Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaJarní prázdniny na Jadranu 3/2009
15.7.-26.7.2017
Přeplavba z německého Cuxhavenu přes ostrov Helgoland, norský Stavanger a dále do Lysefjordu s cílem v Bergenu.
Tato plavba byla určena pro zkušenější skippery, kteří se potřebovali zdokonalit a získat další zkušenosti především v režimu plutí den/noc.
Zdokonalili se tak ve vedení plachetnice, navigaci, střídání ve směnách ale i zásadách bezpečnosti na lodi.
Při přeplavbě zastavujeme na ostrově Helgoland a Düne, kde pozorujeme tuleně. Já musím řešit technickou závadu, kterou je nefukční windmeter. Cestou do Norska
dochází k další závadě - natržení hlavní plachty, kterou budeme muset ve Stavangeru nechat někde opravit. To se nakonec podaří a my plujeme do 42 km dlouhého Lysefjordu, kde si
užíváme především nádhernou norskou přírodu. Od hladiny spatřujeme sklaní útvar Preikestolen připomínající kazatelnu. Kotvíme u Skallenu, kde jsme jedinou plachetnicí. Navigace
je v Norsku poměrně obtížná vzhledem k množství ostrůvků a balvanů ale jachting je zde neuvěřitelně krásný.
Naše plachtění začíná v marině SVC Jachthafen 1 ve městě Cuxhaven.
Podívej se na film z expedice.
Partnerem akce byla společnost EXPRES MENU.
Vyplouváme z Cuxhavenu
Helgoland - ostrov tuleňů
Plavba do Stavangeru
Natržená hlavní plachta - kde ji opravit?
Krytá zátoka u Lysefjordu
Lysefjord - měří 42 km!
Skallen - otevřené kotviště
Obtížná navigace - nespočet ostrůvků a balvanů
Plavba do Bergenu
Všichni se potkáváme v sobotu 15.7.2017 v 18:00 hodin u lodi v marině SVC Jachthafen 1 ve městě Cuxhaven. V neděli bychom měli vyplout.
Posádka přijíždí podle plánu v sobotu večer. Část posádky do Cuxhavenu přijela již dříve a odpoledne provedla nákup zásob potravin na plavbu. V neděli jsou možnosti nákupu zde velmi omezené.
A tak v neděli ráno už jen doplňujeme vodu do nádrže a lehce oplachujeme palubu a vyplouváme na relativně krátkou etapu na ostrov Helgoland.
Prvních 15 námořních mil motorujeme plavební dráhou mezi mělčinami směrm k moři s větší hloubkou. Míjí nás řada velkých lodí a také rybářů se sítěmi. Spíše vypadají jako lodě pro krmení racků.
Dopoledne bylo ve znamení mlhy a deště. Odpoledne se viditelnost zlepšila. Vítr se však otočil přesně proti nám a tak došlo na křižování a místo předpokládaných 35 mil jsme upluli 53 mil než jsme dosáhli cíle.
Večer se bokem vyvazujeme k balíku lodí v přístavu na ostrově Helgoland. Na rozdíl od mé předešlé návštěvy v dubnu, kdy zde bylo jen pár lodí, nyní je přístav pěkně plný.
V pondělí ráno posádka vyráží na sousední ostrůvek Dune podívat se na vyvalující se tuleně. Já zůstávám na lodi a opravuji uvolněnou konstrukci nesoucí solární panely, která se uvolnila ve vlnách cestou na Helgoland.
Podívejte se na fotky kdy jsme navštívili výběžek „Dlouhá Anna“, který je považován za symbol ostrova.
Kolem poledne se posádka vrací na loď a já se nechávám vytáhnout na stěžeň, abych se pokusil najít příčinu proč nám začíná windmeter (přístroj ukazující sílu a směr větru) zlobit. Tím míním, že chvílemi neukazuje nic nebo údaje viditelně neodpovídající skutečnosti. V konektoru měřicího senzoru nacházím mírnou vlhkost a oxidaci kontaktů. Kontakty vysušuji a čistím a senzor zapojuji zpět.
Pohled na přístav Helgoland z vrcholu stěžně.
V pondělí 17.7.2017 v 15 hodin místního času opouštíme Helgoland a vyplouváme do Norska do naší první zastávky u města Stavanger.
Fouká předoboční vítr ze severozápadu a loď pěkně uhání. Trochu nás vítr tlačí k dánským břehům a tak nezbývá než občas udělat obrat proti větru a kousek nastoupat.
Přichází první naše společná noc na plavbě. Posádka už funguje ve dvojčlenných směnách po 4 hodinách.
Kontroluji přípravu našeho společného jídla. Chlapi vaří EXPRES MENU.
A za chvíli si na něm již pochutnávám.
