skočit do svého dingy a jet nám na proti, jestli prý nepotřebujeme pomoc. Ale teď už to nevzdáme. Dopluli jsme až sem, k lodi se snad trefíme. Povedlo se. Za odměnu vyrážíme na večeři pod širým nebem - na pláž.
Naše zážitky opět rostou. Atmosféra je neskutečná. Každý den jsme viděli jak místní chytali ryby a langusty, takže víme, že budou určitě čerstvé. Začíná se stmívat a my se usazujeme u dřevěného stolečku na pláži s výhledem na zakotvené lodě. Nasloucháme šplouchání vln a čekáme. Místní domorodci na stejných stolech, jen krytých slunečníkem připravují opodál jídlo a nám se sbíhají sliny. Podává se langusta, tuňák, rýže, pečené brambory a banány. Výtečné jídlo na jedinečném místě.
Slunce pomalu zapadá za obzor a nad námi se rozsvítí žárovky, které jsou nad našimi hlavami nataženy. Domorodci nasazují čelovky a pokračují v přípravě jídla pro další hosty…
Opouštíme Grenadiny a plujeme na ostrov Dominika, který je rovněž součástí Návětrných ostrovů. Nepleťte si ho s Dominikánou, tedy Doninikánskou repoublikou. Cesotu v dáli zahlédneme dvě velryby. Těšíme se, protože ostrov není zachvácen masovou turistikou. Nelétají sem přímé mezinárodní lety a ani zde nenajdete množství písčitých pláží. Naše nadšení brzy opadne. Od pondělí do pátku v přístavu hlavního města Roseau přistává výletní loď a nedočkaví turisté se z těchto gigantických obrů vyhrnou do víru ostrova. Taxikáři moc dobře vědí, že čas pasažéra výletní lodě je drahocený (jedná se o pár hodin na pevnině) a náležitě se toho snaží využít. Ano, karibská výletní turistika je pořádný bussines. Výletní lodě přináší mnohým místním obyvatelům práci a oni tak dělí své dny na ty, kdy lodě kotví v přístavu a na dny kdy je přístav bez lodí. Má to i své stiné stránky. Množství odpadu, emisí, či spotřeba pitné vody musí být u takových gigantů závratná. Lodě se staví čím dál větší, ceny plaveb však klesají a díky tomu se plaví méně solventní klientela, která své peníze utrácí především na samotné lodi. A tak se Dominika dál řadí mezi chudší rozvojové země, kde chybí i turistická infrastruktura.
My se vyvazujeme ke kotevní bóji v Dominika marine center.
Ostrov Dominika svým vzhledem v Karibiku poměrně vyčnívá. Kdysi jsem o tomto ostrově četl, že je to „nekaribský“ karibský ostov a mohu s tím jen souhlasit. Pláží a resortů tu moc není, za to deštný prales ano. Ostrov je tak mnohem zelenější než ostatní karibské ostrovy. Vzhled místa, kde kotvíme je trochu děsivý.
Jakmile opustíme město, vnímání ostrova se pro nás razantně mění. Necháváme za sebou bezdomovce, kterých si nelze v hlavním městě nevšimnout, chaos, bídu či KFC.
První den se vydáváme deštným pralesem k vodopádu Middleham Falls - je to jeden z nevyšších vodopádů na Dominice. Jeho výška je okolo 60 m. I zde se setkáváme s turisty, kteří mají na tuto cestu sebou guida. Trasa není náročná a guid opravdu není třeba (místní ale budou tvrdit něco jiného). Procházka je velmi příjemná.
Foto u vodopádu nesmí chybět.
Obdivujeme tropickou přírodu a její bohatou flóru. Toto je květ Helikonie.
A takto krásně kvetou banánovníky.
Je čas vydat se zpět k lodi. Ostrovem vede jen pár silnic, které místy odpovídají divokosti své země.
