Poslední slovo - Petr Láska

Publikováno v My Boat 1.6.2016

Minulost, přítomnost a budoucnost. Tři slova, která na časové ose vyjadřují celý náš život, třeba i ten jachtařský. Když se budeme snažit o jejich přesnou definici, pokud pro nás ovšem jako slova budou natolik důležitá, abychom se jimi vůbec zabývali, ocitneme se v nekonečnu úvah.

Záleží na každém z nás, jak vnímáme smysl života, abychom mohli říci, jak důležité je pochopení těch tří slov. Dovedu si dobře představit, že někdo se něčím takovým nemusí nikdy v životě zabývat a přesto žije s pocitem spokojenosti. Dovedu si také představit, že existují lidé, pro které je pochopení těch tří slov nejen důležité, ale i příliš jednoduché, aby dosáhli podobného pocitu uspokojení. A pak jsou tady životní situace, které nás přirozeně uvedou do podobného myšlenkového rozpoložení, když tomu sami od sebe nevěnujeme pozornost.

Najdeme odvahu nebo dáme přednost stereotypu?

K některým krokům potřebujeme sbírat odvahu i přesto, že nás přitahují. A třeba bychom nikdy nedospěli k zásadnímu rozhodnutí, kdyby nás okolnosti nedonutili. Co mě vede k takovým úvahám? Minulý týden u mě seděl na návštěvě Tomáš Kůdela, poté, co strávil poprvé v životě sám na lodi 24 dnů při přeplavbě z Bermud na Azory. Samozřejmě vyprávěl o všem co zažil a já ho bedlivě poslouchal. Hlavou mi ale běžely myšlenky, které neměly s jeho slovy nic společného. Svým vyprávěním navodil tak konkrétní představy, že jsem se tam ocitl místo něj a napadaly mě různé věci, spojené s minulostí, přítomností a budoucností.

V běžném životě, který sestává jen ze stereotypního plnění povinností, budování úspěšnosti podle různých vzorů a hromadění zbytečností, se většina z nás zabývá malichernými věcmi. Těšíme se z toho, že v městském hustém provozu zrovna jedeme pruhem, který je rychlejší, než ten druhý pruh. Splátka hypotéky a auta na leasing ovládá náš život. Svou pravou identitu odkládáme před vstupem do budovy nadnárodní společnosti, díky které platíme onu hypotéku a leasing na auto. Žijeme velmi přízemní život, který si snažíme nabourat nějakým dobrodružstvím. A tak se z nás stávají letci, potápěči, outdooroví cestovatelé, jachtaři, střelci a nevím co ještě, abychom sami před sebou a v horším případě před ostatními nevypadali jako nuly. Děláme všechno a ve skutečnosti neděláme nic. Asi to i víme, ale je nám to jedno, protože tak to dělá skoro každý. O to větší obdiv si zaslouží ti, kteří dělají něco doopravdy, srdcem, nikoliv pro to, aby byli zajímaví ve společnosti.

Pochopení minulosti, přítomnosti a budoucnosti

Už se pomalu začínáme blížit k pochopení slov minulost, přítomnost a budoucnost. Musíme vyjít z přítomnosti, abychom pochopili zbylé dva pojmy. Co to je přítomnost? To je teď anebo teď anebo teď. Přítomnost je bod, pohybující se neustále po časové ose. Z fyzikálního hlediska jde o nejmenší jednotku času, kterou jsme schopni vyjádřit. Z lidského hlediska jde o pojem výrazně širší, protože jakýkoliv přítomný děj trvá určitou dobu. Například právě nyní píšu Poslední slovo, píšu ho třeba hodinu a to, co jsme napsal před pěti minutami už by byla objektivně vzato vlastně minulost. Ale není, protože právě teď se snažím něco vyjádřit a k vyjádření celého smyslu potřebuji právě třeba tu hodinu.

Ale my to máme velmi snadné, protože náš čas něco měří. Je jasné, kdy jsem začal psát a je jasné, kdy skončím. Až skončím, tak jsem z přítomného děje vytvořil minulý děj. Ten pochopitelně zůstává uložený v mé mysli a kdykoliv při dalších úvahách jsem ho v budoucnosti schopen využít. Čím více máme minulosti, tím lépe bychom měli vidět do budoucnosti, protože jsme schopni s daleko větší přesností, než člověk, který zatím tolik minulosti nemá, predikovat, co v budoucnosti přijde. Když máte kolem sebe nekonečné množství vody, bude asi jedno, jestli jsou dvě a nebo tři hodiny odpoledne. Vaše dny budou řídit základní životní potřeby, hlad, žízeň, potřeba odpočinku a vylučování. Budete určitě rozeznávat den a noc, budete počítat dny a přemýšlet o smyslu bytí. Uvědomíte si svou maličkost a pomíjivost naší existence. Když budete sami na lodi uprostřed marastu, který umí příroda vytvořit, nebudete myslet na to, že chcete větší dům, rychlejší auto nebo jinou zbytečnost.

Představte si sólo přeplavbu 24 dnů z Bermud na Azory. Celá ta přeplavba je přítomnost, dokud ten děj běží. Dnes samozřejmě uložená do paměti jako minulost, ale kdykoliv v budoucnosti dostupná. Součástí takové přítomnosti je spousta úvah, které by vás za normálních okolností nikdy nenapadly. Tomáš dělal v tu chvíli něco, pro co si nemohl sáhnout do minulosti, aby byl s jakousi pofidérní jistotou schopen říci, jaká bude budoucnost. Nevím, co mu běželo těch 24 dnů hlavou, ale myslím si, že vím, co by běželo hlavou mně. Nikdy jsem něco podobného nedokázal, ani nevím, jestli bych měl dost odvahy, abych se do něčeho takového pustil. Ale jsem si jistý, že absolvováním takového zážitku se člověk přenese do jiné dimenze uvažování, do jiné dimenze toho, co je v životě důležité. Do jiného rozměru času a prostoru. Jeho přítomnost, spolu s prodlužující se minulostí a zkracující se budoucností, se najednou povznese nad ony malichernosti a žití se stane lehčím.

Poslouchal jsem mezi řádky Tomášovo vyprávění a v dobrém smyslu záviděl, přemýšlel jsem o své dosavadní minulosti a snažil si udělat obraz o své budoucnosti. Samozřejmě bych chtěl být v životě tak daleko jako on, ne proto, abych se mohl bít v prsa, co všechno jsem přeplul, ale proto, abych získal onu lehkost bytí.