Pozici lodě kontrolujeme i v programu Navionics, který nabízí více podrobností než tradiční námořní mapy, které mám na lodi. Hlavně pak v Norsku nákup detailních map všech fjordů by cenou stonásobně převýšil cenu map v systému Navionics. A tak pro základní navigaci se stále držím papírové mapy ale jen do měřítka 1:300 000 a další detaily u pobřeží čerpáme z Navionicsu.
V úterý pokačujeme ve stejném větru dále. A do večera máme za sebou 115 námořních mil.
V noci na středu vítr utichá do bezvětří. Ke slovu nastupuje motor. Ve středu odpoledne se začíná rozfoukávat z východu a opět nabíráme rychlost. Windmetr už ukazuje úplné nesmysly. Můj pondělní výlet na vrchol stěžně problém tedy nevyřešil. K večeru vlny rostou a přidávají se delfíni.
Soumrak je v těchto zeměpisných šířkách v létě velmi pozdní a slunce nezapadá na západě ale přímo před námi, a to plujeme na sever.
Tma přichází až s půlnocí a od tří hodin ráno už zase svítá. Vítr v této nepříliš tmavé noci sílí ke 30 uzlům.
Plujeme rychlostí 7 až 8 uzlů bokem k vlnám a tak jsme často kropeni sprchou slané vody.
Windmeter sice ukazuje hodnotu větru 30 uzlů ale vzhledem k jeho závadě mu to příliš nevěřím. Vítr má časté silné poryvy a proto rozhoduji o zrefování hlavní plachty na 3. ref.
V průběhu refování se roztrhla část hlavní plachty. Tak nás čeká práce. Ve čtvrtek vítr slábne a stává se zadním. Ke Stavangeru doplouváme především na genou (přední plachtu), abychom dále nenamáhali plachtu hlavní. Poslední část plavby v silném větru ubíhala ryche a tak bude čas na šití plachty. Po uplutí 360 námořních mil z ostrova Helgoland se 20.7. ve čtvrtek blížíme ke Stavangeru, našemu vstupnímu bodu do Norska.
Odpoledne spatřujeme typické pobřeží. Vítr utichá a na motor doplouváme posledních 15 mil do Stavangeru.
Vjíždíme do města a vybírám dle pilota (příručka s popisem míst a přístavů) marinu, kde bychom se vyvázali.
Volba padla na marinu Seilforening co nejblíže středu města.
Stání je zde mezi prsty, které jsou obloženy gumou a přistání je snadné i v bočním větru.
Vyřízení formalit a zaplacení je zcela samoobslužné. U schránky jsou obálky, na nichž je předtištěný formulář k vyplnění. Do obálky po vyplnění vkládám 250 NOK, cenu za noc a elektřinu, a vhazuji do schránky.
Marina je velmi klidná a kolem lodí plavou labutě.
Kolem osmé hodiny večer se rozbíháme z lodi si každý samostatně prohlédnout město. Z mariny do města je to kousek po mostě, ze kterého je hezký pohled na marinu a Stavanger.
V pátek ráno hledáme kde by nám profesionálně opravili plachtu. Odkazy na místní firmy na Internetu jsou většinou neaktuální. Nakonec se telefonicky v poledne domlouváme na opravě plachty. Musíme spěchat, protože je pátek a pracovní doba jim končí v 15:30 hodin.
Voláme taxík a neseme k němu sundanou plachtu.
Firma je za městem v průmyslové zóně a působí na mne dobře. Okamžitě se pouštějí do práce a my máme počkat přibližně hodinu a půl.
Odpoledne již máme plachtu dobře opravenou a můžeme vyplout.
Je úplné bezvětří, slabě mrholí a my na motor plujeme do Lysefjordu. Krajina je zde pro mne naprosto úchvatná a tak se kochám.
Na noc zastavujeme v dobře kryté zátoce u ostrůvku Adnoy před začátkem Lysefjordu. Spouštíme kotvu ve středu zátoky. Vybaluji z batohu drona a vzlétám udělat nějaké záběry z výšky.
Při přistání jsem se pořádně zapotil. Dron díky senzorům, které ho chrání před srážkou s blízkými objekty, odmítá doletět až nad palubu lodi a přistát. Zastavuje se kousek od lodi nad vodou, kde ho nemohu chytit. Detekce překážek blokuje mé ruční řízení pro navedení nad palubu, abych ho mohl chytit. Nakonec najdu vhodný úhel odkud se k palubě mezi lanovím přiblížit. Drona chytám do ruky a jdeme se netrpělivě podívat na pořízené záběry.
V sobotu vplouváme do Lysefjordu a začíná kochání přírodou.
Na levé straně spatřujeme svérázný skalní útvar Preikestolen opravdu vypadající jako obrovská kazatelna. Díváme se zespodu a na jeho hraně vidíme malé tečky. Jsou to turisté, kteří jej zase obdivují z té horní strany.