Dominika je vulkanického původu a tak to pod jejím povrchem bublá a vaří. A to je i důvodem výskytu termálních pramenů, kdy se na zemský povrch derou sirné výpary a horká pára. Proto se další den rozhodneme pro relax v místních lázních Screw´s Sulfur Spa ve vesničce Wotten Waven. Ty jsou prosluslé přírodními sirnými prameny. Lázně jsou však zavřené, a tak nás místní posílají do Tias hot sulphur. Vedle nich se nachází další lázně, které jsou však dražší. Tias hot sulphur nabízí 4 "přírodní" bazénky s horkou vodou. Pokud se potřebujete zchladit, hned z bazénku je vstup do potůčku. Setkáváme se zde především s místními, kteří tyto lázně navštěvují.
Lidí tu opravdu není mnoho.
Třetí den na Dominice se vydáváme na nejlepší trek, jak je uvedeno v průvodci. Míříme k Boiling Lake, který zde patří k nejnáročnějším. Kupujeme si „Site pass“ za 5 US. Bohužel jsme nuceni zaplatit i za služby průvodce. Taxikáři na ostrově jsou totiž zároveň takto vyškoleni a pokud jejich služeb nevyužijete, nenechají vás na trasu vůbec vstoupit (ale třeba se to někomu podaří obejít). Trasa je značená a pokud máte zkušenosti s náročnějšími výstupy, tak průvodce není třeba, je vhodné si však stáhnout trasu předem a mít s sebou GPS. Délka treku je minimálně 6,5 h a vede nitrem pralesa.
Celý den nám prší. Déšť je teplý a tak vůbec nevadí. Guide nás žene vpřed, ani zastávku na svačinu nám nedovolí. Nelíbí se mu naše focení a točení - protože jsme pomalí a zdržujeme skupinu. Cesta vede kolem vodopádků nekultivovaným deštným lesem, rozvodněnými potoky a místy, kde jediný chybný krok může způsobit velmi vážný problém. Neuvěřitelně nás to baví. Čím více prší, tím je terén obtížnější, rozbahněnější a kluzčí. V některých řekách má Martina už opravdu problém přebrodit ji na druhý břeh. Cesta se kroutí nahoru a dolů, někdy vede po úzkých hřebenech a jindy se musíte brodit řekou, která je místy smíšena s horkou vodou.
Asi ve třech čtvrtinách výstupu jdeme přes Valley of Desolation, tedy Údolí prázdnoty, jehož vegetaci zničila vulkanická aktivita. Vyvěrají zde ze země sirné plyny, vystupují páry a tečou sirné potůčky. Barva vody získává nádech dle minierálu, který se zrovna dere na povrch. Dochází k zásadní změně krajiny - vegetace začne ustupovat a člověk se ocitne v pustější krajině …
Boiling Lake je druhé největší jezero s vroucí vodou na světě (hned po jezeru na Novém Zélnandu). Je vulkanického původu a obklopuje ho oblak páry. Jezero má průměr 62 m a jedná se o zaplavenou fumarolu, tedy jde o trhlinu v zemi z které stoupají horké plyny. Voda tu dosahuje teploty 90°C. My jsme měli na trek vlastně štěstí, protože nám celý propršel a nemuseli jsme tak podléhat neskutečnému horku, které by výstup určitě ztížilo. Žádná fotka nám nevyšla, ale z celého treku se nám podařilo natočit fajn video.
Co se týká průvodce, tak jeho výhodu spatřujeme v tom, že nám ukázal tůň s horkou vodou, kde bylo možné se při zpáteční cestě vykoupat. Také dokázal hnát skupinu k jednotnému rychlému tempu. Během cesty nás upozorňoval na různé přírodní zajímavosti a samozřejmě znal optimální trasu.
Navracíme se zpět do hlučného a chaotického hlavního města Dominiky - Roseau, kde kotví výletní lodě. Je to špinavé město plné lidí bez domova, které každý den potkáváte na stejném místě. Ve městě žije spíše chudčí část obyvatelstva v maličkých, často polorozpadajících domečcích.
Kontrast obydlí obyčejných obyvatel Dominiky s kanceláří prezidenta je monstrózní. Ta architektonicky vévodí celému městu. Při procházce obdivujeme i jiné stavby, které představují mix koloniální architektury.
Dominika pro nás ostrovem dobrodružství, stačí nazout pohorky a vyrazit na celodenní túru po džungli. Takže pokud jste dobrodruzi, tak hurá na Dominiku.