Pohled z hrany dolů z výšky 604 metrů musí být silný zážitek.
Lysefjord není vůbec krátká vyjížďka. Jeho délka je 42 km a pro nás slepá cesta, dál totiž nedoplujeme. Tak zbývá se jen otočit a proplout jej zase zpátky.
Podívaná na přírodní krásy však stojí za to.
Tak a už vidíme konec fjordu.
Pro cestu zpět využíváme slabý zadní vánek oběma plachtami nastavenými "na motýla".
A zavládl nádherný klid od motoru, který si vychutnávám spolu s pohledy do dálky.
K večeru opouštíme Lysefjord a pokračujeme najít kotviště.
Za soumraku, což je zde až téměř o půlnoci házíme kotvu na nádherném kotvišti mezi malinkými ostrůvky Skallen.
Karel bere prut a najednou vytahuje rybu. Je to sleď. Následují další a tak ještě v půlnoci si je pečeme k pozdní večeři.
Už jenom přistát s dronem a vyplout.
Opět se z fjordů vydáváme na moře. Vítr sice fouká přímo proti našemu kurzu, ale loď pěkně uhání a my celý den křižujeme.
Naprosto nezvyklé je pro mne značení plavební dráhy těmito ve dne naprosto nevýraznými tyčkami (vlevo od lodi).
K večeru doplouváme opět do úžasné zátoky.
Opět jsem unešen pohledem na okolní ostrůvky.
Čeká nás poslední noc na kotvě. Zítra bude poslední etapa do Bergenu.
V úterý 25.7.2017 odpoledne připlouváme do Bergenu. Marina, kterou jsem si vyhledal v pilotu však již neexistuje. Připlouváme ke zbytkům pontonů. Zde se opravdu nevyvážeme. Kousek dál je vyvázáno u posledního pontonu pár místních lodí.
Po dalším pátrání nakonec přistáváme za padacím mostem v centru Bergenu v této marině. Píšu v této, protože se mi nepodařilo zjistit ani její název. Poplatek je 140 NOK (Norských korun), ale není možné jej zaplatit. Kancelář mariny chybí a jen cedulka mne odkazuje na jediný způsob placení a to mobilním telefonem. Instaluji aplikaci a vše konči na nemožnosti se přihlásit. Aplikace vyžaduje telefonní číslo mého mobilu. Předvolba pro Českou republiku zadat nejde a v seznamu zemí v aplikaci Česká republika chybí. Píšu dotaz na helpdesk aplikace. Uvidíme zítra.
Pátek 28.7.2017 s částečně vyměněnou posádkou, někteří zůstali z předchozí etapy, jiní odjeli a další přijeli, jdeme na společný nákup potravin a připravujeme se na vyplutí. Více fotografií ze samotného Bergenu s návštěvou rybí tržnice najdete v další reportáži. Dnes v poledne chceme opustit Bergen a pokračovat dále na sever. O tom však již v online reportáži o putování po norských fjordech.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
O jarních prázninách vyplouváme pořádně si zaplachtit do chladných vod březnového Jadranu. Naše trasa vedla z města Bigrad na Moru na Žirje, Vis a do Národního parku Kornati. Plavbu nám spestřila roztržená kosatka a procházka po útesu Dugi otok.
Zimní 10-ti denní dobrodružná náročnější plavba s nočními etapami Egejským mořem v délce 352 nautických mil splnila očekávání posádky o pořádném jachtingu v drsnějších podmínkách. Kapitáni se zkušenostmi z Jadranu tak zažili bouři z Libie, která s sebou přinesla saharský písek. Plavba na ostrov Théra (Santorini) byl tak ve znamení hrubého moře, kdy někteří členové posádky nechodili odpočívat ani do kajuty a trávili veškerý čas na palubě lodi. Další pevninou, na kterou jsme vystoupili byl ostrov Milos a město Sitia na Krétě. Naše plavba končila opět v přístavu Aghios Nikolaos.
Vypluli jsme na měsíční přeplavbu Atlantského oceánu z ostrova Tenerife až na Barbados v délce cca 3 000 nautických mil. Jedinou naší zastávkou na této trase bylo Kapverdské souostroví, ostrov Sao Vicente, jehož poznávání věnujeme 2 dny. Máme dostatek času a tak se s posádkou pouštíme do zkonstruování pasivního mechanického autopilota z gumicuků. Aby adrenalinu nebylo málo, srazíme se s velrybou, což má pro nás osudový následek.
Přečtěte si článek , který vyšel o této plavbě v časopise My Boat 4-5/16. Už v letadle jsem tušil, že má loď bude ještě v servisní zóně v suchém doku a ne nachystaná na plavbu. V článku najdete více informací o problémech před vyplutím ale nechybí ani podrobný popis přeplavby Atlantiku.