Ostrov opouštíme a míříme na Iles Des Saintes (skupinku menších ostrovů), které jsou zámořským departementem Francie. Jsou dalším místem, které nám opět otevírá pěkné pohledy pod hladinu při šnorchlování.
Dále se přesouváme na ostrov Gaudelope, který je pro nás jen logistickou zastávkou pro výměnu posádky.
A co na Návětrných ostrovech určitě nevynechat?
Marina Capella – luxusní marina s bazénem v ceně za přijatelnou cenu
Před jakýmkoliv vstupem na pevninu navštíveného státu, musíte navštívit port of entry (vstupní přístavy). Standardní postup je takový,
že do vyclení nesmí nikdo vystoupit z lodi na břeh - pouze kapitán smí vyřídit celní formality. Ne všude se toto pravidlo strikně dodržuje,
ale doporučuji nepokoušet to.
Kapitán vezme vyplněné crewlisty cca 4 kopie (jinak budete opisovat vše ručně) a cestovní pasy všech osob na palubě, rejstříkový list lodi
a platné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem lodi. S těmito dokumetny se vydá do kanceláře přístavu, kde je nasměrován na
příslušné kanceláře. Obvykle: health office, imigration police, customs.
Vstupní přístavy, které jsme na naší cestě použili:
-Dominika: Vyvazujeme se ve městě Roseau v části NewTown za 40 XCD/noc. Všichni mohou opustit loď. Vstupní i výstupní formality
vyřizujeme v centru města Roseau v trajektovém přístavu.
-Tobago Cays, Bequia: pro vstup do oblasti Grenadines jsme využili ostrov Canouan.
Více informací najdete v předchozí reportáži.
Použivaný Pilot: Crusing Guide to the Leeward Islands: Chris Doile - najdete zde informace o závětrných ostrovech (oblast od ostrova Dominika až po ostrov Anguilla). V Pilotu Windward Islands: Chris Doile - naleznete informace o oblasti od Grenadin po Sv. Lucii.
Před opuštěním státu je nutné se odhlásit. O odhlášení získáte dokument, který je požadován v následujím přístavu dalšího státu.
Tyto informace jsou aktuální k datu vytvoření reprotáže.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Pohodová plavba plná poznávání norské přírody a krás hluboce zaříznutých fjordů do norské pevniny. V Bergenu navštěvujeme rybí tržnici, kde je k sehnání např. i velrybí maso. Poté vyplouváme mezi ostrůvky západního pobřeží Norska do jednoho z nejkrásnějších fjordů v Norsku, do Geirangerfjordu a z paluby plachetnice pozorujeme vodopád Syv Systre (Sedm sester). Plavíme se až na ostrůvek Ona, kterým jsme naprosto okouzleni. Další naše cestování probíhá převážně po pevnině. Autobusem se necháváme vyvézt na Trollstigen (Trolí stezku) a dále vystupujeme na Trollvegen (stěnu Trollů), která představuje nejvyšší horskou stěnu v Evropě. Za tip na výlet určitě stojí i skanzen Sunmore Museum, kde jsou k vidění kopie vikinských lodí, ale i lodě současné. Norský skanzen představuje vesnici tvořenou domečky, které mají střechu pokrytu trávou. Posledním místem, které jsme pěšky navštívili byl ledovcový jazyk Bodalsbreen. Dále plujeme po úchvatných norských řídce osídlených ostrůvcích, kdy je třeba počítat s obtížnou navigací.Přečtěte si průvodce po Norsku.
Vypluli jsme z Bergenu a zamířili jsme k Alesundu. Dopluli jsme do Norangsfjordu a vydali se na horský trek na horu Slogen. Dále jsme dopluji na malebný ostrov ONA. Propluli jsme oblastí Hustadvika, která je označována za exponovanou a nebezpečnou pro množství skalisek a reefů. Další zastávkou byl Kristiansund kde jsme přistáli v Den ústavy (norsky Grunnlovsdagen), který je norským státním svátkem. Plavbu končíme nedaleko Trondheimu.
Měsíc strávený plavbou na lodi s kojencem. Tři týdny jsme byli na lodi sami s miminkem a poslední čtvrtý týden se posádka rozrostla o další čtyři členy. Přijely mé dcery Markéta a Veronika se svými partnery.